Romeo, Julie a tma – rozbor díla

rozbor-díla

 

Kniha: Romeo, Julie a tma

Autor: Jan Otčenášek

Přidal(a): giggles, bohunka123

 

 

Jan Otčenášek (1924–1979)

  • prozaik, scénárista a spisovatel (autor společenských realistických próz)
  • narozen v Praze na Žižkově, otec byl truhlář
  • vystudoval obchodní akademii, nedostudoval estetiku na FF UK
  • totálně nasazen v továrně Avia Letňany, člen ilegální mládežnické skupiny Předvoj
  • pracoval jako účetní, krátce jako redaktor Československého rozhlasu
  • od 50. let tvořil díla s prorežimní (budovatelskou) tematikou 🡪 debutoval budovatelským románem Plným krokem (o boji dělnického kolektivu za splnění dvouletky)
  • měl smysl pro konkrétnost uměleckého obrazu a pro živě cítěnou a napsanou postavu
  • od roku 1952 působil ve Svazu československých spisovatelů (1956 – 1960) jako tajemník)
  • publikoval v Literárních novinách, Hostu do domu, Květech, Rudém právu…
  • od roku 1960 spisovatelem z povolání, od roku 1973 dramaturgem na Barrandově
  • psal v 2. polovině 20. století
  • Jeho díla se zabývala válkou, židovstvím
  • Psal společenské prózy
  • zemřel v roce 1979 Praze

Další díla

  • Plným krokem – budovatelský román
  • Občan Brych – román o únorovém převratu
  • Kulhavý Orfeus – román o mládeži činné v odboji

 

Kontext autorovy tvorby 

  • Zařazení autora do uměleckého směru
    • Česká próza druhé poloviny 20. století – oficiální proud (literatura s válečnou tématikou, se židovskou tématikou, autor tzv. společenských próz)
  • Autoři stejného uměleckého směru
  • Kulturně historický kontext 
    • v literatuře se rozvíjel např. žánr science-fiction (Ray Bradbury – 451 stupňů Fahrenheita)
    • objevoval se i proud postmodernismu (Vladimir Nabokov – Lolita)
    • začala se také objevovat díla v rámci 2. vlny poválečné literatury (Günter Grass – Plechový bubínek; později také díla Arnošta Lustiga)

 

Rozbor díla: Romeo, Julie a tma

  • Literární druh: epika 
  • Literární žánr: milostná novela (tragická)
  • Literární forma: próza 

 

Zařazení knihy do kontextu autorovy tvorby 

  • Novela je řazena ke knihám z doby války (Kulhavý Orfeus). Zároveň obsahuje milostnou tematiku jako další autorovy knihy (např. Když v ráji pršelo). Kniha je v rámci autorova díla hodnocena jako jeden z vrcholů.
  • Jedna z prvních autorových děl, 2. vlna poválečné literatury
  • V díle se objevují prvky existencialismu (prožívání života a hledání jeho smyslu,  v příběhu slova jako srdce, život, dech
  • Prvky realismu (doba, kdy se příběh odehrává, je popisována, tak jak doopravdy byla, popsány všechny krutosti války)

 

Název díla

  • Jména odkazují na nejslavnější Shakespearovo drama, kde bylo milencům bráněno v lásce. Tma má symbolizovat něco záporného – strach, nejistotu, probíhající heydrichiádu.

 

Téma

  • Hlavním tématem je tragická láska dvou mladých lidí za druhé světové války (židovská tématika).

 

Hlavní myšlenka a záměr

  • Člověk by se neměl bát nebezpečí, pokud bojuje za lásku. Vždy je potřeba se vyrovnat s dobou, ve které žijeme, ale neznamená to, že změníme svoji osobnost
  • Přiblížit život mladé generace za války, poukázat na rasové rozdíly. Protest proti fašismu, rasismu a udavačství. Zdůraznění šlechetných vlastností, odvaha člověka skrývat Žida s pocitem, že Němci můžou vyvraždit celou jeho rodinu.

 

Motiv

  • Láska, válka, okupace, strach

 

Námět:

  • Setkání dvou mladých lidí, studenta Pavla a židovské dívky Ester, tajné skrývání, strach z prozrazení, rostoucí láska mezi nimi, chce poukázat na kruté pronásledování židů.

 

Kompozice

  • Dílo je rozděleno do 13 kapitol (z toho 1 úvodní = prolog) -> zasazeni do díla, ale nic nechápeme  a na závěr opět stejná část jako na začátku, kde už chápeme smysl této pasáže
  • Děj je chronologický ale I retrospektivní pasáže (když se Ester vrací do minulosti v myšlenkách)

 

Vypravěč a typy promluv

  • Er-forma, slohový postup vyprávěcí, místy úvahový i popisný
  • Dialogy, monology, vnitřní monology Pavla a úvahy.

 

Jazyk a prostředky:

  • Vypravěč používá spisovnou češtinu, postavy hovorovou, nespisovnou až obecnou češtinou (např. žrout), Pavel (vypravěč) mluví studentskou řečí.
  • Použit studentský slang a německé výrazy (Schau mal), přechodníky. Někde najdeme knižní výrazy i charakteristiky.
  • Na první stránce se objevují verše ze Shakespearova díla Romeo a Julie – podobnost osudů.
  • Figury a tropy
    • Přirovnání, kontrasty, metafory (žebronila s rozhořelou tváří), personifikace (požár do nich vstoupil současně), oxymoron (hladil ji s tvrdou něhou po tváři

 

Místo a doba:

  • Praha (zahrada, komůrka vedle krejčovské dílny, domov Pavlových rodičů a další místa).
  • Druhá světová válka, v době atentátu na Heydricha, rok 1942.

 

Hlavní postavy:

  • Ester – mladá židovská dívka, cílevědomá, odvážná, milá, dcera lékaře, její rodina poslána do Terezína, z lásky k Pavlovi se rozhodne obětovat
  • Pavel – student, obětavý, starostlivý, bojující se lží, kterou tají před rodiči, které má tak rád
  • Pavlovi rodiče – starostliví, obětaví, milují svého syna
  • Čepek – tovaryš, pomáhá Pavlovi
  • Rejsek – udavač, záporná postava knihy

 

Čítanka: baladická milostná novela, uvedena citátem ze Shakespearovské tragédie Romeo a Julie, dílo 2. vlny válečné prózy, více psychologické analytičnosti, směřování k subjektivitě hrdinů, obrat o d veřejného k soukromému, protihráčem obou milenců je „okupační tma“, obžaloba rasismu, fašismu -> proti zlu je nutno bojovat.

 

Děj díla:

Student Pavel má část maturity za sebou, za odměnu si koupí lístek do kina (má rád filmy), ale před filmem má ještě čas tak se jde projít po parku. Usedne na lavičku a později si všimne, že vedle něj sedí dívka a pláče. Za začátku jí nevěnuje pozornost a myslí si, že je nehezká. Později se s ní dává do řeči, dívka se mu svěřuje se svým osudem. Že je židovka, že její rodiče jsou v Terezíně (a ona věří, že stále naživu) a ona se měla dnes ráno dostavit na vlak do pracovního tábora. Pavel ji nabízí úkryt v jeho místnosti (kterou mu věnoval otec, vedle jeho krejčovské dílny) a dívka se stěhuje do malého útulného pokojíku. Zde však musí dodržovat přísná pravidla (nesvítit v noci, nedělat hluk, neukazovat se u okna atd.) a Pavel ji sem chodí navštěvovat kdykoliv může. Nosí jí sem jídlo, knížky a snaží se, aby byla šťastná. Jídlo musí krást doma potají (nechce se rodičům svěřit, bojí se o ně, dochází k rozporu mezi nimi), anebo kupovat za peníze, které získává prodejem svých věcí, které měl dřív tak rád, ale teď mu přijdou zbytečné a malicherné oproti tajemství které musí střežit. Ester a Pavel se do sebe zamilují, plánují společnou budoucnost, svěřují si své sny, vypráví si o své minulosti (především Ester vzpomíná na kamarádku Jitku, školu, kterou měla tak ráda, tancováni s tatínkem v obýváku, a první lásku Jarka). Venku mimo pokojík houstne atmosféra (atentát na Haydricha) Pavel však nechce Ester znepokojovat a proto kdykoliv se ho na to zeptá, vyhýbavě odpoví nebo lže (za ukrývání židů hrozí všem přistiženým smrt, dlouhé seznamy popravených, i jednoho hudebníka z domu, ale Ester se to dovídá potají z radia v pokojíku). Jednou večer se jde do krejčovské dílny umýt, přistihne ji tam tovaryš Čepek a ten dává zprávu krejčímu (otec Pavla, a je z toho špatný, ale úzkostlivě to musí s Pavlem tajit před nemocnou matkou a domluví se na přestěhování Ester na venkov) Ester už to v malém pokojíku nemůže déle vydržet (po nocích, a když tam Pavel není, potichu brečí, ze strachu z budoucnosti, o Pavla atd.) proto Pavel slibuje, že ji odveze na venkov, kde bude v bezpečí. V noci před odjezdem se však v domě ozývají výstřely a opilý kolaborant Rejsek buší na dveře od pokoje a křičí na celý dům, že je tam židovka, později jde i dovnitř (pomáhá Čepek) aby ji neobjevil, vše vyjde, dívka se však nemůže smířit s tím, že by se kvůli ní někomu něco stalo. Proto vybíhá ven na ulici, utíká a potom klesne do trávy (byla zastřelena skoro okamžitě německými vojáky).

 

Ukázka z díla

  • Úryvek pochází z části knihy, kde Pavel a Ester plánují společnou budoucnost

„Nespouštěj zatemnění, chci vidět oblohu. Připadám si tu v noci jako v kobce.
Nenávidím tmu.”
„Já také!”
Vyhověl jí a vrátil se na pohovku, zapálil si cigaretu a rudé světélko zatěkalo nad nimi jako bóje na rozhoupané hladině. Levičkou ji objal kolem ramenou, pokoušeje se odvést myšlenky k všedním věcem. Nenáviděl celou bytostí ty marné, zbytečné, skličující úvahy o smrti. Proč o tom začíná? Není dost na tom, že je jí dnes napěchováno celé město? Ale ona nic neví.
„Co budeš dělat, až bude po válce? Myslím – kromě toho, že budeš mou ženou?” Ucítil, jak se k němu vděčně přimkla. „Tvou ženou? Pavle…”
„Nu? Co je na tom? To je samozřejmé.”
„Samozřejmé…” opakovala si pro sebe.
„Ty nevěříš?”
„Věřím. Tobě věřím. Jinak nikomu. Já už nikoho jiného nemám, víš? Ale připadá mi to tak divné. Kdy to bude? A co by sis se mnou počal? Budeš mě mít ještě rád, až bude po všem? Možná, kdyby toho všeho nebylo, že bychom se ani nepoznali, ani se neměli tak rádi. Co myslíš? Třeba bychom se minuli jen tak na ulici, ty bys šel s jinou ženou a ani by ses neohlédl…”

 

Vlastní názor

  • Kniha ve mně nevyvolala dobré pocity. Příběh, který se zde odehrává, bere za srdíčko, ať už to bude číst kdokoli. Nelze uvěřit, že jen kvůli původu zastřelí dívku, která sotva dospěla. Nedokážeme si to představit. Občas si kladu otázku zda by se taková situace mohla stát i v dnešní době? Máme se bát, jakého původu jsme? Kdy se někomu přestane líbit, že jsme bílý, nebo že máme blonďaté vlasy? Nahání mi to hrůzu a možná, proto by si každý měl přečíst tuto knihu.
error: Stahujte 15 000 materiálů v rámci našeho členství nebo v online kurzech.