Setkání s tajemnem – vypravování

 

Jméno práce: Setkání s tajemnem

Slohový útvar: Vypravování

Přidal(a): Lory

 

 

Setkání s tajemnem

Byl to nejteplejší červenec, který jsem kdy zažil a tak jsme se s partou rozhodli, já, Honza, Petr a Jan, že si pronajmeme nějakou chatu u lesa, kde strávíme klidný víkend, nejlépe poblíž vody. Narazili jsme na chlápka, který nám řekl, že vlastní starou chatu v horách poblíž jezera, a že pokud mu to tam uklidíme a dáme do pořádku, tak tam můžeme být zadarmo. Bylo mi to divný, ale kluci z toho byli nadšení, tak jsme si sbalili pár beden piv, karty a jeli.

Když jsme tam dorazili, pochopil jsem, proč majitel nic nechtěl. Chata byla v katastrofálním stavu. Vymlácená okna, rozbité dveře, mrtví potkani všude! Přijeli jsme tam sice brzo ráno, ale volno jsme si mohli užít až k večeru, když jsme vše uklidili a spravili.

Na druhý den, když slunce hřálo a my si užívali klid a pohodu s alkoholem, se Honza a Petr rozhodli, že si půjdou zaplavat do jezera. Voda byla špinavá a mě to nelákalo tam skákat tak jsem zůstal s Janem na pobřeží a hráli karty. Ten večer, Honza a Petr, měli vyrážky po celém těle a mírné horečky. Měli jsme s sebou nějaké léky, tak se rozhodli, že to vyleží. Tu noc mě něco probudilo, jako by někdo mlátil kladivem do zdi. Ozývalo se to z vedlejšího pokoje, kde spali Petr a Honza. Šel jsem po chodbě, abych zjistil, co se děje a najednou jsem šlápl do kaluže. Byla to krev! Rychle jsem se vrátil a probudil Jana. Vzali jsme nože a pomalu se plížili k vedlejšímu pokoji. Stále šlo slyšet to bouchání. Jan byl přede mnou a najednou se pod ním prolomila dřevěná podlaha a zůstal uvězněn. Bouchání přestalo, dveře se před ním pomalu otevíraly, Honza tam stál celý od krve, bílé oči, pořezaný a shrbený, oba jsme na tu chvíli zamrzli. Než stačil Jan vyndat nohu z podlahy, Honza na něj skočil a začal ho kousat na krk. Byl tak zaneprázdněný, že si mě vůbec nevšiml. Běžel jsem k autu, nastartoval a jel pro pomoc.

Byl jsem tak vyděšený, že jsem se stále díval do zpětného zrcátka, jestli za mnou někdo neběží. V tom okamžiku neopatrnosti jsem najel do protisměru a jediný co si pamatuji, jsou dvě žlutá světla. Teď ležím v nějaké nemocnici a dívám se na televizní zprávy, kde hlásí, že zavřeli jednu fabriku, která házela radioaktivní odpadky do jezera jen o pár kilometru dál od naši chaty.

 

Hodnocení: 2 = chvalitebně





Další podobné materiály na webu: