Kniha: Stébla trávy
Autor: Walt Whitman
Přidal(a): pavko
Walt Whitman
Walter „Walt“ Whitman (31. května 1819 – 26 března 1892) byl americký básník, esejista a novinář. Patří k nejvlivnějším americkým básníkům a často je označován za otce volného verše a průkopníka civilismu. Jeho dílo bylo ve své době velmi kontroverzní, zvláště pak jeho stěžejní dílo Stébla trávy, které bylo označovano za obscénní kvůli míře sexuálních témat, které se v díle objevovaly.
Whitman pracoval jako novinář, učitel, vládní úředník a také jako dobrovolný pomocník v nemocnicích během americké občanské války. Na počátku své básnické kariéry napsal román Franklin Evans, což byl tzv. „temperance novel“(označení pro román ve kterém kritizuje alkohol a jeho vliv na člověka). Whitmanovo zásadní dílo, Stébla trávy, bylo poprvé vydáno roku 1855 na jeho vlastní náklady. Tímto dílem se snažil přiblížit epickou poezii běžnému Američanovi. Toto dílo dále upravoval a vydával ve vylepšených verzích až do své smrti v roce 1892. Po prodělání mrtvice v roce 1873 a následnému upoutání na lůžko zůstal v Camdenu v New Jersey, kde prožil zbytek svého života. Zemřel ve věku 72 let a jeho pohřeb se stal veřejnou událostí.
Whitmanova sexualita byla vedle jeho díla dalším často diskutovaným tématem. I když se dodnes neví přesně, jak to opravdu bylo, často je považován literárními odborníky za homosexuála nebo bisexuála. Whitman bylo mimo jiné velmi činný v politice. Podporoval Wilmot Proviso, což byl návrh senátora Davida Wilmota, ve kterém bylo požadováno zrušení otroctví na všech územích zabraných Mexikem v Mexické válce, která trvala od roku 1846 do roku 1848. Tento návrh byl také jednou z příčin, která vedla k americké občanské válce. Whitman byl proti otroctví a obecně proti jakékoliv nerovnosti a nespravedlivosti mezi lidmi všech ras a je to vidět i v některých jeho básních.
Život a dílo
Walt Whitman se narodil 31. května 1819 ve West Hills na Long Islandu ve státě New York Quakerům Walterovi a Louise Van Velsor Whitmanovým. Narodil se jako druhé z devíti dětí a už krátce po svém porodu dostal přezdívku Walt, aby se jeho jméno nepletlo se jménem jeho otce Waltera seniora. Jeho otec mimojiné pojmenoval tři jeho mladší bratry po amerických prezidentech Andrew Jacksonovi, Georgi Washingtonovi a Thomasi Jeffersonovi.
Celkově nevzpomínal Whitman na svoje dětsví s příliš dobrými vzpomínkami. Později v dospělosti prohlásil, že jeho nejhezčí vzpomínkou na dětství bylo setkání s markýzem de La Fayettem, francouzským aristokratem a přítelem George Washingtona, který se zúčastnil francouzské revoluce i americké války za nezávislost a účastnil se průvodů v Brooklynu roku 1825, kde byl shodou okolností i šestiletý Walt se svou rodinou.
Ve věku 11 let Walt opustil školu a začal pracovat jako poslíček a o dva roky později jako sazeč v tiskárně týdeníku Patriot. V té době také podlehl knihám a zejména pak Homérovi, Dantemu Alighierimu a Williamu Shakespearovi. Pracoval ještě v několika dalších novinách, z nichž nejvýznamějším byl týdeník Long-Island Star provozovaný stranou Whigů, což byla jedna z důležitých stran během tzv. Jacksoniánské demokracie a oponovala politice Andrewa Jacksona a Demokratické straně. Od roku 1836 učil Whitman také na několika školách, ale po dvou letech, na jaře 1838, s tímto zaměstnáním skončil, jelikož ho příliš nenaplňovalo.
Po jeho učitelské kariéře se Whitman přestěhoval do Huntingtonu ve státě New York a začal tisknout své vlastní noviny s názvem Long Islander. Ty nicméně dlouho nevlastnil, už po deseti měsících je prodal jistému E.O. Crowellovi a sám odešel pracovat jako sazeč do Queensu pro noviny Long Island Democrat. Odešel po několika měsících, aby opět začal učit, ale to mu vydrželo pouhý rok. V roce 1841 se odstěhoval do New Yorku, kde psal do novin New World, které vedl v té době známý novinář, básník a literární kritik Rufus Wilmot Griswold.
Od roku 1842 až do roku 1846 pracoval pro noviny Aurora a poté pro deník Daily Eagle ze kterého byl v roce 1848 propuštěn za své členství v radikálním levicovém křídle Demokratické strany, takzvaném Barnburner wing. Poté odjel Whitman pracovat na krátkou dobu do New Orleans jako editor deníku Crescent. Tam poznal na vlastní oči krutost otroctví, které bylo na americkém Jihu na velmi rozšířené. Po jeho návratu toho samého roku založil noviny Freeman, ve kterých vyjadřoval své postoje vůči otroctví a také sympatizoval se Stranou svobodné půdy, která byla v americkém politickém systému tzv. třetí stranou.
Mezitím Whitman experimentoval s různými literárními žánry, ale nakonec zůstal u poezie. Od roku 1850 začal psát básně z kterých v roce 1855 vytvořil první verzi své nejslavnější básnické sbírky Stébla trávy, kterou vydal čistě ze svých nákladů.
Touto sbírkou si získal obdiv a slova chvály slavného Ralpha Waldo Emersona, esejisty a filosofa, který byl vůdčí postavou hnutí „transcendentalistů“, americké verze romantismu se zvláště blízkým vztahem k přírodě. Navzdory obdivu Emersona a dalších spisovatelů, jako například Bronson Alcott nebo Henry David Thoreau, byla sbírka velmi kritizována, jak veřejností, tak většinou literárních kritiků, zejména pro její údajný urážlivý sexuální obsah. Navíc v roce 1859 byl propuštěn z brooklynských novin Daily Times, kvůli jeho kontroverzní sbírce.
Na počátku americké občanské války roku 1861 Whitman zveřejnil báseň Beat! Beat! Drums!, jako patriotické povzbuzení vojáků Unie. Poté, co uviděl v roce 1862 na seznamu padlých vojáků, zveřejněném v novinách New York Tribune, jméno svého bratra George, neváhal a šel ho okamžitě hledat. To se mu nakonec povedlo a se svým bratrem se o několik týdnů později shledal, nicméně následky války změnili jeho názory a Whitman odešel z New Yorku do Washingtonu D.C.
Ve Washingtonu dostal za pomoci svého přítele Charleyho Eldrige místo vládního úředníka a naprostou většinu svého skromného platu dával na výdaje pro lékařské potřeby pro raněné vojáky o které se staral a také pro svou ovdovělou matku a svého invalidního bratra.V roce 1865 byl propuštěn ze svého zaměstnání, poté co jeho zaměstnavatel zjistil, že napsal Stébla trávy. Whitman žil ve velmi skromných podmínkách, a jediné co mu pomáhalo byly občasné prodeje sbírky. Čas od času dostával Whitman také peníze od spisovatelů z USA i Velké Británie, aby mohl dál živit sám sebe i ostatní kolem něj.
V roce 1872 přijel do Camdenu ve státě New Jersey pečovat o svou umírající matku, která žila v domě jeho bratra. Jen o rok později prodělal Whitman mrtvici a byl natolik slabý, že už se nemohl skoro pohnout ze svého lůžka. Navzdory mrtivici byl Whitman produktivní ve svém psaní a v této době vydal tři nové verze sbírky Stébla trávy a také ho navštívil Oscar Wilde a Thomas Eakins. V domě svého bratra zůstal až do roku 1884, kdy si vydělal ze svých nových vydání na svůj vlastní dům.
V této době už Whitman nebyl příliš schopný ani psát a své poslední poznámky a úpravy zahrnul do své poslední verze sbírky, takzvané „Deathbed Edition.“ Whitman zemřel 26. března 1892 ve svém domě v Camdenu a pitva prozradila, že zemřel na plicní tuberkulózu. Byl pohřben do hrobky, kterou si sám navrhl na Harleighském hřbitově.
Stébla trávy
Tato básnická sbírka byla nejdůležitějším dílem Walta Whitmana, a i když ji vydal už v roce 1855 s jejím vydáváním a upravováním pokračoval až do konce svého života. Mezi nejznámější básně z této sbírky patří „Song of Myself“, „I Sing the Body Electric“, „Out of the Cradle Endlessly Rocking“, a v pozdějších vydáních, elegie na zavražděného prezidenta Abrahama Lincolna, „When Lilacs Last in the Dooryard Bloom’d“.
Tato sbírka je především vyzdvihovaná, za své otevřené popisování potěšení ze sexuálních a smyslových požitků v době kdy bylo o něčem takovém psát velké tabu a takové myšlení bylo považováno za amorální. Whitman tímto dílem hlavně díky používání volného verše rozčeřil vody americké literatury a zasloužil se o uvolnění básnické tvorby v celosvětovém formátu. Oslavoval zejména lidské tělo a materiální svět. Dílo bylo ovlivněno Ralphem Waldo Emersonem a transcendentálním hnutím. V básních Whitman hlavně zdůrazňuje roli přírody a člověka jako individuální bytost. Avšak stejně jako Emerson, nezdůrazňoval pouze jenom lidské tělo, ale také ducha a mysl a obojí stavěl na roveň a pokládal za hodné básnické chvály.
Jeho dílo ovlivnilo mnoho spisovatelů a básníků. Byl jedním ze vzorů amerického básníka Ezry Pounda, který je považován za významného představitele modernismu a také za zakladatele imagismu a vorticismu. Jeho sbírka a mírně tulácký styl života byly vzorem pro později vzniklé hnutí Beat generation a stejně tak proti válečné básníky Adrienne Riche a Garyho Snydera. Známý básník a vydavatel Lawrence Ferlinghetti se nazýval jedním z Whitmanových divokých dětí a název jeho básnické sbírky Starting from San Francisco je odkazem na Whitmanovu báseň Starting from Paumanok. Slavný irský spisovatel Bram Stoker, který si s Whitmanem až do jeho smrti dopisoval, napsal postavu Draculy právě podle Whitmana, kterého považoval za zásadového a zajímavého muže. Whitmanova sbírka ovlivnila také tvorbu Oscara Wilda nebo významnou americkou básnířku 19. století Emily Dickinson.
