Kniha: V zámku a podzámčí
Autor: Božena Němcová
Přidal(a): Pavlosandokan
Božena Němcová
- období národního obrození ( proces utváření novodobého národa,kladení základů novodobé národní kultury a vzkříšení národa,resp. jeho probuzení,důraz na český jazyk a českou historii,nositelem národního obrození byla především česká buržoazie a inteligence,které se mohly opřít o učitele a kněze) – čtvrtá etapa – 50.léta 19.století, literatura se orientuje demokraticky a její metoda směřuje od romantismu k realismu (z lat. realis = věcný,skutečný) je umělecký směr uplatňující se od poloviny 19.a v průběhu 20.století, je založen na kritickém poznávání skutečnosti, které vychází z pravdivého zobrazení lidské osobnosti s jejími rozmanitými vztahy k realitě. Člověk, jeho prostředí a společenský život jsou zobrazeny s úsilím o co největší pravdivost, kritická analýza nedostatků ve společnosti se nevyhýbá dříve tabuizovaným tématům, spíše je vyhledává – prostituce, kariérismus, problémová manželství, alkohol, nevěry atd.
- narodila se ve Vídni (datum, původ a další okolnosti zůstávají nejasné), dětství prožila v rodině Panklových v Ratibořicích, nejvíce ji ovlivnila babička Magdalena Novotná. V 10ti letech byla dána na vychování do zámečku ve Chvalkovicích, kde se seznámila s literaturou a uměním. V 17ti letech byla provdána za úředníka Josefa Němce, s nímž se kvůli jeho zaměstnání inspektora finanční stráže mnohokrát stěhovala (Praha, Chodsko, Litomyšl, Slovensko). Měla 4 děti (Hynka, Karla, Theodora a Jaroslava). Za svých pobytů v Praze se stýkala s vlastenecky smýšlejícími vzdělanci a literáty. Existenční situace rodiny nebyla dobrá, často trpěli bídou. V manželství nebyla nikdy šťastná, obrovskou bolest prožívala při ztrátě svého nadaného syna Hynka.
- její díla: Národní báchorky a pověsti, Slovenské pohádky a pověsti, Pohorská vesnice, V zámku a v podzámčí, Chyže pod horami, Divá Bára, Karla, Dobrý člověk, Babička, Obrazy z okolí domažlického
V zámku a v podzámčí
Charakteristika – realistická povídka na pomezí romantismu a realismu. Popisuje rozmařilý život bohatých lidí na zámku a nuznou existenci chudých lidí v podzámčí. Kontrast bohatství a bídy spisovatelka vyhrocuje do podoby sobeckosti zbohatlíků a hlubokého lidství obyčejných lidí. Na některé dobové sociální otázky pohlíží idealisticky, např. u postavy paní Skočdopolové připouští proměnu sobeckého zbohatlíka v srdečného člověka. S dobrými vlastnostmi, jako je ušlechtilost, účinná láska, ochota pomoci se setkáváme pouze u chudých.
Postavy – v povídce je zastoupeno více postav, není zde pouze jeden hlavní hrdina. Název napovídá vydělení postav podle odlišného prostředí, v němž žijí. Manželé Skočdopolovi představují typ zbohatlých maloměšťáků, kteří se snaží za každou cenu vyrovnat se postavení rodové šlechty. Koupí si zámek, titul „von Springenfeld“, zvláště paní napodobuje šlechtické noblesní chování a rozmařilý způsob života. Výraznými negativními postavami jsou mamzel Sára a sluha Jacques, kteří se chtějí za každou cenu obohatit ve vlastní prospěch. Kladné postavy zámeckého prostředí tvoří milostná dvojice písaře Kaliny a druhé komorné Klárky, její matka klíčnice Marjánka a další. Obyvatelé z podzámčí jsou děleni na tři třídy, první jsou bohatí měšťané (mají negativní rysy stejně jako paní Skočdopolová,jsou příznačně pojmenováni-pan Čmuchálek,Vydřihost,paníNemastová či Zavrtalová.Kladný typ této třídy představuje postava doktora. Do druhé třídy jsou řazeni chudší řemeslníci, zastoupeni výraznou postavou krejčího Sýkory. Třetí třídu tvoří nejchudší, vdova Karásková a její synové, které autorka označuje slovem „podruhovina“.
Okolnosti vzniku díla – autorka sama patřila svým postavením z hlediska tehdejší společnosti mezi městskou honoraci, ale její zájmy a názory se vyvíjely zcela protichůdně k myšlení maloměstských paniček. Na vlastní kůži poznala život v bídě, bez peněz a bez možnosti obstarat rodině to nejnutnější. Právě v době této povídky prožívala s rodinou nejtěžší existenční krizi.
Jazyk a styl – Němcová vyniká mistrným vypravěčským talentem. Svou rozsáhlou znalost lidového jazyka využívá jako uměleckého prostředku při rozdílné charakterizaci osob a jejich řeči. Např. rozhovor vdovy Karáskové s dětmi působí velmi mírně a citlivě, naopak dialog mamzel –komorné-Sáry a sluhy Jacquesa je povrchní a frázovitý.
Děj povídky se odehrává na Nymbursku v polovině 19. století. Bohatý pan Skočdopole si koupil zámek na venkově, kam se i se svojí ženou stěhuje. Za peníze si koupili hraběcí titul. Na zámku vládne kvůli jejich příjezdu velký shon. Hraběnka si myslí, že vychází vstříc lidu, který žije v podzámčí, ale ve skutečnosti nahrává jen sobě a druhým jejich život jen ztěžuje. Na zámku se žije ve velkém přepychu a bohatství, v podzámčí příslušníci chudiny živoří v temných těsných komorách. K chudině patří i vdova Karásková. Její muž spadl z lešení a zabil se. Zůstali jí dvě děti, šestiletý Vojta a roční Jozífek, v nichž hledá svou útěchu. Jozífek umírá na choleru a jeho matka se po jeho smrti zhroutila. Vojta našel příbytek v rodině krejčího Sýkory, kde matka později umírá. Vojta u Sýkorů zůstává, neboť jej přijali za svého. Velkým trnem v oku jsou hraběnce Klárka a Kalina, neboť pán na ně velmi drží. Jejím největším rozmarem je psík Jolínek, který je chován jako ve vatě. Ten si denně dopřává vybrané lahůdky, zatímco chudina mimo zámek umírá hlady. Jednou v zahradě honil Jolínka vzteklý pes. Vojta jej zachránil, a nesl jej ukázat Sýkorům. Mezitím se po Jolínkovi strhla velká sháňka. Když jej Vojta na zámek donesl, za odměnu je přijat na zámek jako adoptovaný syn. K dějově vyhrocenému konfliktu dochází v okamžiku, kdy hraběnka odhalí přetvářku komorné Sáry a zdravotně se zhroutí. Nechá Sáru vyhodit,těžce onemocní, velmi často ji navštěvuje lékař, který ji léčí a zároveň vysvětluje příčiny této nemoci a jejího šíření. Hraběnka slibuje, že se postará o lepší život svých poddaných. Fyzickým uzdravením se promění i její charakter.Z dřívější rozmařilé a sobecké paní se stane dobrosrdečná žena, která napraví všechny své dřívější prohřešky.Na doporučení lékaře odjíždí celá rodina do slunné Itálie, kde se hodlají usadit na delší dobu. To proto, aby se hraběnka vyléčila. Vojta zatím hodně četl a studoval, protože se chtěl stát dobrým lékařem a pomáhat lidem v jejich těžkém životě. Zůstal věrný svým rodičům, chodíval s Jolínkem na hřbitov, kde se modlil a děkoval lidem, že se postarali o jeho dobro. Rodina krejčího Sýkory se odstěhovala na zámek a paní Sýkorová dostala místo klíčnice. Kalina dostal místo pojezdného a oženil se s Klárkou.Než paní odjela, určila částku, která se měla vydávat na Vojtěchova studia, s pánem položili základní listinu k založení opatrovny pro malé děti a nemocnici, z hraběnky se stala dobrá lidumilná paní. Otevřený závěr povídky naznačuje, že Němcové šlo o přeměnu této postavy paní Skočdopolové, nikoli o dokončení osudů dalších postav. Zajímavá je také myšlenka, že svět stojí na chudých a bez nich by nebylo ani bohatých, kteří těží z jejich práce. Idealistickou formou je na konci vyjádřena touha po zlepšení sociální otázky venkova.
