Jméno práce: Světlo města
Slohový útvar: Vypravování
Přidal(a): Matyáš Slanina
Světlo města
Na lampách jsem vždy viděl něco více než jen pouhý prostředek k osvětlení ulic. Pokaždé, kdy jsem v ní při svitu hvězd rozžehl drobný plamínek, představil jsem si, jak právě ona záře bude potulné provázet po jejich cestách. Lampářem jsem již od mládí a má práce mě stále velmi baví.
I když už do ulic Prahy přicházela vůně jara, déšť, který sužoval město již několik dní, stále nabíral na síle. „Kéž by už přestalo pršet,“ pomyslel jsem si a jako každý večer i tento jsem se vydal na svoji pravidelnou obchůzku ke Karlovu mostu. Na první pohled to sice tak nevypadalo, ale něco bylo jinak než obvykle. Jakmile jsem rozsvítil první z lamp, celý promočený, podíval jsem se směrem k řece a oči mi div nevypadly z důlků. Všude kolem urputně proudila rozvodněná Vltava. „Vždyť tady přece ještě včera bylo nábřeží s dlouhou promenádou,“ řekl jsem si v duchu a podíval se před sebe. V zoufalství jsem obešel zbývající lampy a vrátil se co nejrychleji zpátky domů.
Jak dny plynuly, z nikdy nekončících lijáku se vyvinula stoletá voda. Trvalo dlouhou dobu, než se vše vrátilo do starých kolejí a opravilo se to, co bylo během povodně zpustošeno. Jednoho rána na mě pošťák volá: „Donesl jsem vám dopis, na kterém je psáno, že je velmi naléhavý!“ Plný očekávání jsem dopis otevřel a dozvěděl se, že se mám neprodleně dostavit na radnici. Poté co jsem do budovy dorazil, byl jsem poslán k úředníkovi, který zodpovídá za část města, ve které žiji.
„Tak mě tady máte,“ pronesl jsem při vstupu do úřadovny. „Zdravím vás, dobrý pane,“ opáčil mi byrokrat, jenž pro mne nechal poslat. Po výměně několika slov mi úředník popsal situaci, ke které v brzké době mělo nastat. Jelikož došlo k oné povodni a kromě jiného byla zničena také řada pouličních lamp, muselo přijít k jejich nahrazení. Poněvadž se Praha, stejně jako ostatní evropská města předháněla ve vyspělosti, bylo nutné, aby došlo i zde k elektrifikaci, což znamenalo, že lampářů jako já nebude více potřeba. „A co si mám teď jen počít?“ vypáčil jsem ze sebe po delší odmlce. „Bohužel, je mi líto, tato věc je nevyhnutelná. Během těch let jste odvedl velmi dobrou a kvalitní práci, za kterou vám jsou občané převelice vděční,“ odpověděl mi.
Uběhlo několik let a stále se velmi rád procházím po noční Praze. Vždy se rád zastavím a zavzpomínám si na staré časy, kdy jsem ještě býval lampářem. Kdykoliv se však podívám do světla nových lamp, nikdy tam už nevidím to, co mě kdysi uvnitř tolik naplňovalo.
Hodnocení: 2 = chvalitebně
