Kniha: Stařec a moře
Autor: Ernest Hemingway
Přidal(a): Marca
Ernest Hemingway
– Nobelova cena za literaturu
– své hrdiny staví tváří v tvář smrti, aby mohli projevit míru své odvahy
– jeho styl je budovám na principu ledovce = 1/8 je na povrchu, zbytek pod hladinou
– psal povídky, miloval lov, to se odrazilo v jeho dílech, lov , dostihy, býčí zápasy
– povídky o generaci, která poznamenána válkou se marně snaží smysluplně žít
– počítá se schopností čtenáře, že se dokáže vcítit a pochopit
– úsečný styl, dobrodružství
- Sbohem armádo
– románový příběh nešťastné milenecké dvojice
Fiesta
– román, zachycuje muka hrdiny
- Komu zvoní hrana
– hlavní postavou je Američan Robert Jordon, který bojuje jako dobrovolník na straně
republikánů proti fašistům. Během 3 dnů prožívá silný milostný vztah ke Španělce Marii. Robert je zpočátku politicky neutrální, ale stává se z něho antifašista a v boji proti fašismu položí život.
Ztracená generace
Název „ztracená generace“ označuje skupinu amerických spisovatelů narozených kolem roku 1900. Termín zpopularizoval Ernest Hemingway použitím ve své prvotině Fiesta (I slunce vychází).
Tito spisovatelé zažili první světovou válku a tuto skutečnost zobrazovali ve svých dílech. Vyjadřují pocity vojáků po návratu z války (vrátili se duševně zmrzačeni a měli problémy se zařazením se do společnosti).
Pro tyto autory jsou typické životní postoje, kterými dávají najevo nesouhlas a nedůvěru ke společnosti, jejich psaní je často blízké ke stylu novin, často staví své hrdiny do velmi nebezpečných situací, kde musí prokazovat svůj charakter.
Světová próza z období mezi světovými válkami
– většinou navazuje na realismus (kromě avantgardní prózy)
– realismus tohoto období je ale jiný v tom, že spisovatelé věnují větší pozornost duševnímu a citovému životu člověka, národním, sociálním a civilizačním problémům
– velmi časté je téma 1.světové války, později literatura reaguje na sociální problémy, které s sebou přinesla světová hospodářská krize a od druhé poloviny 30.let je častá tématika antifašistická
NÁMĚT: Námětem pro autora této novely se stalo lidské myšlení a chování. Které zobrazil na lovu rybáře Santiga s rybou.
TÉMA: Boj s rybou
MÍSTO A DOBA DĚJE: První polovina 20.století, Kubánská vesnice poblíž hlavního města Havany.
DĚJ: Hlavního hrdinu knihy, rybáře Santiaga, začíná trápit jeho smůla, když už po 84 dní po sobě neulovil žádnou rybu a takřka nemá z čeho jíst. Na rozkaz rodičů ho musí opustit i jeho pomocník chlapec Manolin, který se o něho staral, dával mu jídlo a pomáhal mu na moři. Jednoho dne se stařec rozhodne vyjet na moře, kde ještě nikdo nebyl a loučí se s chlapcem, kterého nechává ve vesnici. Po několika neúspěšných dnech na vodě chytí vysněný úlovek. Neví sice, jak vypadá, ale podle chování ryby pozná, že je to jeho snad největší úlovek, který kdy chytil. Ryba ho však překvapí svou silou a začne ho táhnout na otevřené moře. Stařec se ji snaží zadržet, je však starý a po několika hodinách svůj boj vzdává. Ryba ho vytrvale táhne dál. Stařec je velmi vyčerpán a unaven, nepouští ji však z lodě, protože věří, že se jednou unaví a on ji bude moct zabít. To se mu díky svým zkušenostem podaří. Přiváže ji k loďce a podle slunce míří zpět domů. Po cestě, ale musí odolávat útokům žraloků na jeho loď. I přes velkou odhodlanost starce mu jeho úlovek sežerou. Naprosto vyčerpaný stařec dorazí domů, loďku nechá přivázanou u mola a ráno se kolem ní shromáždí dav lidí, aby se podíval na obrovitou kostru ryby přivázanou na starcově loďce.
CHARAKTERISTIKA HLAVNÍCH POSTAV:
Stařec Santiago – kubánský rybář velice pevné vůle a skromné povahy, který musí tvrdě pracovat, aby se uživil.
Chlapec Manolin – velmi obětavý, laskavý, pomocník při rybolovu, který má rád starce.
STRUKTURA (KOMPOZICE) DÍLA:
– použil chronologický kompoziční postup
– řetězový vztah dějových linií
– vnitřní výstavba děje = klasická
UMĚLECKÉ A JAZYKOVÉ PROSTŘEDKY:
1. psáno spisovným jazykem, úsporný výraz, strohá stylizace
2. velmi jednoduchý, prostý příběh
3. časté přirovnání
4. obecná značení místo konkrétního pojmenování ( stařec,chlapec, žraloci … )
5. využíváná úvahy a popisu
6. používá tzn. Metodu ledovce = regulovány popisy a množství postav, to důležité o hlavních postavách se dozvídáme z dialogů
7. vyskytují se zde výrazy ve španělštině (např. galanos = žraloci)
Hemingway používá hodně nepřímých pojmenování, obecná označení (chlapec, moře, ryba, …). Text je velmi často reprodukován v první osobě a je zde hodně používáno přirovnání, personifikace a sebeoslovování. Celkově je dílo psáno jednoduchým spisovným jazykem s občasnými španělskými výrazy.
za jasností příběhu je skryto významové bohatství
stařec, ryba, moře = metafora o životě (stařec = člověk, ryba = příroda, moře – žraloci =zlo)
odkazy ke křesťanské symbolice (starcove utrpení)
Proslulý román světového klasika vypráví hluboce lidský příběh starého rybáře.
LITERÁRNÍ ŽÁNR:
Moderní prozaické dílo. Přesněji se jedná o dílo epické, o novelu. Má popisnou formu a pointa se objevuje až v závěru.
TÉMA A HLAVNÍ MYŠLENKA:
Novela Stařec a moře řeší problém lidského přesvědčení a nezdolnost lidské odhodlanosti.
Hlavní myšlenkou tohoto díla je ukázat na neustálý boj člověka s přírodou. Smyslem je poukázání na lidskou statečnost a velkou duševní sílu.
DÍLO V KONTEXTU CELÉ LITERATURY:
– jedno z nejvýznamějších děl Americké literatury, které se stalo vzorem pro novodobou literaturu
– autor dokázal na pár stránkách, bez toho aniž by použil přílišného popisu, vyjádřit a nepřímo poukázat na psychologii lidí
– příběh se stal symbolem odvahy a lásky k moři
LITERÁRNĚHISTORICKÝ KONTEXT:
Americký autor byl příslušníkem takzvané ztracené generace. Dílo vzniklo ve druhé polovině 20. století a Hemingway za něj obdržel Nobelovu cenu.
KONTEXT AUTOROVY TVORBY:
Hemingway začínal jako žurnalista. Napsal například autobiografický román ze svých válečných zkušeností s názvem Sbohem, armádo!, soubor povídek Za našich časů anebo dílo, které vycházelo z jeho záliby v lovení africké zvěře, s názvem Zelené pahorky africké.
Jeho vrcholným dílem je román Komu zvoní hrana z roku 1940.
