Kniha: Strakonický dudák aneb Hody divých žen
Autor: Josef Kajetán Tyl
Přidal(a): Svobee
Rozbor díla: Strakonický dudák
- DRUH: drama
- ŽÁNR: DRAMATICKÁ BÁCHORKA – znaky pohádky: dějové skoky, nadpřirozené postavy (Lesana, Rosava…), kouzelné předměty (dudy), černobílé postavy (Kalafuna, Dorotka X Vocilka, Zulika, typicky pohádkové postavy (princezna, král), odchod Švandy do světa, šťastný konec, dobro vítězí nad zlem + nejčastěji vychází z prostého prostředí (vesnice)
Má 3 dějství – při přechodu dějový skok
- Dudy – kouzelný předmět, pokud jim přestane věřit, přestanou ony věřit jemu a hrát, schopnost rozveselit a roztančit lidi
- Podmínka – Dorotka + Švanda – pravá láska (ona panna), vysvobození
- DOBA A MÍSTO DĚJE– 19.století, Strakonice a okolí + cizina (Turecko)
- NÁMĚT –pověst pocházející ze Strakonicka.
- POSTAVY: – lze rozdělit do kategorií – reálné X ireálné, kladné X záporné
1) IREÁLNÉ:
- ROSAVA: víla, Švandova matka, obětavá, milující, víla –> polednice (měla Švandus člověkem) – >divoženka, mluví ve verších, doprovází Š., požádá ostatní polednice o začarování dud, přesvědčí Dorotku, aby ho vysvobodila od lesních žen, důraz na mateřskou lásku
- LESANA – vládkyně lesních panen, polednic, divoženek, je přísná, věří v lásku
- JAZYK: básnický veršovaný jazyk
2) REÁLNÉ:
- lidové postavy:
- ŠVANDA: chudý dudák, který se kvůli lásce vypraví do světa, aby vydělal penízepotřebné k sňatku s Dorotkou, cílevědomý, naivní, lehkovážný,dobrosrdečný, vychloubačný, namyšlený, ješitný paličatý, mění se, furiant (nad něj není), vychovávají ho jiní rodiče, má kladné i záporné vlastnosti, je přátelský, podnikavý, naivní, aktivní, upřímný, opravdově miluje Dorotku, má dobré srdce X snadno se nechá ovlivnit, nechá se zlákat penězi
- KALAFUNA: Švandův přítel, pomáhá Dorotce najít jejího milého, hraje se Švandou, má mnoho dětí, flegmatik, má za ženu Kordulu, hrdý český prostý člověk, obětavý, srdečný, miluje svou vlast a rodinu
- VOCILKA: podvodník chtějící vytáhnou ze Švandy i poslední peníz, stydí se začešství, komolí slova, parazit, hamižný, vypočítavý, bývalý student, tulák, příživník, prospěchářský, chytrácký, pokrytec, peníze jsou pro něj nadevše (znak realistické literatury=> nelze mu popsat českého člověka do jedné postavy, a proto ho popisuje pomocí těchto 3 postav)
- DOROTKA: věrná, odvážná, milující, Švandova budoucí žena, skromná, pracovitá, obětavá
- KORDULA: Kalafunova žena, miluje ho, je rázná, nepáře se s ním, přijme ho zpět
- panstvo:
- ZULIKA: turecká princezna, protivná, povýšená, mluví o sobě ve 3. osobě (Já maláZulika), básnické obraty, rozmazlená
- ALAMÍR: snoubenec Zuliky, má ji rád, nechá Švandu vsadit do vězení
- KRÁL ALENOROS
- JAZYK: próza, hovorový jazyk, nespisovná slova, nářečí, lidové výrazy, Vocilka si slova i vymýšlejí, slova cizího původu
- VZTAH ŠVANDY A VOCILKY– Švanda ho má rád, myslí si, že to s ním myslí době x Dorotka ho prohlédne, má zlé tušení, varuje ho před ním
- ŠVANDA X KALAFUNA – Voc. ho nemá rád, Kalafuna nakonec podpoří Švandu, aby šel do světa (když slyší hrát dudy)
DĚJ:
Švanda a Dorotka jsou mladí milenci, kteří se chtějí vzít. Avšak do jejich lásky se postaví dorotčin otec Trnka, který s jejich sňatkem nesouhlasí. Svatbu mladému páru povolí pouze pod podmínkou, že Švanda vydělá peníze, kterými by byl schopen zajistit Dorotku, protože sám Švanda je sirotek a přebytkem peněz neoplývá. Aby Švanda vydělal peníze, rozhodne se jít do světa. S Dorotkou se rozloučí a slíbí jí, že se do měsíce vrátí. Cestou ze svého domova usne na paloučku v lese, kde ho najdou víly. Jelikož jeho matka Rosava je jednou z víl, přemluví své kolegyně, aby začarovali Švandovi jeho dudy, s nimiž bude vydělávání peněz ve světě jednodušší. Rosova přemluví paní všech víl, aby mohla doprovázet Švandu ve světě a ochraňovat ho. Paní víla prosbu vyplní pod podmínkou, že Švanda jí nikdy nespatří. Švanda má se svými dudami ve světě velké úspěchy. Jednoho dne potká na svých cestách podvodníka Vocilku, ze kterého učiní sekretáře. Vocilka, nečestný to muž, neustále Švandu šidí, avšak naivní Švanda na jeho podvody stále nepřichází. Na svých cestách narazí na princeznu Zuliku, kterou se mu podaří díky svým dudám rozveselit a je mu nabídnuta princeznina ruka. Švanda v cizině zapomíná na svou milou v Čechách a přijímá nabídku. Mezitím si Dorotka posteskne po Švandovi, který se dlouho nevrací z ciziny, a s přítelem Kalafunou se vydají Švandu hledat. Dorotce a Kalafunovi se podaří Švandu najít v královském paláci. Do paláce se jim podaří proniknout, avšak Švanda zaslepen Zuličinou krásou se jich nezastane a oba jeho přátelé jsou vyvedeni z paláce ven. V tom okamžiku přijíždí do paláce původní Zuličin snoubenec, kterému její otec slíbil její ruku. Rozzlobený budoucí manžel nechá Švandu uvěznit. Ve vězení si Švanda konečně uvědomí svou chybu. Zjeví se mu tam jeho matka Rosava, která porušila přísný zákaz své paní. Poví mu veškerou pravdu o jeho původu. Jelikož porušila slib uvrhne ji paní všech víl mezi divé ženy, ale ještě před tím pomůže Švandovi uprchnout z vězení, aby se vrátil do Čech za svou milou. Zrazená Dorotka už nechce o Švandovi nic slyšet, ale do děje se opět vkládá Švandova matka a prozradí Dorotce, že je Švanda v ohrožení. Švandu totiž vylákal do lesa Vocilka a hodlá mu ukrást jeho zázračné housle. V lese je Švanda nucen hrát divým ženám, které ho hodlají utancovat k smrti. Náhle se objeví Dorotka a osvobodí Švandu od zlých kouzel. Teď už jejich lásce nic nebrání a společně se vracejí domů. Nakonec se i paní všech víl slituje nad Švandovou matkou a odpustí jí.
Hlavní myšlenka:
- Ukázat rozdíly mezi chudobou a bohatstvím, rozdílyjednotlivých částí světa a poukázat na zlo a závist, která mezi lidmi existovala vždy a vždy existovat bude, důraz na domov, národ, vlast, venkov (tam jsou zachovány dobré mezilidské vztahy, lidé poctiví, obětaví), odsouzení ciziny – hlavně peníze, které křiví lidské vztahy) Švanda a Dorotka)
- Švanda se během díla mění: když se vrací domů z Turecka, doma už čeká na Dorotku, ta se vrací po něm a ona ho odmítá (on prohlédne – chce jen jí)
Kompozice díla:
- hlavní postavy velmi spojeny s dějem
- Autor nezasahuje do děje, stojí nad dílem – pouze scénické poznámky
- Děj je řazen chronologicky
- a) úvod – vydání Švandy do světa
- b) zápletka – očarování Švadových dud
- c) rozvoj děje – uvěznění Švandy do vězení
- d) peripetie – návštěva Rosavy ve vězení
- e) závěr – šťastný návrat obou milenců domů
Jazyk:
- oslava českého lidového jazyka
- lidová přirovnání, hovorové výrazy, plné humoru, lidové výrazy
- pořekadla a přísloví
- v paláci Švanda mluví jednoslovně – ukázka toho, jak ztratil pevnou půdu pod nohama
- jazyk Vocilky – obsahuje cizí výrazy, pohrdání mateřštinou, jimiž se povyšuje nad své okolí
- svět ciziny jazykové odlišen – strojený, neživotný, umělá vyjádření, pořádek slov
- Stavba vět: složitá souvětí
- Zulika o sobě mluví ve 3. Osobě, popisuje se zdrobnělinami -> rozmazlenost
- Jazyk víl: veršovaný, básnický jazyk, básnické jazykové prostředky se vyskytují střídmě, malá počet básnických slov a strojených souvětí, sdružená rým, většinou čtyřstopé verše, jazyk českých pohádek – projev nadpřirozených postav má téměř epický charakter stejně jako lidové pohádky
- Odlišnost v pravopisu: s dudama, s náma, příčestí minulé bez přípony – doved
- Užívání přívlastkového ten – hovorový ráz
- Prostá větná stavba, běžné obraty, oslovení, vsuvky
- V díle se střídá jazyk vesničanů, který je hovorový, humorný, objevují se lidová pořekadla, pranostiky… Dále se střídá jazyk Vocilky,který komolí české výrazy a snaží se mluvit přehnaně spisovně. A nakonec,se objevuje jazyk víl, který je psán ve verších. Autor užívá přímou řeč a objevují se rozhovory postav, jak už je typické u divadelních her.Vocílka a Kalafuna jednoduše mluví, Vocílka užívá milostpane, milostslečno, přirovnání, lidová přísloví
- Ponaučení – láska zvítězí, člověk by neměl důvěřovat
- Hra byla ve své době velmi blízká společnosti
