Kniha: Stařec a moře
Autor: Ernest Hemingway
Přidal(a): Karolína Hlaváčová
Stařec a moře – Ernest Hemingway
Nejobdivuhodnější na této knize je, že na to, jak jednoduchý má příběh (jinak řečeno příběh obsahuje pouze jednu zápletku), tak je neskutečně propracovaný. Autor skvěle vystihl všechny situace a popsal je do těch nejmenších detailů. Když čtete tuto knihu jako byste na lodi starce byli taky. Aspoň já se tak cítila a věřím, že nejsem jediná. Kniha se dobře čte a je zde spousta okamžiků, kdy se vám zcela zatají dech, a vy jen hltáte další slova a v duchu podporujete starce, jak to jen jde. Kniha je zajímavá již od samotného začátku a zájem si uchovává až do posledního slova.
Rozbor postavy starce Santiaga na základě uměleckého textu
Na starci obdivujete, jak si stále věří. I přes poslední neúspěšné lovy se nevzdával a stále se cítil silný a věřil v sebe. Chtěl ukázat chlapci, se kterým dříve chytal ryby, že to zvládne.
„Nikdy nelovil želvy. To je na oči mor.“
„Ale vy jste u Moskytího pobřeží lovil želvy celá léta a máte oči dobré.“
„Já jsem vůbec divný staroch.“
„Ale jste teď dost silný na opravdu velkou rybu?“
„Myslím, že jsem. A pak znám spoustu triků.“
Byl statečný a šel si s odhodláním za svým cílem. I přes velké nebezpečí vyjel daleko od břehu a snažil se chytit jakoukoli rybu. Doufal, že se mu to po spoustě dnů bez jediného úlovku konečně podaří. A taky že se stalo. Narazil na rybu a bojoval s ní dlouho.
„Ale stejně ji dostanu.“ Třebaže to není spravedlivé, pomyslel si. Ale já jí ukážu, co dokáže a co snese člověk. „Povídal jsem chlapci, že jsem zvláštní staroch,“ řekl nahlas. „Teď přišla chvíle, kdy to musím dokázat.“ Nezáleželo na tom, že to už dokázal tisíckrát. Teď to dokazoval znovu. Po každé to bylo jako poprvé a on nikdy nemyslil na minulost, když byl u díla.
Nevzdával se i v těch nejtěžších chvílích.
Pocítil opět nával mdloby, ale visel na obrovské rybě, co měl síly. Pohnul jsem s ní, opakoval si v duchu. Možná, že teď ji převrátím. Táhněte, ruce! Držte, nohy! Hlavo, vydrž! Udělej mi to kvůli. Nikdy jsi mě nezklamala. Tentokrát ji převrátím na bok!
Stařec je zajímavý nejenom svou odvážností, vytrvalostí a svojí samotnou povahou. Dokonce si s rybou, se kterou bojuje, i povídá. Stačil si s ní vytvořit určitý vztah.
„Ryba je taky můj přítel,“ pronesl nahlas. „Nikdy jsem takovou rybu ještě neviděl, ani jsem o takové neslyšel. Ale musím ji zabít.“
Dokonce se i obviňoval, že rybu zabil. Během boje, který s rybou vedl, stále nad něčím přemýšlel a uvažoval. Teď se ale pozastavil nad hříchem, kterého se dopustil, když rybu zabil.
Nezabil jsi tu rybu jenom proto, aby ses udržel naživu a abys ji prodal jako potravu, říkal si v duchu. Zabil jsi ji z pýchy, a protože jsi rybář. Miloval jsi ji, když byla na živu, a miloval jsi ji i pak. Když jsi ji miloval, nebyl to hřích zabít ji. Nebo byl to snad hřích tím větší?
Celá kniha pojednává o víře člověka. I když si věříte a něco se vám stejně nepodaří, neznamená to, že jste selhali. Kniha ukazuje na hrdost, kterou si má i přes prohru člověk zachovat. Že i přes porážku ví, že pro to něco udělal, a aspoň se o to pokusil. A to je to hlavní.
