Kniha: Umění milovat
Autor: Publius Ovidus Naso
Přidal(a): slon
Publius Ovidius Naso, 43 -18 př.n.l, byl představitel zlatého období římské literatury za vlády císaře Augusta.
Pocházel z velmi bohatého rodu a do Říma přijel studovat právo a rétoriku. Po ukončení studia se od kariéry veřejného činitele odvrátil a věnoval se pouze literatuře. Z nejasných důvodů byl roku 8 poslán do vyhnanství. I přes snahu o návrat se do Říma už nikdy nevrátil, dokonce zde ani nebyl pohřben.
DÍLO
•Mezi Ovidiova první díla patřila báseň Medea, avšak nezachovala se.
•Listy heroin – Fiktivní dopisy žen jejich manželům či milencům. Kromě Sapfó se jedná o mytologické postavy. Námětem se v ní básníkovi stal duševní stav žen, odloučených nebo opuštěných od svých milenců a manželů.
•Ars Amatoria (Umění milovat) – Sbírka rozdělená do 3 knih. 1. kniha se obrací k nezkušeným mladíkům souborem rad, jak ženu vyhledat a jak si získat její náklonnost. 2. kniha je návodem na udržení této lásky.
Kniha 3. je určena ženám a poučuje, jak by o sebe žena měla dbát, pokud chce vzbuzovat zájem mužů.
•Metamorphoses (Proměny) – Úvahy o proměnlivosti světa v neustálém koloběhu přírody. Proměny mytologických postav- lidé se mění v jiné živé nebo neživé součásti přírody.
•Fasti (Kalendář) – 12 částí, každá věnovaná jednomu měsíci.Zachovalo se pouze 6 částí.
Básník zde chtěl popsat náboženské slavnosti v průběhu roku, jejich původ a význam.
•Tristia (Žalozpěvy) – Sbírka psaná ve vyhnanství. Zachycuje zde Ovidiovo trápení, obrací se k přátelům a prosí o návrat do Říma.
•Další díla : Remedia amoris (Jak léčit lásku), Epistulae ex Ponto (Listy z Pontu)
SPOLEČENSKO-HISTORICKÉ POZADÍ
Ovidius pochází z doby „zlatého období římské literatury“ za vlády císaře Augusta, který za svého působení zavedl formu vlády zvanou principát. Byla to vláda, kdy byl císař formálně jedním z mnoha, avšak moc se soustředila zejména v jeho rukou.
Tehdy Řím zažíval po dlouhé době mír, byl udržován „pax Romana“ – římský mír.
Uvnitř říše tehdy ale došlo k velkému morálnímu úpadku, což se Augustus snažil řešit právě podporou literatury, zadával „zakázky“, které oslavovaly Řím a jeho moc ( a samozřejmě i Augusta) , dávné ctnosti a návrat ke kořenům. Tehdy vznikl například Vergiliuv Aeneis, právě na Augustovo přání.
Za jeho vlády také došlo k významné přestavbě Říma, což vystihuje následující citace: „Augustus převzal Řím z cihel a odevzdal Řím z mramoru.“
Je veskrze pravdivá, Řím byl po přestavbách doopravdy velice honosný.
Sám Ovidius může představovat právě zmiňovaný „morální úpadek“. Z dnešního pohledu sice těžko Umění milovat považovat za neřestné, ale v době antického Říma zdaleka nepatřilo mezi klasickou tvorbu literátů a ačkoli plně reflektovalo zvyky tehdejší společnosti – na rovinu o tom psát, to rozhodně normální nebylo. Možná právě proto byl Ovidius z Říma vyhoštěn.
DALŠÍ LITERATURA TÉTO DOBY
Zlaté období římské republiky je považováno za vrchol tehdejší literatury.
Vznikala jak próza, tak poezie.
Císař Augustus umění podporoval a zejména to,které stálo na jeho straně. – Proto se velice často psaly sbírky na oslavu Říma.
Mezi představitele poezie tohoto období patří Quintus Horatius Flaccus, Lucius Varius Rufus, Sextus Propertius a především Publius Ovidius Naso.
Vznikala i literatura odborná, např. v oblasti práva a lékařství.
OBSAH
Tato kniha se skládá ze tří části. První dvě jsou určené mužům, poslední ženám.
V první části, nazvané „Rady mužům, jak dívku získat“ básník radí mladým mužům, na jakých místech si dívku mají hledat a jak si získat její lásku. Ovidius zde líčí místa a příležitosti, kde se s dívkou seznámit, a formy,kterými jí lze zaujmout: Jak by měl muž vypadat, jak ženu oslovit, jaký dárek pro ni vybrat.
V části druhé „Rady mužům, jak si dívku udržet“ už honem radí, jak získanou náklonnost neztratit.
Tak tedy: Muž by měl být pozorný, tolerantní k partnerčině chování, diskrétní a povolný. Ženě by měl, jak jinak, lichotit, přecházet její chyby a samozřejmě – zůstat jí věrný.
Část pro ženy je daleko více věnována péči o vzhled. Ovidius má za to, že i ta nejkrásnější žena o sebe musí dbát – a to často.
Důležitá je volba oblečení, dobré líčení a zakrytí nedostatků. Ale i pro autora není vzhled vše- žena by dále měla být vzdělaná, měla by umět tančit, hrát na hudební nástroj, předčítat básně, ba i umět správně chodit, smát se a plakat.
Ale i ženám je dáno pár rad, kterak muže vybírat, jakých se vyvarovat a jak svést ty vyvolené.
Celá kniha je prolínána Řeckými a Římskými bájemi, milostnými příběhy, kterými se Ovidius obhajuje a dokazuje pravdu svých rad.
Člověka neznalého antické mytologie mohou mást, ale většina z nich jsou obecně známé příběhy dávných milenců.
VLASTNÍ NÁZOR
Zdá se, že stejně jako dnes v časopisech pro teenagery, tak i v antickém Římě vznikaly návody, jak by měli ženy (ba dokonce i muži!) správně polapit toho pravého.
Nutno říct, že Umění milovat dnešní „zaručené rady“ z Brava mnohonásobně převyšuje. I když jde o dílko „naučné“, je míněno jako zábavná četba, jiskřící duchaplným humorem a skvělými postřehy ze života tehdejší římské společnosti.
A co víc, možná se na něj můžete spolehnout i více, než na jeho dnešní varianty.
„Jenom se prozradit chraň, že přetvářka byla v těch slovech,
dbej, ať výrazem tváře nezboříš stavbu slov.
Prospívá ztajený útok, však zjištěný přináší hanbu,
a pak odejme právem důvěru pro všechen čas.“
Moje oblíbená knížka do postele to asi nebude, ale pro občasné prolistování – proč ne. Oproti mnoha jiným klasikám (i těm mladším) je srozumitelná i dnes, relativně čtivá a jak už sem zmínila, vtipná.
