Slovní druhy – český jazyk – gramatika

 

 Jméno: Slovní druhy

 Přidal(a): Lenka

 

 

Slova se rozdělují do deseti základních slovních druhů na základě toho, jakou skutečnost pojmenovávají.

Slovní druhy z hlediska morfologického:

  • Ohebné: mění tvary, skloňují se nebo časují
    • skloňují se: podstatná jména, přídavná jména, číslovky, zájmena
    • časují se: slovesa
  • Neohebné: mají pouze jeden tvar, nemění se
    • příslovce, předložky, spojky, částice, citoslovce

 

Slovní druhy z hlediska sémantického (jsou nebo nejsou schopny nést vlastní význam):

  • Plnovýznamové – podstatná jména, přídavná jména, příslovce, slovesa, zájmena, číslovky, citoslovce
  • Neplnovýznamové: mají pouze gramatický význam, fungují v kontextu
    • předložky, spojky, částice

 

Slovní druhy z hlediska syntaktického (jak fungují ve větě):

  • mohou být větnými členy: plnovýznamová slova
  • nemohou být větnými členy: nenesou význam

 

1) Podstatná jména (latinsky Substantiva)

  • jsou názvy osob, zvířat, věcí, dějů, vlastností a vztahů
  • určujeme u nich:
    • Rod: mužský(ten dům), ženský (ta dívka), střední (to jablko)
    • Číslo: jednotné(chlapec), množné (chlapci)
    • Pád:
      • kdo, co?(Nominativ)
      • koho, čeho?(Genitiv)
      • komu, čemu?(Dativ)
      • koho, co?(Akuzativ)
      • oslovujeme, voláme(Vokativ)
      • (o) kom (o) čem?(Lokál)
      • kým, čím?(Instrumentál)
    • Vzor:
      • Rod mužský životný– pán, muž, předseda, soudce
      • Rod mužský neživotný– hrad ( les ), stroj
      • Rod ženský žena, růže, píseň, kost
      • Rod střední– město, moře, kuře, stavení
  • Poznámka:
    • Podstatná jména hromadná – mají pouze jednotné číslo, ale označují více věcí téhož druhu (dříví, lidstvo)
    • Podstatná jména pomnožná– mají pouze množné číslo, i když označují pouze jednu věc (dveře, Čechy)
    • Podstatná jména látková – mají pouze jednotné číslo, označují látku bez ohledu na množství (voda, mouka)

 

2) Přídavná jména / Adjektiva 

  • vyjadřují vlastnosti podstatných jmen
  • Druhy: tvrdá, měkká, přivlastňovací

 

přídavných jmen určujeme:

  • Rod: mužský(nový dům), ženský (pěkná dívka), střední (červené jablko)
  • Číslo: jednotné (nový dům), množné (nové domy)
  • Pád: stejně jako u podstatných jmen
  • kdo, co?(Nominativ)
  • koho, čeho?(Genitiv)
  • komu, čemu?(Dativ)
  • koho, co?(Akuzativ)
  • oslovujeme, voláme(Vokativ)
  • (o) kom (o) čem?(Lokál)
  • kým, čím?(Instrumentál)
  • Vzor:
  • pro přídavná jménatvrdá: mladý, mladá, mladé
  • pro přídavná jménaměkká: jarní, jarní, jarní
  • pro přídavná jména přivlastňovací: otcův, otcova, otcovo, matčina, matčina, matčino
  • Stupeň:
  • stupeň: nový
  • stupeň:novější
  • stupeň: nejnovější

 

3) Zájmena / Pronomina 

  • zastupují podstatná jména nebo na ně ukazují

 

Druhy:

  • osobní ( já, ty, on, ona, ono, my, vy, oni, ony, ona; zvratné se )
  • přivlastňovací ( můj, tvůj, jeho, její, náš, váš, jejich; zvratné svůj )
  • ukazovací (ten, tento, tenhle, onen, takový, týž, tentýž, sám )
  • tázací ( kdo, co, jaký, který, čí? )
  • vztažná ( kdo, co, jaký, který, čí, jenž )
  • neurčitá ( někdo, něco, některý, nějaký, něčí, leckdo, lecco, leckterý, kdokoli, kdosi, cosi, všechen, každý … )
  • záporná ( nikdo, nic, nijaký, ničí, žádný )

 

Vzor:

  • pro zájmenatvrdá: ten
  • pro zájmenaměkká: náš
  • pro zájmena složeného skloňování: mladý, jarní

 

U zájmen určujeme stejně jako u podstatných jmen a přídavných jmen:

Rod: mužský, ženský, střední

Číslo: jednotné, množné

 

Pád:

  • kdo, co?(Nominativ)
  • koho, čeho?(Genitiv)
  • komu, čemu?(Dativ)
  • koho, co?(Akuzativ)
  • oslovujeme, voláme(Vokativ)
  • (o) kom (o) čem?(Lokál)
  • kým, čím?(Instrumentál)

 

Skloňování zájmen

Zájmena lze rozdělit podle trojího typu skloňování:

  • Zájmena bezrodá – mají zvláštní skloňování (ká , 2.p. = 4.p. mě/mne, 3.p. = 6.p. mně)
  • Rodová zájmena, která mají skloňování zájmenné
  • podle tvrdého vzoru ten, např. onen, tento, kdo
  • podle měkkého vzoru náš, např. váš, jenž, co.
  • Rodová zájmena, která mají skloňování adjektivní podle vzorů přídavných jmen mladý a jarní
    • např. jaký, který, takový, žádný, můj, svůj, čí, něčí, čísi, ničí

 

4) Číslovky / Numeralia

  • slova číselného významu, která označují počet, pořadí, násobnost apod.
  • dělíme je na:
    • určité (jeden, dva … lze je rovněž napsat číslicí)
    • neurčité (mnoho, málo – nelze napsat číslicí)

    Druhy:

  • základní (ptáme se na ně otázkou kolik?)
    • určitéjeden, dva … sto
    • neurčiténěkolik, mnoho
  • řadové(ptáme se na ně otázkou kolikátý?)
    • určitéprvní, druhý … stý
    • neurčité:několikátý
  • druhové ( ptáme se na ně otázkou kolikerý?)
    • určité: jedny, dvoje, dvojí
    • neurčiténěkolikerý
  • násobné (ptáme se na ně otázkou kolikrát, kolikanásobný?)
    • určité:jedenkrát, dvakrát … stonásobný
    • neurčité:několikrát

 

    Vzor:

  • Rod mužský životný– pán, muž, předseda, soudce
  • Rod mužský neživotný– hrad (les), stroj
  • Rod ženský žena, růže, píseň, kost
  • Rod střední– město, moře, kuře, stavení

 

  • číslovek určujeme stejně jako u podstatných jmen, přídavných jmen a zájmen:
  • Rod: mužský, ženský, střední
  • Číslo: jednotné, množné
  • Pád:
    • kdo, co?(Nominativ)
    • koho, čeho?(Genitiv)
    • komu, čemu?(Dativ)
    • koho, co?(Akuzativ)
    • oslovujeme, voláme(Vokativ)
    • (o) kom (o) čem?(Lokál)
    • kým, čím?(Instrumentál)

 

5) Slovesa / Verba

  • slova, která vyjadřují děj, a to činnost (nést) nebo stav(ležet) 
  • určujeme u nich:

Osobu:

  • Jednotné číslo:
  • ty
  • on, ona, ona
  • Množné číslo:
  • my
  • vy
  • oni, ony, ona

Číslo:

  • jednotné (singulár):nesu
  • množné (plurál): neseme

Čas:

  • přítomný (prézens): nesu
  • minulý (préteritum): nesl jsem
  • budoucí (futurum): ponesu

Způsob:

  • oznamovací (indaktiv):nes
  • rozkazovací (imperativ): nes!
  • podmiňovací (kondicionál):
    • *přítomnýnesl bych
    • *minulýbyl bych nesl

Slovesný rod:

  • činný ( aktivum ): nesu
  • trpný ( pasivum ):jsem nesen

Vid:

  • dokonavý ( vyjadřuje děj ukončený): donesl jsem
  • nedokonavý ( vyjadřuje děj probíhající ): nesu

Třídu:

  • tř. zakončení – eveze – nese, bere, maže, peče, umře
  • tř. zakončení – ne:žne – tiskne, mine, začne
  • tř. zakončení – jepoletuje – kryje, kupuje
  • tř. zakončení –íhází – prosí, trpí, sází
  • tř. zakončení – áběhá – dělá

 

Poznámka: rozdělení sloves  do tříd určujeme podle zakončení slovesa ve 3. osobě jednotného čísla v přítomném času oznamovacího způsobu

Poznámka: nepravidelná slovesa: být, chtít, vědět, jíst – nelze u nich určit třídu a vzor!

 

Slovesné třídy a vzory

  • každésloveso můžeme přiřadit ke třídě a vzoru a podle toho ho časovat
  • výjimku tvoří 4 nepravidelná slovesa být, jíst, vědět a chtít

 

Slovesné třídy

  • 5 slovesných tříd
  • abychom mohli určit třídu, do které sloveso patří, musíme si toto sloveso říci ve tvaru  osoby jednotného čísla v přítomném čase

 

Vzory

  • stejně jako podstatná jména dělíme nejdříve na rody a poté na vzory i slovesa dělíme v rámci tříd na vzory
  • o příslušnosti ke vzoru rozhodují nejčastěji tvary přít. času a tvary min. času

    1. třída – 3. os. č. j. -e – nese, bere, maže, peče, umře

    2. třída – 3. os. č. j. -ne – tiskne, mine, začne

    3. třída – 3. os. č. j. -je – kryje, kupuje

    4. třída – 3. os. č. j. -í – prosí, trpí, sází

    5. třída – 3. os. č. j. -á. – dělá

 

  • př.: tancovat – 3. os. č. j. př. času – on tancuje (koncovka -je) > 3. třída (kryje, kupuje)
    • tvar min. času (kryl, kupoval) – tancoval (tancoval = kupoval) > vzor kupuje

 

6) Příslovce / Adverbia

  • slova, která vyjadřují bližší okolnosti dějů, vlastností

Druhy:

  • místa (zde, tady)
  • času (brzy)
  • způsobu (špatně)
  • příčiny, důvodu (proto)
  • míry (velmi)

Stupňování: 1. st. krásně, 2. st. krásněji, 3. st. nejkrásněji

 

7) Předložky / Prepozice

  • pojí se s podstatnými jmény(na stole), zájmeny (se mnou) nebo číslovkami (po dvou)

Druhy:

  • vlastní ( na, s, k, před, pod, nad … )
  • nevlastní ( vedle, okolo )– mohou být i jiným slovním druhem

Stál vedle mne – “vedle” je předložka nevlastní

Byl úplně vedle – “vedle” je příslovce

 

8) Spojky / Konjunkce

  • slova, která spojují větné členy nebo věty

Druhy:

  • souřadicí(a, i, ani, nebo, ale neboť …)
  • podřadicí(že, aby, když, protože, jestliže ačkoli …)

 

9) Částice / Partikule

  • uvozují věty, vyjadřují zvolání, přání, rozkaz apod.
  • Příklad: ať, kéž, asi, snad, prý … (např. Ať odejde.)

 

10) Citoslovce / Interjekce

  • slova, která vyjadřují:
    • nálady (ach, brr)
    • city (oh)
    • hlasy (haf, vrkúú)
    • zvuky (prásk)
  • zvukomalebná (haf, prásk, ťapťapťap, vrz…)
  • subjektivní/pocitová (hurá!, doháje, sakrapráce, ejchuchů…)
    • slovo je motivované nějakým hmatatelnějším, stejnavým podnětem a bývá si napříč jazyky podobné
  • kontaktová / vybízecí (viď, bacha, že jo, huš, prr…)
  • formální – ta, která jsou vyloženě podmíněná jen konvencí





Další podobné materiály na webu:

    Prohledali jsme celý web, ale nic parádního jsme nenašli :-(.