Tomu byste nevěřili – úvaha

 

Jméno práce: Tomu byste nevěřili

Slohový útvar: Úvaha

Přidal(a): Airy

 

 

Nečekané dobrodružství

Před dvěma týdny jsem se vracel z práce domů. Bylo pozdě, nejspíš kolem desáté hodiny večer. Vystoupil jsem na autobusové zastávce a loudal jsem se směrem k domovu. Šel jsem klidně, byl jsem uvolněný a rád, že se konečně vracím domů. Jako vždy jsem musel projít temnou uličkou mezi rodinnými domky. Té uličky jsem se vždy bál. Poblikávala tam pouliční lampa. V jednu chvíli svítila a pak vždy na pár vteřin zhasla. Hrozně nerad jsem tudy procházel. Malými kroky s rukama v kapsách jsem se tou ulicí blížil k domovu. V uších jsem měl sluchátka a poslouchal jsem soundtrack z filmu Piráti z Karibiku. Byl jsem někde v půli té uličky a najednou mě někdo zezadu praštil do hlavy a já omdlel.

Probudil jsem se na měkké posteli přikrytý peřinou, která byla vystlaná peřím. Kolem hlavy jsem měl obvaz. Při mém prvním pokusu vstát jsem se praštil do hlavy o strop. Byl strašně nízko. Když jsem se rozhlížel kolem sebe, spatřil jsem, že okna jsou ve výšce mých kolen a dveře mi sahají do pasu.

Když jsem spatřil to, co bylo venku, oněměl jsem úžasem. Byl jsem unesen stvořeními, které se podobají mimoňům. Byli žlutí, měli tvar tic-tacu, ale byli o něco větší. Vypadali, že se na něco připravují. Všechna ta stvoření se kolem mě shlukla a vytvořila tím kruh. V tom někdo zatroubil na trubku. Pak se v tom shluku utvořila ulička a tou se ke mně dostal nějaký mimoň. Nejspíš jejich král. Byl oblečen v rytířské zbroji, na hlavě neměl korunu, ale zlatou přilbici a v ruce měl místo žezla meč. Podle všeho to vypadalo, že s někým válčí. Když jsem se od jejich krále dozvěděl, že jsou ve válce proti jejich odvěkému nepříteli a že já jsem byl unesen proto, abych jim pomohl, tak mě to docela vystrašilo. A protože už bylo šero, tak mi král nabídl nocleh ve svém stanu.

Ráno jsem se probudil. Vyšel jsem ze stanu a venku už na mě čekali zbrojnoši. Dali mi štít a meč, který byl stejně velký jako oni sami. Pak mě odvedli do královy první legie. Pochodovali jsme a já najednou zahlédl prach z protivníkova vojska. Střetli jsme se někde v údolí a seřadili se na bitevním poli. Čekali jsme už jen na povel od králova trubače. Po chvilce vyšel tón z jeho trubky a my se na sebe vrhli. Měli mírnou převahu, ale jakmile spatřili mě, dali se na útěk. Rozutekli se na všechny strany a odhazovali štíty i meče, aby mohli utíkat co nejrychleji.

Po bitvě jsem zašel za králem a poprosil ho, jestli bych se mohl vrátit domů. Neochotně svolil a já se s pocitem, že jsem napomohl dobré věci, vrátil domů.

 

Hodnocení: 1 = výborně





Další podobné materiály na webu: