Kniha: Romeo a Julie
Autor: William Shakespeare
Přidal(a): Shakespeare – Romeo a julie
William Shakespeare
- (pokřtěn 26. dubna 1564 – zemřel 23. dubna 1616)
- Byl významný anglický básník a dramatik, klíčová postava evropského dramatu. Obvykle je považován za anglického národního básníka neboli barda. Dochovalo se jemu připsaných 37 divadelních her, 154 sonetů, dvě dlouhé epické básně a několik dalších děl. Jeho hry byly přeloženy do všech významnějších jazyků. Kromě tvorby dramat a komedií se věnoval i herectví.
- Shakespeare byl již za svého života významný dramatik a básník, byl tehdy údajně známý dokonce i na českém území. K prvnímu českému překladu (adaptaci) Shakespearova díla došlo v roce 1786 zásluhou Karla Ignáce Tháma, který přeložil Macbetha.
- Shakespeare zemřel 23. dubna 1616. Ve své poslední vůli zanechal své starší dceři Susanně značné množství majetku.
- William Shakespeare se narodil a vyrůstal v městečku Stratfordu nad Avonou. Byl synem Johna Shakespeara, úspěšného rukavičkáře a později i radního města Stratfordu, a Mary Ardenové, dcery bohatého velkostatkáře.
- Shakespeare se narodil jako třetí dítě z osmi a byl nejstarším synem, který přežil do dospělosti. Přestože se z tohoto období nedochovaly žádné záznamy, většina životopisců se domnívá, že Shakespeare navštěvoval ve svém rodném městě gymnázium (King Edward VI Grammar School).
- V 18 letech se Shakespeare oženil s 26letou Anne Hathaway. Povolení k jejich sňatku vydal církevní soud diecéze ve Worcesteru dne 27. listopadu 1582. Obřad byl pravděpodobně připraven ve spěchu, protože kancléř diecéze povolil, aby se ohlášky četly pouze jednou namísto třikrát, jak bylo zvykem. Důvodem spěšné svatby mohlo být těhotenství Anne, neboť šest měsíců poté se narodila dcera Susanna. Další dvě děti byla dvojčata, syn Hamnet a dcera Judith, která se narodila necelé dva roky poté. Hamnet však zemřel z neznámých příčin ve věku jedenácti let, což možná poznamenalo Shakespearovu tvorbu.
- William Shakespeare je nejskvělejším autorem vrcholného období renesance. Jeho dílo je zcela světské, bez zjevných náboženských motivů. Pro jeho dramata je typický tzv.blankvers — nerýmovaný verš, sestávající z pěti jambických stop. Své „Sonety“ napsal Shakespeare formou anglického sonetu, tj. podle rýmového schématu ababcdcdefefgg čiabbacddceffegg apod. Přelomový byl nejenom jeho styl psaní, ale také to, že postavy jeho her již nejsou tak středověké, jako byly u jeho předchůdců a některých současníků.
Další díla:
-
- Komedie – Komedie omylů (1593), Zkrocení zlé ženy (1594), Dva šlechtici z Verony (1595), Kupec benátský (1597), Veselé paničky windsorské (1601), atd.
- Tragédie – Titus Andronicus (1594), Romeo a Julie (1595), Hamlet (1604), Macbeth (1606), Král Lear (1606), atd.
- Pohádkové hry (romance) – Cymbelín (1609), Periklés (1609), Zimní pohádka (1611), Bouře (1612), atd.
- Básně – Venuše a Adonis (1593) Sonety (vydány 1609), Vášnivý poutník (1599), atd.
Rozbor díla: Romeo a Julie
- Anglická milostná tragédie z roku 1595
- Má celkem 5 dějství
- Literární druh: Drama
- Dramatický žánr: Tragédie
Hlavní postavy:
- Hlavními postavami milostného dramatu jsou Romeo a Julie, kteří tvoří ústřední mileneckou dvojici v které každý přísluší jinému rodu. Romeo je Montek a Julie Kapuletová.
- Romeo – syn Montekův, citlivý, upřímně miluje Julii, je odhodlaný pro ni vše obětovat.
- Julie – poslušná dcera Kapuletova, hezká, chytrá, statečná, oddaná dívka, bojuje za své právo na lásku a život.
- Další postavy: Tybalt – Juliin bratranec, rváč.
- Paris – mladý šlechtic, miloval Julii a měl se s ní oženit.
- Baltazar – sluha Romeův.
- Montek a Kapulet – hlavy dvou znepřátelených rodů.
Hlavní myšlenka:
- Autor poukazuje na to, aby mladí lidé – stejně jako Romeo a Jullie – bojovali o své právo na lásku, štěstí a právo rozhodovat o vlastním osudu i přes jeho nepřízeň.
Kompozice:
- Kompozice díla je chronologická a člení se na prolog a pět dějství. Celý příběh je psán Shakespearovým oblíbeným jazykovým stylem – pětistopým jambickým veršem.
Umělecké prostředky – figury a tropy – +příklady:
- figury:
- tropy:
- epiteton-ornans: Chceš odejít? – den ještě daleký; ó jasný anděle! – neb nad hlavou mi vystupuješ zářná z noční tmy, jak okřídlený posel nebeský.
- přirovnání:
- Zář jejich lící zahanbila by ty hvězdy, jako lampu denní svit, a její oči v nebi zářily by
- metonymie:
- Jen láskou svou mne zvi…..
Jazykové prostředky a styly:
- Jazyk je spisovný a bohatý, Shakespearův styl je vznešený a vytříbený. Využívá prózu i poezii. Časté je užití metafor, přirovnání, hyperbol i dalších básnických figur, stejně tak rétorických figur. Často se objevují jmenné tvary přídavných jmen, citově zabarvené výrazy, inverze. Časté jsou dlouhé dialogy.
Děj:
Děj se odehrává v 16. století, v Itálii, v období renesance. Ve městě Veroně žily dva znepřátelené rody – Kapuletové a Montekové. Tyto rody se nenáviděly po celé generace a neustále mezi nimi vznikaly spory, které většinou končily hádkou nebo rvačkou. Vévoda jim pod pohrůžkou smrti přikázal, aby mezi sebou udržovaly mír. Montekův syn Romeo byl zamilován do Rosaliny, která se k němu chovala naprosto chladně. Romeo se kvůli této nešťastné lásce velmi trápil a jeho přátelé Benvolio a Merkucio ho chtěli nějak rozveselit. Vzali ho na maškarní ples Kapuletů, kde byli díky maskám na nepřátelské půdě v bezpečí. Romeo zde potkal čtrnáctiletou dívku Julii a zamiloval se do ní. Po plesu se Romeo vkradl do zahrady Kapuletů a tajně vyslechl Juliino vyznání citů. Potom vystoupil ze tmy a přiznal jí, že její lásku opětuje. Ještě tuto noc naplánovali svatbu, která se měla konat příští den. Romeo požádal svého dlouholetého přítele Vavřince, aby je oddal. Vavřinec byl překvapen rychlou změnou jeho citů, ale souhlasil. Druhého dne se uskutečnila svatba, o které věděli kromě novomanželů jen Vavřinec a Juliina chůva. Vzápětí dojde k rvačce mezi Merkuciem, Benvoliem a Tybaltem (synovcem paní Kapuletové) a Romeo se stane náhodným svědkem. Tybalt šermuje s Merkuciem a zabije ho a Romeo svého kamárada pomstí a Tybalta usmrtí. Vévoda potrestá Romea vyhnáním z Verony. Vavřinec slíbí, že bude Julii vyřizovat jeho vzkazy. Juliin otec se rozhodne, že dceru provdá za šlechtice Parise. Julie je zoufalá, a tak podle rady Vavřince vypije lektvar, po kterém vypadá jako mrtvá. Druhý den ji naleznou a odnesou ji do rodinné hrobky. Vavřinec vzkáže Romeovi, ať přijede do Verony a osvobodí Julii z hrobky.
Tato zpráva k němu nedorazí a místo toho se dozví, že je Julie mrtvá. Romeo si koupí smrtící jed a vydá se do Verony. Na hřbitově potká Parise a zabije ho. Potom vypije smrtící jed. Když se Julie probudí a vidí, že je Romeo mrtvý, zabije se jeho dýkou. Vavřinec všem vypráví celý příběh lásky a Montek s Kapuletem uzavírají u hrobu svých dětí mír.
Vyjádření postoje ke skutečnosti (neutrální, ironický, zveličující….):
- Dalo by se říci, že vše perfektně sedí, až na to, že lidé se tak rychle, jako Romeo a Julie, do sebe obvykle nezamilují! Proces poznávání a spřátelení zabere většinou nějaký čas.
- Text je napsán neutrálně, pokud pominu umělecké prvky, které mohou lehce zkreslovat a lásku, která je tam hlavním tématem, tudíž se přísluší ji věnovat slušnou část. Neřekl bych ale, že by se výrazně zveličovala.
Názorové východisko díla:
- Kniha zastává toho názoru, že i přes nejvyšší nenávist se lidé mohou mít rádi a jak moc dokáže být láska silná, že může i zabíjet. Je to totiž jedna z nejsilnějších pozitivních emocí, které máme. V té době nebylo vůbec lehké se dát dohromady s někým, koho člověk opravdu miluje. Sňatek byl vždy předem dohodnutý a tak se lásce nepřálo. Jenomže ona si vždy najde cestu, i přes mrtvoly.
Úryvek z knihy – JULIE: Ach Romeo, Romeo! Proč jsi Romeo? Zřekni se otce, zavrhni své jménoanebo, nechceš-li, zasvěť se mně,a přestanu být Kapuletová. ROMEO: Mám ještě poslouchat? Či odpovím? JULIE: Tvé jméno jenom je můj nepřítel.Tys jenom ty. Ty vůbec nejsi Montek.Co je to, Montek? Ruka ne, ni noha,ni paže, ani tvář, ni jiná část,patřící k člověku. Proč nemáš jiné jméno?Copak je po jméně? Co růží zvou, i zváno jinak vonělo by stejně.A tak i Romeo, nebýt Romeo zván,by nebyl o nic méně drahocennýnež s tímto jménem. Romeo, svlec to jméno!A za ně, které není částí tebe,si vezmi mne!
