Romeo, Julie a tma – rozbor díla (7)

 

Kniha: Romeo, Julie a tma

Autor: Jan Otčenášek

Přidal(a): alpha700

 

 

 

Rozbor díla je zpracován formou pracovního listu. Obsahuje tedy rozbor daného díla, ale i vybraného neuměleckého textu.

 

Výňatek – umělecký text:

„Ty jsi pověrčivá, viď?“

„Hm. Co je ti do toho?“ odsekla rozladěně, ale pak se najednou na něho obrátila s otázkou ve tváři: „Je to hloupé, viď? Ale nediv se mi, člověče,“ řekla provinile a vrátila se myšlenkami zpět z příjemného světa hry do skutečnosti. „Ty vůbec nejsi pověrčivý?“

Pokrčil rameny, ale pak rozhodně zavrtěl hlavou: „Vůbec ne! Copak jsem stará bába, propána?“

Odmlčel se rozmrzele a nepřiznal jí, že každé ráno pečlivě dbá na to, aby vylezl z postele pravou nohou, a že se zlobí na sebe, když se podvědomě vyhne kanálu, a že… a vůbec. Je to hloupost, ale co když… a dost o tom! Vzal kostku a hodil jí po stole.

„Podívej se!“ řekl. Náhoda! Kostka se zastavila a ukázala na horní plošce šest svítivě bílých puntíků. „Člověk se tomu nesmí poddávat. Jednou to přece musí všechno skončit a všechno bude zas dobré.“

Ovinula mu vděčně paže kolem krku a šťastně se protáhla. Má asi pravdu, jako vždycky!

On jediný ji spojoval se světem živých lidí. Byl jí teď vším. Když byl u ní, když jí neohrabaně objímal silnými pažemi a čechral vlasy, bylo dobře. Když byl pryč, zbývala nenávist ke čtyřem stěnám, z nichž nevedla cesta ven, a palčivá touha utéci. Pryč! Rozrazit dveře a utíkat! Utíkat kamkoli, kde jsou lidé! K tátovi, mámě. Kde ale jsou! Snad ji čekají, snad jí píší dlouhé a krásné dopisy, které se ztrácejí, které bloudí po světě jako nitky babího léta. Domů utíkat! Ale kde to teď je? Utíkat hned teď, než se připlazí tma a naplní komůrku jako plyn. Té se bojí. Přece nelze žít jen a jen horečným čekáním na okamžik, kdy se opatrně pohne klika a přijde on, na tváři lehkomyslný úsměv a v očích neklid, který ho usvědčuje z přetvářky.

 

Výňatek – neumělecký text:

Vojta

Jsem tak trochu romantik (a tak trochu alergik, jak zpívají Tata Bojs) a v nestřežených chvílích si rád zavzdychám jako stará bába nad nějakým dojemným příběhem, ale nesmí to být laciné ani vypatlané. To tahle kniha rozhodně není… I když, laciná vlastně je, protože jsem ji koupil potrhanou za tři koruny v knižním výprodeji, ale to ostatně není podstatné. Ta vnitřní hodnota tam je a navíc jsem si ji slepil. Dost fórků, Romeo, Julie a tma má hned několik zbraní, kterými mě dokáže zasáhnout a to i skrze zdánlivě neprůstřelnou vestu více než padesáti let. První z nich je – autentičnost. Otčenášek zažil tmu protektorátu a je to vidět. To dusno, ten všudypřítomný a neodbytný strach. Ta životní dilemata – mám bejt hloupej a hrdina nebo chytrej a srab? Silné.

Druhým významným bodem je stejná věková skupina hrdinů jako je ta moje. Způsob dorozumívání tehdejších teenagerů Pavla a Ester je už dneska dosti archaický („To je akorát pro potápky. Napařit si tatru na pačesy a tak dále.“ – What‘s that?), ale obsah sdělení a vlastně i přemýšlení je podobný. Za pár desítek let až budu sečtělým a uznávaným starcem (nebo ožralým bezdomovcem, kdo ví) budu možná rozhovory Pavla a Ester považovat za nejslabší části knihy (nebo nad nimi budu slzet a vzpomínat na šťastnější léta, kdo ví), ale dnes jsem je četl snad nejpozorněji ze všeho. Dokonce jsem je četl nahlas, ale pak jsem toho nechal, protože jsem je začal parodovat (úmyslně i neúmyslně).

Do třetice všeho dobrého je třeba zmínit vynikající jazyk románu, který vyniká poetickým obraty, ale zároveň velkou výstižností, což je věc nesmírně cenná.

Nečekal jsem od této knihy moc, ale nakonec jsem byl skoro nadšený. Rozsah nebudil přílišný respekt, ale po přečtení musím autora pochválit, že zvolil stručnost na úkor rozplizlosti.

(http://www.databazeknih.cz/knihy/romeo-julie-a-tma-86723)

 

 

Rozbor uměleckého textu:

Kompozice:  Novela Romeo, Julie a tma od Jana Otčenáška je rozdělena do třinácti kapitol. Text je dále členěn na odstavce.

 

Postavy: Pavel, Ester, Pavlovi rodiče, tovaryš Čepek, Rejsek

 

Děj se odehrává v protektorátní Praze během heydrichiády, tedy od 26. května (den před atentátem na Heydricha) do 18. června roku 1942 (den pobytí parašutistů v kostele sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici).

Dílo vypráví milostný příběh mezi Pavlem a Ester, která je židovského původu a nenastoupila do transportu do Terezína. Pavel ji tedy u sebe skryje. Během doby jejího úkrytu se do sebe vzájemně zamilují a plánují spolu po válce zůstat, pokud přežijí. V den, kdy spolu mají odjet k Pavlově tetě, však Ester uteče a je na ulici zastřelena německými vojáky.

Výňatek uměleckého textu je někde ze středu příběhu. Pro Ester už začíná být pokojík skličující a tak začíná uvažovat o útěku, o návratu domů a k rodičům („Rozrazit dveře a utíkat! Utíkat kamkoli, kde jsou lidé! K tátovi, mámě.“; „Domů utíkat!“.

 

Charakteristika díla:

Novela je řazena do české poválečné literatury. Jejím motivem je milostný vztah dvou mladých lidí v době protektorátu a zachycení atmosféry druhé světové války – rasové nenávisti. Období války, strach, stanné právo či heydrichiádu symbolizuje tma, jejíž motiv se objevuje i v názvu díla.

Vypravěčem příběhu je sám autor. Prolínáním vypravěčovy roviny s vnitřními monology („Kde ale jsou!“postav je dokreslena propracovaná psychologie postav. Krátké a jednoduché věty („Náhoda!“; „Té se bojí.“; „Byl jí teď vším.“) výstižně vystihují dané momenty a umožňují tak celistvější představu dané situace.

V příběhu jsou také zmínky o skutečných osobách, například o Reinhardu Heydrichovi, zastupujícím říšském protektorovi („Druhý den odpoledne hlásily všechny tlampače městu, že ráno 27. května 1942 byl spáchán v Praze atentát na zastupujícího říšského protektora Heydricha.“), Hermannu Göringovi, zakladateli gestapa a zástupci Adolfa Hitlera, nebo o Erwinu Rommolovi, německém polním maršálovi z druhé světové války.

Jan Otčenášek prostřednictvím postav kritizuje válku a nacismus – například když Pavel kritizuje, že k maturitě se musí nazpaměť naučit životopisy předních nacistických osob, nebo když zmiňuje, že Němci se roztáhli po celé Evropě jako kobylky a zavírají lidi do kriminálu či zabíjejí. Prostřednictvím příběhu Ester a postojů ostatních lidí k ní jako k Židovce zobrazuje Otčenášek nesmyslnost rasové nenávisti („Táto, šeptá mu do ucha, proč…? Co jsme udělali? Nic, Esto, opravu nic. Jen to, že jsme, rozumíš, Esto?“).

Pavel a Ester také zobrazují kontrast životů s rodinou a bez ní. Ester se po rodičích stýská a doufá, že stále žijí („K tátovi, mámě. Kde ale jsou! Snad ji čekají, snad jí píší dlouhé a krásné dopisy, které se ztrácejí, které bloudí po světě jako nitky babího léta.“), zatímco Pavel má rodiče nablízku a například otec je mu oporou, když zjistí, že Pavel u sebe Ester schovává.

Mimo jiné se v díle objevují existenciální myšlenky („Když je mi někdy těžko, tak si říkám: Ty hlupáčko, holka, vždyť dýcháš, vždyť můžeš dýchat. Je to požitek, jen si to stačí vždycky včas uvědomit. (…) A myslet si při tom: Dýchám – dýchám, ještě dýchám… jsem boháč…“)

V díle se objevuje řada aluzí. Již v názvu je narážka na Shakespearovu hru Romeo a Julie. Vztah Romea a Julie má symbolizovat křehkou lásku mezi Pavlem a Ester. Další aluzi lze vidět u postavy Rejska, který Čechy osočuje ze švejkování a tovaryše Čepka srovnává se Švejkem – postavou z románů Jaroslava Haška. Zmíněným dílem v knize Romeo, Julie a tma je také Babička od Boženy Němcové (Ester je v mládí přirovnávána k Viktorce).

Na základě tohoto příběhu byly natočeny dva stejnojmenné filmy, které natočili Jiří Weiss (1959) a Karel Smyczek (1997).

 

Jazykové prvky:

Řečnická otázka: „Ale kde to teď je?“

Přirovnání: „Utíkat hned teď, než se připlazí tma a naplní komůrku jako plyn.“; „Snad ji čekají, snad jí píší dlouhé a krásné dopisy, které se ztrácejí, které bloudí po světě jako nitky babího léta.“

Personifikace: „Utíkat hned teď, než se připlazí tma a naplní komůrku jako plyn.“

Přímá řeč: „, Ty jsi pověrčivá, viď?‘“

Apoziopeze (nedokončená výpověď): „Je to hloupost, ale co když… a dost o tom!“

Německý jazyk: „Also, sagen Sie mir, wo wurde Adolf Hitler geboren? Und jetzt etwas über das Winterhilfswerk!“

 

Rozbor neuměleckého textu:

Text je komentářem na Databázi knih, což lze vyčíst z uvedeného zdroje v závorkách pod textem. Jedná se o příspěvek ke knize Romeo, Julie a tma od Jana Otčenáška. Autorem komentáře je uživatel vystupující pod jménem Vojta.

Názor je subjektivní, autor vyjadřuje své pozitivní dojmy z přečtení knihy Romeo, Julie a tma („Nečekal jsem od této knihy moc, ale nakonec jsem byl skoro nadšený.“). Text je psán převážně spisovným jazykem (nespisovné – „bejt hloupej“; „chytrej“), publicistickým stylem a úvahovým postupem. V komentáři se vyskytují jazykové prvky jako apoziopeze („To tahle kniha rozhodně není…“), ironie („I když, laciná vlastně je, protože jsem ji koupil potrhanou za tři koruny v knižním výprodeji, ale to ostatně není podstatné“), řečnická otázka („mám bejt hloupej a hrdina nebo chytrej a srab?“), anglický výraz („What‘s that?“) či sarkasmus („Za pár desítek let až budu sečtělým a uznávaným starcem (nebo ožralým bezdomovcem, kdo ví) (…)“).

Autor označuje způsob dorozumívání Ester a Pavla za archaický na základě citace: „To je akorát pro potápky. Napařit si tatru na pačesy a tak dále.“. Slovo potápky by se však dalo považovat spíše za termín dokreslující dobu, jelikož v době protektorátu byl jako „potápka“ označován muž, který vyznával styl swingu.

 

Slohotvorní činitelé:

– subjektivní: Výňatek je psán v mužské osobě, autorem je tedy nejspíše muž. Vzhledem k tomu, že věkovou skupinu hrdinů příběhu srovnává se svou, můžeme usoudit, že se pravděpodobně jedná o muže ve věku přibližně osmnácti let. Z textu lze mimo jiné usoudit, že se zřejmě jedná o osobu, která mí literaturu jako střed jeho zájmu, pokud vezmeme v potaz jeho odbornější postřehy (například „poetické postřehy“).

– objektivní: Projev působí připraveně, promyšleně. Některé obraty jsou zřejmě užity za účelem pobavení potenciálního čtenáře, přesto však je zřejmé, že hlavním cílem příspěvku je informovat o subjektivním názoru autora na dané dílo, má tedy především sdělnou funkci.

 

Horizontální členění: Komentář je členěn do čtyř odstavců. V prvním odstavci zmiňuje svůj osobní postoj, postupně se dostává k subjektivnímu hodnocení knihy, které rozvádí i v následujících dvou odstavcích. V posledním odstavci pak hodnotí celkový pocit po přečtení knihy.

Do vertikálního členění bychom mohli zahrnout zmínění přezdívky autora komentáře a uvedení zdroje v závorkách.






—————————————————————————

 Stáhnout práci v PDF  Upozornit na chybu

 Učebnice k maturitě  Maturitní kurzy

 Učebnice k VŠ přijímačkám  Kurzy na přijímačky

—————————————————————————

  • Romeo, Julie a tma – rozbor díla
  • Romeo, Julie a tma – rozbor díla (2)
  • Romeo, Julie a tma – rozbor díla (5)
  • Romeo, Julie a tma – rozbor díla (3)