Kniha: Romeo, Julie a tma
Autor: Jan Otčenášek
Přidal(a): horackabetka
I. Kulturně historický kontext
únor 1948 => nekomunističtí ministři se pokusili oslabit moc komunistů vyvoláním vládní krize = podáním demise, KSČ tak převzala moc, Beneš abdikuje a K. Gottwald je novým prezidentem = „únorový převrat“, nastolení totalitní moci, společnost budována podle sovětského vzoru, umělci se museli přihlásit k programu socialistického realismupronásledování (= perzekuce) politických odpůrců, někteří lidé emigrují, zavedeny „pětiletky“, kolektivizace zemědělství, zavedení soukromého sektoru
krátké uvolnění režimu až po smrti Stalina a Gottwalda (kritika kultu osobnosti na 20. sjezdu KSS)
II. Jan Otčenášek a jeho díla
[19.11.1924-24.2.1979]
Jan Otčenášek byl český prozaik a autor novely a románů z doby okupace a února 1948, filmový a televizní scénárista, autor rozhlasových her, jeden z výrazných tvůrců poválečné prózy.
Otčenášek se narodil roku 1924 v Praze v rodině truhláře. Studoval na obchodní akademii, kde roku 1943 maturoval. V roce 1944 byl totálně nasazen do továrny na letecké motory Avia v Čakovicích. Koncem války se Otčenášek zapojil do ilegálního hnutí mládeže ve skupině Předvoj. Po skončení války necelý rok studoval estetiku u J. Mukařovské na pražské filozofické fakultě. V letech 1947 – 1952 pracoval jako účetní ve spolku pro chemickou a hutní výrobu. Od roku 1952 působil ve Svazu československých spisovatelů (1956 – 60 jako tajemník), od roku 1960 pracoval jako spisovatel z povolání. Toto povolání si udržoval až do roku 1973 kdy začal pracovat jako dramaturg filmového studia Barrandov.
Jan Otčenášek publikoval v Literárních novinách, Hostu do domu, Květech, Plamenu, Rudém právu aj. Je autorem řady filmových a televizních scénářů (např. Byl jednou jeden dům). Debutoval budovatelským románem Plným krokem (o boji dělnického kolektivu za splnění dvouletky). Osvědčil se v něm hned napoprvé smysl pro konkrétnost uměleckého obrazu a pro živě cítěnou a napsanou postavu. Román se tak zařazuje k nejlepším prózám budovatelského žánru. Otčenášek významně zasáhl do rozvoje poválečné prózy románem Občan Brych (1955 – zfilmováno). Autor do středu dění položil téma osobního rozhodování váhajícího hrdiny zda přijmout či odmítnout současné politické uspořádání. Závěr vyzněl jako souhlas s novým režimem. Tato próza obohacovala současnou literaturu o prvek psychologické povahokresby postihující vnitřní postoje mladého intelektuála.
Další Otčenáškova próza nese název Romeo, Julie a tma (1958). Je to ztvárnění křehkého komorního příběhu studenta Pavla a židovské dívky Ester. Kde se autorovi podařilo adekvátně postihnout nelidskost fašismu. Příběhem, charaktery postav i konfliktem proniká Otčenášek hluboko totalitní doby. K protektorátu se Otčenášek vrací románem Kulhavý Orfeus (1964). Vyjadřuje v něm dobu v níž dozrávala jeho generace, klade a zodpovídá otázky svobody, činu, světonázorové orientace.
Doba okupace je jakýmsi katalyzátorem hodnoty lidských povah. Prózy Občan Brych, Romeo, Julie a tma a Kulhavý Orfeus spolu vzájemně souvisí problematikou mládeže na sklonku války a v prvních poválečných letech. Některé postavy skutečně přecházejí z jednoho díla do druhého (např. Pavel z novely Romeo, Julie a tma se objevuje i v Kulhavém Orfeovi) jiné si vzájemně korespondují jako společenské typy a vytvářejí tím kontinuitu Otčenáškovy tvorby.
Na přelomu 60. a 70. let Otčenášek tématicky vychází ze současnosti . V satirické novele Mladík z povolání ironizuje přemíru erotické problematiky. V románu Když v ráji pršelo, i v některých televizních inscenacích, usiluje o podání obrazu spojení milostného motivu s činorodou prací. Otčenášek pokračuje v linii klasické socialistické prózy, osobitě jí rozvíjí, vytváří svou tvorbou základní ideově-umělecké hodnoty v oblasti prózy v poválečné literatuře.
V této době také tvořili:
Bohumil Hrabal, který se vyznačuje svými dlouhými větami a jeho dílo Ostře sledované vlaky bylo zfilmováno a získalo Oskara.
Josef Škvorecký, který zemřel letos v lednu v Torontu a napsal například Prima sezónu.
Milan Kundera, který žil v emigraci ve Francii, napsal například Žert.
Ota Pavel, který byl židovského původu a napsal Jak jsem potkal ryby a Smrt krásných srnců.
Seznam děl
Dalšími jeho díly byly například romány: Občan Brych – mladý intelektuál řeší, jestli se přidá nebo nepřidá k politickému smýšlení té doby.
Když v ráji pršelo – milostný román
Lásky mezi kapkami deště – zfilmováno- autobiografické prvky
v databázi Národní knihovny ČR, jejichž autorem nebo tématem je
Jan Otčenášek
Publikoval v Literárních novinách, Hostu do domu, Květech, Plamenu, Rudém právu aj. Je autorem řady filmových, televizních scénářů (např. Byl jednou jeden dům), povídek (Jak Zdenek o kalhotky přišel) aj.
Budovatelská tematika
- Plným krokem (1952)
- Občan Brych (1955) – úspěšný pokus o politický román z únorového převratu v roce 1948. Tématem je osobní rozhodování váhajícího intelektuála, zda přijmout nebo odmítnout poúnorovou situaci. Obsah: prostý mladík se snaží držet krok s bohatými vrstevníky – nechá se přemluvit, aby po válce přešel na západ – čekají na toho, kdo je má v lese převést přes hranice -odhalují se charaktery-mladík si uvědomuje, že není představitelem buržoazie a že se chce vrátit-miluje svou zem.
- Pokušení Katarina (1984) – nedokončená románová skladba, která řeší stejné téma jako Občan Brych, ale na problém nazírá složitěji, překonává zjednodušené východisko Občana Brycha, kriticky se vyrovnává s totalitním režimem.
- Romeo, Julie a tma (1958) – novela o tragickém příběhu studenta Pavla a židovské dívky Ester v období heydrichiády.
- Kulhavý Orpheus (1964) – román, ve kterém Otčenášek ukazuje snahu mládeže aktivně se podílet na odbojové činnosti, jejich odhodlání nestát stranou v těžkých dobách okupace. Zde autor vycházel z vlastních zážitků při totálním nasazení.
- Když v ráji pršelo (1972) – román, který je vystavěn na citovém vztahu mladé intelektuálské dvojice, jehož pevnost je prověřována v primitivních životních podmínkách na šumavské samotě.
- Víkend uprostřed týdne (1975) – milostná divadelní hra
- Mladík z povolání (1968) – novela s erotickým podtextem
- Občan Brych (1955) psychologický román o člověku, který se neztotožňuje ani se socialistickou revolucí, ani se západní kulturou. Postupně se hlavní hrdina přidá k socialismu.
- Romeo, Julie a tma (1959)
- Jarní povětří (film) (1961) motivy z románu Občan Brych – scénář spolu s Ladislavem Helgem
- Romeo a Julie na konci listopadu (1971)
- Svatba bez prstýnků podle Kulhavého Orfea (1972)
- Milenci v roce jedna
- V každém pokoji žena
- Byl jednou jeden dům (1974) – pětidílný seriál, scénář spolu s Oldřichem Daňkem
- Dnes v jednom domě (1978) – devítidílný seriál, scénář spolu s Oldřichem Daňkem
- Lásky mezi kapkami deště (1979) – film o 30.letech, autobiografické prvky
Okupace
Milostné
Scénáře
III. Romeo, Julie a tma
Bibliografické údaje: Odeon, 1975, 142 stran
Význam: „Otcenáškovo dosavadní dílo je výrazem poznání i pojetí života oné generace, která dospívala za druhé svetové války, v dusném ovzduší tzv. protektorátu, a která po roce 1945 chápala socialistický ideál jako jediné možné a reálné východisko z rozporu a bolestí dvacátého století.“
a) zasazení díla do kontextu autorovi tvorby
b) žánrová charakteristika tíla
Literární druh: epika
Literární směr: česká próza
Literární žánr: Novela na námět Shakespearovy nešťastné lásky
c) téma
Protiválečné zaměření => obžaloba fašistické bestiality a rasismu. Autor se snaží varovat společnost před válkou a jejím hrozivým dopadem (válka poznamenává osudy nevinných lidí, ničí jejich plány a ideály). Vyzdvihuje schopnost člověka odporovat těžké době a nenechat se morálně podlomit. Motiv sebeobětování a láska jsou zde hlavním tématem.
Zápletka je prostá, avšak skrývá v sobě hlubokou myšlenku – boj dobra x zla, boj za lepší svět, otázka lidské důstojnosti atd.otázka rozumu (neohrozit sebe ano svoji rodinu) x správné chování (pomoci člověku, který to potřebuje) => protiválečné zaměření.
d) kompozice
Kniha má 13 kapitol (+ úvod a záver), 13 symbolizuje neštastné císlo
e) děj
Příběh je uveden citátem z Romea a Julie od Williama Shakespeara. Hlavním hrdinou je Pavel, z jehož pohledu příběh většinu času sledujeme. Právě dokončuje maturitu a jeho mysl je plná úvah o děvčatech a nastávající dospělosti. Při jedné z procházek potká ve večerním parku mladou dívkou, která je čímsi rozrušena — opatrně s ní začne konverzaci a zjistí, že je židovka jménem Ester, která se nedostavila do transportu do Terezína. Pavel se s náhlou rozhodností odhodlává ukrýt ji v malém pokoji vedle krejčovské dílny, ve které pracuje jeho otec.
Druhý den se celá republika dozvídá o atentátu na zastupující říšského protektora Heydricha — v platnost vstupují zvláštní nařízení, mezi které patří zákaz nočního vycházení a kruté tresty pro jedince, kteří přechovávají nepřátele třetí říše. Pavel svého skutku přesto zapomíná litovat, neboť myslí na Ester. Často ji navštěvuje a brzy se s ní vůbec poprvé políbí.
Těžiště knihy leží v kontrastu mezi mladou láskou Pavla a Ester a teroru heydrichiády. Fašistická vláda popravuje desítky lidí každý den a plakáty s jejich jmény vylepuje po Praze. Mezitím se dva milenci ukrývají v malé místnosti a sní o společné budoucnosti. Pavel si však je vědom rizika, které jim hrozí a o celé situaci mimo jejich místnost se brzy dozví i Ester. Ta dokonce plánuje, že uteče, aby Pavla neuvrhla do nebezpečí.
V domě, kde se ukrývala, ovšem bydlel kolaborant Rejsek, všichni to o něm věděli. Do všeho strkal nos. Přišel si nechat do krejčovny ušít oblek. Měl divné řeči, jako obvykle. Ale brzy odešel. Potom se Pavlův otec od svého zaměstnance dozvěděl, že Pavel v pokojíku ukrývá dívku. Ten večer, když odcházel Pavel za Ester, otec stál v předsíni, dal mu balíček jídla a jen vylekaně opakoval: „Hlavně se to nesmí dozvědět maminka, víš, že je nemocná.“ Potom Pavel odešel. Ten večer mu Ester řekla, že by s ním chtěla mít dítě. Pomilovali se spolu. Pavel, tento den později než jindy, odešel domů. V noci ho probudily rány z děla a kulometu. Zděsil se a chtěl hned utíkat za ní, ale domácí, který měl klíče od vrat domu, ho nepustil ven.
Než se rozednívalo, zastavilo před pavlačovým domem fašistické auto. Rejsek začal lítat a křičel: „Tady to máte, všichni jste o tom věděli, teď nás všechny popraví, já nechci umřít!“ Lidé nevěděli o čem mluví. Mluvil o Ester, začal se dobývat do pokojíku. Ester stála uprostřed pokoje, tušíc, že tohle je konec. Na poslední chvíli utekla spojovacími dveřmi do krejčovny. Kde ji zaměstnanec, který o ní věděl, schoval pod látky a Rejska vyhnal. Ale Ester zazmatkovala, utekla z domu. Stihla zaběhnout za roh domu, proběhla průchodem, ale to už ji zpozorovali vojáci. Už viděla park, viděla rodný domek, zahrádku, tátu s mámou, světlo, které k ní probleskovalo skrze všeobjímající tmu — pak ji vojáci zastřelili.
Pavel se nikdy nedozvěděl, co přesně se jí událo, leč okolnosti byly jasné. Na konci osaměle trčí ve svém pokoji a tone v pochmurných myšlenkách. Od úvah o sebevraždě ho vytrhne vzpomínka na Esteřin výrok „Ty musíš žít!“ Kniha končí tím, že se odhodlá jít dál.
f) čas a prostor
Kompozice děje je chronologická. Praha za druhé světové války (27. květen 1942 = období, kdy došlo k atentátu na Reinharda Heydricha).
Slovo tma v názvu má právě symbolizovat dusné prostředí stanného práva, války a heydrichiády. Záčátek i konec věta: „Staré domy jsou jako staří lidé: plny vzpomínek.“
g) postavy
Pavel: Student a maturant. Probíhající válka se ho sice dotýká, ale jde jakoby mimo něj. To se změní s příchodem Ester, kdy poprvé pocítí její tíhu. Pomoc židovské dívce bere jako samozřejmost, bere to jako ukázku lidství. Je citlivý, ale zároveň silný a odhodlaný v boji za správnou věc.
Ester – židovská dívka a dcera lékaře, odvlečeného do Terezína; romantická, citlivá, ohleduplná a skromná; žije ve strachu, cítí se osamocená a nešťastná; z lásky k Pavlovi se odhodlá obětovat svůj život
Pavlův otec – Starší muž, který vlastní krejčovskou dílnu. Na Pavla ve všem spoléhá. Pozná, že mu Pavel lže, ale nedá to na sobě vědět a nevyptává se. Když přijde na to, že Pavel ukrývá židovku, snaží se mu pomoci pod podmínkou, že se nic nedoví Pavlova nemocná matka.
Krejčí Čepek – Spolupracovník Pavlova otce. Odbojný a hrdý Čech, kritizuje Němce a postaví se Rejskovi, který chce udat Ester. Pomáhá Pavlovi skrývat Ester, na začátku silný a odhodlaný čelit nástrahám protektorátu, později už ztrácí sebevědomí. Na této postavě autor poukazuje na to, jak lidé začali ztrácet naději
Rejsek – Bydlí ve stejném domě, ve kterém je krejčovská dílna. Je to nečestný člověk a sympatizant němců, alkoholik a udavač. Přijde na přítomnost Ester v domě a bojí se, že na její přítomnost přijdou Němci.
h) jazyk a styl
Tematická výstavba:
Novela je napsána v er-formě spisovným jazykem.V novele je použita spisovná (hovorová) čeština. Vypravěč ke čtenáři promlouvá spisovným, lyrizovaným jazykem, hraje si se slovy. Zároveň však ví, jak pomocí pomlk a krátkých či nedokončených vět vytvořit napětí. Jazyk postav je poté hovorový, plný slangu i nespisovných slov. Bohaté dialogy mají spád; autor ukazuje mistrné ovládnutí přímé i nepřímé řeči. K dramatizaci však velkou měrou přispívají i vnitřní monology postav plné nejistoty a pochybností, jež bývají umocněny četnými otázkami.
V díle převažuje styl vyprávěcí, avšak vyskytuje se zde i styl popisný či úvahový.
Ve slovech vypravece se mluví spisovnou ceštinou, postavy naopak mluví hovorovou a nespisovnou ceštinou, Pavla slyšíme mluvit studentskou recí.
Otcenášek zde používá prímé reci, pomlk, což mu pomáhá zdramatizovat dej, ale využívá i vnitrních monologu a úvah.
Na první stránce príbehu se objevují verše W.Shakespeara z díla Romeo a Julie.
i) titul
Shakespearovský motiv se tu objevuje proto, aby ješte více zvýraznil krehký a bolestný príbeh lásky.
Svet a život ve tme: znicí vše, tak jako vztah dvou mladých lidí
j) ukázka z díla
Ve slovech vypravece se mluví spisovnou ceštinou, postavy naopak mluví hovorovou a nespisovnou ceštinou, Pavla slyšíme mluvit studentskou recí.
Otcenášek zde používá prímé reci, pomlk, což mu pomáhá zdramatizovat dej, ale využívá i vnitrních monologu a úvah.
Na první stránce príbehu se objevují verše W.Shakespeara z díla Romeo a Julie:
Leč budu vyhnán! Co mi platna moudrost,
když nedovede Julii udělat,
vévodův ortel zrušit, přenést město?
Čert vezmi moudrost! Neříkej nic!
