Romantismus v evropské literatuře – literární období

 

 Jméno: Romantismus v evropské literatuře

 Přidal(a): Jan

 

 

 

 

Charakteristické rysy romantismu

Romantický hrdina

Romantické ideály

Romantismus v anglické, francouzské, německé, ruské a polské literatuře

___________________________________________________________________________

 

Romantismus (přelom 18. a 19. stol.)

  • odvozeno od slova romantique = napínavý, dobrodružný nevšední
  • hlavním ideálem je svoboda jedince, národa a projevu
  • znaky společné s preromantismem:

– vztah k přírodě

– podobný typ hrdinů

– důraz na city

– vztah k historii, dávnověku

– zachycuje člověka v mimořádných životních situacích

– kult lidové písně, lidové poezie

  • znak společný s klasicismem:

– zájem o antickou literaturu

  • romantik se snaží přeměnit a podrobit si svět podle svých představ → dostává se do krajních konfliktů
  • romantikové ê vyzvedávají sílu přírody

– obdivují minulost, mystiku, exotiku

– dali volnost verši, rýmu i próze

– obohatili jazyk lidovou mluvou a archaismy

  • obraznost a citovost převládá nad rozumovostí
  • protiklad snu a skutečnosti, jedince a společnosti → jedinec trpí pocitem osamění→ → obrací se k přírodě, exotice, do vlastního nitra a do historie
  • fantazie, snění, iracionalita, hrůznost, tajuplnost
  • převažuje individualismus, subjektivismus a modernismus
  • literární forma:

– bohatá metaforičnost

– jazykové prostředky lidové a archaické

– hudebnost

– protikladnost (kontrastnost)

– převládají lyricko-epické žánry

→ dramatická báseň, epos, román, povídka veršovaná, byronská, historická,

balada, poema

ê odmítání klasické estetické normy → kladen důraz na původnost, tvůrčí

svobodu umělce, emocionalitu a spontánnost

  • romantický hrdina:

– hrdina často splývá s autorem

– dostává se do rozporu s dobou, do osamění

– je výjimečná osobnost, často společenský vyděděnec (loupežník, vrah, kat,

žebrák, tulák)

– = tragická postava → zažívá tragickou lásku a neplní se mu jeho sny

– ženské hrdinky se snaží změnit své postavení → je jim to znemožněno

 

® architektura

– obdiv středověké architektury (Bouzov – novogotický romantický sloh)

– rozlehlé zahrady a parky → k vyvolání iluze divočiny

 

® malířství

– velká role obrazotvornost

– historické náměty, exotické krajiny a přírodní scenérie

– Francesco Goya – jeho životopis napsal Lion Feuchtwanger (i o Rousseauovi)

– E. Delacroix

 

® hudba

– přeměna opery (R. Wagner)

– Ludwig van Beethoven (4. symfonie Eroika původně věnovaná Napoleonovi, ale

poté, co se Nap. sám zvolil císařem Beeth. věnování zrušil)

– vznikají specifické národní slohy

 

Anglie

George Gordon Byron (1788 – 1824)

  • revoluční romantik, kt. svým „rozervanectvím“ silně ovlivnil evropskou literaturu
  • byl členem sněmovny lidu → opustil ji, když odešel do ciziny → rozešel se s anglickou vládnoucí společností
  • těžké dětství i život → otec pijan, matka nervově labilní (střídavě ho zahrnovala láskou a výlevy vzteku), od dětství kulhal → s touto vadou se nikdy nevyrovnal; žil ve světě knih a svých snů

→ sadistický vztah k ženám, nenávist moralizování a potíže při hledání přátel

  • většinu života strávil v cizině (Portugalsko, Španělsko, Itálie, Řecko,…)
  • zemřel na morovou nákazu, když pomáhal řeckým bojovníkům za svobodu proti tureckým utlačovatelům

– byronismus = odrůda romantismu

– charakteristický sporem hrdiny se světem , konflikty, osamoceným

bojem za svobodu proti tyranům, světabolem (= spleenem), depresemi

– básnická (byronská) povídka

= veršovaný lyricko-epický útvar

– děj má prvky reflexe, lyriky, popisu

– tajuplné prostředí, hrdinové se bouří x světu, tyranii, konvencím, spol.

zásadám

 

&„Childe Haroldova pouť“

– moderní epos s autobiografickými prvky

– Harold je intelektuál, rozchází se se společností → vydává se na cesty

→ putuje do Evropy, kde nachází památky a přírodu, které obdivuje

→ setkává se s nesvobodou a tyranstvím s nimiž nesouhlasí
a protestuje → vyzývá další k obraně

 

&„Don Juan“ – 16 000 veršů, nedokončeno

– výsměch pokrytectví

 

&„Džaur“, &„Korzár“, &„Lara“

– romantické básnické povídky, v nichž zobrazil typy revoltujících

hrdinů

 

&„Manfred“, &„Kain“

– filosofická veršovaná dramata

– hrdinům se nedaří porazit světový řád, se kterým nesouhlasí

– revolta i proti Bohu → ale nedaří se mu (ztroskotává)

→ má za následek pesimismus

 

Percy Bysshe Shelley (1792 – 1822)

  • revoluční romantik, opustil univerzitu i vlast → usadil se v Itálii
  • psal lyriku milostnou, přírodní sociální a politickou
  • jeho manželka Mary Shalley napsala dílo „Frankenstein“
  • bývá spojován s titanismem

= hrdý vzdor proti Bohu, osudu a moci

 

&„Odpoutaný Prometheus“

– veršované drama

– filosofické názory o konečném vítězství dobra nad zlem

– obměnil antickou báj o hrdinovi, kt. se vzepřel bohům a donesl lidem oheň,

ale zatímco v řeckém mýtu se Prometheus podrobí vůli Diově (Jupiter),
u Shellyho vzdoruje a trpí tak dlouho, dokud není tyran poražen

→ tyran = Jupiter (ne Zeus)

→ dobro, vítěz = Prometheus

 

Walter Scott (1771 – 1832)

  • sběratel skotských lidových balad
  • zakladatel historického románu i historické povídky
  • advokát → možnost nahlížet do spisů → inspirace
  • básník i prozaik, cestovatel
  • napsal 48 románů a povídek
  • inspiroval Václava Klimenta Klicperu

 

&„Waverley“ – román čerpající ze skotského povstání r. 1745

– vydán anonymně (strach z kritiky)

– pro velký úspěch následovala řada dalších románů

&„Ivanhoe“ – historický román – doba panování Richarda Lvího srdce

– 12. stol. v Anglii, Ivanhoe je kladná i záporná postava; rytířstvo

&„Kenilworth“ – doba královny Alžběty  &„Pirát“         &„Talisman“

&„Quentin Durward“

  &„Srdce Edinburghu“        

  &„Jezerní panna“ – přeložil František Ladislav Čelakovský

 

Francie

– francouzský romantismus má 2 odlišné podoby:

  1. zpátečnický → zaměřený k minulosti a oslavě středověkého křesťanství
  2. revoluční → protest proti současnosti

 

Victor Hugo (1802 – 1885)

  • syn napoleonského generála (otec bonapartista, matka royalistka → Hugo kolísal mezi těmito 2 póly → nakonec demokratický a republikánský postoj)
  • nenávidí válku i Napoleona samotného
  • dobrovolné vyhnanství na ostrůvku u Normandie na 20 let
  • stal se inspirací pro Jaroslava Vrchlického („Zlomky epopeje“)

Josefa Svatopluka Machara („Svědomím věků“)

 

&„Chrám Matky boží v Paříži“

– román zachycující život středověké Paříže

– děj je vystaven na kontrastech:

královský dvůr       x          spodina

církev             x          spodina

chrám             x          náměstí

chrám             x          dvůr zázraků

krása              x          ošklivost

zlo               x          ušlechtilost

+ kontrast postava x postava (uvnitř postavy)

 

→ fyzicky ošklivý, ale duševně ušlechtilý zvoník chrámu Quasimido tajně miluje cikánku Esmeraldu, jejíž krása a upřímnost kontrastují s prostředím bídy chudých a lakotou a pokrytectvím vyšších vrstev

→ Esmeralda na sebe vezme zločin, kt. nespáchala a je odsouzena k smrti → zachrání ji kněz Chrámu Frollo, kt. ji také miluje → Esmeralda jej ale odmítá a kněz ji vydává smrti

→ Quasimodo svrhne Frolla z chrámové věže a sám umírá objímaje již mrtvou

Esmeraldu

 

&„Bídníci“ („Ubožáci“)

– románová skladba líčí osudy uprchlého trestance (galejníka) Jeana Valjeana

– zápas s nespravedlností spol. zákonů v době francouzské revoluce a červen-cové monarchie

&„Cromwell“

– drama, jehož úvod se stal manifestem romantismu ve Francii

&„Legenda věků“

– 3dílný básnický cyklus

– zobrazení vývoje lidstva na jeho cestě za pokrokem a humanismem

– humanita, optimismus, víra v lepší budoucnost

&„Dělníci moře“

– hl. postavou je rybář; román

&„Muž, který se směje“

– historický příběh líčí tragický osud zohyzděného člověka (má na sobě masku,

která mu obličej zohyzďuje do úsměvu)

&„Devadesát tři“

– historický román, odráží kruté politické poměry na francouzském venkově

v době revoluce

&„Ruy Blas“

 

Stendhal (1783 – 1842; vl. jm. Henry Beyle)

  • na pomezí romantismu a realismu
  • po pádu Napoleona odchází do Itálie → tu musel pak opustit
  • hrdinové jeho románů prožívají vášnivé lásky, jsou ve sporu s dobou, jíž se navenek přizpůsobují; vzbouří-li se x společnosti – hynou

 

&„Červený a černý“

– symbolika barev: červená = symbol revoluce (také touha po plném vášnivém

životě a lásce)

černá = despotismus církve (také klér a měšťáctví)

– vnitřní monolog postav, román

– hl. p. Julian Sorel

&„Kartouza parmská“

– román o mladém šlechtici, jehož ideál nedojde naplnění → odchází do

kláštera

 

Alfred de Musset (1810 – 1857)

  • ústředním tématem jeho tvorby je romanticky rozervaná, nešťastná a nespokojená láska
  • nejsubjektivnější autor fr. romantismu

 

&„Zpověď dítěte svého věku“

– pesimistický román s autobiografickými prvky – hrdina Octavius je Musset

sám

– vyrostl v atmosféře beznaděje, jeho generace ničemu nevěří → pesimismus,

není schopen upřímné lásky a je žárlivý (jeho láskou byla George Sandová)

&„Noc prosincová, květnová, říjnová, srpnová,… – lyrika

 

Alexandre Dumas st.                         Alexandre Dumas ml.

&„Tři mušketýři“                                            &„Dáma s kaméliemi“

&„Hrabě Monte Christo“

 

Německo

Novalis (1772 – 1801; vl. jm. Friedrich von Hardenberg)

&„Hymny noci“

– BS, zpracovává motivy ztracené lásky

&„Heinrich von Ofterdingen“

– nedokončený román

– středověký potulný básník hledá symbolický „modrý květ“ = smysl života
a pravé poezie

 

Jacob a Wilhelm Grimmové (1785 – 1863 a 1786 – 1859)

  • zabývali se německou lidovou slovesností a germánskou mytologií
  • byl jimi ovlivněn K. J. Erben

&„Pohádky bratří Grimmů“

– zvířecí, kouzelné, legendistické, realistické

 

Heinrich Heine (1797 – 1856)

  • německý básník
  • zpracovával témata z germánských a židovských pověstí i ze současnosti

&„Kniha písní“

– BS, skladba w„Lorelei“ patří ke klenotů něm. lit.

&„Nové básně“

– objevují se jedny z nejrevolučnějších básní, kt. Heine napsal

 

Rusko

Alexandr Sergejevič Puškin (1799 – 1837)

  • dramatik, prozaik (hl. po r. 1830)
  • pocházel z Petrohradu
  • byl poslán do vyhnanství na jih Ruska
  • zemřel v souboji

 

&„Evžen Oněgin“

– filosoficko-společenský, milostný veršovaný román

ê zobrazuje tehdejší ruskou společnost

ê revoluční hnutí a důsledky jeho porážky

ê osudy Ruska v přítomnosti i minulosti

ê ruská příroda

ê otázky křivdy, svobody, buřičské a demokratické myšlenky

ê inspiroval se Byronem

– Oněgin je typ „zbytečného člověka“ (umí tančit, je vzdělaný, sečtělý, ale

tento život ho nebaví → je uzavřený, nespokojený)

– Oněgin je typický Rus z vyšších vrstev, vychováván fr. učiteli; plný

předsevzetí a úmyslů, ale není schopen je uskutečnit

– po smrti strýce odjíždí na vesnici → zamiluje se do něj Taťána → on ji

odmítá a koketuje s Olgou → v souboji zabije Lenského a odjíždí do Evropy,

pak se vrací, zamiluje se do Taťány, ale ta je už vdaná

 

– oněginská strofa = 14 osmi nebo devítislabičných veršů s pravidelným rýmem

&„Kavkazský zajatec“  &„Bachčisarajská fontána“  &„Cikáni“

– lyricko-epické skladby (příroda, podpora svobody, odbojní hrdinové)

&„Poltava“  &„Měděný jezdec“

– veršované eposy

&„Kapitánská dcerka“

– historická próza (na pozadí Pugačovova povstání)

&„Piková dáma“  &„Bělkinovy povídky“   &„Vánice“

– povídky

&„Boris Godunov“

– historické drama

– vztah mezi panovníkem a lidem; polemizuje s názory, zda věřit síle lidu

 

Michail Jurjevič Lermontov (1814 – 1841)

  • 2x ve vyhnanství na Kavkazu; zahynul v souboji

&„Demon“

– básnická poema (typická pro ruský romantismus)

– vyslovuje zákl. myšlenku Lermontovy tvorby a životní filosofie: zlo se rodí

z bezmocnosti dobra

– hl. hrd. proklet bohem pro vzpouru, kletbu chce prolomit láskou k pozemské

princezně Tamaře → zabíjí ji a tím prohrává souboj s bohem

– poema = lyricko-epická báseň, děj bývá potlačen na úkor líčení citů, dojmů a nálad

 

&„Hrdina naší doby“

– psychologický román (románová novela – má překvapivou pointu)

– hl. p. Pečorin = typ „zbytečného člověka“ je společenským vyděděncem

z vlastní vůle a hledá smysl své existence (ten ale nenachází v lásce ani

v přátelství, protože je zaujatý sám sebou – zabývá se jen svým nitrem =

společ. zbyteč. člověk)

 

Polsko

– polská romantická literatura se zcela zapojila do revoluce a národního boje za svobodu

– autoři = zchudlá šlechta; nejrevolučnější žili v emigraci – odtrženi od společnosti

→ spojoval je mesiamismus = polský národ svými oběťmi vykoupí příští svobodu

jiných národů

 

Adam Mickiewicz (1798 – 1855)

  • poslán do vyhnanství do Ruska, setkání s Puškinem → ovlivnilo ho to
  • listopadové povstání mu bere sen o polské samostatnosti → odchod do Drážďan, Paříže

 

&„Konrád Wallenrod“

– historická povídka

– hl. hrdina se zřekl osobního štěstí, jen aby mohl svým životem i smrtí prospět

své vlasti – Litvě

&„Pan Tadeáš“

– rozsáhlý epos, podává obraz polské společnosti – jejich zvyků, obyčejů, tužeb

i proher

&„Dziady“

= staré lidové obřady na vyvolávaní duší zemřelých

– hrdina Gustav bojuje x bohu za otázky zodpovědnosti člověka za národ

– básnické skladby

 

Julius Slowacki (1809 – 1849)

  • s oblibou dramatizoval historická témata

&„Balladyna“

– tragédie mýtického dávnověku o ženě-vražednici, která se pomocí zločinů

dostává až na královský trůn

– toto téma zpracoval i K. J. Erben – „Zlatý kolovrat“

 

USA

Edgar Allan Poe (1809 – 1849)

  • prozaik a básník
  • tvůrce fantastické povídky
  • zakladatel hororové a detektivní povídky
  • skvěle dokázal navodit atmosféru hrůzy a tajemna (osobitou obrazností a symboličností)
  • řešení záhad, odhalování tajemství, hledání viníka, který spáchal zločin
  • považován za předchůdce moderních hororů
  • těžký život (sirotek, problémy s otčímem, drogy, mladé manželky, brzká smrt)
  • inspiroval Nezvala, Vrchlického

 

&„Havran“

– ve sbírce „Havran a jiné básně“

– básnická skladba s tématem smrti mladé dívky Lenory

– staré mytologické téma (použil i Erben ve Svatební kytici)

– kontrasty: život       x     smrt

básník     x     Lenora

člověk     x     zvíře

– na konci se básník ptá: „Setkám se po smrti s Lenorou?“

Havran: „Never more.“

→ pesimismus, zoufalství, beznaděj

→ básník se nemůže vyrovnat s tím, že žije ve světě,

kde smrt vítězí nad láskou, štěstím,…

– havranovy odpovědi „NEVER MORE mají připomínat krákání havrana,

psáno jako refrén (v českém překladu VÍCKRÁT NE)

 

&„Jáma a kyvadlo“  &„Zánik domu Usherů“

– hororové povídky s motivem smrti

&„Vraždy v ulici Morgue“

– detektivní povídka (hl.p. detektiv a jeho méně chápavý společník)

 

Slovensko

– pokusy o vytvoření národního jazyka → zasloužil se o to Ludovít Štúr = „štúrovčina“

 

Maďarsko

Sándor Petöfi (1823 – 1849)






—————————————————————————

 Stáhnout práci v PDF  Upozornit na chybu

 Učebnice k maturitě  Maturitní kurzy

 Učebnice k VŠ přijímačkám  Kurzy na přijímačky

—————————————————————————