Revizor – rozbor díla k maturitě (8)

 

Kniha: Revizor

Autor: Nikolaj Vasiljevič Gogol

Přidal(a): Sojka

 

 

 

REALISMUS

Vznik názvu realismus:

*Gustav Coubert = francouzský malíř

– byl nazván jako realistický → původně hanlivé označení (nevkusný, urážející, perverzní)

 

Realismus → z lat. realis = skutečný, věcný

→ je to směr 2. pol 19. st.

→ objektivně ztvárňuje svět, aby se co nejvíce podobal skutečnosti

→ projevuje se hlavně v: malířství

sochařství

literatuře (tady je někdy označován jako KRITICKÝ REALISMUS)

 

Realismus v literatuře:

° realismus jako umělecký směr vymezen ve Francii v letech 1856-1857 → tehdy autoři kolem časopisu revue Réalisme diskutovali o funkci umění a stanovili zásady realistického umění

 

Zásady realismu:

1. umění by mělo na základě pozorování skutečnosti zobrazit pravdivě a objektivně svět

2. autor stojí nad dílem

(tzn. Autor nehodnotí, neztotožňuje se s hrdinou, nezasahuje do díla)

X

(ale autorova objektivita není úplná, protože si vybírá hrdiny, prostředí…)

3. zájem o současnost, o prostého člověka, o sociální problémy

4. zobrazuje jedince nebo skupinu na pozadí nějaké situace + sleduje psychický vývoj postav

5. typizace postav a prostředí (lit. typ je postava, která má vlastnosti příznačné pro určitou skupinu lidí)

6. demokratizace ve výběru postav (tzn. autor si vybírá spravedlivě z celého společenského spektra)

7. hrdina je většinou prostý člověk,vyvíjí se, není ničím výjimečný a poprvé se objevuje postava dělníka

8. vliv doby + prostředí člověka

9. kritika společnosti

10. do literatury se dostává nespisovný jazyk (městská mluva, argot…) => slouží k typizaci postav

11.žánry: hl. prozaické žánry (převažuje v nich vyprávění, popis, charakteristika a dialog)

→ román (největší rozvoj: umožňuje to, že vedle sebe je hlavně děj a řada epizod → v románech jednají desítky postav → vznik EPOPEJÍ)

→ novela

→ povídka

→ divadelní hry

 

Literárně historický kontext

– revizor = dílo ruského realismu (převládá ve 2.polovině 19. století)

– revizor je napsán roku 1836 – > Gogol považován za zakladatele ruského realismu

 

Další světový autoři realismu

Francie – Honoré de Balzac (Lidská komedie – Otec Goriot, Ztracené iluze, Lesk a bída kurtizán)

– Gustav Flaubert (Paní Bovaryová, Bourard a Pecuche)

– Guy de Mauppassant (Kulička, Miláček)

Anglie – Charles Dickens (Oliver Twist, Vánoční koleda)

– Emily a Charlotte Brontëová (Emily – Na větrné hůrce, Charlotte – Jana Eyrová)

Rusko – F. M. Dostojevsky (Chudí lidé, Dvojník, Bytná, Bílé noci, Zápisky z mrtvého domu)

– A. P. Čechov (Chameleon, Dáma s psíčkem, Venkovští esculapové, Tři sestry, Višňový sad)

– I. S. Turgeněv (Lovcovi zápisky, Otcové a děti)

– L. N. Tolstoj (Anna Kareninová, Vzkříšení)

 

NIKOLAJ VASILJEVIČ GOGOL

– prozaik a dramatik, jeho vrcholná díla jsou psaná v duchu realismu

 

Život:

narozen na Ukrajině v rodině statkáře

vystudoval gymnázium a stal se úředníkem po napsání Revizora →

psal v Itálii

kritizoval ruskou společnost a nevolnictví + byrokracie → kritizován a cenzurován

v závěru života ochořel nervovou chorobou

stal se z něj náboženský fanatik

zemřel v chudobě v Moskvě

 

Dílo:

1. PRÓZA

a) povídky

VEČERY NA SAMOTĚ U ŘEKY DIKAŇKY

– soubor povídek

MIRHOROD

 

PETROHRADSKÉ POVÍDKY

 

b) romány

MRTVÉ DUŠE

 

POVALEČ ČIČIKOV

 

2. DRAMA

 

REVIZOR

 

Obecná charakteristika

satirická komedie – 5 jednání

1836 v Petrohradě premiéra

 

 

> diváci, kteří tu premiéru viděli byli z řad úředníků → poznali se + pochopili, že Gogol odsoudil ruský systém, který jim dal bohatství, tituly, společenské postavení => Gogol měl poté premiéře pocit, že proti němu stojí celé Rusko → začal se bát vyhnanství a Rusko opustil → žil i v Čechách a léčil se u nás v lázních

X

> v hledišti byli i studenti,  mladí lidé a kritici → u nich to dílo mělo velký ohlas

 

 

sám autor dílo charakterizoval slovy:

„Rozhodl jsem se shrnout v Revizoru na jednu hromadu vše co je v Rusku špatné, o čem jsem věděl a současně se všem vysmál“

autor v díle útočí na prohnilost ruského státního aparátu a kritizuje hloupost státních úředníků, uplácení, podlézavost, podezíravost, a zkaženou morálku

autor sám pocházel z drobné venkovské šlechty a venkovu to dílo věnoval

 

Ideově-tematický plán

název: Revizor

> na úvodní straně stojí lidové přísloví: „Nevrč, brachu, na zrcadlo, když máš křivou hubu“

– tady autor ukazuje na to jak vypadá člověk

– lidské charaktery jsou zdeformované penězi, postavením

> na konci je závěrečná replika „ Čemu se smějete?“ „Sami sobě se smějete.“

lit. druh: drama

lit. žánr: divadelní hra – satirická komedie (autor podal groteskní pohled na život na venkově → využil satirické hyperboly)

autor: N.V. Gogol – není vypravěčem (formou dialogů)

téma: hra strachu

> očekává se příjezd revizora z Petrohradu → ukazuje jak se lidé chovají

námět: z ruského venkova

ze současnosti autora

námět ke hře poskytl Puškin (Puškin se také dostal do vyhnanství a po jedné ze svých cest po jižním Rusku byl považován za tajného agenta => tehdy vládl car Mikuláš I a věděl, že jeho režim není oblíben → proto se obklopil zvláštní tajnou policií → lidé to věděli a každý se každého bál

hl. myšlenka: kritika poměrů v tehdejším Rusku za vlády M.I. (zkaženost morálky)

prostředí: stručně naznačeno

v malém ruské provinčním městečku (neznáme název)

je skutečně místně neurčené

doba děje: kolem roku 1830

období vlády cara M.I

během 24 hodin

dílo je nadčasové

postavy v díle nacházíme ve společnosti i dnes

 

Kompoziční plán:

komedie o 5 aktech

kompoziční postup: chronologický

dějové napětí: falešná motivace (že se snad revizor objeví, objeví se až na konci)

dějová zápletka: satirické ostří, anekdotický podtext

 

Kompozice:

Expozice: hrdinové příběhu se dozvídají o příjezdu R. > začíná debata na téma, že si každý má udělat pořádek

Kolize: zjišťuje se, že revizor už je delší dobu ve městě >neklid > snaha získat si R.

Krize: vyvrcholení hry, které se zde nekoná, ke zvratu dojde až na konci

Peripetie: zvrat děje, když se z dopisu, který údajný  R. poslal svému známému, se hrdinové doví pravou identitu Chlestakova

Závěr: četník oznamuje příjezd skutečného R.

 

Celý příběh se dostává na začátek (výchozí situace) z pohledu těch postav by se mohlo jednat o tragický konec, ale to je jen spekulace, protože v tomto momentu hra končí

(přesto nějaký špatný konec tu je – neprovdaná zasnoubená nevěsta je prokletá a čeká jí, že si jí nikdo nevezme)

 

 

Postavy a jejich charakteristika

sociálně vyostřené typy

charakteristika

přímá

nepřímá

z chování

ze jména

Čím charakterizuje nejlépe ty lidi? Tím motem na začátku

 

Chlestakov

úředníček z Petrohradu, floutek, mluvka, trochu přihlouplý, velmi mazaný, chvilku si zahraje na mocného, jedná impulzivně, je to podvodník, lhář

podaří se  mu vetřít do rodiny hejtmana, je nemajetný a vše co má vždy prohraje v kartách

město ho omylem pokládá za očekávaného revizora, nikdy nic nedokázal  > proto si tak užívá roli mocného čl., využívá hlouposti lidí k vlastnímu prospěchu a obohacování

není nic co by odmítl, umí si říct o peníze, dělá mu dobře, že ho všichni poslouchají a chtějí se mu zavděčit a lže tak obratně, že svým lžím sám věří

přijíždí do městečka a žije zde na dluh, zpočátku neví co se kolem něho děje, ale přesto od samého počátku hraje a má úspěch => vyvázne se zdravou kůží a ještě se obohatí a má vnitřní pocit, že všechny napálil:

* Využil toho, že město nebylo připraveno na revizora > protože jinak by skončil ve vězení a celá ta komedie by se nekonala

Navenek – je to polovzdělanec a neúspěšný úředníček, který by rád dělal kariéru na ministerstvu v Petrohradě

Zevnitř – je to prázdná bytost bez kladných vlastností, bez vůle, bez charakteru, bez cílevědomosti

 

Osip

jeho sluha

se svým pánem jedná hrubě > protože pochopil, že jeho pán není nic

je mazaný a chytřejší než Chlestakov

také se chytá příležitostí, když je možné něco získat, ale je chytřejší, ví že je čas odejít z města, na základě jeho rady napíše Chlestakov dopis, že odjíždí z města

 

Vichurovsky

městský hejtman

zestárl ve svém postavení a bojí se o něj, není hloupý, ale uplácí, cítí, že  hřeší a slibuje si, že se do budoucna bude kát

nechá se tím revizorem zmást a když zjistí, že by se mu revizor mohl přiženit do rodiny, oddá se pomyšlení na život v Petrohradě a začne opovrhovat svým současným životem, přechází často od radosti ke strachu, od poníženosti k nadutosti

 

Jeho žena Anna Andrejevna

– venkovská koketa, zvědavá, chlubivá, marnivá, vychovaná četbou románů a poezie, stará se o domácnost a dceru

 

Její dcera Marie Antonovna

hloupá a těšila se na vdávání

 

Špekin

– poštmistr, četl tajně všechny dopisy a znal všechny příběhy lidí ve městečku

 

Statkáři Dobčinsky a Bobčinsky

– jeden ženatý, druhý svobodný a koktavý, něco jako městské drbny, byla to jejich vášeň, skákali si do řeči, a byli to právě oni co přišli se zprávou o revizorovi

 

Lékař Krágler

Policejní komisař Štěnicin

Školní inspektor Zauchov

Strážmistři Vejložkyn, Držhuba, Pentřekov

Občané Škatulkov, Tentononskyn, Popleskynová

 

Jazykový plán

Text vystavěn na dialozích

Hovorová čeština

Slovní zásoba – slova neutrální, citově zabarvená, hanlivá

Trochu potíže nám působí, že se oslovují dvěma jmény

Autor používá vtip a nadsázku





Další podobné materiály na webu: