Kniha: Revizor
Autor: Nikolaj Vasiljevič Gogol
Přidal(a): Jušinka
Autor: N.V.Gogol (1809 – 1852)
– ruský prozaik a dramatik
– představitel literatury v době přechodu mezi romantismem a realismem
– dalšími významnými díly jsou : Petrohradské povídky, Mrtvé duše-satirický román
Název: Revizor(1836)
Rok 1836 , anekdotický příběh o falešném revizorovi se opírá o reálnou situaci v životě tehdejšího Ruska. Hra je satiricky zaměřena proti úplatkářství. V zrcadle komedie ukázal autor křivou tvář maloměstského života
Období: kritický realismus
Literární druh: drama, komedie
Téma: příjezd revizora
Námět: tehdejší ruská společnost
Místo děje: ruské městečko
Jazyk a styl:
Autor využívá jednoduchého jazyka i hovorových výrazů. Slova jsou citově neutrální, některá slova mají i hanlivý význam(perojativní), přímá řeč je označena uvozovacími znaménky.
Postavy:
- · Ivan Alexandrovič Chlestakov – mladý, nevýznamný úředník z Petrohradu, hraje si na mocného člověka, hovoří a jedná bez rozmyslu, je chytrý, mazaný, využívá situace, neúmyslně se dostal do role revizora
- Anton Antonovič Skvozník – městský hejtman, podlézavý, uplácející, mírně hloupý, vládne nekompromyslně městu, hodně lidí se ho bojí, důvěřivý
- Anna Andrejevna – žena hejtmana, venkovská koketa. Tuze zvědavá a chlubivá.
- Maria Antonovna – dcera hejtmana
- · Osip – sluha Chlestakova, mazaný, chytá se příležitosti, k pánovi se občas chová hrubě, tuší hrozící nebezpečí
- · Ámos Fjodorovič Ljapkin-Ťapkin – soudce, snaží se dělat chytrého, snadno uplatitelný
- Petr Ivanovič Dobčinskij, Petr Ivanovič Bobčinskij – místní statkáři, zvědaví , roznáší ve městě klepy, je velmi zvědavý, považují Chlestakova za revizora, vidí v něm vzdělaného člověka
- · Luka Lukič Zauchov – školní inspektor
- · Artěmij Filipovič Brusinka – špitální inspektor
- Kristián Ivanovič Krágler – místní lékař, neumí rusky, líný
Okolnosti vzniku díla: Hra je výsledkem autorova dlouholetého úsilí, kdy chtěl shrnout vše špatné v Rusku, a současně se tomu vysmát. Námět údajně pochází od Puškina, kterého na cestách opravdu považovali za revizora.
Vliv díla:
Rok 1836 – ohlas na první uvedení hry autora neuspokojilo. Jedna z nevýznamnějších a nejčastěji uváděných her světového činoherního repertoáru. Hra byla mnohokrát zfilmována, včetně české verze s Vlastou Burianem z roku 1933.
Děj:
Děj Revizora se odehrává v malém ruském městečku v jakési gubernii na počátku třicátých let 19. století během krátkého časového úseku dvaceti čtyř hodin. Nejprve se seznámíme s mladým bezvýznamným úředníčkem Chlestakovem, který se svým sluhou Osipem přijel do městečka již před čtrnácti dny, ubytoval se ve zdejším hostinci, v kartách prohrál všechny peníze a teď nemá na zaplacení útraty. Přeje mu ale štěstí, neboť městský hejtman právě dostal dopis od přítele z Petrohradu, že městečko navštíví nebo už navštívil revizor. Díky poštmistrovi, který pro své rozptýlení otevírá cizí dopisy, se o tom i ostatní úředníci města okamžitě dozvědí. Protože nemají čisté svědomí, neboť berou úplatky a kradou a všude je nepořádek, pochopitelně se revize obávají. Dva statkáři, Dobčinskij a Bobčinskij, jejichž jedinou životní náplní je běhat po městě a šířit jakékoliv (i neověřené) zprávy, ke kterým se dostanou, pokládají za revizora právě Chlestakova, a rychle rozšíří informaci o jeho příjezdu. Aby revize dobře dopadla, snaží se představitelé města Chlestakova podplatit.
Chlestakov dlouho nemůže uhodnout, proč se najednou setkává všude s takovou pozorností a úctou. Když pochopí, za jak významnou osobnost jej považují, plně využívá jejich hlouposti a protože je na mizině, rád přistoupí na jejich hru. Hejtman ho ubytuje ve svém domě, tváří se, že nic nevidí, když mu svádí manželku, a nakonec mu nabídne i ruku své dcery. Krajský sudí, poštmistr a školní inspektor mu poskytují „půjčky“ a všichni mu přinášejí různé dary. Chlestakov se vychloubá, jak je bohatý, kde všude byl a jaké má známosti. Při tomto smyšleném vyprávění o sobě jako o důležitém vysokém státním úředníkovi se tak rozohňuje, že téměř se plně vžívá do své nové smyšlené osobnosti. Kdyby se sluhovi Osipovi nepovedlo včas svému pánovi vysvětlit, že takový podvod se dlouho neudrží v tajnosti, byl by snad zcela klidně čekal na odhalení. Takhle namluví svým hostitelům, že odjíždí za svým bohatým strýcem pro svolení k sňatku a včas zmizí. Před svým odjezdem napíše dopis příteli, v němž se mu svěří s celou komedií, kterou s úředníky městečka sehrál. Dopis pochopitelně otevře poštmistr a hned s ním běží k hejtmanovi, který se mezitím oddává snům o tom, že jeho život, jakožto tchána tak významného muže, bude od nynějška jedinou slavností a hostinou. Hejtman a všichni ostatní strašně zuří, když v tom přichází městský strážník a oznamuje, že přijel skutečný revizor.
Ukázka:
CHLESTAKOV: Já jen tak vyjdu – a už si lidé špitají: „Támhle jde“ – povídají – „támhle jde Ivan Alexandrovi!“ A jednou mě dokonce pokládali za vrchního velitele: vojáci se vyřítí ze strážnice, vzdávají čest… Potom mi důstojník, starý můj známý, povídal: „My tě, brachu, tenkrát skutečně měli za vrchního velitele.“
ANNA ANDREJEVNA: Neříkejte!
CHLESTAKOV: Znám se dobře i s hezoučkými herečkami. Já tu a tam i sám nějakou tu aktovku… Stýkám se totiž mnoho s literáty. S Puškinem jsem jedna ruka. Často se s ním vídám a říkám: „Tak co, Puškine, tak co, milý brachu – jakpak se nám vede? – „Ale to víš – říkává – to víš – tak tak…“ To je vám strašně zvláštní chlap!
ANNA ANDREJEVNA:Tak vy jste taky spisovatel? To musí být příjemné být takový spisovatel! Píšete taky do novin?
CHLESTAKOV: Ano, píšu taky do novin. Už jsem toho napsal strašně moc: „Fišarova svatba“, „Robert ďábel“, „Norma“. Já si už ani všechny tituly nepamatuju. A to všechno jen tak – levou rukou: já ani psát nechtěl, ale to víte: divadelní ředitelé! Pořád na mne: „Prosím tě, kamaráde, napiš něco a napiš!“ Tak jsem si řek : „Pro mne a za mne – napíšu!“ A tak jsem to, myslím, za jeden večer všechno napsal – všichni překvapením jen mrkali. U mne se nápady jen rojí.
ANNA ANDREJEVNA: A Robinson Crusoe – to je asi taky od vás?
CHLESTAKOV: Ano, to je taky moje dílo!
ANNA ANDREJEVNA: Hned jsem si to myslela.
MARJA ANTONOVNA: Ale, maminečko, tam je napsáno, že to napsal pan Defoe.
ANNA ANDREJEVNA: Inu ovšem, já věděla, že se budeš tady taky zase hádat.
CHLESTAKOV: Ach ano, pravda: Robinsona Crusoe napsal Defoe, ale je ještě jeden Robinson Crusoe a toho druhého Robinsona Crusoe, toho jsem napsal já…
ANNA ANDREJEVNA: To já jistě četla toho vašeho. Úžasná kniha!
CHLESTAKOV: Já, abych se přiznal,, žiju jen pro literaturu. Můj dům je první dům v Petěrburku. Tak jej tam každý taky zná: dům Ivana Alexandroviče. (Ke všem) Prosím, prosím, pánové, až přijedete do Petěrburku, udělejte mi to potěšení a navštivte mě. Já pořádám taky domácí bály.
