Romeo a Julie – rozbor uměleckého textu

 

Kniha: Romeo a Julie

Autor: William Shakespeare

Přidal(a):  Aldrin

 

 

Umělecký text (výňatek):

  • 5. jednání, 3. scéna; otec Vavřinec – kněz – spěchá do hrobky za spící Julií

 

VAVŘINEC:

Romeo! Romeo!

(Jde k hrobce.)

Ach Bože, Bože! Jaká je to krev

před hrobkou tady na kemenných schodech?

A cože tady leží bez svých pánů,

v těch místech míru, zkrvavené meče?

(Vstoupí do hrobky.)

Ach, Romeo! Mrtev! A kdo ještě? Paris

a všecek v krvi! Jaká krutá shoda

je vinna touto nelítostnou řeží?

Slečna se probouzí!

(Julie se probudí.)

JULIE:

Ach, otče! Těšiteli! Kde je choť?

Vím dobře, kde bych měla být, a vskutku

tam také jsem. Pověz mi, kde je Romeo?

(Hluk za scénou)

VAVŘINEC:

Pojď! Někdo jde! – Pryč z toho doupěte

divného spánku, nákazy a smrti.

Moc vyšší, které nelze odmlouvat,

náš záměr překazila. Pojď! Pojď pryč!

Zde leží Romeo mrtev na tvých prsou,

a tady Paris. Pojď! Já útulek

ti najdu někde v řádu zbožných sester.

Nic se mne neptej! Už se blíží stráže.

Pojď! Déle prodlít už si netroufám.

(Odejde.)

JULIE:

Já odtud neodejdu. Jdi si sám.

Co to máš v ruce, lásko? Cos to pil?

Tak tedy jedem ses mi zahubil?

Lakomče! Všechno vypils? Ani krůpěj

nenechals mně? Budu tě líbat na rty.

Snad na nich ještě trochu jedu lpí

a dá mi zemřít na léčivý doušek. (Políbí ho.)

Tvé rty jsou ještě teplé.

PRVNÍ STRÁŽ:

(Za scénou) Veď nás, chlapče. Kudy?

JULIE:

Hluk? Tedy zkrátka. – Vítej, drahá dýko! (Chopí se Romeovy dýky.)

Zde je tvá pochva! (Probodne se.) Zde si rezavěj!

(překlad E.A. Saudek)

 

1.      Určit literární druh a žánrový útvar:

Drama, tragédie (v moderním rozdělení činohra)

 

2.      Zsadit ukázku do kontextu celého díla, přiblížit zápletku celé hry:

a) Ukázka je z konce díla

b) Děj se odehrává v Itálii v městě Verona, kde proti sobě stojí dva znepřátelené rody: Montekové a Kapuleti. Julie z rodu Kapuletů je mladá 14-ti letá dívka, která je vychovávaná ve vyšší vrstvě, tudíž je bohatá ale také dobře vychovaná. Romeo z rodu Monteků je o něco starší než Julie, 16-ti letý mladík, který je také vychováván ve vyšší vrstvě společnosti. Není tak dobře vychovaný jako Julie, patří mezi tzv. zlatou mládež. Romeo a Julie se proprvé setkávají na plese a na první pohled se do sebe zamilují. Po té Romeo vyznává lásku pod jejím balkónem. Rozhodnou se tajně se za sebe provdat. O pomoc žádají Vavřince (stává se patronem R+J) Nic méně Romeo je vykázán z města, protože v boji zabije bratrance Julie. Rodiče Julie, kteří nevědí o jejím sňatku s Romeem, chtějí Julii provdat za Patrida. Julie neví, co má dělat a jde se poradit za Vavřincem. Ten jí poradí, aby šla za lékárníkem pro lék, díky kterému upadne do zdánlivé smrti a je pohřbena v rodinné hrobce. Vavřinec informuje Romea o tom, že je Julie mrtvá, tak se Rome vrací do Verony a s sebou si vezme jed, aby byl navždy s Julií. V hrobce potká Parida, kterého v boji zabije. Požije jed a umírá. V tom Julie ožívá a spatří Romea mrtvého. V těžkém žalu, nechtíc být bez svého milovaného, uchopí Romeovu dýku a zabije se.

 

3.      Charakterizovat jednání postav ve výňatku (Vavřinec, Julie), přiblížit atmosféru, která je zde navozena:

Vavřinec – zděšený, má pocit viny, překvapený, bezmocný

Julie – smutná, šokovaná, bez naděje, chce všechno vzát

 

4.      Popsat stavbu úryvku:

  • jména jednajících postav
  • repliky (promluva postavy)
  • strukturovaný text
  • scénická poznámka (co se děje na jevišti, např. Jde k hrobce.)
  • metafora (přirovnání na základě vnější podobnosti, např. divný spánek)
  • zvolací věty
  • tázací věty
  • oslovení = apostrofa (např. Vítej, drahá dýko!)
  • monolog (osoba mluví sama se sebou)
  • dialog (rozhovor dvou a více postav)

 

5.      Charakterizovat slovní zásobu výňatku:

V originále je použita stará angličtina. Zde je Saudkův překlad, užívá spisovnou češtinu, knižní výrazy, patetický děj – citově přehnaný – emotivní.

 

6.      Zasadit orientačně tvorbu W. Shakespeara do kontextu vývoje světové literatury:

anglická renesance, přelom 16. a 17. století

 

(5. jednání, 3. scéna; Romeo zabije v souboji Parise, který si přál, aby ho Romeo položil k Julii do hrobu; Romeo je v hrobce dříve než otec Vavřinec, nalezne spící Julii, pokládá ji však za mrtvou.)

 

ROMEO:

To učiním. – Ukaž mi obličej!

Bratranec Merkuciův, hrabě Paris!

Co říkal mezi jízdou Baltazar,

ač jsem ho pro žal neposlouchal? Neřek,

že Paris se měl s Julií oženit?

Neříkal to? Či se mi to jen zdálo?

Či šílím snad a vymýšlím si to,

že mluvil o Julii? – Dej mi ruku,

sousede v smolné knize neštěstí.

Pohřbím tě v hrobě nade všechny hroby.

Že v hrobě? Ne. Vždyť je to maják, hochu!

Zde leží Julie a ta svou krásou

z té hrobky činí palác plný světla.

Zde, mrtvým pochován, si, mrtvý, lež!

(Uloží Parise do hrobky.)

Jak často lidé, smrt už na jazyku,

se ještě rozjařili. Pablesk žití

se tomu říká. Ale jak bych tohle

moh nazvat pableskem? Má lásko! Ženo!

Smrt, třeba vsála tvého dechu med,

nad tvojí krásou dosud moci nemá.

Ještě tě nedobyla. Dosud nachem

ti v tvářích plá a na rtech prapor krásy

a nevztyčen tam bledý prapor smrti.

Tybalte v zkrvaveném rubáši!

Co více mohu udělat ti kvůli,

než rukou, která tobě přetrhala

tvou mladost, zabít tvého protivníka?

Odpusť mi, bratranče! – Ach, Julie,

proč stále jsi tak krásná? – Mám snad věřit,

že netělesná smrt je záletná,

že tě ten kostlivec tu drží v hrobce,

abys mu v temnu tady byla milou?

Mám strach, že je to tak. A proto navždy

zůstanu s tebou v tomto paláci

pochmurné noci! Tady budu bývat

s tou červí čeládkou. Zde na věky

chci spočinout a navždy setřást z těla,

ušlého poutí světem, jařmo hvězd,

které mi nepřály. – Naposled, oči,

naposled, paže, obejměte ji!

A vy, mé rty, vy brány dechu, navždy

polibkem upište se nebytí.

Pojď, trpký druhu, trapný provázeči!

Teď najeď, lodivode zoufalý,

svým uondaným člunem na skalisko!

Na zdraví, lásko! (Pije.) Lékárníku, dík!

Jed působí. – Umírám v políbení. (Umře.)

(překlad E.A. Saudek)





Další podobné materiály na webu: