Kniha: Smrt krásných srnců
Autor: Ota Pavel
Přidal(a): kacecil
Dílo
Autografický soubor povídek přibližující zážitky autora. Literární forma je próza.
Literární žánr je epika. Povídky se odehrávají před, během i trochu po 2. sv.v. tedy první polovina 20.století v Čechách.
Povídka – kratší prozaický útvar, jehož příběh má jednoduchý děj, který nemá takový spád a napětí, probíhá pomaleji, složitěji a velmi často se v ní objevuje popis
Celková charakteristika:
Vzpomínková autobiografická próza vznikla na sklonku autorova života. V několika povídkách se vrací do šťastného dětství, které bylo krutě narušeno okupací. Poeticky, s jemným humorem, líčí svůj obdiv k tatínkovi, velkému snílkovi a dobrodruhovi, který si v každé situaci věděl rady a nikdy neztrácel naději, s něhou vzpomíná na maminku, statečnou ženu, jež dokázala s nadhledem přijímat různé tatínkovy výstřelky.
Z celé knihy je patrný Pavlův vztah k přírodě, k rybaření, sportu a rodné zemi. Z každého slova vyzařuje moudrost a lidskost.
Nezanedbatelnou postavou je i „strejda“ Prošek (vlastní vlčáka Holana – loví mu srnce), člověk naprosto srostlý s přírodou, král pytláků, u něhož celá rodina trávila víkendy a prázdniny. Právě tato místa (Berounka, křivoklátské lesy, Buštěhrad) jsou spjata s nejkrásnějšími okamžiky z dětství.
Tatínek byl vynikajícím obchodníkem, pracoval u švédské firmy Elektrolux – prodával vysavače a ledničky. Rodina si žila velmi dobře až do té doby, než přišla okupace. Protože byl tatínek žid (matka křesťanka), stala se rodina okamžitě nežádoucí a přišla téměř o celý majetek. Starší bratři (Hugo a Jiří) museli odejít do koncentračních táborů, stejný osud později postihl i otce.
Vliv díla:
Moc další vývoj literatury neovlivnil, jelikož jeho díla patřily v jeho době na okraj oficiální literatury. Některá jeho díla byla zfilmována, např. Smrt krásných srnců byla zfilmována roku 1986.Velkou pozornost vzbudily knihy příběhů ze života jeho otce Smrt krásných srnců a posmrtně vydaná sbírka vzpomínkových próz Jak jsem potkal ryby.
Hlavní myšlenka
Autor zachycuje útrapy a radosti života. Přibližuje nesnáze, které pociťovaly židovské rodiny během 2. světové války za německé okupace. Kniha také ukazuje vztah člověka a přírody, rybaření a sportu. Samozřejmě velkou roli zde mají vztahy mezi lidmi, zejména v rodině, kde je vylíčena obrovská obětavost rodičů.
Děj
Nejdražší ve střední Evropě
První povídka v knize, která vypráví o tatínkově lásce k rybaření – tatínek rozhodne koupit celý rybník, na který se jel podívat s doktorem Václavík, od kterého ho měl koupit (pan Václavík mu sám nabídl, zda nechce koupit jeho ryby za 10 000,-).Tam uviděli, jak šestikilový kapr snědl hozenou žemli.
Po nějaké době se tatínek rozhod zjednat na výlov rybníka rybářez povolánía své známé. Zjistilo se, že v rybníce je pouze ten jeden šestikilový kapr. Tak tatínek šel k vile pana Václavíka, kde mu služka řekla, že jeli na dovolenou do Itálie.
Uběhlo mnoho let a pan doktor Václavík se objevil v tatínkově kanceláři, že by chtěl novou lednici. Tatínek mu doporučil nejnovější model, ale musí být za něj zaplaceno předem. Jakmile lednici panu Václavíkovi dovezli, nebyla to ta, která mu byla ukázána s mramorovou deskou, ale stará vyřazená lednice bez chladiče a všeho vybavení. Když ji však měl montér u pana doktora zapojit, utekl, že s tím nechce mít nic společného. Pan doktor volal tatínkovi, co to má znamenat a ten mu řekl, že to je to samé jako s rybníkem: Navenek taky vypadal pěkně, ale vevnitř nic nebylo.
Ve službách Švédska
Tatínek Leo pracoval u švédské firmy elektrolux, kde prodával ledničky a vysavače. Práce mu šla velmi od od ruky, protože se mu tuze líbila Irma, manželka pana ředitele Korálka. Ten byl velmi bohatý, měl americké auto, vilu a dokonce i vlastní stáj Frako. Tatínek se proto rozhodl, že si jí získá tím, že se stane nejlepším prodavačem na světě. Maminka o této tajné lásce věděla, ale příliš se neznepokojovala, protože věděla, že má stejné šance jako zdolat Mount Everest.
Leo se brzy díky svým obchodnickým dovednostem skutečně stal mistrem republiky u firmy Elektrolux. Díky úspěchům celá rodina žila ohromně blaze. Tatínek se začal draze oblékat, koupil si americké auto a chodil i k jednomu z nejlepších holičů v Praze. Brzy se stal dokonce mistrem světa.
Až tehdy si uvědomil, že i kdyby prodal vysavač Pánu Bohu, u Irmy šanci.
Náhodou se spřátelil s věhlasným malířem Nechlebou. Nejprve nevěděl, že se jedná o umělce, ale později se rozhodli využít jejich známosti a vystoupit ve společnosti o stupínek výš a také ho chtěl přemluvit, aby namaloval Irmu a tím si ji získal. Korálek zase toužil chlubit se, že jeho ženu maloval Nechleba. Byl to těžký úkol, protože malíř nekreslil ženy, pouze jednou do roka Lukrécii. Když už se to tatínkovi po dlouhé době skoro povedlo a Irma stála před malířem, Nechleba řekl, že jí malovat nebude.
Pan i paní Korálkovi tím byli znemožněni a rozzlobeni, protože už všude malování rozhlásili. Tatínka před vyhazovem zachránilo jen jeho obchodní umění.
Smrt krásných srnců
Povídka začíná v předválečném období, kdy je celá rodina šťastná a netrpěli nedostatkem peněz ani jídla a také popisuje pytlácké příhody pana Proška s jeho psem Holanem. Vše ale skončí po zřízení protektorátu v zemi. Rodina je židovská a život je pro ně stále obtížnější. Za pár let přijde předvolání nejstarších synů do koncentračního tábora. Tatínek jim chce dát před odjezdem ještě pořádně najíst masa, ale doma skoro nic nemají. Rozhodne se tedy riskovat chycení a řekne, že jede na ryby na chatu Karla Proška. Ryby chytat nesměl a bez povolení opustit bydliště také ne.
Nechá si napsat omluvenku od přítele doktora, sundá hvězdu s nápisem JUDE, nasedne na kolo a jede na víkend za hrad Křivoklát. Když dorazil ke stavení, přišlo mu po letech mnohem krásnější, než pamatoval. Leo se vydal rybařit, ale neúspěšně a v zoufalství požádal Karla, aby mu ulovil srnce. Ten měl děti a bál trestu smrti, takže ho Leo požádal, aby mu alespoň půjčil Holana. Ten nejprve nechtěl jít, ale nakonec se zoufalým tatínkem šel. Poslední den kdy Leo mohl zůstat konečně uviděl jelena, zašel si pro Holana a poštval ho na něj.
Holan už dlouho nelovil a tak měl problémy, ale nakonec srnce zabil. V tom se objevili rybáři a psa odehnali. S tatínkem se smutně vrátili a Karla napadlo, že se s tatínkem vrátí zpátky a rybáře vystraší jako páni nadlesní. Povedlo se a Leo odjel se zvěřinou domů na Buštěhrad, kde byl srnec spravedlivě rozdělen. Maminka synům pořádně vyvářela na posilněnou. Hugo se pak vrátil celkem dobrý, ale Jirka půl roku umíral, než se vzpamatoval. Srnec mu nejspíše zachránil život.
Strejda Prošek a pes Holan ke konci kapitoly umřou (po válce).
Kapři pro wehrmacht
Hned na začátku okupace vzali tatínkovi jeho milovaný buštěhradský rybník, kde choval kapry. Přesto, že mu rybník už nepatřil, chodil k němu krmit kapry chlebem, kterého měli sami málo. Doufal, že po válce mu rybník zase vrátí. To se ale změnilo po vyvraždění Lidic. Tatínka to zasáhlo, protože zde měl spoustu známých a po téhle události už v kapry ani nedoufal. Další ránou bylo povolání starších bratrů do koncentračního tábora, kam jim posílali balíky, ale hlavně později povolali i Lea.
V noci před odjezdem vzbudil malého Ottu a zavedl ho k rybníku, kde kapři nemohli dýchat kvůli ledu. Tatínek jako dobrý rybář vysekal díry a následně do pytlů pochytal všechny kapry, kteří připluli a lapali po dechu. Doma je maminka rozdělila do nádob. Když pak tatínek odjel, začali je vyměňovat za jídlo. V příštím roce přijeli slavnostně Němci vylovit rybník a nestačili se divit, že je prázdný.
Jak jsme se střetli s Vlky
Po válce celá rodina odjela do Luhu. Tenkrát pan Prošek povídal, jak tam bylo hodně štik a tak se tatínek s Otou vydali rybařit. Dařilo se jim náramně, tatínek jich chytil 100 a Ota 64. Když už byla řeka zplundrovaná, začala nevypsaná soutěž mezi Popperovými a Vlkovými. Za Vlky chytal hlavně Franta a Adolf. Adolf měl krásnou ženu, která se šestnáctiletému Ottovi tuze líbila. Do soutěže vyšel hlavně tatínek Leo s velikým odhodláním a všude hlásal, jak dá Vlkům na prdel, ale nakonec chytil s Ottou jen 3 štiky. Pak poručil vzít vozík na štiky, že jsou prý těžké, ale Ottovi se vůbec nechtělo a nakonec vzal
Otázka hmyzu vyřešena
Tatínkovi se po válce už špatně prodávalo. Byl starší a unavenější. Prodával spony na kšandy, mast proti svrabu a reklamní skříňky. Už nevydělával tolik jako dřív a byl z toho nešťastný. Dal se tedy k firmě DERSOL, kde začal prodávat mucholapky BOMBA-CHEMIK, které vynalezl inženýr Jehlička. Před tatínkem vystřídal mnoho zástupců, ale žádný je nedokázal prodat. Problém byl v tom, že mucholapky nelepily, ale pouze otrávili a moucha pak stihla odlétnout zemřít do ústraní. Zákazníci pak měli pocit, že mucholapka nefunguje.
Maminka tatínka od práce s mucholapkami odrazovala, ale Leo se nedal a brzy skutečně nosil spousty peněz jako dřív, protože jich prodal ohromné množství a s panem Jedličkou už si plánovali, jak s nimi dobijí celý svět. Když ale přišlo období much, tak je lidé začali vracet, protože prý nefungují. Sklady se najednou začali plnit vrácenými mucholapkami a vše bylo nakonec už dočista ztracené. Tatínek dal výpověď a inženýr Jedlička mucholapky spálil. Když ho pak Otta po pár letech potkal, vyhrkl, že mucholapky nakonec šlágr byly. Vyráběli je Holanďané pod názvem FlyKiller.
Na konci povídky už tatínek nežije.
Králíci s moudrýma očima
Popperovi (tou dobou už Pavlovi) prodali chatu a koupili si domeček u Radotína. Měli málo peněz a tak se tatínek rozhodl, že bude chovat králíky a pak je prodávat. Postavil pro ně nádherné kotce a zavedl chov zvláštního druhu šampanů – měli barvu zhruba jako americké raketoplány. Tatínek se o ně moc dobře staral a tak to šlo dál celých 10 let. Pak mu poradil někdo z králíkářského spolku, že kdyby dal své šampaňské králíky tetovat, mohl by dostat spoustu cen a peněz. Leo se toho samozřejmě okamžitě chytil a pozval si odborníka na tetování. Byla to strašná práce u stovky králíků. Tím se stali králíci čistokrevní a ušlechtilí.
Tatínek se na ně chodil často koukat a těšil se, jak většinu prodá na nejbližší výstavě. Za poslední peníze si objednal náklaďák, poručil mamince, ať vyklidí špajz, dal jí slavnostní pusu a odjel na výstavu. Když přišli králíci na řadu, porota usoudila, že nemohou udělit žádné ceny, jelikož neměli rozšířenou manikúru a pedikúru, což byl vážný nedostatek. Leo hned začal vyvádět, jelikož věděl, že tím pádem neprodá žádného králíka. Tatínek byl zoufalý, neměl už ani peníze na cestu domů, tak dal králíkům svobodu a šel domů pěšky. Srdce ho bolelo a nohy jakoby se měly zastavit. Když přišel domů, bál se že maminka vyklidila špajz. Ta ho posadila na židli a zavolala sanitku. Na vrátka dal ještě krásnou cedulku, kde stálo: PŘIJDU HNED a už nikdy nepřišel.
Postavy
Leo Popper – hlavní postava z povídej, velmi schopný a charismatický obchodní zástupce Electrolux, snílek, vášnivý rybář, dokáže se vyznat v rycách a boxu
Ota Popper – chlapec, mladý muž, vypravěč příhod
strejda Prošek– vlastní psa Holana (loví mu srnce), miluje přírodu, král pytláků, u něhož celá rodina trávila víkendy a prázdniny, po válce umírá
MaminkaHermína- vede děti k lásce k vlasti, byla velice laskavá a má pochopení pro tatínkovy prohřešky, křesťanka, přála si jet na dovolenou do Itálie
Hugo a Jiří – starší bratři, museli odejít do koncentračních táborů, stejný osud později postihl i otce.
Jazykové prostředky
Spisovný jazyk, v ich-forma (mladý chlapec Ota Pavel – autor), používání hovorových výrazů (strejda, embéčka, vandráci, po čuchu), cizí slova, vulgarismy, citová zabarvenost, subjektivita. Jednoduše vyprávěné příběhy, výskyt přímé řeči. V líčení událostí se prolíná komika s tragikou.
Příběhy jsou vyprávěny jednoduše a chronologicky, občas i retrospektivně. Jsou zde metafory.
Autor
Ota Pavel (1930-1973).
Publicista a spisovatel. Pracoval jako sportovní redaktor v Československém rozhlase. Začínal reportážními povídkami ze sportovního prostředí. Úspěchu dosáhl především díky svým autobiograficky laděným povídkám, v nichž s humorem i lehkou nostalgií zachytil své dětství a rodinu v čele se svérázným tatínkem i lásku k přírodě a rybaření, které pro něj představovalo svobodu a nespoutanost. Pocházel z židovské rodiny
Když bylo Otovi 12 let, byli odvedeni do transportu jeho dva starší bratři Hugo a Jiří, za rok je následoval otec.
V jeho povídkách se objevují reálné postavy a jejich osudy.
Zemřel předčasně na srdeční infarkt.
Dílo:
Jak jsem potkal ryby (povídkový soubor navazující na Smrt krásných srnců),
Dukla mezi mrakodrapy (reportážní kniha)
Pohár od Pánaboha(próza ze sportovního prostředí)
Syn celerového krále (próza ze sportovního prostředí, 16 povídek o slavných sportovcích)
