Kniha: Smrt krásných srnců
Autor: Ota Pavel
Přidal(a): Vodickovama
1. Zasadit dílo do kontextu světové literatury
Kniha se skládá ze sedmi (devíti) povídek, jde o autobiografickou vzpomínku na autorovo dětství a dospívání. Vznikla v roce 1971, Ota Pavel ji napsal v Psychiatrické léčebně. Řadíme ji tedy do druhé poloviny 20. let.
Ota Pavel vl. jm. Otto Popper (*2. července 1930 †31. března 1973)
– Publicista, spisovatel, psal reportážní povídky ze sportovního prostředí
– narodil se v Praze jako nejmladší syn židovského obchodního cestujícího Lea Poppera.
– Za druhé světové války, po transportu jeho otce a obou starších bratrů Jiřího a Huga do koncentračního tábora, žil sám s matkou, která nebyla židovského původu, v Buštěhradě na Kladensku.
– Po skončení války se vrátili živí jeho bratři i otec.
– Velice se zajímal o sport, pracoval v Československém rozhlasu ve sportovní redakci a jako sportovní redaktor v různých časopisech a často cestoval do zahraničí
– Při zimní olympiádě v Innsbrucku (1964) u něj propukla vážná duševní choroba (zřejmě maniodepresivní psychóza), v náhlém záchvatu zapálil selské stavení nad městem. Kvůli této nemoci odešel roku 1966 do invalidního důchodu.
– Několikrát pobýval v psychiatrických léčebnách a zemřel předčasně na srdeční infarkt 31. března 1973 ve věku nedožitých 43 let v rodné Praze.
– Je pohřben na židovském hřbitově v Praze-Strašnicích vedle svého otce.
– Ota Pavel se zabýval hlavně sportovní tematikou (Dukla mezi mrakodrapy, Plná bedna šampaňského nebo Pohádka o Raškovi).
– Díla: Jak jsem potkal ryby, Smrt krásných srnců, Dukla mezi mrakodrapy, Plná bedna šampaňského, Pohár od Pánaboha
– Posmrtně vydané díla: Fialový poustevník, Sedm deka zlata, Zlatí úhoři, Mám rád tu řeku
Ota Pavel a jeho světoví současníci:
→ Vladimír Neff (Trampoty pana Humla)
→ Vladimír Körner (Údolí včel)
→ Egon Bondy (Afgánistán, Nepovídka)
→ Ivan Klíma (Hodina ticha)
2. Charakterizovat postavy vystupující v textu
Leo Popper/Pavel – vypravěčův tatínek, narodil se v Buštěhradu; plný vitality, má smysl pro humor, je posedlý svými touhami a sny; žádný z neúspěchů ho nikdy neodradí a bezhlavě se vrhá do každé příležitosti; Žid, dobrý obchodník, má rád ženy, miluje rybaření a rybníky; velmi šarmantní; v době války se ukazuje jako skvělý otec
Maminka Herma (Hermína) Popperová/Pavlová – velmi tolerantní a laskavá, svému muži odpouští všechny prohřešky; mnoho se o ní v díle nedozvíme, vypravěč (Ota) ji věnuje málo pozornosti; narodila se v Kročehlavech; své děti vedla k lásce k vlasti; křesťanka, jejím snem je dovolená v Itálii
strejda Prošek – král pytláků; má velmi dobrý vztah k přírodě; rodina u něho tráví víkendy i prázdniny; má psa Holana, jenž mu byl vždy věrný a doprovázel ho při pytlačení
pes Holan – vlčák, který Leovi pomůže sehnat jídlo pro svoje chlapce; dává najevo svoje city, když nakonec poslechne Lea, aby mu šel pomoci
Ota Pavel – jeho otec je pro něho vzorem, má dobrý vztah k přírodě; celý příběh vypráví on; zaměřuje se hlavně na osudy tatínka
Hugo a Jiří – Otovi starší sourozenci, byli poslání do koncentračního tábora.
Bambas – tulák, uměl chytat ryby všemi dovolenými i nedovolenými způsoby, Otovi se líbil jeho způsob života
3. Stručně naznačit děj díla
Místo děje: Čechy – především Praha, Buštěhrad, Kročehlavy, Křivoklátsko a okolí řeky Berounky
Doba děje: v první polovině 20. století před 2. světovou válkou a v jejím průběhu
NEJDRAŽŠÍ VE STŘEDNÍ EVROPĚ
Maminka každý rok toužila jet do Itálie k moři, ale tatínek Leo jí vždy pověděl, že nemají peníze. V popředí jeho zájmu totiž stálo obchodování pro značku Elektrolux a rybaření, které jednoho dne vyústilo k rozhodnutí koupit rybník. Tatínek sháněl rybník opravdu dlouho a marně. Až v Kročehlavech za ním přišel jeho známý doktor Václavík, který mu nabídl rybník plný ryb. Šli se teda podívat a doktor hodil žemli do vody. Za chvilinku se vynořil kapr, který měl 6 kilo. Tím bylo hotovo a tatínek zajel pro všechny úspory. Maminka prosila, aby rybník nekupoval, ale tatínek měl jasno a rybník koupil. Tatínek od té doby zářil a měl radost, jak mu kapři rostou. Nastal podzim a přišel výlov rybníka, rodiče si vzali volno, tatínek si zjednal pomoc rybářů a přišlo se také podívat plno známých. Když byl rybník vypuštěný, zjistilo se, že byl prázdný. Byl tu jen jeden známy kapr, který vážil 6 kilo. Tatínek si vše chtěl vyřešit
boxerským způsobem, ale naštěstí ho to přešlo. Ten den měla rodina nejdražší večeři ve střední Evropě. Uplynula řada let a pan doktor Václavík chtěl od tatínka koupit ledničku. Ten se hned rozhodl mu podvod oplatit. Domluvil se skladníkem, aby natřel starou ledničku, vyndal z ní vnitřek a vložil do ní mramorovou desku, co se panu Václavíkovi tak líbila. Ten se pak velice divil, ale tatínek mu vysvětlil, že koupil ledničku bez vnitřku jako tenkrát on rybník bez vnitřku. Tak měl doktor nejdražší králíkárnu v celé střední Evropě.
VE SLUŽBÁCH ŠVÉDSKA
Tatínek Leo pracoval u švédské firmy elektrolux, kde prodával ledničky a vysavače. Práce mu šla velmi od ruky, protože se mu tuze líbila Irma, manželka pana ředitele Korálka. Ten byl velmi bohatý, měl americké auto, vilu a dokonce i vlastní stáj Frako. Tatínek se proto rozhodl, že si jí získá tím, že se stane nejlepším prodavačem na světě. Maminka o této tajné lásce věděla, ale příliš se neznepokojovala, protože věděla, že má stejné šance jako zdolat Mount Everest. Leo se brzy díky svým obchodnickým dovednostem skutečně stal mistrem republiky u firmy Elektrolux. Díky úspěchům celá rodina žila ohromně blaze. Tatínek se začal draze oblékat, koupil si americké auto a chodil i k jednomu z nejlepších holičů v Praze. Brzy se stal dokonce mistrem světa. Až tehdy si uvědomil, že i kdyby prodal vysavač Pánu Bohu, u Irmy nemá jako obchodní cestující šanci. Náhodou se spřátelil s věhlasným malířem Nechlebou. Nejprve nevěděl, že se jedná o umělce, ale později se rozhodli využít jejich známosti a vystoupit ve společnosti o stupínek výš a také ho chtěl přemluvit, aby namaloval Irmu a tím si ji získal. Korálek zase toužil chlubit se, že jeho ženu maloval Nechleba. Byl to těžký úkol, protože malíř nekreslil ženy, pouze jednou do roka Lukrécii. Když už se to tatínkovi po dlouhé době skoro povedlo a Irma stála před malířem, Nechleba řekl, že jí malovat nebude.Pan i paní Korálkovi tím byli znemožněni a rozzlobeni, protože už všude malování rozhlásili. Tatínka před vyhazovem zachránilo jen jeho obchodní umění.
SMRT KRÁSNÝCH SRNCŮ
Povídka začíná v předválečném období, kdy je celá rodina šťastná a netrpěli nedostatkem peněz ani jídla a také popisuje pytlácké příhody pana Proška s jeho psem Holanem. Vše ale skončí po zřízení protektorátu v zemi. Rodina je židovská a život je pro ně stále obtížnější. Za pár let přijde předvolání nejstarších synů do koncentračního tábora. Tatínek jim chce dát před odjezdem ještě pořádně najíst masa, ale doma skoro nic nemají. Rozhodne se tedy riskovat chycení a řekne, že jede na ryby na chatu Karla Proška. Ryby chytat nesměl a bez povolení opustit bydliště také ne. Nechá si napsat omluvenku od přítele doktora, sundá hvězdu s nápisem JUDE, nasedne na kolo a jede na víkend za hrad Křivoklát. Když dorazil ke stavení, přišlo mu po letech mnohem krásnější, než pamatoval. Leo se vydal rybařit, ale neúspěšně a v zoufalství požádal Karla, aby mu ulovil srnce. Ten měl děti a bál trestu smrti, takže ho Leo požádal, aby mu alespoň půjčil Holana. Ten nejprve nechtěl jít, ale nakonec se zoufalým tatínkem šel. Poslední den kdy Leo mohl zůstat, konečně uviděl jelena, zašel si pro Holana a poštval ho na něj. Holan už dlouho nelovil a tak měl problémy, ale nakonec srnce zabil. V tom se objevili rybáři a psa odehnali. S tatínkem se smutně vrátili a Karla napadlo, že se s tatínkem vrátí zpátky a rybáře vystraší jako páni nadlesní. Povedlo se a Leo odjel se zvěřinou domů na Buštěhrad, kde byl srnec spravedlivě rozdělen. Maminka synům pořádně vyvářela na posilněnou. Hugo se pak vrátil celkem dobrý, ale Jirka půl roku umíral, než se vzpamatoval. Srnec mu nejspíše zachránil život.
KAPŘI PRO WEHRMACHT
Hned na začátku okupace vzali tatínkovi jeho milovaný buštěhradský rybník, kde choval kapry. Přesto, že mu rybník už nepatřil, chodil k němu krmit kapry chlebem, kterého měli sami málo. Doufal, že po válce mu rybník zase vrátí. To se ale změnilo po vyvraždění Lidic. Tatínka to zasáhlo, protože zde měl spoustu známých a po téhle události už v kapry ani nedoufal. Další ránou bylo povolání starších bratrů do koncentračního tábora, kam jim posílali balíky, ale hlavně později povolali i Lea. V noci před odjezdem vzbudil malého Ottu a zavedl ho k rybníku, kde kapři nemohli dýchat kvůli ledu. Tatínek jako dobrý rybář vysekal díry a následně do pytlů pochytal všechny kapry, kteří připluli a lapali po dechu. Doma je maminka rozdělila do nádob. Když pak tatínek odjel, začali je vyměňovat za jídlo. V příštím roce přijeli slavnostně Němci vylovit rybník a nestačili se divit, že je prázdný.
JAK JSME SE STŘETLI S VLKY
Po válce celá rodina odjela do Luhu. Tenkrát pan Prošek povídal, jak tam bylo hodně štik a tak se tatínek s Otou vydali rybařit. Dařilo se jim náramně, tatínek jich chytil 100 a Ota 64. Když už byla řeka zplundrovaná, začala nevypsaná soutěž mezi Popperovými a Vlkovými. Za Vlky chytal hlavně Franta a Adolf. Adolf měl krásnou ženu, která se šestnáctiletému Ottovi tuze líbila. Do soutěže vyšel hlavně tatínek Leo s velikým odhodláním a všude hlásal, jak dá Vlkům na prdel, ale nakonec chytil s Ottou jen 3 štiky. Pak poručil vzít vozík na štiky, že jsou prý těžké, ale Ottovi se vůbec nechtělo a nakonec vzal pruty a vozík táhl tatínek. Když oba přijeli k Vlkovým, na zápraží stála krásna Marie a na klepačce viselo 5 velkých štik. Tatínek jen stál a zhluboka oddychoval. Ottovi bylo tatínka líto, dal pruty do vozíku a začal ho tlačit do Luhu. Ten den jeli se svěšenými hlavami, protože dostali, jak se říká na prdel.
OTÁZKA HMYZU VYŘEŠENA
Tatínkovi se po válce už špatně prodávalo. Byl starší a unavenější. Prodával spony na kšandy, mast proti svrabu a reklamní skříňky. Už nevydělával tolik jako dřív a byl z toho nešťastný. Dal se tedy k firmě DERSOL, kde začal prodávat mucholapky BOMBA-CHEMIK, které vynalezl inženýr Jehlička. Před tatínkem vystřídal mnoho zástupců, ale žádný je nedokázal prodat. Problém byl v tom, že mucholapky nelepily, ale pouze otrávili a moucha pak stihla odlétnout zemřít do ústraní. Zákazníci pak měli pocit, že mucholapka nefunguje. Maminka tatínka od práce s mucholapkami odrazovala, ale Leo se nedal a brzy skutečně nosil spousty peněz jako dřív, protože jich prodal ohromné množství a s panem Jedličkou už si plánovali, jak s nimi dobyjí celý svět. Když ale přišlo období much, tak je lidé začali vracet, protože prý nefungují. Sklady se najednou začali plnit vrácenými mucholapkami a vše bylo nakonec už dočista ztracené. Tatínek dal výpověď a inženýr Jedlička mucholapky spálil. Když ho pak Otta po pár letech potkal, vyhrkl, že mucholapky nakonec šlágr byly! Vyráběli je Holanďané pod názvem Sly Killer.
KRÁLÍCI S MOUDRÝMA OČIMA
Popperovi (tou dobou už Pavlovi) prodali chatu a koupili si domeček u Radotína. Měli málo peněz a tak se tatínek rozhodl, že bude chovat králíky a pak je prodávat. Postavil pro ně nádherné kotce a zavedl chov zvláštního druhu šampanů – měli barvu zhruba jako americké raketoplány. Tatínek se o ně moc dobře staral a tak to šlo dál celých 10 let. Pak mu poradil někdo z králíkářského spolku, že kdyby dal své šampaňské králíky tetovat, mohl by dostat spoustu cen a peněz. Leo se toho samozřejmě okamžitě chytil a pozval si odborníka na tetování. Byla to strašná práce u stovky králíků. Tím se stali králíci čistokrevní a ušlechtilí. Tatínek se na ně chodil často koukat a těšil se, jak většinu prodá na nejbližší výstavě. Za poslední peníze si objednal náklaďák, poručil mamince, ať vyklidí špajz, dal jí slavnostní pusu a odjel na výstavu. Když přišli králíci na řadu, porota usoudila, že nemohou udělit žádné ceny, jelikož neměli rozšířenou manikúru a pedikúru, což byl vážný nedostatek. Leo hned začal vyvádět, jelikož věděl, že tím pádem neprodá žádného králíka. Tatínek byl zoufalý, neměl už ani peníze na cestu domů, tak dal králíkům svobodu a šel domů pěšky. Srdce ho bolelo a nohy jakoby se měly zastavit. Když přišel domů, bál se že maminka vyklidila špajz. Ta ho posadila na židli a zavolala sanitku. Na vrátka dal ještě krásnou cedulku, kde stálo: PŘIJDU HNED a už nikdy nepřišel.
4. Hlavní myšlenka díla
Kniha je sbírkou autobiografických próz, jejichž klíčovou postavou je tatínek Oty Pavla Leo Popper. V knize zachycuje útrapy války, ale stejně dobře píše o veselí a radosti v životě. Líčí zde také svůj obdiv k tatínkovi, velkému snílkovi a dobrodruhovi, který si v každé situaci věděl rady a nikdy neztrácel naději. S něhou vzpomíná na maminku, statečnou ženu, jež dokázala s nadhledem přijímat různé tatínkovy výstřelky. Z celé knihy je patrný silný autorův vztah k přírodě, k rybaření, sportu a rodné zemi.
5. Určit žánr
Epika – soubor 7 povídek
6. Jazykové prostředky v textu
– autor používá hodně spisovný jazyk, hovorový jazyk (mouchy nechcípají, strejda Prošek, embéčka, vandráci, po čuchu); využívá lidové slovesnosti; vyjadřování v knize čtenáře zaujme, je živé a naplňuje ho
– některá slova a věty zní velmi poeticky
– většinou se jedná o jednoduché příběhy, obsahuje i citové zabarvení, subjektivitu, autobiografičnost, přímou řeč, cizí slova (Made in Sweden), vtip, humor, ale i smutný podtext a vulgarismy (jděte do prdele s takovým zázrakem)
– V díle se také objevují významové zkratky, například Lidická tragédie je vystižena takto: „My jsme viděli Lidice hořet, my jsme slyšeli Lidice přes kopec křičet, já chodil s Příhodou do školy a najednou bylo jeho místo v lavici zoufale prázdný.“
– Příběhy jsou vyprávěny jednoduše a chronologicky (občas i retrospektivně)
– Bohaté metafory
– Citová zabarvenost – humor a satira, ale i smutek a neštěstí (hlavně během 2. sv. války)
– Častá přímá řeč (vynechané věty uvozovací)
– Vzpomínková próza – vzpomíná melancholicky Oto na odchod jeho idealizovaného dětství
– Vypravování, ale i četné popisné pasáže (přírody) ® líčení ® lyrizovaná próza
- 7. Pásmo vypravěče
Jednotlivé příběhy vyprávěny v ich-formě z pohledu autora – malého chlapce.
8. Vliv díla
Smrt krásných srnců zfilmoval v roce 1986 Karel Kachyňa. Také natočil například film Zlatí úhoři, který byl dokonce v roce 2008 převeden na divadelní prkna Městských divadel pražských.
Reakce na dílo
Sbírka původně obsahovala 8 povídek (1971), ale kvůli kritickému pohledu na socialistické zemědělství byla cenzurou vyřazena povídka Prase nebude!. Později byla přičleněná povídka Běh Prahou, která předtím kolovala pouze v opisech.
