Setkání v tramvaji – vypravování

 

Jméno práce: Setkání v tramvaji

Slohový útvar: Vypravování

Přidal(a): HeMaNiTe

 

 

 

 

Setkání v tramvaji

Muž ve slušivém obleku jede tramvají. Sedí strnule, nehybně, pouze jeho oči kmitají po výhledu z okna, ve kterém se odráží jeho posmutnělý výraz. Je večer, stmívá se a tramvaj je až na pár, kteří mají oči jen pro sebe, nezvykle prázdná. Zaskřípí dveře a přistoupí mladá žena. Všechny tváře se na ni na okamžik otočí, aby nově příchozí mohli spatřit. Ale muž v obleku jakoby si ani nevšiml, že do tramvaje přibyla další osoba.

Žena bez zaváhání zamíří přímo k mladíkovi a usedne na sedadlo vedle něj. Muž se obrátí, ale než se stačí ze svého překvapení vzpamatovat, žena už mu podává ruku se slovy: „Ahoj. Jsem Laura.“ Má na tváři upřímný úsměv. Aniž by věděl jak, mladík úsměv opětoval a představil se. „Já jsem Adam.“  Ale pak jako by si na něco vzpomněl, úsměv mu spadl z tváře a jeho výraz znovu potemněl. Laura se však nenechala odradit. „Kam jedeš?“ zeptala se.“Do divadla,“ odpověděl stručně a jakoby jeho výraz posmutněl ještě více. Dál se už neptala. Něco ji na něm zaujalo již od prvního pohledu, nechtěla to vzdát. A tak mu začala vyprávět vtipné příběhy ze svého života. Ač se začátku pouze poslouchal Lauřiny nadšeně vykládané historky, postupně se mu úsměv vrátil do tváře a připojil se aktivně do konverzace. Brzy si spolu povídali a smáli se jako dlouholetí přátelé. Když pak smích utichl, nastalo ticho. Adam znervózněl, pak sebral odvahu a smutně přiznal: „Před šesti lety mi v tento den zemřeli rodiče. Autonehoda. Milovali divadlo. Měli jsme ten den jít společně, ale postavil jsem si hlavu, že jít nechci. Zdrželi se a jeli sami. Dlouho jsem si to dával za vinu. Pak jsem se rozhodl jejich památku uctít tím, že každý rok v tento den půjdu do divadla. A nakonec jsem si to taky zamiloval.“ „Je mi líto, co se stalo tvým rodičům. Je hezké, že pokračuješ v jejich tradici,“ odvětila Laura. „Nechtěla bys jít se mnou?“ vyhrkl najednou Adam. „Vím, že to zní trochu šíleně, zrovna jsme se potkali,“ dodal. „Půjdu ráda,“ odpověděla Laura s úsměvem.

O rok později, muž ve slušivém obleku jede tramvají. Tentokrát ale není sám. Vedle něj sedí žena ve večerních šatech. Mladík už se nerozhlíží z okna, oči má pouze pro svou společnici. Drží se za ruce a usmívají se.

 

Hodnocení: 1 = výborně

Zadání: muž ve slušivém obleku jede tramvají -> pokračovat






—————————————————————————

 Stáhnout práci v PDF  Upozornit na chybu

 Učebnice k maturitě  Maturitní kurzy

 Učebnice k VŠ přijímačkám  Kurzy na přijímačky

—————————————————————————

  • Moje první hodina tanečních – vypravování
  • Utkání mezi Spartou a Plzní – vypravování
  • Nekonečná půlhodina – vypravování
  • Holokaust – vypravování