Romeo a Julie – rozbor díla k maturitě [11]

 

Kniha: Romeo a Julie

Autor: William Shakespeare

Přidal(a): Janulka

 

 

1) Titul

  • Titul jmenný
  • Bezpříznakový (jména 2 hlavních postav)

 

2) Literární druh (forma)

  • Drama – má formu scénáře (osoby, repliky, poznámky)

 

3) Literární žánr

Tragédie

Drama vážného obsahu, které zobrazuje tradično. To jest utrpení ústředních postav (jakýkoli typ), které v divákovi probouzí soucit s hrdinou. Závěr tragédie je někdy smírný, většinou končí pro hrdinu tragicky (smrt, ztráta ideálů, trest..).

 

4) Námět

Námět není původní, např. Tristan a Izalda předtím, přímou inspirací je anglická básnická verze italské legendy Romeo a Julie.

 

5) Téma, hlavní myšlenka

Vroucí, silná a náhlá láska dvou mladých lidí se změní v nešťastnou kvůli nenávisti dvou hlavních rodin. Nenávist je v knize důležitá, ale přitom o ní nic nevíme. Ve mně kniha vzbudila dojem, že je třeba řešit konflikty dřív než bude pozdě.

 

6) Kompozice

  • Psáno formou scénáře – postavy i repliky i scénické poznámky, ty jsou krátké, většinou vyjadřují činnost postav nebo co má postava na sobě.
  • Prolog + pět dějství – expozice, kolize, krize, peripetie, katastrofa.
  • Mezi motivy je například milenecká láska, mateřská láska, rodová nenávist..
  • Děj je chronologický.
  • Dvě roviny (intimní + veřejná)
  • Deset stop

 

7) Informace o autorovi

Shakespeare se narodil v roce 1564 ve Stratfordu nad Avonou, kde také roku 1616 zemřel. Je označován za největšího anglického i světového dramatika. Napsal skoro 40 dramat. V Londýně byl dokonce spolumajitelem jedné z nejlepších divadelních společností, která hrála i v divadle Globe. Psal v období renesance (antické znaky v knize – chór, 5 dějství, dále dobové rozdělení společnosti). Mohl ho znát například Miguel de Cervantes y Saavedra (Důmyslný rytíř don Quijote de la Mancha), Lope de Vega (Ovčí pramen) nebo François Villon (Malý testament). Shakespeare psal komedie (Zkrocení zlé ženy, Sen noci svatojánské, Mnoho povyku pro nic, Veselé paničky windsorské, Komedie plná omylů), tragédie (Hamlet, Othello, Král Lear, Macbeth, Julius Caesar) i pohádky (Cymbelín, Zimní pohádka, Bouře, Perikles, Dva vznešení příbuzní).

 

8) Informace o knize

  • Jde o ranou Shakespearovu práci v první etapě, je to jedna z jeho prvních tragédií (1595/1596), poprvé inscenována v roce 1596. První dochovaný text se nazývá Špatné kvarteto (jde o odposlech ze hry, s chybami).
  • Jména Montekové a Kapuleti nejsou původní, jsou převzata z Božské komedie (v Očistci jsou rodiny těchto jmen).
  • 1853 – hra byla poprvé uvedena v ČR ve Stavovském divadle.
  • Do češtiny přeložili: Josef Václav Sládek, Saudek, Hilský, Josek, Urbánek, Tyl, Čelakovský, Topol, Vrba, Lukeš, Přidal..
  • Hra se hraje dodnes.
  • Letní Shakespearovské slavnosti – Praha, Brno, Ostrava, hra naposledy uvedena v roce 2004

 

Kde jinde se s tím setkám?

  • Eva Vrchlická – Z oříšku královny Mab (Mercutio v R+J mluví o královně Mab ve svém monologu)
  • Kolektiv autorů – Příběhy ze Shakespeara

 

Inspirace:

Filmová zpracování

  • Romeo a Julie – režie a scénář Franko Zeffilleri, rok 1968, Francie+VB, klasika, v dobových kostýmech, 2 Oscaři
  • Romeo a Julie – USA, 1996, Leonardo DiCaprio
  • Romeo a Julie – 2013
  • Romeo a Julie – animované, dva tuleni
  • Romeo a Julie na konci listopadu – 1971, český film
  • Dopisy pro Julii – USA, 2010

Muzikál

  • West side story – Bernstein, 1957

Knihy

  • Romeo, Julie a tma – Jan Otčenášek

Balety

  • Romeo a Julie – Sergej Prokofjev, světová premiéra v Brně
  • Symfonická báseň Romeo a Julie – Petr Iljič Čajkovskij

Výtvarné umění

  • Obraz Romeo a Julie: Scéna v hrobce – Joseph Wright

Zajímavost

  • Jedny z nejdražších kubánských doutníků Romeo a Julie

 

9) Informace o ději

Místo děje: Itálie, Verona – náměstí, palác Kapuletů, zahrada, cella mnicha, hřbitov – hrobka, Mantova

Čas děje: autorova současnost (16. st.), červen, 6 dnů (neděle ráno až páteční svítání)

Jazyk:

  • Próza i poezie, netypické, více ale veršů
  • Blankvers – nerýmovaný pětičlenný verš, typický pro Shakespeara
  • Převažuje nerýmovaný verš (82%)
  • Inverze (opačný pořádek slov, na konci kvůli rýmování)
  • Hodně zvolacích a tázacích vět
  • Spousta tázacích vět pouze řečnických, typické pro R+J
  • Projevilo se rozvrstvení společnosti (spisovně a nespisovně)
  • Časté vulgarismy – Kapulet
  • Citově zabarvená slova – Romeo a Julie, chůva k Julii
  • Přirovnání
  • Slovní hříčky
  • Epiteton – básnické přívlastky, vznešení používají epiteton ornanz ( alabastrový, andělský..), spodina epiteton constants (bílý, sněhově bílý, bělostný..)
  • Oxymorón – protiklady, typické pro Shakespeara
  • „pane“ – sluhové, někdy velmi ironické („vole“)
  • Převaha dialogů nad monology, monology k vyjádření pocitů (přináší Shakespeare) – vnitřní monolog, monolog sama k sobě

 

Osoby:

  • Escalus, kníže veronský
  • Paris, mladý šlechtic, příbuzný knížete
  • Montek, hlavy dvou nepřátelských rodů
  • Capulet, hlavy dvou nepřátelských rodů
  • Stařec, z rodu Capuletů
  • Romeo, syn Montekův
  • Mercutio, příbuzný knížete a přítel Romeův
  • Benvolio, synovec Montekův a přítel Romeův
  • Tybalt, synovec hraběnky Capuletové
  • Bratr Lorenzo, františkán
  • Bratr Jan, z téže řehole
  • Baltazar, sloužící Romeův
  • Samson, sloužící Capuletovi
  • Gregorio, sloužící Capuletovi
  • Petr, sloužící Juliiny chůvy
  • Abraham, sloužící Montekův
  • Lékárník
  • Tři hudebníci
  • Panoš Parisův
  • Jiný Panoš
  • Hraběnka Monteková, choť Montekova
  • Hraběnka Capuletová, choť Capuletova
  • Julie, dcera Capuletova
  • Chůva Juliina
  • Měšťané veronští, příbuzní obou rodů, masky, stráže, hlídky a družiny
  • Chorus

 

10) Obsah

Prolog

Chór – sbor, uvádí nás do děje, chór proto, že navazuje na antiku. Dozvěděli jsme se, že se bude hrát tragédie, kde se odehrává děj, jak dlouho se hra bude hrát a jaký bude děj. Ve formě sonetu.

 

1. dějství

Začíná komediálním výstupem dvou sluhů Kapuletů – nadávají (slovní hříčky, vulgarismy). Chvástají se vůči Montekům a sobě samým.

Např.:  Samson: Já rázem udeřím, když jsem popuzen.; Greg.: Ale rázem nejsi popuzen, abys udeřil.

Přijdou Monteci, slovní hříčky mezi Monteky a Kapulety. Dojde k souboji – první část je slovní souboj, druhá fyzický. U sluhů jsou hrubé sexuální narážky. Přichází Benvolio (Montek) a chce oddělit sluhy mečem, přichází Tybalt, bijí se. Přichází měšťané, po nich Kapuletovi a Montekovi, jediná Monteková nechce svár, rvačku ukončí kníže. Pokud znovu naruší Monteci a Kapuletové mír, přijde trest (purpurným zřídlem, šarlatová krev – epiteton ornanz) – typické pro knížete.

Všichni odchází, končí veřejná část, začíná soukromá – Montekovi a Benvolio, Monteková se ptá na Romea, dozvídáme se, že je v háji, a to často, nikdo neví proč. Benvolio se pokusí zjistit důvod. Rozhovor Romea a Benvolia. Benvolio zjistí, že důvodem je nešťastná láska k Rosalině. Oxymorón v Romeově části. Mluví o lásce tak, jak má naposloucháno (=mluví uměle, o obraze, o představě lásky, používá pro ni superlativy, ale zároveň je chladná. Benvolio poradí, ať si najde jinou, Romeo ale odmítá.

Paris žádá o ruku Julie, Kapulet chce počkat, ale dovolí Parisovi dvoření se Julii a dá mu ji, když ona sama bude chtít, takže ho pozve na ples. Zve další měšťany pomocí sluhy, který neumí číst. Ten potká Romea a jeho přátele. Romeo mu přečte seznam – výčet jmen, Benvolio chce jít, Romeo přijme, ale jen kvůli tomu, že chce na plese potkat Rosalinu.

Opakování motivů – vzpomínání chůvy na maličkou Julii, používá zdrobněliny. Julii je 13, ale ve Sládkově překladu 12. Kapuletová oznamuje chůvě žádost Parise, Julie slibuje, že se do něj pokusí zamilovat.

Ples – Monteci v maskách, hádka Mercutia, Romea a Benvolia o snech – nádherný Mercutiův monolog o elfí královně Mab, která nosí sny – „kryt vozu z křídel polních koníků“ – popis vozu je 1. část, 2. část je pak popis osob a jejich snů (komu se zdají jaké sny). Romeo nato řekne, že jeho sny předpovídají něco tragického.

Kapulet vítá hosty, Romeo zahlédne krásnou dívku (je jí Julie) a ptá se po ní, zaslechne ho podle hlasu Tybalt a chce boj, Kapulet ho uklidní.

Sonet – rozhovor Romea a Julie – o Romeově touze dotýkat se Julie a políbit ji. Romeo mluví o lásce civilněji, upřímně. Od chůvy se Romeo dozví, že je Julie Kapuletová. S přáteli odchází a Julie pošle chůvu, aby zjistila, kdo to byl. Zjistí, kdo Romeo je. Končí 1. dějství.

 

2. dějství

Sonet o zapomínání na staré lásky a o velké lásce Romea a Julie.

Romeo je v zahradě Kapuletů, přátelé ho hledají. Mercutio má monolog, mluví o lásce ošklivě, s despektem. Odcházejí bez Romea.

Následuje nejznámější dramatická scéna na světě – balkonová. Zpočátku je kvazidialog – Romeo je přítomen, Julie o něm neví. Julie vystoupí na balkon do zahrady, kde je Romeo. Ten neviděn a neslyšen opěvuje její krásu (slunce, anděl..), vyznává jí lásku. Julie říká, že ho miluje a „žádá ho“ o zřeknutí se jména, nabízí sama sebe – obraz růže. Romeo promluví a začíná dialog. Julie se o něj bojí, že ho zabijí. Vyznání od Romea se opakuje, Julie lásku opětuje. Rozhovor často narušuje chůva. Je zde romantičtější Romeo. Julie se chce vzít, oznamuje mu zítřejší příchod chůvy. Několikrát se loučí, přichází ráno.

Romeo spěchá za mnichem Lorenzem, ten sbírá byliny – jeho monolog, spousta přídavků, často přirovnání, metafory, personifikace (matka, chůva, úsvit uspal se), výčty, protiklady, předzvěst něčeho zlého, co se blíží. Romeo ho žádá o tajné oddání ještě dnes. Mnich mu naznačuje, že je lehce přelétavý. Romeo ho přesvědčuje, že je to pravá láska, mnich chce ale smířit rody a vidí příležitost, tak svolí.

Romeo odchází a potká Benvolia a Mercutia. Začíná kamarádský rozhovor – urážky, slovní hrátky, nespisovné, říkají si „vole“. Mercutio cynicky mluví o lásce. Přichází chůva, dělají si z ní legraci. Mercutio zpívá. Chůva používá vulgarismy, mluví nespisovně. Romeovi říká o lásce Juliině k němu. Romeo po ní posílá vzkaz o oddání.

Merc.: Nedostižný Romeo vítězí právě na dostizích vtipu. Čím víc jseš na koni, tím víc jsou tvoje vtipy na jedno kopyto. Mě jen tak nedoběhneš.

Přesah – myšlenka není hned na začátku verše a nekončí verš (ten pokračuje).

Julie netrpělivě čeká na chůvu, ta si stěžuje, nakonec poví vzkaz, Julie se vydá okamžitě za mnichem, svatba pouze ve třech verších, nic o obřadu není, je pouze zmínkou naznačen. Konec 2. dějství.

 

3. dějství

Benvolio a Mercutio. Mercutio se chystá prát s Tybaltem, Benvolio se mu snaží zabránit, ale Mercutio tasí, přijde Romeo. Jeho nechávají urážky od Tybalta chladným kvůli Julii. Mercutia to štve a nechápe, bere to jako zradu a zbabělost. Vyzve Tybalta na souboj, Romeo se tomu snaží zabránit, pod jeho vztaženou rukou ale Tybalt probodne Mercutia. Mercutio umírá, obviňuje Romea a svaluje svou smrt na oba rody. Rome cítí vinu a chce pomstít smrt svého přítele, zabije v souboji Tybalta. Benvolio přinutí utéct Romea, od Benvolia se pak dozví kníže o tom, co se stalo. Kapuletová chce Romeovu smrt. Kníže ho odsoudí k vyhnanství – veřejná část.

Julie se nemůže dočkat svatební noci – její monolog – hra se světlem, stínem a tmou (ohněnozí oři). Chůva přináší zprávu o smrti, Julie si myslí, že o Romeově, ale pochopí, že jde o Tybalta. Jenže to jí moc nepomůže (zabil ho Romeo -> čeká ho smrt), chůva poví o vyhnanství, vyhnání je ale pro Julii větší hrůza – samý vykřičník, protiklady, řečnické otázky.

Romeo se schovává u mnicha, ten přináší pro Romea nehorší zprávu – vyhnanství. Pro Romea je to horší než smrt. Přichází chůva a povídá o Juliině smutku (časté opakování slov pro zdůraznění významu – typické pro chůvu). Romeo se chce probodnout, mnich ho zastaví a ukazuje mu, jaké má štěstí. Posílá ho za Julií a pak do Mantovy.

Kapuletovi dohodnou sňatek s Paridem na příští čtvrtek.

Svatební noc – ani slova, jen o konci.

Svítá, milenci (manželé) se loučí, Julie nechce Romea pustit (slavíka slyšeli, ne skřivana, tvrdí). Romeo nechce odejít, a tak přijímá argumenty, Julie si ale uvědomí rizika a posílá ho pryč. Zdá se jí, jako by byl v hrobě – předznamenání.

K Julii přichází Kapuletová, oznamuje jí sňatek, Julie odmítá. To rozčílí Kapuleta – chce ji vydědit, nadává jí, ani matku Julie neobměkčí. Hledá utěšení u chůvy, ta jí ale poradí sňatek uzavřít. Julie se vydává za mnichem. Konec 3. dějství.

 

4. dějství

Lorenzo se dozvídá od Parida o sňatku, přichází Julie. Paris se jí dvoří, ale ona ho spolu s mnichem posílá pryč (záminkou je zpověď). Julie se dožaduje pomoci od mnicha (pomoc nebo smrt). Mnich jí dává výtažek z bylin, po němž bude Julie vypadat jako mrtvá, dává jí návod, co a jak, má plán.

Chystá se svatba, Julie se vrací jako vyměněná, navrhne svatbu na zítřek. V ložnici začíná mít strach z výtažku z bylin, překoná ho a lahvičku vypije.

Chůva nachází Julii ráno mrtvou. Svatební obřad se mění v pohřební. Konec 4. dějství.

 

5. dějství

Romeův sluha přináší zprávu o smrti Julie. Romeo chce jet do Verony, jde za lékárníkem, zneužívá ho a získává jed. Stává se z něj debil.

Mnich Jan se vrací s nedoručeným dopisem pro Romea za Lorenzem (nemohl jej doručit kvůli karanténě – mor). Lorenzo píše do Mantovy znovu, jde za Julií do hrobky, té zbývají tři hodiny do probuzení.

Na hřbitov přichází Paris se služebníkem a také Romeo se služebníkem. Romeo otevře hrobku, Paris ho zastaví a chce ho odevzdat k potrestání, bere to jako znesvěcení jeho budoucí nevěsty. Romeo ho varuje, že má zmizet. Paris ale nechce, a tak ho Romeo zabije. Poslední přání Parida je být pochován vedle Julie. Romeo mu přání splní, naposledy líbá Julii, objímá ji a připíjí jedem na lásku.

Lorenza na hřbitově varuje sluha Romeův, Lorenzo spěchá do hrobky. Vidí mrtvého Parise a Romea. Chce odvést Julii, která se akorát probouzí, a ukrýt ji do kláštera. Julie ale uvidí mrtvého Romea. Lorenza vystraší přicházející kníže s hlídkou, a tak uteče. Julie nechce žít bez své lásky. Chce vypít jed, ale Romeo vypil všechno sám. Julie tedy vytahuje dýku a probodne se. Stráže najdou Lorenza a Baltazara. Monteková steskem po synovi zemřela, Montek tedy přijde sám. Přijdou také Kapuletovi. Kníže celou věc vyšetřuje, Lorenzo vše vysvětluje a bere na sebe vinu, kníže ale vidí viníky v rodech a v sobě. Monteci a Kapuletové se usmiřují, staví navzájem svým dětem zlaté sochy. Konec je shrnutí, monolog knížete.

 

11) Charakteristika hrdin(k)y

Juliina chůva

Zaujala mne Juliina chůva. Ta je v knize sice občas potížistka (např. když přináší smrt o Tybaltově smrti), ale zároveň má upřímně ráda Julii. Možná proto, že sama měla dceru, která je však mrtvá. Je s podivem, že celou dobu dokázala udržet v tajnosti vztah Julie a Romea. Na to, jak dlouho strávila u dvora, je stále poněkud prostořeká a poví to, co má na jazyku. Se svým mužem již nežije, ten je totiž také mrtvý, a proto je jako téměř každá žena ráda, když o ni muži projeví zájem, nebo si alespoň myslí, že projevují (např. když přijde se vzkazem od Julie k Romeovi). Chůva mi byla svou upřímností velmi sympatická.

 

12) Můj názor

Kniha mě moc nezaujala, nejspíš proto, že děj mi byl již předen známý. Některé slovní obraty se mi ale líbily. Láska Romea a Julie mi přišla přitažená za vlasy, hlavně jejich smrt. Nevylučuji však, že si toto drama přečtu někdy znovu.






—————————————————————————

 Stáhnout práci v PDF  Upozornit na chybu

 Učebnice k maturitě  Maturitní kurzy

 Učebnice k VŠ přijímačkám  Kurzy na přijímačky

—————————————————————————

  • Romeo a Julie – rozbor díla k maturitě [10]
  • Romeo a Julie – rozbor uměleckého textu
  • Romeo a Julie – rozbor díla k maturitě (7)
  • Romeo a Julie – rozbor díla k maturitě (8)