Těžká hodina – rozbor díla k maturitě (2)

 

Kniha: Těžká hodina

Autor:  Jiří Wolker

Přidal(a): Štosi

 

Jiří Wolker

• Byl jedním z nejvýraznějších a nejtalentovanějších českých básníků generace, která vstoupila do literatury na počátku 20. let. K Olomoucku měl vřelý vztah. Na Svatém Kopečku bydleli jeho prarodiče, u kterých trávíval prázdniny. Na jejich domě (zvaném Wolkerova vila) v ulici St. Krejčího je umístěna pamětní deska s básníkovou bustou. Byl politicky činný v komunistické straně.
• Jiří Wolker se narodil jako syn bankovního úředníka v prostějovské patricijské rodině. Odmalička projevoval nejen literární, ale i výtvarné a hudební nadání. O prázdninách pobýval u svých prarodičů na Svatém Kopečku u Olomouce, kteří při příležitosti jeho narození nechali na Kopečku vztyčit kříž jako výraz vděčnosti. Svatý Kopeček je také název známé básně, která je připojena ke slavné sbírce Host do domu (1921).
• Od roku 1919 studoval v Praze práva a rok navštěvoval na filozofické fakultě přednášky F. X. Šaldy a také Z. Nejedlého. Za svých pražských studií práv poznal Wolker dělnickou bídu, která byla později častým tématem jeho básní. Seznámil se zde se Z. Nejedlým, S. K. Neumannem, K. Bieblem a V. Nezvalem
• Sblížil se s brněnskou Literární skupinou, která vydával časopis Host. Díky sociálnímu reformismu se s Literární skupinou rozešel a vstoupil do revolučního seskupení komunistických umělců Devětsil, které však brzy opustil.
• V roce 1922 vydal svou druhou sbírku Těžká hodina. Jeho dílo lze zařadit do tzv. proletářské poezie, jejímž byl nejznámějším představitelem. V dubnu 1923 u něho byla zjištěna plicní choroba – tuberkulóza, léčil ji u moře i ve Vysokých Tatrách, nakonec jí v mladém věku podlehl. Wolkerovy poslední verše byly zároveň jeho epitafem: „Zde leží Jiří Wolker, básník, jenž miloval svět a pro spravedlnost jeho šel se bít. Dřív než mohl srdce k boji vytasit, zemřel mlád dvacet čtyři let.“

 

Další díla:

• Host do domu: básně
  • Poštovní schránka
  • Kamna – symbol klidu, tepla, pohody v rodině, oslavuje klid, mír a pokoj na celém světě
  • Žně: oslava polních prací, prostého života, přírody
  • Pokora – vztah k přírodě
  • Věci – láska k věcem, oživuje neživé věci
  • Okno
• Básně z pozůstalosti:
  • Uveřejněné až po jeho smrti, myšlenkově se vážou k Těžké hodině
• Básně:
  • Na nemocniční postel padá svět
  • Umírající
  • Epitaf – odraz básnikovi nevyléčitelné nemoci, loučení se světem
• Balady:
  • Balada z nemocnice
  • Balada o námočníku
  • U rengenu
• Drama:
  • Tři hry – obs. dramata Nemocnice, Hrob, Nejvyšší oběť (jednoaktovky)
• Pohádky:
  • milionáři, který ukradl Slunce
  • listonošovi
  • kominíkovi

 

Literárně historický kontext

• Společensko–historické období: dílo vzniklo v roce 1922
• Politická situace: mocenské konflikty

 

Česká literatura ve 20.letech 20.století

• Civilizační rozmach – ztráta dosavadních jistot, rychlejší život, strach z nebezpečí
• Rozvoj revolučních sil – hlavně v Rusku
• 1.světová válka:
  • Atentát na Františka Ferdinanda dÉste v Sarajevu
  • Strach z války, složitá situace českých vojáků v Rusku (legie), ruská revoluce  -> rozdělení české společnosti

• 1918: konec 1.světové války
• 1917: vzniká z podnětu Jaroslava Kvapila manifest českých spisovatelů – právo českého národa na samostatný poltický život a na demokracii ve státě
• 28. 10. 1918: vznik Československa
• 20. léta: rozvoj demokracie, kultury, ekonomiky
• 1921: vzniká KSČ – program převratu společnosti ve prospěch proletariátu – vize nastolení spravedlivého života – ovlivnění literatury – spisovatelé vstupují do KSČ
• 1929: do čela se dostává Gottwald = názorový rozchod s mnohými literáty a vystupují z KSČ nebo jsou vyloučeni (Neumann, Hora, Seifert, Olbracht, Vančura, Mayerová)
• 1929-1933: světová hospodářská krize
• 30. léta: nástup fašismu v Německu, Mnichov (září 1938), nacistická okupace (15.3.1939) – proti němu vzniká celoevropské demokratické hnutí ( v Československu Lidová fronta)
• 1939-1945: 2 světová válka
• Nové uspořádání světa

 

Základní principy fungování společnosti v dané době (každodenní život)

Literatura:

• Projevila se hospodářská krize ve všech domácnostech – bída, chudoba, nemoci
• V čele Gottwald

 

Kontext dalších druhů umění

• Malířství: Alfons Mucha – secesní malíř, populární v Paříži, kde také působili K. Toman, M. Majerová či bratři Čapkové.

Secese

• sloh, který se z výtvarného umění na přelomu 19. a 20. století rozšířil z malířství do všech oblastí kultury – literatura, divadlo, hudba, tanec,móda, šperky, nábytek, malířství, stavebnictví
• vychází z potřeb vytvořit nový životní styl, který by souvisel s vytvořením exkluzivních představ vrstev
• německy Jugendstil
• znaky
  • ornamentálnost, přemíra zdobení
  • přírodní motivy (květiny, ptáci, listy)

 

• Josef Čapek byl už před 1. světovou válkou ovlivněn fauvismem, expresionismem a kubismem.
• V dalších letech šla jeho tvorba dvěma směry a to krajinné a dětské motivy. Tyto motivy byly dekorativně hravé, expresivní a velkorysé.
• Díla: Děti s fialkami, Zlé svědomí, Piják, Kolovrátkář.
• Václav Špála byl před 1. světovou válkou ovlivněn fauvismem, expreonismem a kubismem (motivy pradlen a koupajících se žen – Pradlena). Od 20.let se věnoval výhradně krajinomalbě a zátiší- Na řece Otavě, Na Otavě před bouří.
• Jan Zrzavý ve 20.letech cestoval do Paříže a do Bretaně, kde maloval krajin jako lineární siluety- Náves v Kermelu, Bretagne. Od 30. let kultivoval skvrnovou nebo šerosvitovou malbu s jemnými liniemi. Ilustroval Máchův Máj a Erbenovu Kytici.

 

Kontext literárního vývoje (co se dělo v literatuře); literární směr

Česká meziválečná poezie: 20. – 30- léta 20. Století

• Vývoj poezie: ovlivněn atmosférou konce války a vzniku samostatného Československa
• 20. léta:
  • avantgarda – skupina Devětsil
  • Proletářská poezie – levicově orientovaná literatura, protest proti válce a sociálnímu útisku, sny o revoluci (Wolker, Neumann, Hořejší, Hora – první sbírky, Seifert, Beibl)
  • Poetismus – časopis Pásmo, měsíčník ReD (Teige, Nezval, Biebl, Seifet, Vančura, Voskovec a Werich..) – ryze český básnický směr

• 30.léta
  • Surrealismus (Nezval, Biebl, Teige..) – surrealistická skupina (1934),
  • spirituální a křesťanská poezie – Katolická moderna (Deml, Zhradníček)
  • reflexivní a meditativn lyrika – tzv.mezigenerace (Halas, Holan, Hrubín)
  • existenciální poezie (Bednář, Orten)
  • sociální linie (Neumann)
  • skupina 42 (Kolář, Blatný, Kainar) – poezie všedního dne, periferie měst, proti lyrismu prostý záznam skutečností

 

Další autoři tohoto období:

• • Jindřich Hořejší – Hudba na náměstí
  • Josef Hora – Srdce a vřava světa
  • Vladislav Vančura – Pekař Jan Marhoul – román
  • Marie Majerová – Náměstí

 

Rozbor díla: Těžká hodina

Literární teorie – forma

Obecná charakteristika literárního díla

• Literární druh: Lyrickoepický charakter, sklon k epickému vyjádření, k dějovému vyprávění, k události
• Výrazová forma: Poezie
  • Žánr: Balady a básně reflexivní (Moře, Oči, Sloky)

 

Balada:

• Veršovaná skladba, která zachycuje marný zápas člověka s přírodou nebo společenskými silami. Mívá pochmurný děj a končívá tragicky. Děj bývá zhuštěn, má rychlý spád, soustředěný do konfliktu. Od epických žánrů se liší tím, že se zde uplatňuje ve zvýšené míře lyričnost v líčení prostředí. (představitelé: Goethe, Čelakovský, Erben, Neruda, Bezruč, Wolker)
• Wolker zde rozvinul zvláštní typ balady, která se orientuje na vztahy ve společnosti (nerovný boj chudých, bezmocných s životem s bohatými) = sociální balada

 

Reflexivní básně: jsou reakcí na vnější podnět. Je v nich ukázán rozpor mezi vnímáním světa a jeho realitou.

 

Literární směr

Proletářská poezie – vznikla ve 20.letech jako reakce na sociální bídu a důsledky 1.světové války. Zobrazovala třídní protiklady, zdůrazňovala úlohu dělnictva, cílem byla sociální spravedlnost. Hlavní teoretikem proletářské poezie u nás byl S. K. Neumann. Levicově orientovaná literatura. Proletářské básně byly vydávány zejména v časopisech: Kmen, Červen, Proletkult, Revue Děvětsilu. V programové stati Proletářské umění z r. 1922 zformuloval základní teoretické principy nového směru Jiří Wolker.:

• revolučnost, stranickost, tendenčnost (víra v možnost sociálně spravedlivého uspořádání světa revolucí)
• třídnost (obhajoba zájmů dělnické třídy) –  lit.typ hrdiny z dělnického prostředí
• kolektivismus (individuální vědomí podřízeno kolektivnímu)
• politická angažovanost (ideovou inspirací byla marxistická filozofie)

 

Organizace jazykových prostředků. Charakteristika autorova stylu:

• Forma básně: 22 básní
• Verš: pravidelný, nestejná délka – dlouhý verš vs. krátký – třeba i jednoslovné
• Rytmus -stopy: trochej, daktyl
• Rým: různé druhy, nejčastěji rým sdružený, někdy pouze asonance (shoda pouze koncových samohlásek)

 

Např.: rým sdružený –  v básni balada o nenarozeném dítěti

„Za město, má milá,

vede cestička bílá

a za městem hluboko v obilí

se zelené meze zrodily.“

 

Slovní zásoba, jazyková plán:

• Wolker používá stažené tvary „přišla´s“  – nářečí.
• Pestrá básnická paleta básnických vyjadřovacích prostředků – velmi časté metafory
• Dokáže mnohé vyjádřit

 

Pojmenování:

• Přímá
  • Epiteton (básnický přívlastek): doplníme-li pojmenování o určitou vlastnost – ornans (ozdobný)

Např.: Oči

„…strašlivé kráse…,…smysly nesmělé“

 

• Nepřímá (obrazná) = tropy (zástupky) – přenášení významu slov
  • metafora – přenesení významu na základě podobnosti. Je častá v poezii, hlavně v lyrice.

Např.: Okno:

„Okno je skleněná loď

Připoutaná k břehům mé světnice.“

Těžká hodina:

„přišel jsem na svět, abych si postavil život …“ (=zařídil, prožil)

„chlapecké srdce je písnička na začátku …“ (=bezstarostný život)

Kontrast+metafora:

„zatím co slepí hráli

písničku veselou,

Tak lidem narůstaly

Nové a nové oči.“

 

Personifikace: zosobnění, neživá věc se „chová“ jako člověk, případně autor oslovuje neživé předměty, jako kdyby rozmlouval s živou bytostí:

Např.: Zně

„Slunce je veliký básník

A napsalo krásnou báseň

Zlatým perem na naši zem.“

 

Přirovnání (příměr)  založeno na stejném obrazném principu jako matafora, ale skládá se ze 3 částí: pojmenování přirovnaného jevu, gramatické vyjádření srovnání a pojmenování jevu, k němuž se přirovnává. Slouží k zvýšení názornosti.

• Často z oblasti městské civilizace, dělnického prostředí …

Např.:  Balada o snu

„srdce jak semeno zalité slzami

Rozrostlo se mu po těle „

Balada o nenarozeném dítěti

„dvě oči na mně stojí jako dvě svíčky,

Co na podzim se nade mnou nemodlí.“

 

• Figury – zvláštní obraty větné stavby, zdůrazňující myšlenku
  • Anafora – opakování slov nebo celých sousloví na počátku dvou po sobě následujících veršů

Např.:    opakování slov            Balada o nenarozeném dítěti

„ teď naposled zakřičel ještě.

Teď zhas.“

„Láska je žena a muž,

Láska je chleba a nůž.“

 

opakování sousloví Mirogoj

„a každý mrtvý se přitiskl ke mně jako hlas úpěnlivý

A každý mrtvý se ptal …“

Těžká hodina

„Dnes je má těžká hodina…,dnes je má těžká hodina…“

 

Epifora – opakování slov na konci veršů

Např.:  Pohřeb

„…jen rakev pochováme, jen jméno pochováme…“

 

Epizeuxis – prosté opakování dvou slov nebo sousloví za sebou

Např.: Mirogoj

…“ hluboko, hluboko jsem propadal …“

Balada o snu

…“ však běda, běda! …“

… utichly továrny, utichly ulice…

 

Apostrofa – řečnické oslovení neživého objektu nebo nepřítomné osoby

Např.:  Těžká hodina

„… milenčin dopise, lampo, kniho kamarádova, věci zrozené z lásky, světla a víry, dnes při mně stůjte a třikrát mi věrnější buďte.“

 

• Výrazný prvek napětí
• Závěry: tragické
• Wolker v nich prochází dospíváním z chlapce na muže, kdy poznává, že svět není takový jaký si jako malý kluk představoval, že dobro ne vždy zvítězí => přechod z dětské, naivní lásky k světu k realističtějšímu a závažnějšímu přístupu dospělého muže

 

TĚŽKÁ HODINA

„Chlapecké srdce je písnička na začátku,

plán pro zámek, který bys lidem jak milé dal k svátku,

ale mužovo srdce jsou ruce a mozoly,

které se krví svou do cihel probolí,

aby tu stála alespoň skutečná hospoda u silnice

pro ušlé poutníky a pro poutnice.“

 

Literární teorie – obsah

Tematická výstavba:

• Námět básní: bída, utrpení , útisk, ale vyzívá k boji proti nespravedlnosti, za sociální poměry – za spravedlivé uspořádání světa a to revolucí, ale i pokora, láska, okouzlení, dělnické
• Hrdina: dělník, který se dokáže i obětovat za kolektiv, služky, chudí, žebráci, milenci, ale objevují se zde i jeho prarodiče (kavárna „Bellevue“ se jmenuje podle vily „Bellevue“, kde žili jeho prarodiče)

pohřeb

„Anežka Skládalová
po dlouhé nemoci vydechla naposled
v pondělí 15. srpna ve věku 69 let“

Muž

„Mrtvý byl Jiří, — já jsem Jiří též,
mrtvý byl mužem, — budu mužem též?“

 

Význam sdělení (hlavní myšlenka)

• Nespravedlnost ve společnosti, zabývá se sociálními problémy – bída a vykořisťování chudých,
• Často se obětují jedinci pro kolektiv, kolektivismus
• Vyzívá dělníky a nižší třídu k revoluci – nechce soucit, chce boj za lepší podmínky
• Výzva za odpovědnost ke světu
• Proletářská revoluce: žít znamená přemoci vlastní srdce a použít je k boji

 

Životní zkušenosti projevené v jeho tvorbě:

Jiří Wolker patří do generace zasažené válkou. Kvůli tomuto prožitku ve své tvorbě tíhnul ke všednosti a obyčejnosti. Sám sice nenarukoval, ale i tak byl poznamenaný. V té době se nedostávalo prostředků na jídlo a šetřilo se s penězi, potravinami i oblečením, jak to jen šlo. Uvědomoval si, že někteří lidé jsou na tom hůř. V době války mladý Jiří Wolker na vlastní oči viděl, jak vojáci střílejí do bezbranného davu, také byl v Prostějově svědkem demonstrací vyhladovělých lidí, kteří neměli co jíst. Poválečná euforie se však brzy rozplynula a odhalila následky, které válka zanechala na společnosti. Chudoba, všeobecně vyžadovaná pomsta na všech Němcích, vykořisťování, korupce a podvádění byly zdrojem velké deziluze nejen pro mladého básníka. Proto se Wolker rozhodl využít svých básní jako prostředku, kterým bude apelovat na lidi, aby přes veškeré útrapy poválečného období v sobě našli to, co je sjednocuje.

 

Srovnání literárního díla s jiným autorovým dílem:

Host do domu

• Místo : park, pokoj –hotelový, kupé, les
• V lese se učí žák, v hotelovém pokojíku sedí osamělý host, maminka vaří oběd. Setkáváme se zde s lidmi, věcmi z každodenního života Wolkera.
• Chtěl by nyní všechny lidi spojit ve vzájemné lásce vnutit skutečnosti harmonii svého vnitřního rozložení,
• idyla svého pokoje, přírody-  zbásňování iluzí
• láska k lidem

 

Těžká hodina

• místo: ocitá se v ulicích velkoměsta před luxusními kavárnami i v chudých předměstích, v činžácích, fabrikách
• ke skutečnému životu- skutečná společenská realita
• kolektivismus lidí práce, která „je živá“
• Blahobyt jedněch a utrpením druhých – společenská nespravedlnost a lidská touha po světě spravedlivém.
• Přerod dítěte (mladého chlapce – co psal Host do domu, iluze) na muže (realita)
• Uplatňuje program proletářského kolektivismu – sociální zápas má formu básně ze sbírky Těžká hodina – rozdíl mezi srdcem chlapce a muže = neví kam se zařadit

 

Inspirace daným literárním dílem

• Dílo zapůsobilo na Seiferta, Hora, Hořejší

 

Literární kritika

• Literární kritici a čtenáři si v průběhu doby z Wolkrova díla vybírali to, co odpovídalo potřebám dané chvíle.
• Dnes – téměř po devadesáti letech –z jeho díla zůstává odhodlání obětovat se za svět bez násilí a válek, za svět spravedlivý a plný lásky.

 

Srovnání

• Wolkrovy balady  vs. Erbenovy balady

 

Sociální balada

Oblast:

• průmyslová civilizace uprostřed uzavřený prostor – venkovská chalupa
• velkoměsta
• kolektiv dělníků  x osamělý člověk
• práce – které si nikdo neváží  x pokorná motlitba

 

Jednotlivé básně:

TĚŽKÁ HODINA –    celá sbírka je podle stejnojmenné básně a je věnována příteli A. M. Píšovi

• Tato báseň charakterizuje celou sbírku
• Popisuje svůj život a zklamání, zmatenost a žal nad ztracenými ideály, svůj strach z budoucnosti
• Básníkovo dětské srdce zemřelo a dospělé mužovo srdce se ještě nenarodilo …“ jedno srdce jsem pohřbil a druhé ještě nemám …..“
• Je zbaven iluzí – musí stále pracovat, aby se uživil -> v dítě má plno snů, iluzí, představ a v dospělosti musí člověk myslet na obživu a nejenom na sebe
• Nyní se už zaměřuje na lidi, na společnost

 

BALADA O NENAROZENÉM DÍTĚTI

• dva lidé se do sebe zamilují a počnou spolu dítě
• Jsou příliš chudí na to, aby dítě uživili „ ….  těžko, těžko bude dát hladovým ústům krajíc ukrojený.“
• Žena musí jít na potrat a oba jsou z toho nešťastní – žena se cítí jako hrob a chlapec připisuje všechnu vinu sobě
• Tragický konec –z pohledu nenarozeného dítěte, který je symbolem nenaplněné lásky kvůli sociálním poměrům
  • „To není hřích,
  • to je jen bída.“
• Wolker na konci básně položí otázku „nenarodí se?“– v níž je naděje, že se poměry zlepší …

 

SLEPÍ MUZIKANTI – dva žebráci – jeden s harmonikou, druhý s houslemi, kteří hrají lidem, i přesto, že jsou slepí a svou písní otvírají ostatním oči, aby viděli krásy světa

„Zatímco slepí hráli

písničku veselou,

tak lidem narůstaly

nové a nové oči.“

• Wolker zde ukazuje, jak lze skrz hudbu lépe vidět svět

 

ČEPOVITÍ –  vojáci musí do války a rozloučit se s rodinou a ženami

• Vojáci jsou nejen zmrzačeny na těle, ale i na duši
• Jak vojáka, tak milenky válka změní
• Boj se svým srdcem je těžší než válka samotná

 

TVÁŘ ZA SKLEM – v kavárně Bellevue se scházejí bohatí a veselí lidé, za okny to pozoruje muž z chudých poměrů, jehož pohled přes sklo mění stoly v mramorové náhrobky, úsměvy strnout v mrtvolné tváře

• Přirovnává kavárnu k hřbitovu

„Tenkrát se stoly staly

náhrobky mramorovými,

pohřbení šťastlivci se usmívali

mrtvolně mezi nimi, … „

• Wolker odsuzuje vyšší třídu – její přetvářku a nezájmu o utrpení chudých

„… důstojní páni a vznešené dámy

Ústa si probodli úsměvy, kravaty drahokamy

A v teple, hudbě a v plyši

Noviny na oči posadili si,

Aby přes tyto brejle z papíru viděli,

že svět je veselý, protože sami jsou veselí

v kavárně „Bellevue“.

 

KÁZÁNÍ NA HOŘE – řečník káže, lidé, kteří budou za svého života dobří, po smrti dobře se jim povede

• Vrazi, vojáci a nevěstky nemusí se litovat, protože je lepší být živý a špatný než mrtvý a dobrý

„Ten, kdo je živý,

ví, že svět musí být spravedlivý.

Neplačte, vrazi a opilé nevěstky,

že město vás živé navěky pochová,

nesakrujte, vojáci z krve a olova,

že kasárna o lásku neprosí.

Neboť:

každý má někde srdce, i když s sebou je nenosí.“

 

OČI – báseň je věnována malíři O .Lasákovi

• Oči člověka mnohé prozradí, jsou schopné vstřebat jak krásné, tak špatné a vše, co za celý život uvidí putuje do srdce

„Co v očích ztroskotá, k srdci se propadne,

do srdce zaroste a srdce ovládne“, ….

 

BALADA O SNU – věnovaná Jaroslavovi Seifertovi

• Lyricko – spická báseň
• Dva světy v kontrastu – sen (krásný, radostný) vs. Skutečnost (bída, hlad)
• Hlavní hrdina je mladý dělník Jan, který žije v podkroví a uvědomuje si, že jsou na světě je nerovnoprávnost – chudí vs. bohatí a touží po spravedlnosti
• Zdá se mu sen o spravedlivém světě a svěří se své dívce Marii a ta mu říká, že měla sen o muži předtím než se potkali a ten se ji pak přestal líbit. Jan se tedy rozhodne, že svůj sen zabije a jedinou možností, jak se se snech vypořádat = uskutečnit jej
• Na konci je bojovné zvolání, kdy autor vyzývá k revoluci – dělnické třídy proti vyšším vrstvám společnosti

„Musí se zabít,

musí se žít,

ruce jsou zbraně,

srdce štít!“

 

BALADA O OČÍCH TOPIČOVÝCH – topič Antonín již 25 let přikládá do skotle a to i v noci, kdy jiní spí

• Tvrdě pracuje a vyrábí tak lidem světlo, ale sám přitom oslepne
• Balada je i o významu práce, topič svůj život a své štěstí obětuje pro ni a pro kolektiv
• Zanechá po sobě ženu s dítětem

„Dělník je smrtelný,

práce je živá,

Antonín umírá, žárovka zpívá:

Ženo má, – ženo má,

neplač!“