Kniha: Spalovač mrtvol
Autor: Ladislav Fuks
Přidal(a): Kristynyje, Andy
LADISLAV FUKS (1923 – 1994)
Významný český prozaik Ladislav Fuks se narodil v roce 1923 v Praze. Vyrůstal v rodině dominantního policejního úředníka, zato velmi milující a obětavé matky. Vzdor ke svému otci pak nastínil v několika jeho knihách. Největší životní krize ho ale teprve čekala v období dospívání, kdy si poprvé uvědomil svoji homosexuální orientaci (v koncentračních táborech mizí nejen židé a romové, ale také právě homosexuálové). Po většinu svého života strávil v osamění, jeho nejbližšími byli jen mladíci s kriminální minulostí živící se prostitucí. Nakonec se ale Fuks oženil s bohatou italkou, od které ovšem krátce po svatbě utekl a byl hospitalizován na psychiatrii. Jeho zajímavý život plný tajemství končí v roce 1994. Zajímavosti: Fuks byl silný kuřák a miloval italskou operu.
Většina Fuksových děl je přímo inspirována autorovými zkušenostmi a zážitky – často se setkáváme se slabou osobou žijící ve svém vlastním světě, což se dá vysvětlit autorovou orientací (jako homosexuál k tomu byl přirozeně donucen dobou). Fuks byl prozaik, především psal prózu psychologickou s námětem úzkosti, ohrožení – inspirace 2.sv. válkou, holocaustem.
Další díla:
- Mí černovlasí bratři, Pan Theodor Munstock, Zámek Kynžvart, Vévodkyně a kuchařka
Rozbor díla: Spalovač mrtvol
Literární druh
Literární forma
Literární žánr a jeho charakteristika
- Novela = kratší prozaický útvar, který na rozdíl od románu rozvíjí pouze jednu dějovou linii
- Odbočky od hlavní dějové linie a popisné pasáže jsou omezeny na minimum, příběh směřuje k výrazné pointě. Děj novely se obvykle odehrává v krátkém časovém úseku, v příběhu vystupuje omezený počet postav.
Děj (obsah díla)
Karel a Marie jsou v zoo na místě, kde se před téměř dvaceti lety poznali. Zde se Karel projevuje jako velmi starostlivý otec, romantik, a tak trochu idealista. Děj se přesouvá do restaurace U Hroznýše, které ovšem Karel říká U Stříbrného pouzdra. Přesvědčí pana Strausse, který pracuje v cukrářství, aby lidem podsouval návrh na posmrtnou kremaci, z čehož mají oba určitý obnos peněz. Později navštíví celá rodina jakési panoptikum voskových figurín, kde madame Tussaud vypráví příběh z roku 1680 o morové ráně, a odráčkuje příběh ve verších.
Seznamujeme se s Karlovým dlouholetým přítelem Willim, který už zde Karlovi podsouvá proněmecké názory. Reinke tvrdí, že Hitler je geniální politik, což se Karlovi moc nelíbí.
Dostáváme se do práce (Chrámu smrti) Karla, kde je nám popsán proces kremace prostřednictvím nového zaměstnance pana Dvořáka, následně do ordinace pana Bettelheima, kde Karel přísahá věrnost své ženě.
Přichází mobilizace, Zinuška má narozeniny a na oslavu jsou pozváni její kamarádky, přítel a ona od otce dostane krásné černé hedvábné šaty. Mili a Karel jdou spolu s Wilhelmem na box, kde Wilhelm Karla přesvědčuje, že je Mili zženštilý a měl by se naučit boxovat. Přichází Vánoce a pan Reinke začíná mít silný vliv na Karla (Jsi jeden z nás. Jsi čestný, citlivý, odpovědný a hlavně7“ Willi se obrátil, „jsi silný a statečný. Čistá germánská duše. To, mein lieber Karl, ti nevezme nikdo. To si nemůžeš vzít, i kdybys stokrát chtěl, ani ty sám. Protože to máš shůry. Je to i tvůj dar. Tvé předurčení. Jsi vyvolený.).
Během zimy se Wilhelmovi podaří přesvědčit Karla, aby se dal k SdP („Proč jen ten Hitler v tom Německu tak pronásleduje Židy,“ řekl si v koupelně pan Kopfrkingl, „proč je tak pronásleduje, vždyť jsou to tak milí, laskaví a obětaví lidé. A teď už to vím, Willi mi to vysvětlil. Pronásleduje je proto, že jsou proti němu. Že jsou proti německému národu. Protože je to nešťastný, zbloudilý národ, který nechápe…“) Karel se převléká do masky žebráka a víceméně jde špehovat židy do Maislovy ulice k židovské radnici.
Karel začíná navštěvovat čistě německé Casino, mluvit německy, což dříve nedělal a mluvit o Hitlerovi jako o Vůdci a o Německu jako o Říši. Právě na srazu v německém Casinu ho Reinke přesvědčí, že se musí zbavit své ženy. („Lakmé,“ řekl Willi a napil se, „tvá černovlasá Lakmé, na které to každý pozná, říkala jednou, že se u vás mluví jen česky, když jsem jí připomenul tvou německou krev. Tvá černovlasá Lakmé byla vždycky na velkých rozpacích a nesvá, když jsem byl u vás a připomenul ti tvé němectví. Tvá Lakmé vždycky tvrdila, že na jménech nezáleží… ovšem, když se za svobodna jmenovala Sternová. Tvá Lakmé ti chtěla zamlčet můj lístek s pozváním na box, měla ho zastrčený v kredenci u talířků, ovšem, chtěla překazit, abyste viděli s Milim Vůdcův sport. Nebyla nadšena tvým vstupem do SdP letos v únoru, a to byl nejvyšší čas, v březnu přišel Vůdce. To, že se u vás mluvilo vždy česky, jsi nezavinil ty, ale ona, protože je Židovka. To, že jsi v sobě necítil německou krev, také není tvá vina, ale její, tlumila ji v tobě, protože je Židovka. Co asi říkala, když jsi šel v březnu jako žebrák do Maislovy ulice, to nevím, co říkala, když jsi byl přijat do NSDAP, to vědět radši ani nechci. Zajímalo by mě, co asi řekne, když budeš posílat děti do německých škol. Dnes už vidím aspoň jedno, jaký neblahý vliv má na Miliho. Ten chlapec je tak měkký, skoro zženštilý, copak to na něm nevidíš?“)
Pak navštíví celá rodina Kopfrkinglova rozhlednu a upírá pohled za Říp, za Krkonoše, tam kde je Říše. Následuje víceméně vražda manželky, kterou lstí (pokazil se ventilátor, byla na něm smyčka, za kterou se muselo zatáhnout, ale muselo se přitom stát na židli) oběsil a nahlásil to jako sebevraždu. Miliho se zbavil tak, že ho vzal na prohlídku do krematoria, kde byl tou dobou již ředitelem, ubil ho železnou tyčí a strčil do rakve k členovi SS.
Pak zůstane sám s dcerou a jednou jí povídá: „Likvidace Čechů je v zájmu našeho národa a lidstva. V zájmu nového šťastného a spravedlivého řádu, který Vůdce buduje.“
V této době se už ovšem téměř zblázní, myslí si, že je Buddha, že spasí svět, a tak je „třemi anděli“ odvezen do psychiatrické léčebny. Přitom vidí, jak se jeho dřívější židovští přátelé vrací domů.
Vrstva kompoziční:
- Děj je chronologický
- Kniha je členěná do 15ti kapitol, jednotlivé kapitoly i scény (např. návštěva panoptika, zápas v boxu, vycházka na rozhlednu) jsou propojeny stále se vracejícími motivy (např. motiv růžolící dívky v černých šatech, tlustého pána)
- Stále se opakují i některé slovní obraty a přívlastky (např. motiv snubního prstenu, novinové titulky, motiv hudby)
- Čtenář brzy zjišťuje, že za všudypřítomnou vlídností se skrývá tragická skutečnost, že slova neodpovídají kruté realitě a skrývají i něco jiného, než se na první pohled zdá.
- Propojuje reálný svět s iluzemi, sny a halucinacemi (návštěva tibetského vyslance)
Vrstva tematická a myšlenková
- Téma:Změna člověka, pod vlivem historických událostí a nátlaku, od mírumilovnéhočlověka, který má rád svoji rodinu až po vraha, který ji celou zabije, ideologie moci
- Motiv: Informování o vlivu hrůznosti války na lidskou psychiku
- Děj: Praha, Casino, Krematorium
- Čas:Období okupace Čech Nacistickým Německem (1937 – 1938)
Hlavní postava: Karel Kopfrkingl
Charakteristika postav:
- pan Kopfrkingl – zaměstnanec krematoria, vystupuje jako umírněný a tolerantní člověk, podivín, živitel rodiny, abstinent, velice pečlivý, vzdělaný v literatuře i v hudbě, má rád umění, milující manžel i otec, velmi oddaný́ svéprácia také́ ovlivněn svou prací. např. vyprávěl, jak je lidské tělo spalováno, když se konala rodinná́ oslava či Štědrovečerní večeře, neustále romantizuje (manželce říká Lakmé, nechává si od ní říkat Roman, používá výrazy jako nebeská, nadoblačná, něžná, čarokrásná, nejdříve dobrý otec, pilný́ zaměstnanec krematoria, miluje umění; posléze vrah, udavač, rasista, násilník
- Wilhelm Reinke – přítel Kopfrkingla, čistokrevný Němec, člen NSDAP, nacistický fanatik, přemlouvá K. ke vstupu do strany, egoistický, povyšující se, manipuluje s lidmi
- Marie, Lakmé – žena pana Kopfrkingla, hodná, milá, tichá Židovka
- Mili – 14 letý syn, toulavý, šikanovaný
- Zina – 16 letá dcera, klavíristka, nadaná
- Další – doktor Bettleheim, pan Strauss, pan Dvořák, personál krematoria (Vrána, Beran, Zajíc, Lišková)
Celkem se v díle objevuje poměrně mnoho postav a náhodní kolemjdoucí se objevují mnohokrát (růžolíví dívka v černých šatech, silnější muž s červeným motýlkem, dáma v klobouku s korály, která neustále způsobuje pozdvižení).
Forma řeči:
- ER forma
Vypravěč:
- autor, hodně monologů pana Kopfrkingla
Vrstva jazykově stylistická
- Jazyk je striktně spisovný a to i v řeči postav. Působí trochu uměle a tím děsivě. Opakující se motivy: Růžolící dívka v černých šatech, starší žena v brýlích, starý muž s červeným motýlkem, černé šaty s krajkovým límečkem (Zina i Lakmé), hysterická žena a flegmatický muž, reklama na opravnu závěsů. Časté opakování variací jedné a té samé věty (Jsem abstinent, Chudák syn našeho souseda alkoholika, Mili spal ve stohu). Toto opakování navozuje dojem hry na jevišti s omezeným počtem herců, kteří se objevují v různých rolích na stále stejné scéně. Často používá neobvyklá oslovení typu nadoblačná, nebeská.
Dílo je psáno pomocí složité metafory a symboliky - Často se objevují německé výrazy a prostředí není zbytečné popisováno
- Poklidný děj se postupně zrychluje a na posledních 20ti stranách vrcholí – smrti členů rodiny jsou velmi rychlé a nečekané – jsou předkládány velmi stroze
- Hororovou atmosféru navozuje prostředí krematoria, opakující se motivy smrti, pohřbů a spalovacích pecí.
- Stylistická charakteristika textu- groteskní, morbidní, prvky realismu, protifašistické, funkční styl je umělecký, používají oslovení (čarokrásná),
- Slovní zásoba- spisovní čeština, věty jsou jednoduché i souvětí, přímá řeč, monology(hlavní postava), cizí slova (z němčiny), nářečí (gatě), archaismy (almara), Makaronismus(něco česky, něco německy), oslovování lidí zdrobnělinami (Zinuška), oslovování vznešenými přídavnými jmény (drahá, nebeská, něžná, blažená).
Odkaz na skutečnosti mimo text
Dobová kritika nepřijala Fuksova díla jednoznačně kladně, psychologická próza s tématy holocaustu nebyla zdaleka pro každého. Jako nežidovský spisovatel se ale tímto počinem dokázal vžít do pocitů židovské menšiny a věnovat tomuto tématu značnou část jeho díla.
Spalovač mrtvol vyšel v roce 1967, tedy v době v níž došlo k jistému oslabení moci komunistické vlády, a tím k částečnému uvolnění kontroly nad oficiálně vydávanými pracemi. Je patrné, že se mimo jiné zabýval tématikou druhé světové války, lze je tedy zařadit do linie tzv. druhé vlny válečné prózy.
Podobní autoři: Klaus Mann- Mefisto
Vztah díla k současnosti
- Novela Spalovač mrtvol se v době svého vydání podílela na vytváření literární a kulturní atmosféry 60. let 20. století, výraznější vliv na další vývoj české literatury však neměla.
- Kniha byla zfilmovaná Jurajem Herzem v roce 1968, v hlavní roli byl Rudolf Hrušínský.
