Jméno: Stanislav Kostka Neumann
Zařazení: Spisovatelé
Přidal(a): David Hampl
Tento básník proslul zejména jako anarchista, který se snažil potřít rozdíly mezi dělnictvem a bohatými lidmi – alespoň ve svých dílech. Básník, spisovatel a vydavatel několika anarchistických časopisů byl pokřtěn jako Stanislav Jan Konstantin Václav Bohudar (křesťanství se však v průběhu života zřekl.
Život
Stanislav Karel Neumann, jak zní původní jméno tohoto umělce, se narodil 5. června 1875 v Praze a zemřel 28. června 1947 ve věku 72 let v tomtéž městě. Mezi přáteli byl známý jako Bouřlivák, o jeho „bouřlivém“ životě vypráví jeho druhá manželka – Božena Hodačová-Neumannová ve své knize Byla jsem ženou slavného muže.
Jeho otec byl žižkovský advokát a poslanec Říšské rady a Českého zemského sněmu. Dopřál svému synovi vzdělání na gymnáziu. Stanislav ale nebyl ve studiu úspěšný, přešel tedy na méně náročnou školu, ze které byl taktéž vyloučen. Právě studia ho ale sblížila s dělníky – navštěvoval sociálnědemokratické schůze. Zapletl se do procesu s Omladinou, následkem čehož byl odsouzen k jednoletému trestu ve vězení (Plzeň-Bory).
V letech 1894 až 1925 přispíval do časopisu Moderní revue. Poté přispíval do anarchistického časopisu Nový kult, který spojoval takové spisovatelské kapacity, jako je Fráňa Šrámek, Karel Toman, František Kellner nebo třeba Jiří Mahen. Tento časopis se v roce 1902 stal zakladatelem Esperantského klubu v Praze. Sám Stanislav se esperanto naučil natolik dobře, že v něm byl schopen psát básně.
V roce 1899 se poprvé oženil. Jeho manželkou se stala Kamila Krémová (z tohoto manželství vzešel syn, známý herec Stanislav Neumann). Už o pět let později ale svou manželku opouští s Boženou Hodačovou, která se po několika letech stane jeho druhou ženou (v roce 1915). S ní žije nejprve ve Vídni, poté v Řečkovicích a nakonec v Bílovicích nad Svitavou. S Boženou měl dceru Soňu. Zde působil v Lidových novinách. Zde vznikala jeho díla inspirovaná přírodou.
Do Bílovic za ním jezdili mnozí známý umělci – mezi jinými také bratři Čapkové.
Ve dvacátých letech se stal spoluzakladatelem KSČ.
Dílo
Nemesis, bonorum custos
Tato básnická sbírka vyšla v roce 1895. V překladu bychom ji mohli nazvat Nemesis, strážkyně dobrých/majetku. Autor ji vydal poté, co se vrátil po pobytu ve vězení Plzeň-Bory, kam se dostal v následku tzv. „procesu s Omladinou“. Byla ovlivněná básníkem Josefem Svatoplukem Macharem.
Jsem apoštol nového žití
Tato dekadentní sbírka vyšla v roce 1896. Autor používá abstraktní alegorie a vyjadřuje své rozčarování nad tím, že pokrokové hnutí nenese žádné ovoce.
Apostrofy hrdé a vášnivé
V roce 1896 vyšla další dekadentní sbírka, která je psaná volným veršem. Hlavním tématem je člověk a jeho osobitost.
Satanova sláva mezi námi
Opět se jedná o dekadentní sbírku, tentokrát z roku 1897. Její součástí je báseň Ave Satan. Už jen samotný název je provokativní, tato báseň je ale už doslova rebelií.
Sen o zástupu zoufajících a jiné básně
Ústředním tématem této básnické sbírky z roku 1903 je každodenní život obyčejných lidí a jejich radosti a starosti. Součástí je báseň Sen o zástupu zoufajících, kterou je poměrně těžké pochopit. Další významnou básní z této sbírky je Stráň chudých lásek, což je erotická báseň. Dva milenci se milují pod rozbitým křížem – sám autor se stal anarchistou, báseň je symbolem překonání křesťanství.
Kniha lesů, vod a strání
Tato básnická sbírka je inspirovaná krásnou moravskou přírodou. Vyšla v roce 1914. Básník v ní upozorňuje na to, že život se má žít naplno. Vnímá člověka jako součást přírody. Z básnické sbírky je známá lyrická báseň Dedikace – autor v ní uvažuje nad jahodami ve slunné přírodě.
Nové zpěvy
Tato sbírka vyšla v roce 1918. má celkem dři části. V první, nazvané Zpěvy drátů, oslavuje techniku, v druhé Zpěvy z lomozu oslavuje techniku, ale je si vědom jejích negativních vlivů. Třetí a poslední část se jmenuje Zpěvy z ticha, v níž oslavuje přírodu.
