Kniha: Saturnin
Autor: Zdeněk Jirotka
Přidal(a): Brendy
Zdeněk Jirotka
- Spisovatel, prozaik, fejetonista, autor soudniček a rozhlasových her
- Autor humoristických románů a povídek, soudniček a rozhlasových hříček
- Studoval na stavební průmyslové škole
- Pracoval jako důstojník pěchoty v Československé armád
- Úředník ministerstva veřejných prací, od roku 1940 psal do Lidových novin, redaktorem Svobodných novin, pak 2 roky v humoristickém týdeníku Dikobraz
- Spisovatelem z povolání se stal v roce 1942
- Po válce pracoval jako redaktor (např. v LN)
- Jeho romány vyšly nejprve v Knihovně Lidových novin
Další díla:
- Profesor biologie na žebříku – drobné satirické a anekdotické povídky, s humorným nadhledem si všímají záporných jevů naší současnosti
- Sedmilháří – sbírka povídek
- Pravidla se změnila – sbírka povídek
- Muž se psem – humoristická parodie na detektivní román o hloupých podvodnících a neomylném amatérském detektivovi, který odhalí zločince
Literárně-historický kontext
- literatura 1. poloviny 20. století
- humoristická literatura
- důraz kladen na zesměšnění, kritiku a jiný pohled na současné romány, na lidské vlastnosti
- základem je zesměšnění módních literárních forem
- doba útisku, vznikaly vynikající básnické sbírky (množství metafor (přenášení významu na základě podobnosti, vzhledu) a alegorií (jinotaj – vyjádření děje, jevu pomocí příběhu))
- obrat k tradičním hodnotám – vlast, rodná země, kraj, výrazné postavy naší kultury, slavná národní minulost, doba kdy zdůrazňují krásu českého jazyka – metodičnost
- vzniká poezie pro děti
Další humorističtí autoři tohoto období:
Rozbor díla: Saturnin
Tematická výstavba
- námět: humoristické vyprávění o netradičním sluhovi Saturninovi a jeho pánovi
- místo děje: Praha, venkov (menší městečka v horách, například úpatí Hradové)
- doba děje: asi 40. léta 20. století
Myšlenky
- autor se vysmívá tvůrcům otřepaných románů a některým lidským vlastnostem
- kritika nabubřelosti a omezenosti, vypočítavosti, v jistém smyslu zesměšňování klasických vážných románových příběhů, snaha o vylíčení obrazu moderní české společnosti
- cílem je čtenáře pobavit slovy a komikou
Motivy:
- příroda, hory, město, loď, chata
Jazyková výstavba (jazyk):
- vtipný, spisovný, knižní, ale také hovorový
- neobjevuje se zde přímá řeč
- přísloví, pořekadla, humor, ironie, jazyková komika, archaické a knižní výrazy
- citace dopisů, vyprávění příběhů, postřehy vypravěče
- typizace postav (dobře situovaný pán a jeho sluha, kuriózní rozvětvené příbuzenstvo i způsobem vypravěčského podání)
Tropy a figury:
- Eufemismy :
- Slova kladně zabarvená – „dědeček“, „květinka“, „balíček“, „chlapečku“, „dušička“, „špulit“, „človíček“…
- Slova záporně zabarvená – „blbost“, „pitomost“, „třískat klacka“ (myšlen Milouš), „kluku pitomá“, „krvácích“, „dědek“…
- Personifikace:
- „ zaječení zvonku“ , „plamínky tančily jako rudé jiskřičky“ , „víno přinášel na rty písně“
- Oxymorón:
- „majitel státních drah“, „několikanásobné zavraždění“, „zsinalé šero“
- Řečnické otázky:
- „I kdyby tomu bylo tak, jak teta říká, co bude, proboha, dělat v létě?“
- Přirovnání:
- „Dědeček klel jak dragoun“, „vesničky
- Hyperbola:
- „litoval jsem, že není těch ohnišť deset, padesát, tisíc…“
Kompoziční výstavba
- ich-forma (vyprávění Saturninova pána)
- děj členěn na kapitoly – každá kapitola je uvedena stručnou osnovou (Slečna Barbora nenašla srnu; Měl bych se oholit; Jak se chovati o pohřbu,…)
- chronologické uspořádání
Postavy:
- Saturnin – hlavní a klíčová postava celého příběhu; jedná se o sluhu, který zavádí svého pána (a nejen jeho) do neuvěřitelných situací; ovšem nejedná se o žádného trumberu, který to dělá ze své nešikovnosti; vše si pečlivě rozmýšlí a jedná podle jeho uvážení; umí si se vším poradit, je chytrý, vynalézavý; pohrává si s lidmi ve svém okolí a připravuje jim spršku dobrodružství, o kterou mají podle něj nouzi
- pán Saturnina – jeho jméno je nám po celou dobu příběhu zamlčeno; jedná se o mladého pána (asi třicátníka) z Prahy; gentleman, který prožívá svůj poněkud nudný život, ovšem pouze do doby, než přijme nevyzpytatelného sluhu Saturnina; zamilovává se do slečny Barbory, s níž pak tráví i dovolenou u svého dědy, autorovo alter ego
- tetička Kateřina – velice komická postava; vypočítavá vdova, která se neustále snaží přimět dědu, aby jí přiznal v závěti velký podíl k jeho majetku; je schopna udělat opravdu vše pro to, aby se dědovi zalíbila a podmanila si jej; její řeč se skládá z moudrostí a přísloví, které si neodpustí skoro za žádné situace; má syna Milouše, jenž jí je zcela oddán
- slečna Barbora – elegantní mladá dáma, která se věnuje tenisu; jezdí ve svém rapidu; jedná se o vypravěčovu velkou lásku, do níž je ovšem zamilován i Milouš
- Milouš – syn tetičky, mladý měšťák, který je omezený a snaží se působit sebejistě a statečně; jedná se o další loutku, z níž si Saturnin dělá srandu
- doktor Vlach – vzdělaný a inteligentní postarší muž, který o všech věcech kolem sebe přemýšlí a komentuje je; používá vznešenější jazyk, v němž je použito více životního moudra
- dědeček – starý muž, bohatý jak svými zkušenostmi posbíranými za svého života, tak i opravdovým jměním; baví se tím, že spolu jeho příbuzní bojují o jeho majetek, který by jim mohl být připsán po jeho smrti; často vypráví své příběhy z mládí; tropí si žerty z tetičky Kateřiny, jíž obalamutí, že se zbláznil
Obsah
Vypravěč se rozhodne, že si najme sluhu. Netuší však, že se jeho život rázem změní. Zprvu mu galantní sluha Saturnin oznámí, že ho odstěhoval na loď a jeho starý byt prodal. Později se k nim nastěhuje teta s Miloušem, kterých se sluha zbaví mávnutím ruky. Tím začíná vlna nevšedností. Saturnin o svém pánovi začne vyprávět, že je velkým dobrodruhem a že má zalíbení v lovu divokých šelem, čímž pána dostává do nelehkých situací. Později jsou pozváni k dědečkovi, aby tam strávili několik týdnů. Spolu s nimi se tam objevují i další postavy – slečna Barbora a doktor Vlach. A tam začíná velké dobrodružství. Most, který je u domu, je pod vodou, a tak se naši hrdinové snaží vyžít se zásobami jídla, jež mají k dispozici. Saturnin se ovšem plně zhostí svých „povinností“ a vypíná přívod elektřiny. Jeho vynalézavost nezná meze. Přiměje Milouše, aby dědovi přinesl červy, později ho zamyká v pokoji, a tím se rozpoutává vlna groteskních situací. Když dochází zásoby, všichni se rozhodnou, že vyrazí pro zásoby přes kopec. Překonají nástrahy a následně se ocitají na druhé straně potoku, přes který vede již nový most. V pohodlí domova si děda vymyslí lest, jak vyzrát na tetu Kateřinu a začne hrát, že se zbláznil. Celý příběh končí tím, že se Saturnin rozhodne zůstat u dědečka.
Vlivy na tvorbu
- inspirace suchým anglickým humorem (Jerome Klapka Jerome, Pelham Grenville Wodehouse)
- chtěl propojit tradiční žurnalistickou beletrii a anglosaskou humoristickou prózu
- chtěl napsat parodii na konvenční jednání – což se mu také povedlo
Kritika a vliv díla
- přijato kladně, mnoho čtenářů sis toto dílo ihned oblíbilo
- zfilmováno v roce 1993 (Ondřej Havelka, Oldřich Vízner, Milan Lasica)
Srovnání
- parodie: Jiří Brdečka: Limonádový Joe
- satira: Miroslav Švandrlík: Černí baroni aneb Válčili jsme za čepičky, Jaroslav Hašek: Osudy dobrého vojáka Švejka
- humoristická próza: Ladislav Pecháček: Amatéři aneb Jak svět přichází o básníky (natočena filmová tetralogie)
Můj názor
- Myslím si, že překonat tento román je – a bude – složité. Velice se mi líbil svérázný sluha Saturnin, který uměl pozměnit nudný život v dobrodružství samo. Pod celým příběhem se tyčí charakteristické postavy té doby, jež jsou postaveny před sluhovy nápady, a my se bavíme tím, jak si s nimi naši hrdinové snaží poradit. Často jsem se neubránila opravdovému smíchu, který vyplýval z komické situace a někdy i ze samotného komentování vypravěče. Nejedná se o žádný spletitý děj, vše je pevně nalinkováno a do hlavního děje se nedá zamotat.
