Kniha: Revizor
Autor: Nikolaj Vasiljevič Gogol
Přidal(a): Andrew Newman
1 Literární teorie
1.1 Forma
1.1.1 Obecná charakteristika
Revizor je dramatem, satirickou komedií, která vznikla v roce Rusku roku 1836. Patří do kritického realismu, tzn. hlavní rysy, které můžeme najít, jsou široký záběr popsání skutečnosti, zobrazení průměrných osob a kritika situace ve společnosti.
1.1.2 Jazykové prostředky
Dílo je psáno hovorovým jazykem s využitím slov jak neutrálních, tak citově zabarvených (křupan, mizera). Jakožto drama, se jedná o zápis dialogů.
1.2 Obsah
1.2.1 Tematická výstavba
1.2.1.1 Námět a téma
Námětem díla je ruský venkov první poloviny 19. století, avšak jde hlavně o metaforu popisující celý mocenský systém v tehdejším Rusku. Hlavním a jediným tématem je očekávání příjezdu revizora a z toho vyplývající obavy.
1.2.1.2 Prostředí
Děj se odehrává v nespecifikovaném (typickém) okresním městě, které se nachází v odlehlé a izolované části Ruska, bez většího kontaktu s okolním světem. Časově je dílo posazeno do autorovy doby, tedy první poloviny 19. století.
1.2.1.3 Postavy
1.2.1.3.1 Chlestakov
Nevýznamný úředník z Petrohradu, který náhodu projíždí městem, kde právě očekávají z Petrohradu revizora. Je pozoruhodně jednoduchý, což mu však nebrání v domýšlivost, aroganci a pýše. Má zálibu v kartách, kvůli které se často dostává do finančních obtíží. Rychle přijme svou novou roli revizora a náležitě ji využívá. Nemá soudnost ohledně výmyslů, které je schopen napovídat místním, avšak díky jejich nevzdělanosti a duchaplnosti svého sluhy se mu podaří uniknout dříve, než se dostane do podezření.
1.2.1.3.2 Osip
Chlestakovův sluha, který ač není nijak vzdělaný, je nadán zdravým selským rozumem, což jej a jeho pána několikrát zachrání z potíží. Je si vědom své intelektuální nadřazenosti nad svým pánem a paradoxně s ním vlastně jedná povýšeně.
1.2.1.3.3 Policejní direktor
Nejmocnější postava ve městě, které má skoro neomezenou moc. Všichni jsou mu podřízení a mají z něj strach. Místní vykořisťuje a svévolně si bere, co se mu zlíbí. Ze všech postav je autorem nejvíce zesměšněn. Zakládá si na své inteligenci, vychytralosti a schopnosti podvádět, ale Chlestakovův podvod mu zcela unikne.
1.2.1.3.4 Soudce
Soudce je dalším příkladem zkorumpovanosti. Přímo se vyžívá v úplatkářství a jeho hlavní hobby je myslivost. Vychloubá se, co od koho dostal a o co si příště řekne. Soudní budovu si prakticky přetvořil na statek, kde chová husy.
1.2.1.3.5 Bobčinskij a Dobčinskij
Dva místní sedláci, jichž vášní jsou drby. Jsou to právě oni, kteří přiběhnou se zprávou o příjezdu revizora a oni, kteří se zaslouží nejvíc o to, že se vesnice nechá oklamat Chlestakovem. Oba dva se jmenují Petr Ivanovič a jsou si podobní, což zároveň s faktem, že se rádi přerušují, vytváří často zmatek.
1.2.2 Kompoziční plán
1.2.2.1 Kompoziční postup, vztah dějových linií a dějové napětí
V díle je použit chronologický postup, bez výrazné gradace. Dějové napětí je udržováno falešnou motivací, jelikož skutečný revizor se na scéně vůbec neukáže.
1.2.2.2 Výstavba děje
1.2.2.2.1 Expozice
Obyvatelé města získávají od poštmistra, který otevírá cizí poštu informaci o plánovaném příjezdu revizora, a debatují o problémech, které by je mohly v očích revizora poškodit a o tom, jak je co nejrychleji vyřešit nebo spíše zamaskovat. Do města náhodou přijíždí nevýznamný úředník Chlestakov. Statkáři Bobčinskij a Dobčinskij považují právě jej za revizora a zprávu rychle rozšíří po městě, což všechny vyděsí.
1.2.2.2.2 Kolize
Místní se snaží zjistit, zda se opravdu jedná o revizora a hlavně si jej naklonit. Mezitím Chlestakov se svým sluhou řeší tíživou finanční situaci, jelikož všechny peníze prohrál v kartách a hospodský jim nechce dát najíst, dokud nevyrovnají účty. Do toho přichází policejní direktor. Následuje komický rozhovor, jelikož si oba neporozumí a Chlestakov je přesvědčen, že bude zatknut pro své nevyrovnané účty a direktor, že již byly objeveny všechny jeho prohřešky a přijde potrestání. Nakonec si Chlestakov uvědomí svou šanci a začne dělat ramena, načež direktor propadne ještě většímu zoufalství a ve snaze o záchranu se snaží si Chlestakova naklonit pozváním k sobě na večeři.
1.2.2.2.3 Krize
Drama vrcholí nehorázností lží, které je Chlestakov schopen napovídat lidem, kteří díky své nevalné inteligenci a chabému úsudku navíc zatemněnému strachem všemu uvěří. Direktor narychlo zorganizuje několik inspekcí a poté se koná u něj doma večeře. Několik drobných komplimentů Chlestakova postrčí k vychloubání, že je to vlastně on, kdo napsal díla jako Robinson Crusoe a Figarovu svatbu
1.2.2.2.4 Peripetie
V této fázi se úředníci radí, kdo nabídne revizorovi úplatek. Postupně za Chlestakovem přichází všechny důležité osoby, které kvůli své finanční situaci a nově nabyté sebedůvěře všechny požádá o půjčku. V domnění, že se jedná o zamýšlený úplatek, jsou všichni více, než ochotni. Chlestakov si tak půjčuje stále větší částky, a zkouší, co vše mu projde. Ve své euforii píše dopis příteli Trjapičkinovi, kde vše popisuje. Korunu celé situaci nasadí Chlestakovova snaha o dvoření se direktorově dceři a následně ženě. Nakonec se rozhodne požádat o ruku direktorovy dcery, což je pro policejního direktora vrchol blaha, jelikož se již vidí, jak díky nově nabytému postavení bude vládnut Petrohradu. Chlestakov narychlo odjíždí, díky radě svého sluhy se záminkou návštěvy otce pro požehnání.
1.2.2.2.5 Závěr
V posledním jednání si všichni libují, jak nad revizora vyzráli a gratulují direktorovi k úspěchu a nové konexi v rodině. Načež přichází poštmistr, který Chlestakovův dopis otevřel a zjistil jeho pravou totožnost. Hned poté přichází zpráva, že přijíždí opravdový revizor. Následně hra končí.
1.3 Význam a idea
Autor se v Revizorovi jasně vyhraňuje proti soudobé situaci ve společnosti. Hra poukazuje, jek je u kritického realismu typické, na tehdy nejpalčivější problémy, úplatkářství, zkorumpovanost, deformace charakteru vlivem moci a peněz a nevzdělanosti a hlouposti obyvatelstva.
2 Literární historie
2.1 Společensko-historické pozadí
2.1.1 Sociopolitická situace
Absolutistické Rusko v 19. století bylo v porovnání s Evropou výrazně zaostalé. Ekonomická situace byla tragická, vzhledem k neúspěchu zavedení kapitalismu. Vzdělanost byla minimální. Navíc tradiční samoděržaví svou rigiditou a represemi jen prohlubovalo danou situaci. V tomto prostředí se právě velmi dobře dařilo korupci a úplatkářství, které Gogol tak úspěšně parodoval. Hlavní hodnotou této doby byl majetek a vše ostatní mělo až druhotný význam. Jako hlavní účel literatury bylo chápáno pobavení.
2.1.2 Soudobé umění a literatura
Ve všech uměleckých směrech se prosazuje realismus, tedy snaha o co nejvěrnější zobrazení skutečnosti. Hlavními osobnosti ve výtvarném umění byli Gustav Courbet a Honoré Daumier, v hudbě byl z této doby nejvýznamnější Giuseppe Verdi. Důležité směry v architektuře byly empír, novorenesance a moderna. V sochařství to byl naturalismus, realismus a posléze impresionismus, nejvýznačnějším sochařem byl Auguste Rodin.
Literatura se v této době zaměřila realisticky. Většina děl je kriticky zaměřená a snaží se poukázat na tehdejší, převážně sociální, problémy. Nejrozšířenějšími formami byly romány a povídky. Samozřejmě vznikalo značné množství komedií s ne nepodobným zaměřením jako Revizor.
2.2 Autor
2.2.1 Autorův život a faktory, které ovlivnily jeho tvorbu
Nikolaj Vasilijevič Gogol byl ruský dramatik a prozaik ukrajinského původu, který žil v 1. polovině 19. století. Je představitelem realismu a v ruské literatuře je považován za zakladatele kritického realismu, na druhou stranu je také spojován s romantismem (v některých povídkách zapojuje fantastické prvky). Pocházel z rodiny středních vrstvy statkářů (asi 80 nevolníků)a byl hluboce věřícím křesťanem (román Mrtvé duše napsal v Římě a podnikl cestu do Jeruzaléma). Námět na Revizora pochází od Gogolova přítele Puškina, kterému se podobná příhoda stala a poté co jej Gogol požádal o jakoukoliv „typicky ruskou“ anekdotu, ke které by mohl napsat komedii, ji Gogolovi popsal.
2.2.2 Další tvorba
Krom revizora jsou významné hlavně román Mrtvé duše, který se věnuje podobnému tématu jako revizor a kritizuje prakticky stejné problémy, avšak v jiné formě. Dalšími jsou soubory povídek Mirgorod, tzv. petrohradské povídky a komedie Ženitba a Hráči.
2.3 Vliv díla
Revizor se jako jedno z nejvýznamnější děl realismu a výborná komedie hraje dodnes. Byl také inspirací k několika filmům, muzikálu, operám a operetě. Dílo bylo přeloženo do všech evropských jazyků. Vzniklo také několik dramat, které byly revizorem inspirovány, avšak ani jedno nedosáhlo většího významu.
3 Literární kritika
3.1 Dobové vnímání díla
Dílo se stalo okamžitě po premiéře v roce 1836 velmi populární mezi studenty, vzdělanci a pokrokovými literárními kritiky. Přes tento úspěch se setkalo s odporem vyšších vrstev společnosti, které si Gogol právě bral na paškál. V knižním vydání se objevilo moto „Nevrč brachu na zrcadlo, když máš křivou hubu.“ jako Gogolova reakce na kritku.
3.2 Soudobá kritika vs. současná
Dílo bylo přijato literární kritikou velmi kladně, již po svém uvedení a zůstává oblíbené i nadále. Samozřejmě z dnešního pohledu je již možné říci, že se jedná o jedno z nejvýznamnějších realistických děl vůbec.
3.3 Nadčasovost a aktuálnost
Svým tématem je dílo vysoce nadčasové. Ačkoliv je v dnešní době situace podstatně lepší, tak korupce a hloupost zůstávají a pravděpodobně navždy zůstanou aktuální.
4 Srovnání
Gogolovo dílo je velice specifické. Žádný jiný autor té doby nekladl tak velký důraz na humor a satiru. Svým způsobem podobná témata však zpracovávají všichni realisté. Přirovnáme-li Revizora k typickému realistickému románu, zjistíme, že se Gogol podstatně méně zabývá osobními vztahy a spíše se uchyluje k obecnější kritice. Také satirická forma je velice ojedinělá, protože většina realistů jednak považuje své témata za příliš závažná, než aby mohla být zesměšňována a také proto, že v rámci zachování autentického popisu nejsou daná témata sama osobě příliš humorná.
