Kniha: Rozmarné léto
Autor: Vladislav Vančura
Přidal(a): Nikola, Sali73
Vladislav Vančura
(23. června 1891, Háj ve Slezsku – 1. června 1942, popraven za heydrichiády v Praze)
- Byl český spisovatel, dramatik, filmový režisér, původním povoláním lékař
- Jeho otec se dlouhou dobu nemohl uplatnit, a tak se často stěhovali. Dětství prožil na venkově, kde získal lásku k přírodě a koním. Byl velmi hrdý a nepoddajný, takže jeho studijní výsledky nebyly příliš dobré. Na vysoké škole studoval nejdříve práva, ale po těžké nemoci matky přestoupil na medicínu. Pracoval jako lékař ve Zbraslavi. Jeho bratrancem byl Jiří Mahen.
- Členem a prvním předsedou Devětsilu (1920), přívrženec poetismu, ve třicátých letech byl členem Levé fronty.
- Od roku 1919 publikoval v mnoha časopisech – Červen, Kmen, Host a Panorama. Od roku 1921 byl členem KSČ, ale jeho dílo nelze označit, na rozdíl od tvorby jeho mnohých současníků, za komunistickou agitku. Z KSČ vystoupil v roce 1929.
- 1924 – divadelní kritik v deníku „Československá samostatnost“, později přejmenovaného na „Národní osvobození“.Kritiky podepisoval šifrou -jv.- nebo -W-. Celkově 21 divadelních kritik.
- Byl předsedou české filmové společnosti.
- Za okupace vedl spisovatelskou sekci Výboru inteligence – ilegální odbojové organizace při Národním revolučním výboru. V květnu roku 1942 byl zatčen a 1. června na Kobyliské střelnici popraven.
- V roce 1946 byl in memoriam jmenován národním umělcem.
Dílo:
- Jeho prozaické dílo je ovlivněno první světovou válkou, expresionismem, obsahuje celou řadu experimentů – hledá nové způsoby vyjádření. Pro jeho díla je typický specifický jazyk a sloh, který napodobuje větnou stavbu staré češtiny, usiluje o zvukomalbu. Jazyk je celkově bohatý.
Typické znaky:
- Archaická slova a knižní výrazy spojuje s lidovou mluvou. Větná stavba je zastaralá, užívá složitá souvětí, zdůrazňuje jimi důležitost daného okamžiku. Tento jazyk dává dílům monumentální ráz. Děj je potlačován, důležité místo má vypravěč, který vyjadřuje svůj názor k ději, přerušuje vyprávění a oslovuje čtenáře, hodnotí chování postav. Části příběhů připomínají filmové scénáře. Opěvuje život, zdůrazňuje prožitky, detailně vyjadřuje náladu, barevnost příběhu, city.
- Jeho díla jsou psána krásnou češtinou, tzv. bibličtinou (neboli biblická čeština; 16. století), která je charakteristická dlouhými souvětími, archaismy a také infinitivem končícím na „-ti“.
Další díla:
- Drama
- Josefína (1941) – variace na Pygmalion G. B. Shawa, barová zpěvačka Josefína se pozná s profesorem z konzervatoře, který ji chce učit a udělat z ní zpěvačku. Ona z počátku chce, ale později utíká zpět, protože se jí nelíbí přetvářka, intriky, maloměšťáctví.
- Alchymista (1932)
- Povídky:
- Kubula a Kuba Kubikula (1931) – kniha určená dětem o medvědáři, medvědovi a medvědím strašidle (zfilmováno)
- Romány:
- Dlouhý, Široký a Bystrozraký – povídka
- Pekař Jan Marhoul (1924) Pokus o moderní mýtus (viz James Joyce) se sociálním zaměřením. Hlavní postava je laskavý a hodný pekař. Jeho dobrota se projevuje přesně podle socialistických představ – dává lidem na dluh, pomáhá všem. Nakonec zkrachuje a jemu nikdo nepomůže. Končí zpět v Benešově, kde se nechá zaměstnat v Pánkově pekárně. Před smrtí Marhoulovi slibuje jeho syn, že dokončí studia a stane se děkanem. Děj je zasazen do Benešova. Toto dílo špičkovým reprezentantem meziválečné levicově orientované avantgardní tvorby.
- Rozmarné léto (1926) – Zfilmováno Jiřím Menzlem.
- Marketa Lazarová (1931) V tomto díle je důraz kladen na jazyk a atmosféru a teprve až pak na děj. Osnovou je baladický příběh plný lásky. Jde o vystižení atmosféry a vylíčení prudké lásky. Dějovým pozadím je středověk 15. stol., je líčeno nepřátelství dvou loupežnických rodů Lazarů a Kozlíků. Marketa se zamiluje do Mikuláše Kozlíka a z této lásky se nakonec oba rody spojí. Za tuto knihu obdržel v roce 1931 státní cenu. Na motivy této knihy byl v roce 1967 režisérem Františkem Vláčilem natočen film.
Literárně-historický kontext
Devětsil
- Seskupení českých avantgardních umělců založené roku 1920 v Praze. Věnovali se proletářské literatuře a tzv. magickému realismu, od roku 1923 se angažovali v poetismu. Staví se proti „staré“ literatuře, jež je psána pro bohatou vrstvu a jdou s revoluční vrstvou – s dělnictvem. Snaží se přiblížit umění co nejširšímu publiku. Pořádali přednášky o umění, recitační večery…
- Zakladatelé – Karel Teige, Jaroslav Seifert, Vladislav Vančura, Adolf Hoffmeister
- Vůdčí osobnosti
- Karel Teige – literární teoretik, zakládající člen
- Vítězslav Nezval – básník
- Jaroslav Seifert – básník, zakládající člen
- Další osobnosti
- architekti – Chochol
- básníci – Wolker, Biebel
- herci – Voskovec, Werich
- režiséři
- spisovatelé – Vančura
- výtvarníci – Toyen,Štyrský
- 1930 – padl Devětsil
Heydrichiáda
- Období represí (potlačování) uplatněných nacistickými okupanty během druhé světové války na celém území protektorátu Čechy a Morava po příchodu Reinharda Heydricha jako zastupujícího říšského protektora do Prahy 27. září 1941.
- Ten byl do protektorátu poslán s úkolem, aby zde potlačil sílící protinacistický odboj a udělal tu pořádek.
- Záhy bylo také vyhlášeno stanné právo a účastníci byli masově zavíráni a popravováni.
Stanné právo je mimořádné opatření státní moci v oblasti trestního práva, kdy se ve výjimečných případech omezí některá občanská práva s cílem odstrašit od páchání některých zločinů, které jsou za dané situace vysoce společensky nebezpečné a které se ve významné míře rozmáhají. Tohoto odstrašujícího účinku se dosahuje urychleným a zjednodušeným procesem trestního řízení a výrazně zpřísněnými tresty, zpravidla trestem smrti.
Protektorát Čechy a Morava byla část československého území, od 15. března 1939 do 8.–9. května 1945 ilegálně okupovaná nacistickým Německem[2] [3].
Nacistické Německo, oficiálním názvem Německá říše (německy Deutsches Reich) v letech 1933 až 1943 a Velkoněmecká říše (německy Großdeutsches Reich) od roku 1943 do jeho zániku roku 1945, neoficiálně označované také Třetí říše (německy Drittes Reich) či prostě Říše, je označení německého státu v době, kdy byl ovládán nacisty, tedy od Hitlerova jmenování německým kancléřem 30. ledna 1933[zdroj?] či od jeho převzetí diktátorských pravomocí v březnu 1933 do bezpodmínečné kapitulace Německa na konci druhé světové války 8. května 1945. = ,,zamaskovaná forma nelegální anexe (trvalé připojení cizího státního území k jinému státnímu celku)
Protektorát byl vytvořen 16. března na území českých zemí, zbylém po vynuceném odstoupení Sudet Německu 29. září 1938 a části Těšínska Polsku 30. září 1938 v důsledku Mnichovské dohody.
Mnichovská dohoda (označována také jako Mnichovská zrada či Mnichovský diktát) byla dojednána 29. září 1938 v Mnichově (ve všech jazykových verzích pak byla podepsána po půlnoci, tj. 30. září 1938)[1]. Zástupci čtyř zemí – Neville Chamberlain (Velká Británie), Édouard Daladier (Francie), Adolf Hitler (Německo) a Benito Mussolini (Itálie) – se dohodli, že Československo musí do 10. října postoupit pohraniční území obývané Němci (Sudety) Německu. Zástupci československé strany byli přítomni, ale k jednání samotnému nebyli přizváni.
Malá dohoda (francouzsky Petite Entente, německy Kleine Entente, anglicky Little Entente) bylo vojensko-politické spojenectví v letech 1921-1939 složené z Československa, Jugoslávie a Rumunska, výrazně podporované Francií.
Cílem Malé dohody bylo udržet pořádek ve střední a jihovýchodní Evropě.
Sudety – pohraniční oblasti dnešní České republiky, ve kterých převažovalo německé osídlení.
V užším smyslu (někdy také jako druhá heydrichiáda) je výraz používán pro represe uplatňované na území protektorátu po atentátu na Reinharda Heydricha. Ten zemřel 4. června 1942 na otravu krve následující zranění, která mu způsobili českoslovenští výsadkáři (Jozef Gabčík a Jan Kubiš – Operace Anthropoid 27. května 1942 – původně měl být Heydrich zabit samopalem Gabčíkem, ale zbraň selhala, Kubiš hodil po autu granát…H. zraněn, na následky zemřel ) – již v den atentátu však bylo vyhlášeno stanné právo (trvalo až do 3. července 1942). Jako odvetu za atentát na Heydricha okupační správa popravila několik tisíc osob, které se podle ní na útoku mohly podílet, pomáhali parašutistům či jej alespoň schvalovaly (zhruba 540 z nich – včetně generála Aloise Eliáše, Josefa Mašína (důstojník Českoslovénské armády, člen protinacistické odbojové organizace) – zastřelili na popravišti v pražských Kobylisích). Hned ten den gestapo a příslušníci SS prohledávali byty po celé Praze a hledali atentátníky, či stopy, které by je k nim mohly dovést. Zároveň byly srovnány se zemí vesnice Lidice (bylo podezření, že někteří z obyvatel Lidic pomáhali atentátníkům) a Ležáky (v jejich blízkosti byla objevena vysílačka) a jejich obyvatelé vybiti, transportováni do koncentračních táborů, děti dány do německých rodin na převýchovu (většina dětí byla ve skutečnosti povražděna v pojízdných plynových komorách na území okupovaného Polska). Také byly na určitou dobu rozbity zbytky organizovaného domácího odboje. Parašutisté se mezitím ukrývali v kryptě kostela Cyrila a Metoděje v Resslově ulici (spolu s dalšími výsadkáři zpravodajských skupin). 18. června 1942 byl však kostel obklíčen a parašutisté po dlouhém boji spáchali sebevraždu.
Rozbor díla: Rozmarné léto
Zařazení autora: Český spisovatel 20. století, proletářská poezie, magický realismus a poetismus
Ilustrátor: Josef Čapek
Rok vydání: 1962
Literární druh: epika, novela
Literární žánr: próza
Literární směr: poetismus
Hlavní téma či motiv:
- námět, celkové téma – klid malého města naruší příjezd kouzelníka s krásnou pomocnicí
- hlavní téma – nevěra, nefunkční manželství, milostná poblouznění tří stárnoucích přátel
- epizoda – neobsahuje
- vložka– neobsahuje
Styl:
- Kniha je kritikou maloměšťáctví, stereotypu, nudnosti.
- Téměř celý děj (asi tak 85 %) je napsán formou dialogu. Avšak autor nebere ohledy na běžné označení přímě řeči. Člověka to zprvu zmate, ale myslím, že se rychle zorientuje.
- Autorův humor je velmi osobitý, přechází do ironie, chvílemi až do satiry. Jazyk je pestrý, obsahuje archaismy, knižní prostředky (přechodníky – jsou většině vět, knižní obraty atd.), hovorové prostředky.
- Kniha obsahuje i krátké vyprávění a příběhy, které s dějem souvisí jen okrajově.
Vypravěč
- Vyprávěcí postup: er forma
- Autor, není postavou v knize, sleduje příběh spíše z povzdálí a nezaujatě
Kompozice
- próza – věta, odstavec, kapitola
- časové uspořádání děje – chronologické
Jazykové prostředky:
- Přímá řeč (více než polovina textu) i nepřímá řeč, zajímavostí je, že v původním Vančurově díle nejsou užity uvozovky (jeden ze znaků poetismu), v nových vydáních už je však nalezneme
- Kniha je psaná v češtinou ovlivněnou barokní podobou tohoto jazyka. Je zde například použito mnoho přechodníků, které v moderní češtině se skoro nevyskytují, či je použito neobvyklého slovosledu.
- Časté archaismy, latinské výrazy, složitá souvětí, bohatý jazyk = napodobení staré češtiny
- Důležitý není ani tolik děj, jako jazyk
- Zvukomalebnost
Příklady použitých jazykových prostředků
- Spisovný jazyk
- odborné termíny – latinské odborné názvy (knih..)
- hovorová slova – čenich
- archaismy- kyv (slunečníku), odulý (ret), žírných (polí), jest, počínati
- historismy- jirchář, kytlice
- poetismy– hle, jitro, žel
- Nespisovný jazyk
- dialektismy- bečka,prkna
- slangová slova– mužové, odebeřte
Tropy a figury
- Epiteton: Rozmarné léto, jemnocitná hruď, nejhlubší kapsa
- Přirovnání: vstoupily do vody, jež dolehla na jejich hýždě jako prut
- Metafora: pohne si hmotou mozečku, nebeská báň
- Ironie
Místo a čas děje:
- Celá novela se odehrává v Krokových Varech na řece Orši během čtyř dnů chladného června.
Postavy:
- Antonín Důra, majitel říčních lázní
- kanovník Roch
- major Hugo
- Arnoštek, potulný kouzelník
- Anna, pomocnice Arnoštka
- Kateřinka, manželka Antonína
Děj:
Začíná v Antonínových lázních, kdy během rozpravy tří přátel (krom Antonína (vlastní se svou ženou plovárnu), kanovník Roch a major Hugo) se objeví potulný kouzelník Arnoštek,který se s pomocnicí usídlili na náměstí a zvou na večerní představení. Kateřinka, je hned očarována Arnoštkem.
Na představení tři přátelé poznají Arnoštkovu krásnou pomocnici Annu. Po představení pozve Antonín Annu na schůzku na plovárnu,pod záminkou, že jde plovárnu hlídat. Jsou však přistiženi Kateřinou. Ta se na protest nastěhuje Arnoštkovi do maringotky.
Druhý den se o Annu uchází kanovník, ale v nenadálé bitce s pijáky vracejícími se z hostince málem přijde o ucho, které mu sešije Antonín.
Třetí den se zraní při představení pádem z lana Arnoštek a Anna bude muset dokončit představení místo něj. Toho po představení využije major a vyláká Annu ven. Přistihne je však Arnoštek a majora zmlátí holí.
Ráno tři přátelé a Kateřinka pozorují z plovárny odjezd maringotky s Arnoštkem a Annou zase jinam. Jejich životy se vracejí k normálu.
Úryvek
Dozpívav svoji písničku, veliký Antonín složil ruce na zádech a maní dýchal na kuličku teploměru. Sloupec téměř neúplatný sotva se pohnul a Důra znamenaje tuto řádnost měl několik myšlenek, jež se vystřídaly v sledu míšených karet. „Tento způsob léta,“ děl vposled, odvraceje se od přístroje Celsiova, „zdá se mi poněkud nešťastným. Je chladno a můj dech, jakkoliv jsem nepozřel vody, je mrazivý. Který měsíc nám zbývá, jestliže ani červen není dost vhodný, abychom pečovali o zdraví a o tělesnou čistotu? Nuže, ať je podnebí příznivé čili nic, tyto věci nesnesou odkladu.“
