Jméno: Ruchovci a lumírovci
Přidal(a): Gabi
Mezi 70. A 80. Lety 19. století v česku vzniká nová generace spisovatelů. Formuluje se na dvě literární skupiny -lumírovci a ruchovci. Tím tak navazují na májovce. Se kterými sympatizoval Jakub Arbes.
Lumírovci
Jako lumírovci byla označována skupina spisovatelů sdružujících se kolem časopisu Lumír, který byl veden především Sládkem. Snažili se o povznesení české literatury na evropskou úroveň a to za pomoci překladů především z angličtiny, francouzštiny a ruštiny. Cítili odpor ke všemu německému, proto z němčiny nepřekládali. Usilovali o svobodnou literární tvorbu. Literárně hodně experimentovali, objevují se u nich například dosud v české literatuře neobvyklé básnické formy – sonet, gazel, rondel. Neztotožňovali se s požadavkem, že literatura má především sloužit národu. Filosofickým základem jejich tvorby se stala myšlenka, že lidstvo se neustále vyvíjí k humanitě.
Mezi výraznou osobnost lumírovců patřil Josef Václav Sládek. Významný český básník, novinář a překladatel, který strávil 2 roky v Severní Americe. Amerika ho ovlivnila v jeho orientaci na anglo-americkou literaturu. Jeho typickým tématem je český venkov s motivy domova, dětství a rodného kraje. (venkovský svět si zidealizoval. Venkovský život mu připadal poetičtější než život ve městě). Díky jeho jednoduchému a rytmickému verši se řada jeho básní dočkala zhudebnění. Jako překladatel vyhledával méně známé autory, modernizoval zastaralé překlady. Jeho překlad Shakespeara (33 z 37 jeho dramat) obsahuje více veršů než anglický originál. Sládek byl také významným zakladatelem moderní dětské poezie, ve které se snaží přiblížit dětské fantazii a jejich jemné duši. Mezi jeho významné sbírky patří Básně či Jiskry na moři. Soucit s indiány ukazuje ve sbírce Na hrobech indiánských, vztah k přírodě a vesnici ve sbírce Selské písně a České znělky.
Spisovatel Jaroslav Vrchlický (neboli profesor Emil Frída) vytvořil nejbohatší a nejvšestrannější dílo- celkem 270 knih. To co jiné literatury vytvářeli po staletí, tak vrchlický dokázal za život. Snažil se dokázat, že čeština vystihne všechno, co se dá. Stejně jako Sládek patřil k významným překladatelům. Překládal ze spousty jazyku především poezii a nevybíral si jednoduchá díla. Epický cyklus Zlomky epopeje (básnicky dějiny lidstva), veselohra Noc na Karlštejně, Selské balady (vlastenecká témata)
Julius Zeyer byl prozaik, dramatik, epický básník. Témata z dávné historie (mytologie, pověsti). Charakter jeho díla se řadí k novoromantismu, proto je složité zařadit ho do nějakého proudu. Ale nejblíže má k lumírovcům. Poezie z cizích dějin Karolínská epopeja, román z carského dvora Ondřej Černyšev, drama Radúz a Mahulena
Ruchovci
Druhou skupinou tvořili ruchovci (tzv. škola národní). Nazývají se podle almanachu Ruch (1868). Ruch založen na počest Národního divadla. Program měli podobný jako Májovci, tedy realismus, sociální tématika, česká literatura. V tvorbě jsou v popředí ideje národního obrození a vlastenectví. Důraz je taky kladen na domácí tradice, slovanství i zájem o venkov. Dominantní postavení má poezie.
Svatopluk Čech byl básník, prozaik, ale i novinář a cestovatel, který se proslavil fantastickými příběhy pana Broučka. Významnou část jeho díla tvoří rozsáhlé epické básně dotýkající se problémů společnosti a politiky, ale pod historickými událostmi nebo využívají techniku alegorie (Evropa, Slávie). Zobrazení českého venkovského prostředí ve veršovaných povídkách – Ve stínu lípy, Lešetínský kovář. Na obdobném satirickém základě vybudoval Čech i své prózy, zejména populární příhody Matěje Broučka. Feministka Eliška Krásnohorská byla literární kritička lumírovců, básnířka, libretistka ke smetanovým operám a překladatelka Puškina či Byrona. K jejím dílům patří Z máje žití nebo K slovanskému jihu. Ladislav Quis byl spisovatel, básník a překladatel. Vydal básnickou sbírku Z Ruchu a také známý veršovaný cyklus českých pohádek Hloupý Honza. Vydal také spisy a korespondenci K. H. Borovského.
