Kniha: Svatý Xaverius
Autor: Jakub Arbes
Přidal(a): Misah
Jakub Arbes (1840 – 1914)
– český spisovatel a novinář (Národní listy-později propuštěn)
– náměty ze současného pražského života, připomíná romantismus – neobvyklé jevy,
tajemnost, nakonec najde racionální vyřešení
– zemřel ve svém smíchovském bytě, pohřben v Malzavinkách
Svatý Xaverius (2. pol. 20. stol. )
– mnohovrstevnatá dějová próza, romaneto, vědecko-detektivní dílo s fantastickými prvky
– malostransko-smíchovské prostředí
– záhada, nakonec vysvětlena racionálně
– na pomezí realismu (logické vyřešení záhad, dlouhé popisné pasáže,realistické vyobrazení
postav) a romantismu (rozvrácený hl. Hrdina,prostředí nočního kostela,líčení příhodys
pokladem, tragický konec – poklad není poklad → promarněný život za jeho hledáním),
archaismy
Hlavní postavy:
– vypravěč – vypráví příběh o pátrání, ke kterému jen přihlíží
– přítel – přítel a příbuzný žijící ve Vídni, malíř
– Xaverius – posedlý rodinným příběhem spojeným s obrazem,klidný s ledovou duší,sděluje
své poznatky vypravěči
Příběh:
Vypravěč provádí přítele malíře po pražském umění, nakonec jdou do sv. Mikuláše na Malé straně. Jsou
uchváceni obrazem Sv. Xaverius od Františka Balka. Rozhodnou se vydat české malby v barvotisku, ale poté
se rozejdou a nejsou mc v kontaktu, tudíž se vydání nekoná. Vypravěč se jde po nějaké době znovu podívat
na obraz, který ho tak uchvátil, náhodou tam zůstane po zavření kostela schovaný ve zpovědnici. Přijde malý
bledý muž, je hodně podobný Xaveriovi na obraze a vypadá, že chce obraz zničit nožem. Vypravěč se ho
snaží zastavit a zjistí, že nedrží nůž, ale kružítko. Neznámý ho nakonec pozve k sobě a usmíří se. Stali se z
nich přátelé, ale přítel se nechtěl bavit ani o obraze, ani o sv. Mikuláši. Přiznává fyzickou podobnost a začne
vyprávět o rodinné historii spojené s obrazem → Babička oštřovala Balka, ten jí před smrtí řekl, že kdo
obraz rozluští najde poklad a že jeho matka porodila v Mikuláši – přítel se jmenuje Xaverius. Jednoho dne
nadšen, že obraz rozluštil → našel v obraze mapu, domluvou získal klíč od kostelníka aby mohl obraz
neustále přeměřovat → poklad má být na vinici Malzavinka → vydávájí se k pokladu. Vykopou nějaké
kameny, poté narazí na krabičku. Xaverius v tu chvíli má vidiny, způsobené ohněm (poté racionálně
vysvětleno), utíká. Vypravěč mu nestačí a vzdává to, poté o něm dlouho neslyší, nikde se neukázal Vypravěč
pracjue jako žurnalista. Kvůli krádežím zavřen jako politický vězeň, pak přemístěn do Vídně, kde se setkává
se svým starým přítelem – poví mu o Xaveriovi a jeho příběhu a pokladu. Ve vězení se setká s Xaveriem,
který je už vážně nemocen a odsouzen za podezření pro krádež právě kvůli kamenům co nalezli (tutéž noc
zmizely kameny u obrazu – kromě kostelníka měl klíče jen on). Vypráví mu o jeho zmizení, o přeludu, o
tom, co bylo v krabičce. Vše racionálně vysvětlí a objasňuje onen poklad: „Bedlivým pozorováním si člověk
zvyká trpělivosti, pozornosti a vytrvalosti, a to je prý cesta k vzácnému pokladu.” Nakonec chce Xaveria
očistit od viny, sám vypravěč se dostává ven na amnestii. Vidí Xaveria stále na dvoře ve věznici, vypadá
špatně, ochází bez rozloučení. Později se doví, že už byl mrtev. Jde se naposled podívat na obraz a s pocitem
šílenství na něj hází nůž – netrefil se. Odchází s tím, že už se na ěnj nikdy nesmí podívat.
