Kniha: Višňový sad
Autor: Anton Pavlovič Čechov
Přidal(a): Lucahr
Literárně-historický kontext
Doba vzniku:
- Čechov píše Višňový sad v letech 1903-1904. V Česku v těch letech František Křižík vybuduje první elektrifikovanou železnici. Ve světě Británie ovládla Indii (Edward VII. Se oficiálně stává indickým císařem), svou výrobu započal Henry Ford i motocykly Harley-Davidson. Rusko bojuje s Japonskem.
- Vrcholné dílo Čechova, které má odrážet situaci Ruska – zánik šlechty a vhodné podmínky pro život pracovitých podnikavců. Višňový sad zobrazuje samotné Rusko.
Rozbor díla: Višňový sad
Děj:
Statkářka Raněvská se sedmnáctiletou dcerou Aňou se vrací z Paříže, kam se uchýlila po tragické smrti syna Gríši. Vrací se jednak, protože už nemá peníze na rozhazovačný život, který vedla, a jednak protože jí opustil její milenec-hypochondr.
Přestože se její adoptivní dcera Varja snaží hospodařit se statkem co nejefektivněji, je zadlužený, a za pár dní se koná dražba, ve které by se měl prodat i s višňovým sadem, jež je tak krásný, že se na něj jezdí dívat i lidé zdaleka.
Varjin ctitel, kupec Lopachin, navrhuje rozprodat sad na stavbu letních bytů a umořit tak dluhy. Raňevská i její bratr Gajev to razantně zamítnou. Žijí dál, jak byli zvyklí, až dojde k dražbě. S překvapením zjišťují, že statek koupil Lopachin, který nechá vykácet sad, zbourat statek a rozprodá parcely. Všichni odjíždí. Lopachin už Varju málem požádá o ruku, ale nakonec z toho sejde. Raněvská s Gajevem se vrací zpátky do Paříže, Aňa začíná nový život s věčným studentem Trofimovem.
Kniha končí smutně tím, že starého, nemocného sluhu Firse zapomenou v zamknutém domě a odjedou, a tak už opravdu čeká jen na smrt.
Ukázka:
Firs – (přistoupí ke dveřím, vezme za kliku) Zamčeno. Odjeli… (Sedne si na pohovku) Zapomněli na mě… No, to nic…, posedím si… Že si milostpán zase nevzal kožich a jel jenom v kabátě… (Starostlivě vzdychá) Jak se o něho nepostarám já… Jo, jo, nerozumné mládí! (Něco si mumlá, ale není mu rozumět) A život uteče, člověk ani neví jak… (Lehne si) Natáhnu se… Není už ve mně žádná síla, všechno je pryč, všechno… Já jsem holt kus dřeva! (Leží nehybně)
(Ozve se vzdálený zvuk jakoby z nebe, smutný a zmírající zvuk, jako když praskne struna. Nastane ticho a je slyšet jenom vzdálené údery sekerou do stromu)
Vlastní hodnocení:
- Přijde, mi, že tam bylo moc řečí „mimo mísu“ a málo děje. Celkově mě to moc nezaujalo.
Hlavní postavy:
- Ljubov Andrejevna Raňevská – štědrá, dobrosrdečná, sentimentální
- Aňa – dcera Raňevské, naivní, těší se na budoucnost a nechává minulost za sebou
- Varja – adoptivní dcera, ctnostná, pracovitá, stará se o statek
- Gajev – bratr Raněvské, bohém, mívá velké proslovy
- Lopachin – podnikavý dříč, není zlý, ale není sentimentální
- Firs – starý sluha
- Jaša – vychytralý mladý sluha, který se chce bavit.
