Kniha: Svatební košile
Autor: Karel Jaromír Erben
Přidal(a): Petra
Gymnázium Týn nad Vltavou
Karel Jaromír Erben – Kytice (balada )
Seminární práce z literárního semináře
Petra Kulandová
Třída: Oktáva
Obsah
Obsah
Úvod
Život a tvorba Karla Jaromíra Erbena
Rozbor balady Svatební košile
Vlastní interpretace sbírky Kytice
Závěr
Zdroje
Úvod
Jako téma této seminární práce jsem si zvolila úžasné dílo od Karla Jaromíra Erbena – Kytici. Budu se zabývat rozborem balady Svatební košile. Dále popíšu autorův život a tvorbu a nakonec přidám i vlastní názor na jeho dílo.
Tuto sbírku básní jsem si vybrala, protože se mi líbí a fascinují mě především tragické osudy postav. Měla jsem možnost zhlédnout také filmové zpracování Kytice od režiséra Františka A. Brabce z roku 2000 a moje nadšení se ještě vystupňovalo. Film obsahuje bohužel jen sedm básní ( Kytice, Vodník, Svatební košile, Polednice, Zlatý kolovrat, Dceřina kletba, Štědrý večer), ale i přesto byl oceněn čtyřmi Českými lvy za nejlepší kameru, hudbu, zvuk a plakát.
Život a tvorba Karla Jaromíra Erbena
Karel Jaromír Erben (7.listopadu 1811 Miletín u Hořic v Podkrkonoší – 21. listopadu 1870, Praha) byl český historik, básník, sběratel písní a pohádek, archivář a vydavatel ústní lidové slovesnosti. Představitel českého literárního romantismu. Vystudoval gymnázium v Hradci Králové a poté filosofii a práva v Praze. Při svých studiích se seznámil s Karlem Hynkem Máchou a Františkem Palackým, se kterým spolupracoval po zbytek života. Před smrtí stihl vystřídat mnohá zaměstnání ( úředník u soudu, sekretář Českého muzea, archivář města Prahy (1851), ředitel pomocných úřadů pražských (1864)). Oženil se s Barborou Mečířovou a po její smrti s Žofií Mastnou. Musel se také vyrovnávat se smrtí několika svých dětí. V roce 1870 Erben umírá v pouhých 59 letech v Praze.
Ve své tvorbě využíval především ústní lidovou slovesnost s cílem ukázat dávné představy lidu o životě a světě. Neuznával vzpoury člověka proti osudu a uctíval daný řád. Také proto najdeme v jeho básních témata viny a trestu.
Historická díla
Rukopis musejní letopisů Kosmových
Ondřej Puklice ze Vstruh
Příspěvky k dějepisu českému, sebrané ze starých letopisů ruských
Měsíčník hodin staročeských na Staroměstské radnici
Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae et Moraviae
Sebrané spisy Jana Husa
Sběratelská činnost
Prostonárodní české písně a říkadla
České pohádky (Zlatovláska, Otesánek, Pták Ohnivák, Hrnečku vař…)
Jeho jedinou sbírkou básní, kterou vydal je Kytice z pověstí národních (1853). V roce 1861 vyšla podruhé v rozšířené verzi o báseň Lilie a oddíl příležitostných písní. Hlavní téma: Konflikt člověka se základními mravními zákony. Hrdinové nejsou aktivní; nebojují s tím, co je omezuje; jsou trestáni za své chyby. Romantické prvky: motiv zločinu a jeho vykoupení, osudovost, vášeň, motiv člověka v kontrastu s krutou přírodou.
Rozbor:
Literární forma- poezie
Literární druh- lyriko-epika
Literární žánr- balada (=báseň s tragickým koncem)
Literárně historický kontext- Národní obrození, 2. polovina 19. století
1) Tematický plán
2) Kompoziční plán
3) Jazykový plán
1) Tematický plán
Téma- Víra v Boha ochrání před zlem každého
Motivy- modlitba, Panna Marie, Bůh, znamení, láska, rouhání, nadpřirozeno, duchové, košile, hřbitov, svatba, noc, cesta, mrtvoly, hroby, růženec, modlitební knížky, křížek, kostel, naivita, procitnutí, lest, komora, umrlec, svítání, ponaučení
Charakteristika postav- dívka (naivní, věřící, rouhá se, smutná, vyděšená, chytrá)
duch jejího milého (zlý, zákeřný, lhář, nadpřirozená bytost)
umrlec ( subjekt, který se v díle moc neprojevuje; poslouchá
rozkazy ducha, ale také dívčiny prosby)
Prostředí- Děj se odehrává nejdříve ve světnici, poté venku za temné noci a nakonec na hřbitově a v komoře
Děj- Dívka truchlí už třetím rokem pro svého milého, který musel odejít do ciziny a ještě se odtud nevrátil. Modlí se k obrazu Panny Marie a rouhá se. Vyhrožuje, že se zabije, jestli se její milý nevrátí. Najednou kdosi zaklepe na okno a dívka tam uvidí svého milého. Otevře mu, ale ještě neví, že on už není mezi živými. On jí říká, že s ním musí rychle jít a že ještě dnes bude svatba. Dívka nechápe, proč teď v noci, ale zaslepená láskou a radostí ze shledání s ním, jde. Po cestě si duch všimne, že dívka si s sebou nese modlitební knížky, růženec a křížek po své matce. Všechny věci jí zahodí pryč, protože jemu jako zlému duchovi by mohly ublížit. Když doletí ke hřbitovu, dívka náhle procitne a ve snaze zachránit si život, řekne duchovi, ať jí ukáže cestu odkud přišli. On se vznese a dívka rychle utíká do komory, kde spí umrlec. Zavře za sebou závoru a duch mlátí na dveře a přikazuje umrlcovi, ať mu otevře a dá mu tu živou. Umrlec se několikrát zvedá, ale dívka ho vždy modlitbou a prosbou k Bohu pošle zase spát. Když už se zdá, že dívce nic nepomůže, najednou začne svítat a ona je zachráněna.
2) Kompoziční plán
1. Expozice- Dívka se modlí a čeká na svého milého
2. Kolize- Místo živého muže se objeví duch
3. Krize- Duch vede dívku až ke hřbitovu a ona náhle zjistí, že už je mrtev
4. Peripetie- Uteče se schovat do komory, ale tam leží umrlec, který poslouchá ducha
5. Katastrofa- Dívce zachrání život její modlitby a svítání
Kompoziční princip- chronologický
Forma- Rým je sdružený ( AABB nebo AABBCC) = shodné slabiky na konci každého verše. Počet slok se nedá přesně určit, ale je jich přibližně 65 a jsou různě dlouhé. V básni najdeme také přímou řeč, otázky a zvolací věty a to vše jí dodává na dynamičnosti. Hlavní postavy jsou v kontrastu ( dívka (živá) x duch ( mrtvý) ). Člověk bojuje s nadpřirozenými silami. Tato báseň zrcadlově souvisí s baladou Vrba ( v obou se vyskytuje přeměna osobnosti).
3) Jazykový plán
Autor používá spisovnou slovní zásobu-slova neutrální ( stěna, růže, panna…); slova básnická (povít, odkvěta, sluch, zdráv, žeť…). Dále v textu objevíme citově zabarvená slova, především lichotivá ( poupátko, slzička, tatíček, trávníček…).
Syntaktické prostředky:
a) Figury: Anafora- a lampa ještě svítila, a lampa ještě hořela
první rok přádla hledívej, druhý rok plátno polívej
Již jsem košile ušila, již jsem je v truhle složila, již moje routa v odkvětě
Možná, žeť větru tažení, možná i- zlé že znamení!
Hoj, má panenko, tu jsem již!
Hoj, má panenko, co děláš?
třetí košile vyšívej:
až ty košile ušiješ
Epizeuxis- „„Zasej, má milá, zasej len a na okénko: ťuk, ťuk, ťuk! „Ach můj milý! ach pro nebe! „Ach pro boha! ach co pravíš? Byla noc, byla hluboká, A on tu napřed – skok a skok, a vyli, vyli divnou věc:
Epanastrofa- „„Ho, nech modlení – skoč a pojď,
skoč a pojď a mě doprovoď;
živ-li a zdráv je tvůj otec?
tvůj otec a tvá milá máť,
Aliterace- ve světě šírém, širokém
Přirovnání- tak jako růže s poupátkem ve světě šírém, širokém, co kámen v moři hlubokém
Inverze- život bych dala pro něho
Apostrofa- „ Žel bohu, kde můj tatíček? Maria, panno přemocná, ach budiž ty mi pomocna. Maria, matko milosti, buď pomocnicí v žalosti!
Významové prostředky:
b) Tropy: Metafora- květ blaha; jarý květ; větru tažení; aneb jiného v srdci máš
Personifikace- již jedenáctá odbila; želem se ňádra zdvihaly; bratra mi koule zabila; pohnul se obraz na stěně; lampa prskla; vítr burácí
Synekdocha- na záspí kroků zvuk; ve dne mé oči tlačí sen; psi houfem ve vsi zavyli; a oko boží nade mnou
Hyperbola- sestra do roka nežila; tři léta o něm ani sluch
Eufemismus- již na něm roste trávníček; aneb život můj náhle zkrať
Epiteton- nízká světnička; boží rodička; zlé znamení; můj milý; pustá noc; divná věc; pěkná noc
Oxymóron- lampa temně hořela; vstávají mrtví ze hrobů
Symbol- bílé ňádra
Zvukové prostředky:
Tautologie- ve světě šírém, širokém; a lampa ještě svítila, a lampa ještě hořela; pověz můj milý, řekni přec
Vlastní interpretace sbírky Kytice
Všech 13 básní ve sbírce Kytice je úžasně zpracovaných jak po stránce formální, tak po stránce obsahové. Zabývá se zde tragickými osudy postav, které neuposlechnou nějakého příkazu a podle toho taky většinou skončí. Sbírka obsahuje balady: Kytice, Poklad, Svatební košile, Polednice, Zlatý kolovrat, Štědrý den, Holoubek, Záhořovo lože, Vodník, Vrba, Lilie, Dceřina kletba, Věštkyně. Vznikala od roku 1834. Tématem básní je většinou konflikt člověka se základními mravními zákony. Hrdinové nejsou vůbec aktivní a nebojují s tím, co je omezuje a ztěžuje jim život. Jsou trestáni za své chyby a provinění. Dobro a zlo je v básních jasně rozpoznatelné a vždy stojí proti sobě. Děj se odehrává převážně na venkově a často v nějakém temném až strašidelném prostředí. Například na hřbitově, ve světnici, v rybníce, v lese, pod zemí, v pekle…Básně jsou řazeny tak, aby byly zrcadlově shodné. Vždy se proti sobě staví dvě, které mají podobný význam nebo z nich plyne stejné ponaučení. Kytice x Věštkyně- vlastenecké; Polednice x Vodník- konflikt matky a dítěte; nadpřirozené postavy, které mají zlou povahu; Poklad x Dceřina kletba- matka x dítě; Svatební košile x Vrba- přeměna člověka v nadpřirozenou bytost (duch) a ve vrbu; Zlatý kolovrat x Záhořovo lože- zde se člověk nejdřív provinil, poté učinil pokání a nakonec se dostavilo spravedlivé řešení situace; Štědrý den x Holoubek- stavěny proti sobě kontrasty ( láska x smrt; štěstí x smutek ). Poslední třináctá báseň nemá žádnou do páru. Básně jsou psány spisovnou češtinou, občas se objevují citově zabarvená slova. Autor se vyjadřuje přesně a používá také spoustu dialogů. Balady mají často pozvolný začátek a poté děj graduje a většinou končí tragicky. Erben používá spostu různých básnických prostředků z řad tropů i figur, aby dodal dílu umělecké výraznosti. Jeho básně obsahují různé druhy rýmů a na dynamice jim přidává také přímá řeč.
Balada Svatební košile má podle mého názoru skvělý děj. Autor zde popisuje, jak může víra v Boha vše změnit k lepšímu. Dokonce zachrání člověku i život. Dívka se zde rouhá a říká, že by dala život pro svého milého, jen aby se vrátil. Najednou se pohne obraz na zdi a zhasne lampa a to značí zlé znamení. Je zde ukázána i naivita dívky, která nepozná, že její milý se převtělil v ducha. Jde s ním celou cestu až ke hřbitovu, o kterém on prohlašuje, že je to jeho hrad. A kříže, že jsou jeho sad. Ona mu řekne, že jeho dech je otravný jako jed a že má srdce z ledu. Potom ho přelstí a chce, aby jí ukázal cestu. On se vznese do vzduchu a dívka mezitím uteče do komory. Tam jí ovšem čeká další nebezpečí, protože tam leží umrlec. Duch se naštve a buší na dveře komory. Ovládá umrlce, protože je vlastně ze stejného světa jako on. Ze světa mrtvých. Umrlec opakovaně vstává ze svého „lůžka“ a chystá se vydat mu dívku. Ta se krčí v rohu a modlí se. A to je jeden z faktorů, který jí zachrání život. Dalším je východ slunce a přicházející ráno. Duch je vzteklý a roztrhá všechny košile, které dívka ušila.
Ovšem i další básně z Kytice jsou velmi povedené. Celá kniha je velmi čtivá a napínavá. Druhou básní, která mě velice zaujala, je Zlatý kolovrat.
Děj se odehrává především v lese a na hradě. Fascinující je vztah matky a dcery, které jsou schopné kvůli bohatství zabít svoji vlastní „krev“. Velice krutým způsobem ji pošlou na věčnost. Zbaví ji totiž očí i rukou a nohou a nechají ji v lese. Panovník, který zde vystupuje, je opět velice naivní osoba, protože uvěří nepravé ženě. Celou zápletku rozluští až zlatý kolovrat, který začne mluvit, když na něm přede panovníkova lstivá žena. Poví králi celou pravdu o tom, jak zákeřně se zbavila svojí nevlastní sestry. Krále pochopitelně popadne vztek a vyžene ji i s její matkou. O spravedlivý rozsudek se v lese postarají vlci, kteří si matku s dcerou dají k snědku. Dívka, která byla krutě zabita, se také dočká svého štěstí, protože je vrácena do života a vezme si krále za muže. Takže vše skončí, jak se patří.
Závěr
Karel Jaromír Erben působil ve třetí etapě Národního obrození. Spolu s ním působili v této době například Karel Hynek Mácha nebo Josef Kajetán Tyl. Všichni tito spisovatelé jistě velmi přispěli k obohacení české literatury. Erbenovo dílo má vlastenecký charakter a snaží se nás také poučit, i když trochu morbidním způsobem. Velkou uměleckou hodnotu má dílo jistě i proto, že ho autor několikrát přepracovával a různě upravoval. Můj názor na Kytici je kladný. Tuhle sbírku básní mám velmi ráda a určitě by si ji měl přečíst každý, kdo má rád neobvyklá díla s dynamickým dějem. Vždy, když čtu nějakou vybranou baladu ze sbírky, spojím si s ní i její filmové zpracování a tím je pro mě báseň ještě zajímavější. Myslím, že by všechny knihy měly být zfilmovány pro lepší pochopení a zapamatování si děje.
Zdroje
www. wikipedia.org
www. rozbor-dila.cz
ERBEN, Karel Jaromír. Poklad. První vydání. Praha: nakladatelství Naše vojsko, 1958. 699 s.
