Kniha: Strakonický dudák
Autor: Josef Kajetán Tyl
Přidal(a): Evillness
Literárně historický kontext
Předzvěst revolučního roku 1848
- první přestavení 20.11.1847-nebývalé množství diváků
- Tyl byl předním bojovníkem národně-osvobozovacího odboje
- ukazoval prosté lidi v jejich vztahu k domovu a národu, vlasti a upozorňoval na jejich morální převahu nad panským světem v cizině
- ukázal sílu českého lidu, přinášel důkaz,že lid je jádrem národa
- literatura pobízela k vlastenectví a vedla český lid k pocitu sebevědomí
- dílem začíná svou řadu dramatických báchorek a revolučních historických dramat
Rozbor díla: Strakonický dudák
- divadelní hra J. K. Tyla
- báchorka – pohádková hra, spojení fantastické motivů s otázkami soudobé společnosti
- jde o nápravu a záchranu hrdiny, který pochybuje
- nadpřirozené postavy
- šťastný konec
- námět z lidové tradice-inspirace jihočeskou pověstí o dudákovi který hrál pod šibenicí
- osobitý styl autora-spojil typickou českou vesnici a pohádkové bytosti, typická „českost“ postav – v 19. stol. byl dudák nejvýraznější symbol české lidové kultury, symbol češství
- protihra dvou typických charakterů: Švanda kolísá mezi vlivem věrného přítele Kalafuny a mazaného Vocilky.
Idea díla
- oslava českého lidu, jeho síly, lásky a obětavosti
- ukazuje jak peníze kazí vztahy mezi lidmi
- na osudu Švandy ukazuje, jak nebezpečná je touha po penězích a omámení světem ciziny
- na postavě Vocilky ukazuje nízkost všech kdo jsou ochotni pro peníze udělat cokoli
- báchorka je namířena proti všem kdo dávají přednost cizině před vlastí
- vítězství citu nad mocí peněz a pochybným leskem ciziny
- na konci je Švanda na svou vlast hrdý „Já nechal tedy svět světem být – a vandroval jsem domů. Kdo mě potřebuje, však on mě najde; mým dudám se nevyrovná žádná muzika“
- Rosava – zoosobnění české přírody, jež svému synu vdechuje do dud kouzelné umění
Postavy – typy českého života
- každá tvoří určitý český typ
- Švanda – ústřední postava, ukazuje klady i zápory
- nositel lidového nadání, podnikavý-symbol české podnikavosti,
- důsledný při uskutečňování svých plánů
- z domova odchází nejen proto,že chce získat peníze na svatbu, ale i proto, že se doma cítí spoután, je naplněn českou nespokojeností
- lehkomyslně podléhá cizím vlivům – Vocilka využije jeho ješitnosti a samolibosti
- opojen mocí zrazuje svůj původ: „My, co jsme páni,-víš,my máme docela jiné oči,něžli prostý lid“
- opojen mocí a penězi zrazuje svůj původ, věrnost své vlasti a je ochoten sloužit penězům a přepychu v cizině
- záporné stránky povahy vedou téměř ke skáze
- záchrana v podobě lásky Dorotky, přátelství Kalafuny a mateřské lásky Rosavy
- Dorotka – statečná, jde si pro Švandu a jde ho vysvobodit k šibenici
- nemyslí na sebe – pomáhá nezištně
- nedychtí po penězích, když Švanda odjíždí chce jen novou šněrovačku-nic drahého
- má na švandovi ráda to čisté a zdravé v něm „Jestli se nepolepší sám od sebe-nechci mít ouvazek se zlými“ říká, když jí po návratu vyhrožuje,že si něco udělá, neodpustí-li mu.
- Kalafuna – zdravý kořen národa, vtělená láska k zemi
- vlastenec – ani v paláci nepřestane toužit po domově
- srostlý s rodnou zemí „Já nevystrčil jaktěživ bradu dál, než abych řekl, za panské stodoly; a co mi schází?“
- dokáže se obětovat s naprostou samozřejmostí, pro pomoc příteli opouští rodinu i domov i když ví, že se na něj žena bude zlobit
- typ českého muzikanta
- Kordula – starostlivá česká máma, pracovitá, rázná
- často hubuje manžela, ale má ho ráda
- Vocilka – spolu s panským světem stojí v opozici proti lidovým postavám
- pro osobní prospěch schopen čehokoli
- o svém jméně říká,že je anglické,jinak by nebylo hezké
- nutí Švandu, aby zradil krajany
- bezcharakterní, nedbá mravních zásad, Švandovi lichotí, předstírá lásku k umění
- zbaběle zrazuje švandu před Alamirem
- autor na něm ukazuje k čemu až vede příživnictví-když V. vede švandu do lesa,aby se zmocnil čarovných dud
- Cizí svět: princezna Zulika, král Alenoros, princ Alamir
- ukazuje jak mocní ve své pýše mají nelidské vztahy k člověku
- neohlížejí se na vůli a pocity jiných
- myslí si, že penězi a mocí dosáhnou čehokoli (neptají se,jestli princeznu za ženu chce)
- odstraní toho,kdo se jim nehodí (uvěznění Š.)
- Nadpřirozené postavy
- Rosava – ztělesnění mateřské lásky,která je ochotna pro dítě obětovat vše, synovým návratem je osvobozována i vlast
- Víly a divé ženy – zoosobnění české přírody
- divé ženy předtsavují ničivé síly přírody, k ochraně před nimi je potřeba láskyplné obětavosti jakou má Dorotka
Kompozice:
- rozmístění postav do dvou skupin, které svádějí o švandu zápas
- 1. Dorotka, Kalafuna, Rosava – chrání švandu
- 2. Vocilka, cizí svět a divé ženy – vedou Š. ke zkáze
- Š. hledá smysl života a bloudí
- Děj se prudce rozvíjí, je uveden lákáním ciziny, poté už je o cizině samotné
- vyvrcholení v podobě poznání krutosti mocných
- v závěru prudký spád – ohrožení divými ženami, záchrana Dorotkou
- na pozadí „pohádka“ o víle: vstupní vyprávění: Rosva o svém synu
rozvíjení: prosby Rosaviny
vyvrcholení: odsouzení R. mezi divé ženy
rozuzlení: osvobození lidskou obětavostí
- zpěvné vsuvky (např.: Šavličkova píseň o penězích v prvním jednání)
Jazyk
- oslava českého lidového jazyka
- lidová přirovnání „Tyť jsi ještě jako lusk“ , „Dělá na mne oči, jako by mě chtěl polknout“ výzva ke zpěvu „Neseďme tu jako zařezaní. Zadělejme si ňákou“
- hovorový jazyk, plný humoru
- lidové výrazy „Louskej bídu“ Vezmi oči do hrsti“
- pořekadla a přísloví
- v paláci Š. mluví jednoslovně – ukázka toho,jak ztratil pevnou půdu pod nohama, když se pak vrátí domů je zase mnohem výřečnější
- jazyk Vocilky – obsahuje cizí výrazy – pohrdání mateřštinou, jimiž se povyšuje nad své okolí
- je z něj cítit jeho prodejnost
- svět ciziny také jazykově odlišen – strojený a neživotný
- umělá vyjádření “ ježto se opovážil květinu mé lásky-zřítelnici duše mé, plamenem sladké touhy naplnit“
- pořádek slov „Oni to donesou zatím do příbitku tvého“
- stavba vět – složitá souvětí
- Zulika o sobě mluví v 3. osobě a popisuje se zdrobnělimami – ukazuje rozmazlenost
- Jazyk světa víl:
- veršování, básnický jazyk, básnické jazykové prostředky ale ale vyskytují střídmě, malý počet umělých básnických slov a strojených souvětí
- sdružený rým, vetšinou čtyřstopé verše
- jazyk českých pohádek, projev nadpřirozených postav má téměř vždy epický charakter stejně jako lidové pohádky
- odlišnosti v pravopisu
- tvary 7. pádu množ. č. – s dudama, s náma
- příčestí minulé bez přípony – doved
- užívání přívlastkového ten – přispívá k hovorovému rázu jazyka – „Kdepak máš ty peníze?“
- prostá větná stavba-běžné obraty, oslovení, vsuvky, prosté otázky
Význam díla:
- patří k nejvýznamnějším dílům obrozenecké literatury
- silně působí na obecenstvo
- nadčasovost
