Ruský realismus – literatura

 

 Jméno: Renesance a humanismus

 Přidal(a): nikii43

 

 

 

 

Lev Nikolajevič TOLSTOJ (1828 – 1910)

– romanopisec, historik, humanistický myslitel, statkář

– vycházel z Petra Chelčického (zlu se nemá odporovat násilím)

– měl zájem o společenské problémy, chtěl zlepšit svět, rodinné záležitosti, organizaci společnosti
– „Tolstoj, bratr boha“ – všechno myslí dobře

– v posledním období svého života odmítal civilizaci, vědu, umění a oddal se náboženskému hloubání a hlásal odklon od pozemského života

 

Vojna a mír (1869)
rozsáhlý čtyřdílný  historický román, cca 250 postav
– život soudobé ruské společnosti, v pozadí jsou rozhodující historické události (válka s Napoleonem, požár Moskvy)
– v díle vystupuje hodně postav, hlavními jsou Andrej Bolkonskij a Pierre Bezuchov, kteří jsou povahově protikladní
– Andrej – energický, střízlivý
– Bezuchov – snílek, zabývá se otázkami pravdy a smyslu života
– ženská postava Nataša je vykreslena s porozuměním pro ženskou psychiku
– kvůli tomuto dílu Tolstoj studoval dobové prameny, obohacoval je o vlastní fantazií, všechny reálie působí přesvědčivě
– hlavní myšlenkou je, že dějiny nevytváří výjimeční jedinci, ale lid a malé nepředvídané   náhody
– autor v díle kombinuje řadu podžánrů: historický, psychologický, rodinný, válečný, filosofický a milostný román
– v díle jsou lyrické pasáže, filosofické úvahy, dopodrobna rozebírané myšlenky postav
– historické postavy (Napoleon, car Alexandr I.), významná místa (bitva u Slavkova)
– jeho dílo je jako „široká řeka“ – děj plyne pomalu, je plný postav
– historie hraje velmi významnou roli (na rozdíl od děl Waltera Scotta, kde byla historie jen jako kulisa)
– davové scény, líčení bitev
– polemika s romantickým stylem vyprávění
– neutrální postavení vypravěče

 

Anna Karenina (1873 – 1877, vydáno 1878)
– společenský román
– milostné, tragické dílo
– příběh hříšné ženy, která kvůli milenci opustila své dítě a manžela Karenina
– láska milenecká přechází v manželství, kde se láska pomalu vytrácí Anna začíná litovat svého činu, bojí se, že ji Vronský opustí
– vidí, že vztah nemá budoucnost, manžel se k tomu postaví hodné liberálně, to ji ještě víc rozzuří
– nakonec skočí pod vlak
– dílo je vyprávěno ve 3.osobě, ale čtenář má pocit, že události vidí jejíma očima
– je tu spousta odboček, které se týkají šťastného rodinného života („Každá nešťastná rodina je nešťastná po svém. Všechny šťastné rodiny jsou si podobny.“ )
– vedlejší dějová linie = Levin a Kyty – ztělesnění lásky; čistý, ryzí vztah; žijí spolu skromně, v lásce a míru
– podobná problematika = Paní Bovaryová (podobné, přitom velmi odlišné); Anna = hluboký, procítěný vztah; p. Bovaryová = pouze flirt

 

Živá mrtvola
– o vášnivém boji dobra a zla v lidské mysli, plné paradoxů
– muž opustí rodinu, pak je prohlášen za mrtvého, přesto stále rodině posílá peníze, nakonec skončí u soudu, kde se řeší, jestli je živý nebo mrtvý

 

Kreutzerova sonáta (1891)

– novela
– muž zabije svou ženu, která mu má být údajně nevěrná; ona hraje na piáno s jakýmsi houslistou sonátu od Beethovena
– statkář vidí, že jí nemůže dát duševní (duchovní) uspokojení

– vidí, že si žena s houslistou rozumí – jde o umělecké porozumění
– statkář chce ženu úplně vlastnit (patologická žárlivost) nebo ji zabít, tak ji zabije
– činu nelituje, jen se bojí, aby mu neodebrali děti
– vypravěč je nejprve ve 3.osobě, když jede statkář vlakem začne vyprávět v 1.osobě
– jízda ve vlaku = průšvih ve vzduchu (napjaté očekávání)
– řada úvah na téma manželství a vztahy
– 2x zakázáno! – horlivě opisováno (dílo vyvovávalo vášnivé diskuze o právech žen)

 

Vzkříšení (1899)

– mladý šlechtic Něchljudov, který je členem poroty, soudí prostitutku, ve které pozná dívku, kterou kdysi svedl a teď se cítí vinen
– prostitutka je odsouzena k práci na Sibiři
– šlechtic se obětuje, chce jet s ní a vzít si ji, protože on ji přivedl na scestí a zavinil její morální úpadek, ale ona jej hrdě odmítá
– je zde křesťanská vize: vykoupení pokorou a obrození duše
– perfektně, různorodě vykreslené povahy postav („Zajímavější než příběh jsou generálové, mužici, tetičky, vězňové.“)
– 6 verzí příběhu

 

Ivan Sergejevič TURGENĚV (1818 -1883)

aristokrat, sblížil se s představiteli tzv. západní orientace

– zastával názor, že Rusko je třeba kultivovat podle západního vzoru – zájem o západní svět a kulturu

– šířil ruskou literaturu v zahraničí

– literární kritik (říkal, že v hodnocení díla se má brát v potaz jen jeho umělecká kvalita, nic jiného)

– milostné povídky s romantickým nádechem, ve kterých vystupují obvykle romantičtí hrdinové, plni plánů a řeší existenci člověka, druhým typem hrdinů jsou vzdělanci, kteří mají plnou hlavu

teorií, ale jejich snahy a síly jsou podlamovány skepsí

– autor šesti románů (série), řeší citové a intelektuální problémy moderního člověka, kronika ruské inteligence

 

Asja (1854 – 1860)
– psychologická, milostná povídka
– existenciální platnost
– o posedlosti ženou a nalezení smyslu života

 

Lovcovy zápisky (1847 – 1851)
– soubor povídek, které se snaží postihnout ruský národní charakter – jeho klady i zápory
– nejobecnější témata: smrt, práce, přátelství, rodina, vztah k přírodě = součást života každého člověka
– klasický způsob popisu – zevnějšek + prostředí + zápletka
– básnické líčení přírody, příroda má významné postavení
– psáno při pobytu v zahraničí

 

Otcové a děti (1862)
– nejznámější dílo, které mělo velký ohlas
– hlavní pozornost je věnována mladé generaci, která je zastoupena v díle mladým lékařem, který neuznává lásku, vztah k vlasti, lásku k rodičům, podceňuje umění
– nihilista, znechucený svou dobou, která neposkytuje žádné perspektivy
– ztrácí víru v pokrok, spravedlnost, uchyluje se k násilí, hazarduje se životem, pohrdá jím, je tvrdohlavý, uzavřený do sebe

– fyziologické črty – velmi typické, klasické pro realistickou literaturu
– drsné poznámky – utilitarismus – materialistický, pragmatický pohled na svět, věci mají přinášet užitek
– lékař X filozofové = opovrhuje jimi, vysmívá se neplodným filozofům
– román přijat na západě jako zdroj poznání o Rusku
– „Jen si prostuduj anatomii oka: kde by se tam vzal, jak ty říkáš, záhadný pohled? To je všechno romantika, žvást, shnilotina, umění.“

 

Fjodor Michajlovič DOSTOJEVSKIJ (1821 – 1881)

– jeden z nejvýznamnějších autorů moderního románu, zakladatel novodobého psychologického románu
– odsouzen vojenským soudem k smrti kvůli účasti v hnutí, které usilovalo o společenské reformy

– trest byl nakonec změněn, byl odsouzen k dlouholetým nuceným pracem na Sibiři
– těžká životní zkušenost mu umožnila nahlédnout do složitých psychologických pochodů, pochopit nenormální povahy, měl soucit s lidským utrpením
– ve svých povídkách a románech zachycuje všechny vrstvy lidské společnosti, lidi s duševními poruchami, zločince, prostitutky
– věnoval pozornost lidskému utrpení a iracionálním sklonům lidské psychiky
– užívá vnitřní monolog, hrdinové románů jsou postaveni do rozhodujících životních situací
– ve svých knihách kritizuje individualismus a tvrdí, že absolutní svoboda vede k vraždám a úpadku

 

Zápisky z mrtvého domu

– reportáž, dokument

– deník ze života trestanců na Sibiři

– ohavné, nechutné, chladné, velmi drastické

 

Zločin a trest

– řeší právo člověka na vraždu

– jen láska může v člověku zlomit odpor

– po vraždě se hlavní hrdina Raskolnikov brání slovy „Nezabil jsem člověka, ale princip!“
–  Raskolnikov pohrdá davem (tak trochu romantik), má lidi rozdělené do dvou skupin: na hrdiny a obyčejné lidi a

uvažuje, kam patří on; věří ve svou teorii, že silní jedinci mají právo překračovat morální zákony

– až láska Soni mu otevře oči, pomohla mu k duševnímu uzdravení, ona symbolizuje morální

principy – např. obětovala se pro svou rodinu, která neměla peníze, a stala se prostitutkou

– vnitřní monology, nedokončené rozhovory, psychologické úvahy o životě

– méně děje

– autor se nezabývá moc okolím, hlavní je pro něj duše člověka

– Dostojevskij odmítá individualismus, který podle něj vede ke zločinu .

 

Idiot (1868)

– zobrazuje nepochopeného, laskavého a vnitřně krásného, který nemohl žít v tehdejší společnosti

– hlavní hrdina je mladý kníže Myškin, který je bystrý, upřímný, dobrý, je schopen hlubokých citů, ale v prostředí, kde žije, působí naivně a je považován za idiota

– lidé nechápou jeho dobrotu, neumí ocenit jeho vnitřní krásu, lidskou ušlechtilost

– vyniká nad své okolí, je vyrovnaný, na rozdíl od ostatních, kteří jsou vnitřně rozervaní, nespokojeni sami se sebou

– Myškin v ostatních vyvolává touhu po dobru, lásce – nejvíce touží ti, kteří jsou nejnešťastnější a nemají naději

– Myškin věří v morální principy a v to, že zlo jde přemoci láskou

– Lev (síla) Myškin (maličkost)

– zajímavé myšlenky (evangelické motivy)

– staví se proti nihilismu

 

Běsi (1871 – 1872)

– satira na snahu obrodit společnost

– odsuzuje radikální revoluční hnutí a myšlení

– dav touží po konzumu, je nutné mu poskytnout vůdce

– nejkrutější Dostojevského text

– lidé se snaží měnit společnost (i násilím)

 

Bratři Karamazovi (1880)

– poslední dílo, ukončuje jeho vývoj filosoficko-náboženských a společensko-historických názorů
– je velmi komplikované

– líčí osudy rodiny, děj se odvíjí od otcovraždy

– otázky viny, trestu, odplaty, svědomí

– statkář Karamazov má 4 syny:

– Dmitrij je vášnivý, hodně citový

– Ivan je přemýšlivý, odmítá tradiční náboženství a boží existenci („Netvrdím, že neuznávám boha, pouze vstupenku mu vracím co nejzdvořileji.“ )

– Aljoša hledá víru, která by ho zachránila před mravním úpadkem

– nemanželský syn Smerďakov je ovlivněn Ivanovými názory o neexistenci Boha

– Smerďakov zabije otce, chce si v praxi ověřit, že Bůh není

– Dmitrij bere zločin na sebe, vrahem je ale Smerďakov, Ivan jen hlásal svoje myšlenky a bratr je vzal doslova

– děj má rychlý spád díky spoustě dialogů, prudkým střetům názorů, charakterů

– do přemýšlení jednoho z bratrů Ivana je vložen román – jde o román v románu (moderní prvek)
– rozbor lidské povahy, chování moderního člověka

-mnoho dílčích příběhů, pečlivě vykreslené postavy

 

Ivan Alexandrovič GONČAROV (1812 – 1891)

– velmi zcestovalý

– cenzor na ministerstvu

 

Oblomov (1859 v časopise)

– přemýšlí, dumá, pasivní existence

– leží, spí na pohovce, nikdy nic nedělá, nejde ven, netečný, zbytečný člověk

– jeho životní pouť je chudá a šedivá

– prý přípomívá nudné Rusko (nikdo se o nic nesnaží, nezajímá)

– groteska, tragédie, nadsázka

– zdánlivě nepodstatné réalie

– básník bytu (všedního života)

– činorodý hrdina se snaží Oblomova vylákat ven do ruchu města

– z hrdiny se stal pojem = „Ty jsi takový  Oblomov.“

 

Shrnutí autorů:

Gogol = obsáhlá díla

Turgeněv = nejvíc romantik

Dostojevský = zabývá se psychickým stavem člověka





—————————————————————————

 Stáhnout práci v PDF  Upozornit na chybu

 Učebnice k maturitě  Maturitní kurzy

 Učebnice k VŠ přijímačkám  Kurzy na přijímačky

—————————————————————————