Jméno práce: Sdílení, nebo život?
Slohový útvar: Úvaha
Přidal(a): Al
Sdílení, nebo život?
VÝCHOZÍ TEXT
Nežijeme. Místo toho se nahráváme. Když má kapela koncert v klubu, nevidí diváky, ale mobily, které na ni míří. Svůj život posíláme na síť, aby se na něj mohli všichni podívat. Nežijeme pro sebe, ale pro svůj facebookový profil.
(ČiliChilli 4/2013)
Zpracování: úvahový text o problematice nastíněné ve výchozím textu
Osnova:
- Úvod
- Stať
- Individualismus a sebezviditelňování
- Dokonalý život?
- Frustrace
- Obavy
- Závěr
Řekněte, kdy naposledy jste jeli autobusem, seděli v kavárně, nebo prostě šli po ulici bez toho, aniž by jste neviděli hlavy ozářené digitálním světlem. Nevíte? Možná právě proto, že jste v tu dobu sami byli ve své virtuální realitě a své okolí jste prostě nevnímali. Nemám vám to za zlé. Není zas tak úplně lehké čelit všem těm významným pohledům, kdy jen tak pokojně sedíte a „nic“ neděláte.
Žijeme ve světě individualismu a sebezviditelňování, kde všichni sdílíme jen to nejlepší z nás, ovšem bez emocí, kterým pomalu přestáváme rozumět. Čemu ale rozumíme, je pocit štěstí a zadostiučinění, když si pročítáme pochvalné komentáře našich přátel pod naší poslední přidanou fotkou. Sdílení našich zážitků nás prostě dělá šťastnými a ve výsledku vlastně ani nezáleží na tom, kdo je na druhé straně.
Dokonalé fotky, ať už našich přátel či celebrit, nás dennodenně přesvědčují o tom, že právě oni žijí život svých snů, kterému se ten náš nemůže ani zdaleka vyrovnat. Za dokonalou zveřejněnou fotkou na sociálních médiích se však většinou skrývá několikahodinové focení, vybírání té nejlepší fotky a její následné upravování a retušování. Tu potom někdo, koho ani pořádně neznáme jménem, nahraje na svůj profil jako dokonalou momentku ze svého neméně dokonalého života.
Co následuje? Autora následné kontrolování „lajků“ a komentářů minutu co minutu a nás přemýšlení o tom, proč nemáme také tak dokonalý život. Sociální sítě tak vytvářejí jakousi iluzi dokonalosti, které nejsme schopni dosáhnout, což nás často uvrhá do depresí, pocitu méněcennosti, zklamání ze života a celkové nejistoty. V hloubi duše možná tušíme, že ne vše, co je na sociálních sítích je tak, jak se prezentuje, ale komu to při prohlížení nejnovějších fotek jeho „přátel“ dojde? V této chvíli myslí jen málokdo zcela racionálně.
Místo toho, abychom prožívali pravé a nefalšované emoce, jak radostné, tak smutné, necháváme si proklouzávat skutečný svět pod rukama, přestáváme mu rozumět, bojíme se ho, protože je prostě složitější a barvitější než ten virtuální.
Zkusme se tedy na chvíli zastavit a rozhlédnout se kolem sebe. Podstata toho pravého života je totiž věnovat čas sobě, tomu, co nás rozvíjí a naplňuje. Možná bychom se měli spíše věnovat naší rodině a přátelům a ne dokazovat neznámým lidem (a často i sobě) něco, co vlastně ani není pravda.
Hodnocení ze školy: 1 = výborně: plný počet bodů
