Kniha: Vernisáž
Autor: Václav Havel
Přidal(a): POLOKOP
Václav Havel (*1936 – †2011)
Rok vydání: 1975
A)Tématika
1) Celková charakteristika díla
a) Literární druh: drama
b) Žánr: absurdní drama
– Absurdní drama (40. – 50. léta 20. stol.),
- Charakteristické je odstranění souvislého děje
- opomíjení charakteristiky postav
- deformace a devalvace jazyka, který ztrácí svou dorozumívací funkci.
- Dialog sice umožňuje komunikaci, ale prázdnota frází a plané tlachání znemožňují dorozumění.
- Hry jsou laděny tragicky nebo tragikomicky. Časté jsou groteskní prvky a černý humor.
– př. autorů: Kafka, Alfred Jarry, Samuel Beckett
c) Dějová linie:
Bedřich, režimem utlačovaný dramatik a intelektuál přichází na návštěvu ke svým přátelům Michalovi a Věře. Manželský pár právě dokončil rekonstrukci svého bytu a hrdě všechno nové zařízení Bedřichovi ukazuje a předvádí. Manželé také nabádají Bedřicha, aby změnil svůj život a choval se podle jejich vzoru, protože oni jsou šťastní ve svém přízemním životě plném materiálních radostí. Žijí ve svém uzavřeném světě, kde se starají jen o to, aby si mohli dovážet co nejvíc luxusního zboží ze zahraničí, vařit si co exkluzivní jídla, vychvalovat svého synka a udržovat „dokonalý“ manželský život. Několikrát zmiňují návštěvu Švýcarska.
Bedřich se drží zpátky a většinou odpovídá neurčitě a tak, aby nikoho neurazil. Tempo hry se postupně graduje, Michal a Věra jsou čím dál tím agresivnější, až už je toho příliš a Bedřich chce odejít. Po několika zopakování situace vstává a chce se rozloučit, což vyvolává zděšení manželů, kteří ho zadržují- Věra až hystericky.
Když Bedřich povolí a ještě na chvíli zůstane, Eva je hned v pořádku a celý kolotoč stejných témat a doporučení začíná znovu.
Atmosféra odráží bezperspektivnost a zmrazení společenského života v Československu po sovětské invazi v roce 1968
2) Postavy a jejich charakter
a) Hlavní postavy
- Michal a Věra- materialisticky založený, přízemní manželský pár, aktivní, dynamičtí, upovídaní, potřebují obdiv druhých
- Bedřich– je u Michala a Věry na návštěvě, dramatik, intelektuál, velmi slušné chování, poněkud pasivnější vystupování
b) Vedlejší postavy
- Eva– Bedřichova partnerka, ve hře přímo nevystupuje, ale je zřejmě také intelektuální a přemýšlivý typ jako Bedřich
3) Prostředí a doba děje
-děj se odehrává v 70. letech 20. století, v bytě Věry a Michala
B) Kompozice
1) Kompoziční princip: chronologický, ale některé pasáže se opakují – Havlův prostředek k dosažení absurdna
2) Vyprávěcí forma:
3) Spojení jednotlivých tematických celků: těsné
Lexikální prostředky: Postava Bedřicha mluví zásadně spisovně, Věra a Michal často mluví nespisovně a používají hovorové výrazy (Švajc, byt „s ksichtem“)., neologismy: Švajc (Švýcarsko), zaangažovat (zapojit), kiks (chyba), byt s „ksichtem“ (se stylem), kauf (koupě), cizí slova: fotel (křeslo), turecký kinžál (sečná zbraň), intarzovaná truhla (ozdobená), kvartýr (byt), anglická slova: Groombles, Woodpeak
Textové prostředky: přímá řeč, scénické poznámky, Bedřich odpovídá krátkými vyhýbavými větami (Hm-, Dobře-, Hezký-, Třeba-), děj je postavený na opakování situací a dialogů, kontrast (tichý host, upovídaný pár), opomíjení charakteristiky postav
C) Okolnosti vzniku díla
1) Datace
– druhá polovina 20. Století.
2) Společenskohistorický kontext
Kniha napsána v období tzv. normalizace
– jedni tvrdili, že se politická situace u nás vrátila k normálním poměrům (komunisté věrní SSSR), jejich odpůrci říkali, že nenormální se stalo normálním
- byli trestáni lidé, kteří nějakým způsobem odmítali vstup vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968 k nám, nebo se jim nelíbila politika sovětského svazu
- v KSČ došlo k boji o moc, tzv. reformní komunisté z 60. let byli odstraňováni z vedoucích funkcí, někteří i vězněni, všichni komunisté museli projít tzv. prověrky, kde komise hodnotily jejich vztah k novému vedení státu
– literatura u nás se dělí do tří skupin – oficiální, samizdatová a exilová
– po potlačení Pražského jara (1968) musel Václav Havel opustit divadlo a jeho díla se v Československu přestala vydávat a hrát. V té době byl však již autorem uznávaným i v zahraničí → to pro něho v následujících dvaceti letech normalizace znamenalo jistou finanční nezávislost a podporu světového veřejného mínění, kdykoli byl komunistickým režimem za své názory vězněn
- Další autoři tohoto období: Pavel Kohout, Pavel Landovský, Milan Kundera, Bohumil Hrabal, Josef Škvorecký, Vladimír Páral
3) Literární kontext
– literatura se dělila do tří směrů: oficiální (Ota Pavel), exilová, samizdatová
Čechy: Václav Havel patří mezi samizdatové autory, v Československu nemohl být
oficiálně vydáván, ani inscenován, zato měly jeho hry mnoho premiér a velký úspěch v zahraničí.
Další autoři:
Bohumil Hrabal (1914-1997), Pábitelé, Ostře sledované vlaky, Obsluhoval
jsem anglického krále
Ludvík Vaculík (1926), signatář Charty 77
Ivan Klíma (1931), Soudce z milosti – román
Josef Škvorecký (1924- 2012), Zbabělci, Prima sezona
Milan Kundera (1929), Žert
Ota Pavel (1930-1973), Smrt krásných srnců, Jak jsem potkal ryby
Svět: I světoví spisovatelé se věnovali kritice totalitních režimů, především George
Orwell se svými anti utopistickými díly (román 1984, Farma zvířat). Alexandr Solženicyn byl ruský držitel Nobelovy ceny, který je znám například díky svému románu Souostroví Gulag, který popisuje vězeňský systém v SSSR.
Eugéne Ioesco (1909-1994), Plešatá zpěvačka- absurdní drama
4) Ukázka
MICHAL Pro Věru totiž být dobrou manželkou zdaleka neznamená jen být dobrou
hospodyní nebo dobrou matkou – ona dobře cítí, že to znamená především být
dobrou milenkou! Proto taky o sebe tak skvěle pečuje, že má i při tom největším
pracovním náporu sexepíl – a právě při něm!
VĚRA Vzpomínáš, Michale, předevčírem – když jsem drhla podlahu a tys nečekaně přišel dřív?
MICHAL Bylo to krásné, viď?
VĚRA Proč myslíš, že to Michala netáhne k jiným děvčatům? Protože ví, že doma nemá
jen nějakou šmudlu od škopku, ale skutečnou ženskou, která umí brát i dávat –
MICHAL Věra je ovšem pořád stejně krásná – dokonce bych řekl, že po Péťovi ještě tak
nějak dozrála – má ti teď úžasně svěží a mladé tělo – no však posuď sám! (Michal
odkryje Věře šaty na prsou) Dobré, ne?
BEDŘICH Prima –
MICHAL Víš, co například dělám?
BEDŘICH Nevím –
MICHAL Líbu ji střídavě na ucho a na krk – ona to má velice ráda a mně se to taky líbí –
podívej, takhle!
(Michal začne líbat Věru střídavě na ucho a na krk; Věra vzrušeně vzdychá)
VĚRA Ne – drahoušku, ne – prosím tě – počkej – až za chvíli – prosím tě –
(Michal přestane Věru líbat)
MICHAL Až si ještě trochu popovídáme, ukážeme ti víc – abys viděl, jaké rafinovanosti spolu děláme –
BEDŘICH Nebudu vás svou přítomností při tom znervózňovat?
VĚRA Ty blázínku! Vždyť jsi náš nejlepší přítel!
MICHAL A my jsme rádi, když ti můžeme ukázat, co všechno se taky dá v tomhle směru dělat!
(Pauza)
VĚRA A co vy? Jak je to s vámi?
….
VĚRA Víš přece, že to s tebou myslíme dobře –
MICHAL Že tě máme rádi –
VĚRA Že jsi náš nejlepší přítel –
MICHAL Nemůžeš se přece zachovat tak nevděčně!
VĚRA To si přece nezasloužíme – při tom všem, co pro tebe děláme!
MICHAL Pro koho myslíš, že Věra ty groombles celé odpoledne zapékala?
VĚRA Pro koho myslíš, že Michal kupoval tu whisku?
MICHAL Komu myslíš, že jsme chtěli ty desky přehrát a kvůli komu za ně vyhazuju valuty a vláčím je přes celou Evropu?
VĚRA Proč myslíš, že jsem se oblékala, malovala, česala, voněla?
MICHAL Nač myslíš, že jsme ten byt vlastně zařizovali? Pro koho myslíš, že to všechno děláme? Pro sebe?
(Bedřich je už u dveří)
BEDŘICH Nezlobte se, ale já fakt jdu –
VĚRA (vzrušeně) Bedřichu! Přece nás tady nenecháš! To nám přece neuděláš! Nemůžeš
nás přece opustit, chtěli jsme ti toho tolik ještě říct! Co si tu bez tebe počneme! Copak
to nechápeš? Zůstaň! Prosím tě, zůstaň tu s námi!
MICHAL Vždyť jsi ještě ani neviděl náš elektrický loupač mandlí!
BEDŘICH Ahoj! A díky za groombles –
(Bedřich odchází, než však stačí za sebou zavřít dveře, začne Věra hystericky plakat.
Bedřich se zarazí a hledí rozpačitě na ni)
VĚRA (plačíc) Jsi sobec! Hnusný, necitelný, nelidský sobec! Nevděčník! Ignorant! Zrádce!
Nenávidím tě – já tě tak nenávidím – jdi pryč! Jdi pryč! (Věra běží ke kytici, kterou
dostala od Bedřicha, vytrhne ji z vázy a vztekle ji hodí po Bedřichovi)
MICHAL (k Bedřichovi) Vidíš, co děláš! Že se nestydíš! (Bedřich je chvilku v rozpacích, pak
sebere kytici, odnese ji váhavě zpět do vázy, vrátí se zvolna ke svému fotelu a rozpačitě
usedne. Věra a Michal jeho počínání napjatě sledují, a jakmile vidí, že opět usedl, začnou
být náhle zase zcela normální a s úsměvem se také posadí. Krátká pauza)
VĚRA Michale, nepustíme Bedřichovi nějakou hudbu?
MICHAL To bychom mohli –
(Michal jde ke gramofonu, a jakmile ho zapne, spustí ze všech reproduktorů naplno
hudba: nejlépe nějaký světový hit v podání Karla Gotta, například „Sugar Baby Love“.
Opakující se replika
VĚRA Já vím, nerad o tom mluvíš. Ale pochop, my jsme s Michalem moc a moc v poslední
době o vás dvou mluvili, moc jsme na vás mysleli – a opravdu nám není jedno, jak žijete!
MICHAL My to s tebou, Bedřichu, myslíme dobře –
VĚRA Jsi náš nejlepší přítel – máme tě moc rádi – a ani nevíš, jak hrozně bychom ti přáli,
aby se ti to všechno už konečně nějak rozmotalo!
BEDŘICH Co aby se mi rozmotalo?
VĚRA Nechme toho. Nemám zapálit v krbu?
BEDŘICH Kvůli mně nemusíš –
MICHAL Tak pustím nějakou hudbu, ne?
VĚRA Michal totiž přivezl ze Švajcu spoustu nových desek –
BEDŘICH Až později, jo?
(Pauza; pak náhle začnou hodiny na krbu hrát dobovou melodii; Bedřich se lekne. Po
chvíli hodiny ztichnou. Pauza)
VĚRA Tak povídej – jak pořád žiješ?
5) Vliv díla
film: Vernisáž – Československo, 1990, 50 min
6) Život autora
Václav Havel (5. října 1936, Praha – 18. prosince 2011, Vlčice-Hrádeček) byl český dramatik, esejista, kritik komunistického režimu a později politik. Byl devátým a posledním prezidentem Československa (1989–1992) a prvním prezidentem České republiky (1993–2003).
Václav Havel působil v 60. letech 20. století v Divadle Na zábradlí. V době kolem Pražského jara se zapojil do politické diskuse a prosazoval zavedení demokratické společnosti. Po násilném potlačení reforem vojenskou invazí států Varšavské smlouvy byl postižen zákazem publikovat a stal se jedním z prominentních disidentů.
Vystupoval na obranu politických vězňů a stal se spoluzakladatelem a jedním z prvních mluvčích občanské iniciativy za dodržování lidských práv Charta 77. To upevnilo jeho mezinárodní prestiž, ale také mu vyneslo celkem asi pět let věznění.
Po vypuknutí Sametové revoluce v listopadu 1989 se Václav Havel stal jedním ze spoluzakladatelů protikomunistického hnutí Občanské fórum a jako jeho kandidát byl 29. prosince 1989 zvolen prezidentem Československé socialistické republiky, od 29. 3. 1990 byl prezidentem Česko-slovenské federativní republiky. Měl zásadní vliv na směřování země k parlamentní demokracii a zapojení do politických struktur západní civilizace.
Jako literát se Václav Havel světově proslavil svými dramaty v duchu absurdního divadla, v nichž se mimo jiné zabývá tématy moci, byrokracie a jazyka, a také svým esejistickým dílem. V esejích a dopisech z vězení se vedle politických analýz zabývá filozofickými otázkami svobody, moci, morálky či transcendence.
7) Další díla autora
Divadelní hry
1963 Zahradní slavnost
Vyrozumění (1965) – hlavním tématem je odcizení jazyka.
Byrokratickou aroganci a ničení přirozeného lidského světa kritizuje například hra Asanace (1987).
Některé Havlovy divadelní hry obsahují silný autobiografický prvek. Trojici her Audience,Vernisáž (obě 1975) a Protest (1978), jež jsou asi nejpřístupnější z celého Havlova dramatického díla, spojuje postava disidenta Ferdinanda Vaňka, který pracuje v pivovaru podobně jako v té době sám Havel. Ferdinand Vaněk sám dělá a říká málo, děj se spíše točí kolem toho, jak na Vaňkův pravdivý postoj k životu reagují druzí, kteří tak mohou demonstrovat svoji zbabělost, pokrytectví a kariérismus.
Hlavní postava Odcházení (2007), které Havel napsal po skončení své prezidentské funkce, prožívá situaci po ztrátě politické funkce a hra se dotýká problémů korupce nebo bulvárního tisku.
Po uvedení zfilmované verze Odcházení (kterou Havel i režíroval).
Eseje, kritika, dopisy a projevy
Dopis Gustávu Husákovi (1975)- za doby normalizace, Dopisy Olze (1983)- psal je z vazby,
8) Vlastní názor
Podle mého názoru je absurdita Havlových dramat dokonalým prostředkem jak vyjádřit nejen strašlivost tehdejšího politického systému, ale také důsledků, které měl na obyvatele naší země. Hlavní postavy Vernisáže zobrazují manželský pár, který hledá bezpečné útočiště v hromadění materiálních věcí a v soustředění se na světské věci.
Tento přístup byl pohodlnější než přímo čelit útlaku režimu a ti, kteří zvolili tento přístup k životu, se cítili šťastní. Snažili se dokonce přesvědčit i svého rodinného přítele, aby si zvolil stejnou cestu jako oni a nebojoval zbytečně bitvu, která se jim zdála zbytečná.
Celková charakteristika díla
Havlova hra Vernisáž je ovlivněná absurdním divadle, do určité míry nese i autobiografické prvky.
Hra odráží společenskou situaci v Československu v 70. letech – normalizaci. Skutečné životy lidí se odehrávali v soukromí, v bytech, domech a chatách.
Občané nemohli volně cestovat a pro mnohé byla symbolem západní svobody nebo materiální hodnoty ledajaká zbytečnost přivezená – propašovaná ze západu, nebo alespoň koupená v Tuzexu- obchodě, kde se dal za speciální poukázky- bony koupit výrobek ze západu.
V tomto období a prostředí vznikají noví maloměšťáci a snobi, kteří žijí a potvrzují si svoji existenci přes vlastnění věcí.
Podobně postavy hry se snaží dát svému bytu, jako oni sami říkají, „ksicht“- tedy osobitý vzhled. Což znamená, že ho zaplňují kdečím od moderních věcí až po starožitnosti.
Aby však toto všechno mělo smysl, musí to někdo ocenit, a proto pozvou návštěvu- obdivovatele, kterým se se vším pochlubí.
V absurdním divadle je skutečnost deformovaná, ale v Havlově hře je absurdní skutečnost sama, s určitou nadsázkou můžeme říci, že hra je vlastně realistická.
Děj je postavený na opakování situací, opakování útržkovitých replik a stejných monolozích a dialozích.
Normalizace bylo oficiální pojmenování pro čistky v komunistické straně, propouštění ze zaměstnání, obnovení cenzury, zrušení mnoha zájmových a politických sdružení a organizací a další represivní opatření po násilném potlačení Pražského jara v roce 1968 armádami Varšavské smlouvy. Po celou dobu normalizace byla na československém území umístěna sovětská okupační vojska.
9) Námět:
Autor čerpá ze svého života – autobiografické prvky
10) Hlavní myšlenka díla:
Hra ukazuje realitu Československa sedmdesátých let – vznikla nová vrstva maloměšťáků a snobů, kteří si žijí své prázdné a uzavřené životy založené na hromadění majetku. Snaží se dát svému domu „ksicht“, výraz, aby nějak vypadal, ale aby to mohl někdo ocenit, musí mít také nějaké hosty – díky nim si potvrdí svou existenci, potvrdí si, jak dobří jsou.
Celkově je hra o snobství, povrchnosti, prázdnotě, manipulaci a lidském odcizení. Zapadá do žánru absurdního divadla – neustále se opakující scény i celé dialogy, devalvace jazyka a jeho sdělovací funkce – lidé se navzájem neposlouchají.
