Kniha: Revizor
Autor: Nikolaj Vasiljevič Gogol
Přidal(a): Sojka
REALISMUS
Vznik názvu realismus:
*Gustav Coubert = francouzský malíř
– byl nazván jako realistický → původně hanlivé označení (nevkusný, urážející, perverzní)
Realismus → z lat. realis = skutečný, věcný
→ je to směr 2. pol 19. st.
→ objektivně ztvárňuje svět, aby se co nejvíce podobal skutečnosti
→ projevuje se hlavně v: malířství
sochařství
literatuře (tady je někdy označován jako KRITICKÝ REALISMUS)
Realismus v literatuře:
° realismus jako umělecký směr vymezen ve Francii v letech 1856-1857 → tehdy autoři kolem časopisu revue Réalisme diskutovali o funkci umění a stanovili zásady realistického umění
Zásady realismu:
1. umění by mělo na základě pozorování skutečnosti zobrazit pravdivě a objektivně svět
2. autor stojí nad dílem
(tzn. Autor nehodnotí, neztotožňuje se s hrdinou, nezasahuje do díla)
X
(ale autorova objektivita není úplná, protože si vybírá hrdiny, prostředí…)
3. zájem o současnost, o prostého člověka, o sociální problémy
4. zobrazuje jedince nebo skupinu na pozadí nějaké situace + sleduje psychický vývoj postav
5. typizace postav a prostředí (lit. typ je postava, která má vlastnosti příznačné pro určitou skupinu lidí)
6. demokratizace ve výběru postav (tzn. autor si vybírá spravedlivě z celého společenského spektra)
7. hrdina je většinou prostý člověk,vyvíjí se, není ničím výjimečný a poprvé se objevuje postava dělníka
8. vliv doby + prostředí člověka
9. kritika společnosti
10. do literatury se dostává nespisovný jazyk (městská mluva, argot…) => slouží k typizaci postav
11.žánry: hl. prozaické žánry (převažuje v nich vyprávění, popis, charakteristika a dialog)
→ román (největší rozvoj: umožňuje to, že vedle sebe je hlavně děj a řada epizod → v románech jednají desítky postav → vznik EPOPEJÍ)
→ novela
→ povídka
→ divadelní hry
Literárně historický kontext
– revizor = dílo ruského realismu (převládá ve 2.polovině 19. století)
– revizor je napsán roku 1836 – > Gogol považován za zakladatele ruského realismu
Další světový autoři realismu
Francie – Honoré de Balzac (Lidská komedie – Otec Goriot, Ztracené iluze, Lesk a bída kurtizán)
– Gustav Flaubert (Paní Bovaryová, Bourard a Pecuche)
– Guy de Mauppassant (Kulička, Miláček)
Anglie – Charles Dickens (Oliver Twist, Vánoční koleda)
– Emily a Charlotte Brontëová (Emily – Na větrné hůrce, Charlotte – Jana Eyrová)
Rusko – F. M. Dostojevsky (Chudí lidé, Dvojník, Bytná, Bílé noci, Zápisky z mrtvého domu)
– A. P. Čechov (Chameleon, Dáma s psíčkem, Venkovští esculapové, Tři sestry, Višňový sad)
– I. S. Turgeněv (Lovcovi zápisky, Otcové a děti)
– L. N. Tolstoj (Anna Kareninová, Vzkříšení)
NIKOLAJ VASILJEVIČ GOGOL
– prozaik a dramatik, jeho vrcholná díla jsou psaná v duchu realismu
Život:
narozen na Ukrajině v rodině statkáře
vystudoval gymnázium a stal se úředníkem po napsání Revizora →
psal v Itálii
kritizoval ruskou společnost a nevolnictví + byrokracie → kritizován a cenzurován
v závěru života ochořel nervovou chorobou
stal se z něj náboženský fanatik
zemřel v chudobě v Moskvě
Dílo:
1. PRÓZA
a) povídky
VEČERY NA SAMOTĚ U ŘEKY DIKAŇKY
– soubor povídek
MIRHOROD
PETROHRADSKÉ POVÍDKY
b) romány
MRTVÉ DUŠE
POVALEČ ČIČIKOV
2. DRAMA
REVIZOR
Obecná charakteristika
satirická komedie – 5 jednání
1836 v Petrohradě premiéra
> diváci, kteří tu premiéru viděli byli z řad úředníků → poznali se + pochopili, že Gogol odsoudil ruský systém, který jim dal bohatství, tituly, společenské postavení => Gogol měl poté premiéře pocit, že proti němu stojí celé Rusko → začal se bát vyhnanství a Rusko opustil → žil i v Čechách a léčil se u nás v lázních
X
> v hledišti byli i studenti, mladí lidé a kritici → u nich to dílo mělo velký ohlas
sám autor dílo charakterizoval slovy:
„Rozhodl jsem se shrnout v Revizoru na jednu hromadu vše co je v Rusku špatné, o čem jsem věděl a současně se všem vysmál“
autor v díle útočí na prohnilost ruského státního aparátu a kritizuje hloupost státních úředníků, uplácení, podlézavost, podezíravost, a zkaženou morálku
autor sám pocházel z drobné venkovské šlechty a venkovu to dílo věnoval
Ideově-tematický plán
název: Revizor
> na úvodní straně stojí lidové přísloví: „Nevrč, brachu, na zrcadlo, když máš křivou hubu“
– tady autor ukazuje na to jak vypadá člověk
– lidské charaktery jsou zdeformované penězi, postavením
> na konci je závěrečná replika „ Čemu se smějete?“ „Sami sobě se smějete.“
lit. druh: drama
lit. žánr: divadelní hra – satirická komedie (autor podal groteskní pohled na život na venkově → využil satirické hyperboly)
autor: N.V. Gogol – není vypravěčem (formou dialogů)
téma: hra strachu
> očekává se příjezd revizora z Petrohradu → ukazuje jak se lidé chovají
námět: z ruského venkova
ze současnosti autora
námět ke hře poskytl Puškin (Puškin se také dostal do vyhnanství a po jedné ze svých cest po jižním Rusku byl považován za tajného agenta => tehdy vládl car Mikuláš I a věděl, že jeho režim není oblíben → proto se obklopil zvláštní tajnou policií → lidé to věděli a každý se každého bál
hl. myšlenka: kritika poměrů v tehdejším Rusku za vlády M.I. (zkaženost morálky)
prostředí: stručně naznačeno
v malém ruské provinčním městečku (neznáme název)
je skutečně místně neurčené
doba děje: kolem roku 1830
období vlády cara M.I
během 24 hodin
dílo je nadčasové
postavy v díle nacházíme ve společnosti i dnes
Kompoziční plán:
komedie o 5 aktech
kompoziční postup: chronologický
dějové napětí: falešná motivace (že se snad revizor objeví, objeví se až na konci)
dějová zápletka: satirické ostří, anekdotický podtext
Kompozice:
Expozice: hrdinové příběhu se dozvídají o příjezdu R. > začíná debata na téma, že si každý má udělat pořádek
Kolize: zjišťuje se, že revizor už je delší dobu ve městě >neklid > snaha získat si R.
Krize: vyvrcholení hry, které se zde nekoná, ke zvratu dojde až na konci
Peripetie: zvrat děje, když se z dopisu, který údajný R. poslal svému známému, se hrdinové doví pravou identitu Chlestakova
Závěr: četník oznamuje příjezd skutečného R.
Celý příběh se dostává na začátek (výchozí situace) z pohledu těch postav by se mohlo jednat o tragický konec, ale to je jen spekulace, protože v tomto momentu hra končí
(přesto nějaký špatný konec tu je – neprovdaná zasnoubená nevěsta je prokletá a čeká jí, že si jí nikdo nevezme)
Postavy a jejich charakteristika
sociálně vyostřené typy
charakteristika
přímá
nepřímá
z chování
ze jména
Čím charakterizuje nejlépe ty lidi? Tím motem na začátku
Chlestakov
úředníček z Petrohradu, floutek, mluvka, trochu přihlouplý, velmi mazaný, chvilku si zahraje na mocného, jedná impulzivně, je to podvodník, lhář
podaří se mu vetřít do rodiny hejtmana, je nemajetný a vše co má vždy prohraje v kartách
město ho omylem pokládá za očekávaného revizora, nikdy nic nedokázal > proto si tak užívá roli mocného čl., využívá hlouposti lidí k vlastnímu prospěchu a obohacování
není nic co by odmítl, umí si říct o peníze, dělá mu dobře, že ho všichni poslouchají a chtějí se mu zavděčit a lže tak obratně, že svým lžím sám věří
přijíždí do městečka a žije zde na dluh, zpočátku neví co se kolem něho děje, ale přesto od samého počátku hraje a má úspěch => vyvázne se zdravou kůží a ještě se obohatí a má vnitřní pocit, že všechny napálil:
* Využil toho, že město nebylo připraveno na revizora > protože jinak by skončil ve vězení a celá ta komedie by se nekonala
Navenek – je to polovzdělanec a neúspěšný úředníček, který by rád dělal kariéru na ministerstvu v Petrohradě
Zevnitř – je to prázdná bytost bez kladných vlastností, bez vůle, bez charakteru, bez cílevědomosti
Osip
jeho sluha
se svým pánem jedná hrubě > protože pochopil, že jeho pán není nic
je mazaný a chytřejší než Chlestakov
také se chytá příležitostí, když je možné něco získat, ale je chytřejší, ví že je čas odejít z města, na základě jeho rady napíše Chlestakov dopis, že odjíždí z města
Vichurovsky
městský hejtman
zestárl ve svém postavení a bojí se o něj, není hloupý, ale uplácí, cítí, že hřeší a slibuje si, že se do budoucna bude kát
nechá se tím revizorem zmást a když zjistí, že by se mu revizor mohl přiženit do rodiny, oddá se pomyšlení na život v Petrohradě a začne opovrhovat svým současným životem, přechází často od radosti ke strachu, od poníženosti k nadutosti
Jeho žena Anna Andrejevna
– venkovská koketa, zvědavá, chlubivá, marnivá, vychovaná četbou románů a poezie, stará se o domácnost a dceru
Její dcera Marie Antonovna
hloupá a těšila se na vdávání
Špekin
– poštmistr, četl tajně všechny dopisy a znal všechny příběhy lidí ve městečku
Statkáři Dobčinsky a Bobčinsky
– jeden ženatý, druhý svobodný a koktavý, něco jako městské drbny, byla to jejich vášeň, skákali si do řeči, a byli to právě oni co přišli se zprávou o revizorovi
Lékař Krágler
Policejní komisař Štěnicin
Školní inspektor Zauchov
Strážmistři Vejložkyn, Držhuba, Pentřekov
Občané Škatulkov, Tentononskyn, Popleskynová
Jazykový plán
Text vystavěn na dialozích
Hovorová čeština
Slovní zásoba – slova neutrální, citově zabarvená, hanlivá
Trochu potíže nám působí, že se oslovují dvěma jmény
Autor používá vtip a nadsázku
