Jméno: Václav Hrabě
Zařazení: Spisovatelé
Přidal(a): Caterine
VÁCLAV HRABĚ (1940 – 1965)
Václav Hrabě byl český básník a prozaik, představitel beat generation v Československu.
ŽIVOT
Hrabě se narodil v Příbrami do rodiny železničáře jako druhé dítě, sourozencem mu byla o jedenáct let starší sestra Jarmila. Většinu jeho dětství prožil v Lochovicích nedaleko Berouna. Odmaturoval na gymnáziu v Hořovicích a začal studovat český jazyk a dějepis na Pedagogickém institutu v Praze. Od mala se zajímal o hudbu, hrál na housle, saxofon, klarinet, věnoval se i skladatelské činnosti. Společně se studentskými soubory vystupoval například v Redutě, Olympiku a dalších významných sálech. Jeho vášní byl jazz. To se později promítlo do jeho tvorby, která byla úzce spjata s jazzovou a bluesovou hudbou.
Po absolutoriu nastoupil základní vojenskou službu v Horšovském Týně. Po odchodu do civilu nemohl sehnat zaměstnání, a tak pracoval jako pomocný dělník, vychovatel v učňovském internátě, knihovník, zaměstnanec v poetické kavárně Viola nebo jako lektor poezie v časopise Tvář.
Později našel uplatnění ve svém oboru, začal fungovat jako zastupující učitel na základní škole v Praze. Byl známou postavou pražského nočního života, aktivně se zapojoval do světů literátů, hudebníků, divadelníků i studentů, zkušenosti z jejich příběhů pak vkomponovával do své poezie.
Těsně před smrtí se setkal s americkým básníkem Allenem Ginsbergem, který navštívil Prahu. Za jeho života se nedočkal jediného vydaného díla, všechny jeho básně vyšly až posmrtně, protože v 25 letech tragicky zahynul na otravu plynem. Pohřben je v Lochovicích.
DÍLO
Původně publikoval básně pouze v časopisech, po jeho smrti se recitovaly v kavárně Viola, v brněnském Malém divadle hudby a poezie a v litvínovském Docela malém divadle. Dochovalo se asi osmdesát básní, několik drobných próz, jediná divadelní hra, která se však ztratila, a jediná prozaická povídka s názvem Horečka.
Jeho cit pro hudbu, který v básních uplatňoval, je předurčil k jejich zhudebnění. O to se postaral mimo jiné i Vladimír Mišík a některé z nich takřka zlidověly. Stavěl se proti pokrytectví, měšťáctví a dvojí morálce. Jeho básně byly někdy rozmáchlé, jindy přízemní.
STOP-TIME – pásmo, vyšlo jako bibliografie
TŘICET A JEDNA NOC ANEB ZÁPISKY Z ŽIVÉHO DOMU – reportáž Václava Hraběte z poetické kavárny Viola
CESTOU NE CESTOU – reportáž Václava Hraběte o autostopu napříč republikou
KORUNOVAČNÍ BLUES – pásmo z jeho veršů,
BLUES PRO BLÁZNIVOU HOLKU – básnická sbírka, jeho reprezentativní poezie, která byla složena z nalezených rukopisů, upozorňuje, že jeho básně patří do rukou hlavně obyčejným lidem, a ne intelektuálům, píše je pro rodinu a přátele, častým námětem je autorova láska k dívce, obsahuje celkem dvanáct básní, například:
- VARIACE NA RENESANČNÍ TÉMA, PROLOG, PODZIM, OSPALÉ NĚŽNOSTI, ROMANCE, BÁSEŇ SKORO NA ROZLOUČENOU
ČERNÉ NEBE NAD MĚSTEM – výbor jeho poezie vydaný v Mnichově po té, co po otcově díle pátral syn Jan Miškovský, vyšlo nákladem 350 výtisků
HOREČKA – jediná dochovaná prozaická povídka
ZHUDEBNĚNÉ DÍLO
- BÁSEŇ SKORO NA ROZLOUČENOU, BLUES O KARTÁCH A VITRIOLU, OBLOHA, NÁMĚSÍČNÁ, JEDNOU, KRÁLOVNINO BLUES, THE HAPPY FURIOUS SONG
ZAJÍMAVOSTI
- oženil se, narodil se mu syn Jan, po dvou letech manželství se rozvedl
