Sdílení nebo život? – úvaha (2)

 

Jméno práce:  Sdílení nebo život?

Slohový útvar: Úvaha

Přidal(a): Robin H.

 

 

 

Sdílení nebo život?

Kdo by si před dvaceti lety pomyslel, že se někdy budeme zamýšlet nad takovouto problematikou? Otevíráme ostatním lidem své životy skrze sociální sítě. Zejména přes nejpopulárnější Facebook. Sociální sítě jsou užitečná věc. Pomáhají nám pěstovat vztahy a potkávat nové lidi i mimo obrazovku. Problém je v tom, že se nám snadno vymknou z rukou.

Dnes už to ale není jen Facebook. Každý den vznikne obdobná aplikace a záleží na uživatelích, zda se stane oblíbená. Například Instagram, Twitter a nebo Snapchat. Všechny tyto aplikace zveřejňují naše soukromí a ukazují ho celému světu. Podle mého názoru je nejhorší, že to naše soukromí ukazujeme dobrovolně. Dříve se lidé fotili na dovolených nebo na různých sešlostech, aby měli vzpomínky. Myslím si, že teď jde hlavně o to, abychom udělali co nejoriginálnější pózu a výraz. A proč? Přece abychom dostali co nejvíce ,,liků‘‘ od našich ,,pseudopřátel‘‘ a ,,retweetů‘‘ na Twitteru. Někdo má na Facebooku nebo Instagramu přes 500 přátel. Ale jsou to opravdu jeho přátelé? Když se potkají, pozdraví se s nimi, nebo se na sebe jen podivně dívají, čekají, zda ten druhý pozdraví, a když ne, tak si zase hledí svého. Kde lidstvo v evoluci udělalo chybu? Internet a sociální sítě by nám měly sloužit a ne nás omezovat.

Ta síť, které říkáme sociální, je pouze jen o zapínání počítačů a zavíraní našich dveří. Všechny ty sociální sítě jsou jen iluze. Žijeme ve světě, ve kterém jsme otroci technologie, kterou jsme si sami vytvořili. Ve světě sebezájmu, sebehodnocení a sebezviditelňování, kde všichni sdílíme to nejlepší z nás, ale bez emocí. Dělá nás šťastnými sdílet naše zážitky, ale vlastně nezáleží, jestli na té druhé straně někdo je. Upravujeme a přeháníme, toužíme po chvále a předstíráme, že tu společenskou izolaci nevidíme. Dáváme dohromady slova, dokud se naše životy netřpytí, přitom ani nevíme, jestli nás někdo poslouchá. Tím, že příliš moc koukají lidé dolů, nevidí ty šance, o které přichází. Jsme generace hloupých lidí a chytrých telefonů.

Lidé by měli zvednout oči od svých telefonů, vypnout displeje. Jsme tady jen dočasně, na určitý počet dní. Proč plýtvat časem a kazit se kódy? Corpus est tabula rasa, formuje se, vyvíjí se. Nenechme mladší generace, aby se ztratily ve světě sociálních sítí. Lidé by si navzájem měli dávat čas a lásku. Ne ,,LIKY‘‘.

 

Známka: 1 = výborně

error: Stahujte 15 000 materiálů v rámci našeho členství nebo v online kurzech.