Jméno práce: Stáhnu si to a mám přečteno
Slohový útvar: Úvaha
Přidal(a): pepas
Téma: Stáhnu si to a mám přečteno
Čtení povinné literatury nikdy nepatřilo k mým oblíbeným činnostem. Dokážu si představit lépe využitý čas než sezením u knížky. Není pro mě problém vyhledat rozbor literárního díla na internetu, který vypracoval někdo přede mnou. Tyto rozbory jsou často na lepší úrovni než bych byl kdy schopen vytvořit sám. Stačí tedy nahradit četbu knihy pouhým, byť kvalitním rozborem? V čem je přínos čtení knihy?
Literární díla se vyjadřují k všeobecným, nadčasovým problémům. Myšlenka bývá skryta za dlouhými, pro mě nudnými odstavci. Přesto nemůžeme čtení zavrhnout, protože podvědomě obohacujeme svoji slovní zásobu, rozvíjíme fantazii, můžeme zapomenout na starosti, které nás právě trápí. Jenže, i když si knihu poctivě přečtu, detaily si po delší době stejně nepamatuji. Co s tím?
Číst zpracovaný rozbor na internetu je sice rychlé, ale krátkozraké. Nevíme, kdo ho zpracoval, seznamujeme se pouze s výtahem z obsahu díla. Přesto pokládám za dobré po přečtení knihy porovnávat názory s jinými lidmi. V tomto směru se mi zdají internetové čtenářské deníky přínosem. Je pravda, že některé rozbory jsou nedostatečné, ale to už musí každý posoudit sám. Samozřejmě naprosto beze smyslu je přečíst si první zobrazený rozbor a vydávat ho za přečtenou knihu.
Výběr povinné četby je natolik různorodý, že si každý může najít, co ho osloví. Osobně se domnívám, že stojí za to se s uvedenými díly blíže seznámit. I když zpravidla není v silách studenta v uvedeném časovém období zvládnout přečtení všech doporučených titulů, je docela příjemné vracet se k nim třeba po čase.
Hodnocení: 2 = chvalitebně: z důvodu ne moc hluboké myšlenky
