Jméno: Reformace v české a evropské literatuře
Přidal(a): pipuskha
Reformace v české a evropské literatuře
I. fáze – kritika společnosti (Husovi předchůdci)
V souvislosti se zostřováním rozporů ve společnosti i v církvi roste i počet těch, kteří tyto rozpory kritizují a hledají cestu k nápravě. Často volají po návratu k prvotní církvi (první křesťané – chudoba, vysoké mravní ideály), chtějí obnovu mravního řádu společnosti. Za základ křesťanské nauky považují pouze bibli. Zájem o bibli byl podporován i činností tzv. Husových předchůdců (myslitelé a kazatelé, kteří přemýšleli nad nápravou společnosti na náboženském podkladě). Na tyto české reformátory silně zapůsobil především Angličan John Wycliffe (1324-1384), jeden z nejvýznamnějších středověkých reformátorů, který vystupoval např. proti prostopášnému životu kněží a proti bohatství církve. Dalším zahraničním reformátorem byl Konrád Waldhauser (vystoupil i v Čechách – na žádost Karla IV., silně zapůsobil na Husa, ale protože kázal německy, byl jeho vliv omezený).
K českému publiku se obracel Jan Milíč z Kroměříže (zemřel r. 1374), který působil jako kazatel bezprostředně na chudinu. Sám se vzdal všech hodností a žil v naprosté chudobě. Milíčovi žáci vytvořili středisko českého kazatelství v Betlémské kapli. Za jednoho z Milíčových žáků je pokládán i Matěj z Janova.
Milíčova kázáni silně zapůsobila na Tomáše Štítného ze Štítného (1335-1409). Pocházel ze zemanského rodu, přestože vystudoval univerzitu, nevěnoval se ani učenecké, ani kněžské dráze. Oženil se a vrátil se na svůj jihočeský statek. Měl 5 dětí, z nichž 3 zemřely. Ke konci života se odstěhoval do Prahy. Nejprve začal psát pro svoje děti, ale když se jeho spisy líbily, upravoval je pro širší veřejnost. Revolučním činem bylo, že o náboženských věcech psal česky. Jako první se pokusil vykládat Bibli a složité filozofické otázky jazykem srozumitelnými lidu.Jeho díla se zpravidla opírala o cizí předlohy. Psal tzv. traktáty – rozpravy nad složitými filozofickými, náboženskými tématy. Nejvýznamnější jsou Knížky šestery o obecných věcech křesťanských. Další díla: Řeči besední, Řeči sváteční a nedělní.
II. fáze – husitství – 15. stol.
15. století v Čechách můžeme označit jako období reformace (z latinského slova reformatio obnova).Literatura husitského období vznikala v úzkém sepětí s každodenním životem a obracela se také k aktuální skutečnosti. Vyznačuje se:
– zlidověním,
– sepětím se společenským bojem.
V této době čeština vytlačuje latinu, dochází k počešťování písemnictví. Čeština vzniká do správní oblasti a do bohoslužby.
Mizí žánry: Objevují a rozvíjejí se žánry:
Legenda, – píseň,
Rytířský epos, – satira a skladby polemické,
Drama – traktát (náboženská rozprava),
– kroniky,
– listy,
– postily (soubor kázání),
– oslavné básně
– překlady bible.
Píseň
Většinou má aktuální obsah, často v nich na sebe reagují jednotlivé proti sobě stojící strany (táborité x pražané). Soubor známých písní včetně slavné husitské písně Ktož jsú boží bojovníci, se zachoval v Jistebnickém kancionále, další např. v např. později nalezeném Roudnickém kodexu.
Satiry a skladby polemické
Nejslavnější památkou je např. Budyšínský rukopis z r. 1420. Skládá se ze tří částí: Žaloba Koruny české, Porok Koruny české ku pánóm českým o korunování krále uherského (obě skladby jsou namířeny proti králi Zikmundovi a jeho českým následovníkům) a Hádání Prahy s Kutnou Horou ( má formu sporu mezi Prahou jako představitelkou husitů – je přirovnána ke krásné ženě, a Kutnou Horou, která obhajuje protihusitský tábor – je přirovnána k ošklivé ženě.
Kroniky
O událostech let 1414-1422 vypráví tzv. Husitská kronika, jejímž autorem byl Vavřinec z Březové.
Oslavné básně
Vavřinec z Březové je autorem latinsky psané Písně přeslavné koruny české (opěvuje vítězství husitů u Domažlic (1431).
Překlady bible
Bible se stala v době husitské nejčtenější knihou.
Jan Hus (1371-1415)
Narodil se v Husinci u Prachatic, vystudoval filozofickou fakultu, byl vysvěcen na kněze. Učí na filozofické fakultě a je zvolen i děkanem. V roce 1402 je povolán za kazatele do Betlémské kaple. Zde se projevuje jako výborný řečník, který má vliv na masy posluchačů. Jako univerzitní učitel vědu popularizuje, přenáší do veřejného života. Seznamuje své posluchače se spisy Wycliffovými, bojuje proti bohatství církve, odhaluje podvody se zázraky aj.
Roku 1409 vydává s jeho přispěním král Václav IV. památný Kutnohorský dekret, který upravuje poměr hlasovacího práva na univerzitě. (Češi mají 3 hlasy, Němci 1; předtím tomu bylo naopak). Roku 1409 je Hus zvolen rektorem pražského vysokého učení (1 rok).
Když se obliba jeho kázání šířila, začal pražský arcibiskup na popud z Říma zakročovat proti nebojácnému kazateli a jeho žákům. Dává spálit Wycliffovy spisy, zakáže kázat mimo kostely… Hus neuposlechl a byl stižen postupně všemi církevními tresty. Po smrti arcibiskupa nastupuje nový, který chce spor s Husem urovnat, ale naopak dojde ještě k většímu vyostření, když Hus ostře vystoupí proti prodávání odpustků. Hus je dán do tzv. klatby spojené s interdiktem (zákaz konat církevní obřady). Staří přátelé od něho odstupují, na královo vyzvání musí opustit Prahu, žije na Kozím Hrádku, kde stále káže.
Na jaře roku 1411 je Hus vyzván císařem Zikmundem, aby své učení ospravedlnil před koncilem v Kostnici, který ho nařkl z kacířství. Zikmund slíbil Husovi ochranu. Hus věřil, že své myšlenky obhájí a odešel do Kostnice. Nebyl však vůbec vyslyšen, zástupci pouze chtěli, aby odvolal své učení. Hus tak neučinil, koncil jej odsoudil, jeho díla prohlásil za kacířská a dne 6. července 1415 byl Hus upálen na hranici.
Dílo:
Nejvýznamnějším latinským dílem Husovým je spis O církvi (De ecclesia). Hus v něm dokazuje, že hlavou církve není papež, ale sám Kristus. Křesťan by tedy neměl poslouchat příkazy papeže pokud jsou v rozporu s biblí.
Blízký kontakt s posluchači v kapli Betlémské a spojení s venkovskými lidem Husa přinutily psát v českém jazyce. V češtině tedy napsal:
Knížky o svatokupectví – kritizuje papeže a duchovní, líčí jejich hrabivost, ukazuje, že každý, kdo chce dosáhnout církevního úřadu, jej nejprve musí vykoupit zlatem.
Výklad Viery, Desatera a Páteře – je to výklad základních bohoslužebných textů (vyznání víry, Desatera, modlitby Pater noster = Otčenáš…).
Dcerka – spis určený ženám, rady, jak správně žít.
O šesti bludiech – vyjadřuje své názory na poměr mezi církví a životem.
Postila – vznikla ve vyhnanství – soubor kázání. Obsahem je to, co by kázal, kdyby k tomu měl příležitost.
Husovu osobnost dokreslují četné listy – dopisy (nejde o pouhou „soukromou“ inzerci, jde o dopisy, které byly psány za účelem čtení větším okruhem čtenářů). Nejznámější je List věrným Čechóm, psaný v Kostnici, v němž Hus vystupuje jako přesvědčený bojovník za pravdu.
Hus sám často skládal písně (např. Kriste slavný, Kriste dobrý…)
Je mu připisován i latinský spis O českém pravopisu s praktickým návodem, jak usnadnit práci písařům a čtenářům. Hus mění původní spřežkový pravopis, zavádí pravopis diakritický (znaménkový), zavádí tzv. nabodeníčko krátké- tečka (dnešní háček) a nabodeníčko dlúhé – čárka. Např. slova: zadaa (zadá), zzaadaa (žádá), czasto (často).
Hus upouštěl od zastaralých forem jazyka, psal hovorovým jazykem pražského prostředí, káral kažení mateřštiny cizími vlivy. Byl to první světový Čech.
III. fáze – období doznívání husitství
Reformace doznívala ve druhé polovině 15. stol. za vlády Jiřího z Poděbrad. Ten se snažil smířit protestanty a katolíky.
Nejvýraznější osobou období pohusitského byl Petr Chelčický (1390-1460). Narodil se v Chelčicích u Vodňan, v dospělém věku v Praze na něho zapůsobil Hus a Wycliff. Prahu opustil.
Ve svých dílech odsuzuje veškeré násilí a války jako příčící se evangeliu.
Ve spise O boji duchovním odmítl i spravedlivou válku a připustil jen duchovní boj s ďáblem. Ve spise O trojiem lidu řeč (asi 1425) zastává myšlenku rovnosti všech lidí (stavy vojenský, kněžský, robotní). Jeho nejvýznamnějšími spisy jsou Postila (kázání na téma soudobá společnost) a Sieť viery pravé – vypráví, jak se trhá síť Kristovy víry pro množství těch, kteří popírají Krista.
Myšlenky Petra Chelčického vedly k založení Jednoty bratrské. (První čeští bratři odmítali každou učenost – vzdělanost, zpěv…, její příslušníci se nazývali bratřími a sestrami, na přelomu 15. a 16. stol. otevřela Jednota dveře i vzdělancům. Posledním biskupem jednoty bratrské byl Jan Ámos Komenský.).
