Jméno: Struktura literárního díla
Přidal(a): Anna Papouskova
Každé literární dílo má:
OBSAH – vše, o čem dílo vypovídá
FORMU – způsob ztvárnění literárního díla, uspořádání uměleckých prostředků
3 VRSTVY
- jazykovou
- tematickou
- kompoziční
Jazykovou vrstvu literárního díla tvoří:
- slovní zásoba – výběr slov (spisovná, nespisovná, nářečí, neologismy, archaismy, knižní výrazy)
- zvuková stránka jazyka
- grafické prostředky
- figury – zvláštní kombinace slov
- tropy – obrazná pojmenování
- prostředky specifické pro poezii (rým)
Zvuková stránka jazyka
- Eufonie = zvláštní uspořádání hlásek,
- libozvučné uspořádání hlásek (vychází ze zvukových a významových zvláštností určitých českých hlásek – L, S, Š, R, Ř,…A, E, I,…)
- Rým – je zvuková shoda koncových hlásek (v českém verši obvykle od samohlásky poslední rytmicky důrazné slabiky) na konci veršů nebo půl veršů
Druhy rýmu:
střídavý – ABAB
sdružený – AABB
obkročný – ABBA
přerývaný – ABAC
- Aliterace – náslovný rým; opakování stejných hlásek na začátcích slov
Nade mnou kolo — kůl — kostlivec — lebka bledá… (K. H. Mácha)
Zvuková stránka jazyka
Onomatopoie – zvukomalba, uskupení hlásek vyvolávající dojem skutečného zvuku (citoslovce)
Grafické prostředky
Slouží k ozvláštnění textu– verš, strofa, jiný typ písma, interpunkce, kaligram
Kaligramy– obrázkové zobrazení básně (báseň do obrazu)
FIGURY
- Anafora – opakování stejných slov na začátcích strof nebo veršů
Darmo, řeko, tvoje lkání,
darmo tmavou nocí zní… (K. H. Mácha)
- Epifora – opakování stejných slov na konci veršů
Přicházím k Tobě. Jaké to máš vlasy!
Tak těžké, vonné, sametové vlasy. (K. Toman)
- Epanastrofa – opakování stejných slov na konci jednoho a na začátku druhého verše
Vybíral jsem celé plástve,
celé plástve černého medu … (M. Florian)
- Epizeuxis – opakování stejných slov v jednom verši několikrát za sebou
Plavovlasá země
se vzdouvá, se vzdouvá.
Slunečními řetězy zavěšena
se houpá, se houpá. (V. Závada)
- Pleonasmus – nadbytečné seskupení souznačných nebo významově si blízkých slov a výrazů.
Hornické děti jdou si hrát
a já jsem slepý a já je nevidím… (V. Závada)
- Inverze – obrácení obvyklého pořádku slov
Miláčku, ty máš v ústech zralou třešni!
Jak chutná ti? (V. Nezval)
- Řečnická otázka – otázka, na níž ten, kdo ji klade, nečeká odpověď
Bez konce jsou lesy markýze Géra.
Otcové když v jeho robili dolech,
smí si vzít sirotek do klínu drva,
co pravíš, Maryčko Magdónova? (P. Bezruč)
- Apostrofa – oslovení věcí, osob, smyšlených postav nebo abstraktních pojmů
Milenčin dopise, lampo, kniho kamarádova… (J. Wolker)
- Gradace – pojmenování nebo motivy seřazené podle významu tak, aby měly vzestupnou tendenci
Zpíval, že bude, až bude,
že bude stále perutný
a ještě perutnější, ba nejperutnější z perutnatců. (L. Kundera)
- Kontrast (protiklad)– postavení jevů nebo slov opačného významu vedle sebe, záměrné spojení protikladných myšlenek a obrazů
Byl to černoch černý jako vrána;
ona jméno měla Liliana. (F. Gellner)
- Citace – použití cizího slovesného projevu rčení v básni
- Metafora – je přenesení významu na základě podobnosti, vzhledu, funkce, vlastností, pohybu apod; označení jednoho jevu pojmenováním jevu druhého – a srovnání nebo konfrontace těchto jevů na tomto základě
Tvé oči dva výstřely naslepo
Dva výstřely naslepo které se neminuly cílem
Dva výstřely naslepo za rohem ulice kudy jsem šel
Jak vězeň hledající konec dvora
(V.Nezval)
- Personifikace – přenos pojmenování lidských vlastností a jednání na neživé věci a abstraktní pojmy
Na stole světlo
boxuje s noční můrou.
A po dvoře chodí vítr
jako chlap
(K. Biebl)
- Básnické přirovnání je prostředkem k tomu, aby určitý jev, určité dění byly zprostředkovány co nejnázorněji, zároveň aby čtenář mohl popustit uzdu své fantazii a jeho představa byla co nejbohatší.
…noc je jak broušený krystal hrůzy … (F. Halas)
- Metonymie – přenesení významu na základě věcné souvislosti
Vypil celou sklenici
- Synekdocha – přenesení významu ve vztahu mezi celkem a jeho částí (část zastupuje celek)
Paprskem cest šly nožky dětí
a už je pro mne pustý jez,
pod kterým marně chtěl bych dnes
jednu z těch tváří uviděti.
(J. Seifert)
- Oxymóron – spojení významově protikladných slov
dávná severní zář, vyhaslé světlo s ní,
zbortěné harfy tón, ztrhané strůny zvuk,
zašlého věku děj, umřelé hvězdy svit,
zašlé bludice pouť, mrtvé milenky cit,
zapomenutý hrob, věčnosti skleslý byt,
vyhasla ohně kouř, slitého zvonu hlas,
to jestiť zemřelých krásný dětinský čas.
Zbortěné harfy tón, ztrhané zvuky zvuk…
(K. H. Mácha)
- Alegorie neboli jinotaj pramení z potřeby nenazvat skutečnost pravým jménem, nevyřknout ji. Alegorie je tedy obrazným vyjádřením dějů, jevů, vlastností na základě utajené paralelnosti. Zvířecí bajka je epický žánr, který je čistou alegorií.
- Epiteton – básnický přívlastek, zdůrazňuje stálou nebo mimořádnou vlastnost.
- (cikádové oči, sivá holubička, lstivý Odysseus)
Tematická vrstva literárního díla
Tematickou vrstvu díla tvoří:
- téma (hlavní, vedlejší)
- námět, látka
- epizoda
- motiv
Kompoziční vrstva literárního díla:
- kompozice
- kompoziční postupy
- řeč autora, řeč postav
Kompozice
je způsob uspořádání a spojování jednotlivých tematických prvků se zřetelem k celkovému záměru autora, k ideovému obsahu díla a vůbec jeho uměleckému smyslu.
Kompoziční postupy
– postup chronologický (čas plyne dopředu)
– postup retrospektivní (čas zpětně) (zpětným pohledem)
Řeč autora, postav
- Objektivní – autor stojí nad příběhem, do děje vstupuje jen svými komentáři, nebo do něj nevstupuje vůbec, všechny skutečnosti zná dopředu: er – forma
- Subjektivní – vypravěč je součástí příběhu, nejčastěji hlavní postava: ich-forma
