Starověká literatura – římská a řecká – literární období

 

 Jméno: Starověká literatura – římská a řecká

 Přidal(a): katerinahajkova

 

 

 

 

Řecká literatura

  • Nejstarší evropská literatura, jediná původní /nepřestěhovala se sem/
  • harmonie rytmu, pohybu, uměleckou specializací (1umělec=1žánr, snaha o dokonalost)
  • témata často přebírána (jde spíš o umělecké zpracování než o originalitu)

 

Dělení

1.období: KLASICKÁ DOBA  – předattické období (archaické)  /8.-7. B.C. – 6.-5. B.C./

– attické období (klasické) /5.stol. – 323 B.C./

2.období: POKLASICKÁ DOBA – helénistické období /323 – 30 B.C./

– římské období /30 – 529 C.E./

 

    Archaické období          /8. – 6.-5.stol. B.C./

  • 323 B.C. – zemřel Alexandr Veliký
  • slavní pěvci: Orfeus, Árion, Homér (nářečí)
  • Iónové: eposy (Illias a Odyssea) a elegie (žalozpěvy)
  • Dórové: sborová lyrika (chórika)
  • Aiolové: ………… lyrika
  • Boiotie: didaktický časoměrný verš (vzdělávací účel)

– daktylský hexametr – nerýmovaný verš časoměrný

– zohledňuje délky slabik

  • Móra = krátká slabika / – dlouhá   ∪ krátká
  • – ∪ = trochej, ∪ – = jamb, – ∪ ∪ = daktyl, – – spodej

 

Hesidos – psal didaktické eposy, DÍLO: Práce a dny

Sapfóz Lesbu, psala písně, poezii, svatební, teskné, měla dívčí školu (vřelý vztah k dívkám)

Anakreon – opěvoval krásné ženy

Aisópos (Ezop) – psal bajky, o zvířatech s lidskými vlastnostmi, ponaučení, alegorie(jinotaje)

 

5.-4.stol. B.C.- demokracie, vznik dramatu, městských států, vývoj dramatu: tragédie, komedie

 

  • Dithyramb – antická řecká hymna zpívaná a tančená na počest Dionýsa

– z toho se vyvinulo drama (základ dramatu: zpěv chóru – původně zpívaný příběh)

Thespis – přidal k chóru 1 herce

 

Řecké drama

  • vyvinulo se ze slavností, chórů
  • dlouho byla reprezentována jen v rámci soutěží a hrát směli jen muži

 

Řecká tragédie

a) expozice: seznámení s postavami

b) kolize: problém

c) krize: gradace problému

d) peripetie: obrat

e) katastrofa: konečný obrat, tragické zakončení

 

Illias a Odyssea /8.stol. B.C./ – autorem Homér ze Smirny (slepý?) později spory o autorství

  • rozsáhlá epická skladba, více dějových linií
  • epitafy, přirovnání, lidová slovesnost

Illias – starší, kompozičně jednodušší

– postavy: Meneláos, Agamemnon, Priamos, Hektor, Achilles, Odysseus, Pénélopé

Odyssea – cesta Odyssea domů, kde ztrestaal nápadníky své ženy a byl omylem zabit synem

 

Tragédie – původ z písně králů, dochováno asi 33 tragédií

Aischylos – zavedl 2. herce

– dbal na kostýmy, masky, jednání bohů, DÍLO: Oresteia, 7 proti Thébám

Sofoklés /497 – 406 B.C./ – athénský dramatik, kněz a politik

– zavedl 3.herce

– zasadil se na dramatičnosti, ostrosti děje, ale už tolik nepoužíval bohy…”DEUX EX MACHINA”

– DÍLO: Antigona, Král Oidipus, Oidipus na kolenou, Elektra, Trachiňanky

 

                Próza klasického období

Hérodotos /5.stol. B.C./ – historik, “otec dějin”, DÍLO: spis Dějiny

  • leccos si domýšlel, krom paktů zahrnoval i mytologii

Thúkydides /5.stol.B.C./ – taky historik; to, pro co neměl fakta, neuváděl (dodával opravdové důkazy!)

 

                Filosofové klasického období       

Sókratés – “Vím, že nic nevím”

  • nikdy nic nenapsal ani nepednášel, jenom chodil a debatoval s žáky
  • vše, co o něm víme, máme od Platóna

Platón – idealista, psal díla ve formě dialogů

  • všechny jeho díla jsou o Sókratovi, řešení problémů
  • DÍLO: Ústava (souvisí se světem idejí), dialog Kratylos (o jazyce a pojmenovávání)

Aristoteles – DÍLO: Poetika – o umění literatury a o ní obecně, jak jsou v ní zobrazovány skutečnosti, rozebírá drama  *zavedl Trojí jednotu: drama se má odehrát během 24h, na jednom místě, má mít ucelený děj (strategie překonání: chór; používáno v 17.stol.v klasicismu)

Katarze: (věřilo se, že člověka tvoří “životní šťávy a ty musí být v harmonii)

pokud dílo dokáže způsobit katarzi, člověk se v jiném světě popere s nemocí, prožitek—vyrovnání

 

                Helénistické období

– úpadek řecky psané literatury

Theokritos – idylická poezie

– později z něj čerpali římští autoři bukolické (pastýřské) poezie

Římská literatura

  • Římská čerpala z řecké; nejen nměty, ale i koncepce,témata(týkalo se to všech druhů umění)
  • římané měli asi od 7.stol.B.C. Písmo pro úřední záležitosti –soustředili se naa budování státu – až po rozmachu římské literatury změna

 

Římské drama

Titus Maccius Plautus – kontaminace: spojování různých předloh v 1 hru

vkládl do her zpěvné báje, přejímání řeckých bájí a vzorů – ztráta elegance (byl až vulgární)

– komická svěžest, milostné zápletky: intrikové(př.získvání ženy), charakterní(kritika charkteru), vážné

-DÍLO: Amfitryon, Komedie o hrnci, Vychloubačný voják

demokratické smýšlení, drsnější jazyk – blíže publiku

 

Publius Terentius Afer – přišel do Říma z Kartága jako otrok – plnohodnotný občan, psal komedie

tématika komedií: většinou milostná, ale vyhýbá se fraškovitosti– vážně pojaté, čistý jazyk

DÍLO: Plačtivá komedie (vážné téma,místy komické,konec dobrý), Hercyra (tchýně),

Dívka z Andru, Sebetrapič, Bratři (problém výchovy), Eunuchus

 

Lucius Annaeus Seneca ml.- jediný autor tragédií (netypické), filosofické spisy

– propagoval filosofii stoicismu – důraz na etiku, mravní jednání, rovnost

– vchovával Nerona, později nucen spáchat sebevraždu

– DÍLO: Zuřící Herkules

  • uměl vystupňovat tragiku a hrůzu – proto spíš oblíbený filosof

Marcus Aurelius – navazoval na Senecu ve filosofii stoicismu

  • DÍLO: Hovory k sobě – zásady správného vládnutí

Poezie římské literatury

Neoterikové: nová poezie, jedná se spíš o specifické přetvoření řecké lyriky

zestručnění (epigramy, carmina, krátké milostné básně)

 

Cattulus /84 – 54 B.C./– římský básník, představitel milostné lyriky

  • zakladatel subjektivní poezie (hodně vyjadřuje svoji lásku)
  • výrok: “Nenávidím a miluji”

DÍLO: Sbírka básní (Carmina) – 116 básní, věnovány Cornelii

  • část: delší; Kalimachovy a Bereničiny kadeře
  • cyklus epigramů; o neřestech vŘímě (moc pili)
  • lyrické básničky; verše historie osudné lásky

 

Publius Vergilius Maro – DÍLO: Zpěvy pastýřské (Bucolicka), Zpěvy rolnické (Georgica), Aeneis

 

Publius Ovidius Naso /43 B.C. – 18 C.E./ – jeden z nejnadanějších

– mladší generace básníků– vlažný vztah k vlasti, studoval rétoriku, vypravěč, básník, znalec milostného umění, psal spíš pro zábavu

za Augusta vypovězen, což nesl velmi těžce, chtěl se vrátit do Říma (žalozpěvy) přesvědčen, že jeho básně budou nesmrtelné; básně čtivé, populární, po jeh odchodu zákaz ale dál se hrály

  • DÍLO: Médea, Listy heroin (fiktivní dopisy z héroiské doby žen hrdinům – Achillovi,etc)
  • v 5 svazcích-erotické básně
  • Umění milovat – rady mládeži jak udržet lásku, prostředky proti lásce, ojedinělé dílo
  • Jak léčit lásku – láska=nemoc, neustále se odvolává na bohy
  • Metamorfózy (proměny) – epické skladby podle antických představ materiálů v lidi (tvorba člověka…250příběhů, 15knih)
  • Fasti (kalendář) – 6knih; dvojverší=elegiský distych, probírá římské svátky,původ, obřady, zvláštnosti na nebi (opíral se o Varona) – nedokončené (jen prvních 6měsíců – pak vyhnán)
  • Žalozpěvy – popisuje, jak mu je zle, jak by se chtěl vráti do Říma (Listy z Pontu, Helieutica)

 

Quitus Horatius Flaccus /65 – 8 B.C./ – jeden z trojlístku velikánů, známý pro dokonalost formy

  • DÍLO: Ódy, Listy, Satyry, Jamby

 

Próza římské literatury

Gaius Petronius Arbiter – DÍLO: Satyrikon – satyrické dílo o putován 2přátel, setkávají se s různými nešvary společnosti *nedochovalo se celé, nejznámější: Hostina u Trimalchona = návštěva zbohatlíka, co býval chudý, mluví jak dlaždič

 

Lucius Apuleius-DÍLO:Zlatý Osel–mladík je proměněn v osla, putuje Itálií, poslouchá, co si lidé říkají

Martialis– epigramy (krátké veršované útvary, které reagují na aktuální události), rytmus, časomíra





—————————————————————————

 Stáhnout práci v PDF  Upozornit na chybu

 Učebnice k maturitě  Maturitní kurzy

 Učebnice k VŠ přijímačkám  Kurzy na přijímačky

—————————————————————————