Kniha: Vladař
Autor: Niccolò Machiavelli
Přidal(a): Iveta Janáčková
Niccolò Machiavelli
- Niccolò Machiavelli byl italský politik, filozof, diplomat, spisovatel a historik
- Narodil se ve Florencii roku 1469 do nepříliš zámožné rodiny
- Vystudoval florentskou univerzitu a následně jako tajemník florentské republiky působil v řadě diplomatických misí, kde se setkával s významnými panovníky a získával zkušenosti.
- V roce 1512 po návratu Medicejských byl zproštěn úřadu, falešně obviněn z účasti na nevydařeném spiknutí proti medicejské vládě a dokonce i krátce vězněn.
- Po propuštění z věznice sledoval politickou scénu jako analytik, nikoli jako přímý účastník.
- Nakonec žil v ústraní a jeho úsilí o návrat do politického života byl neúspěšný, zůstaly mu však zkušenosti, které nasbíral jako tajemník a velvyslanec. Byl si jistý tím, že ví, jak pomoci panovníkovi získat a udržet si moc a proto se rozhodl sepsat své zkušenosti a názory do knihy s názvem Vladař, které se stalo jeho nejslavnějším dílem.
- Niccoló Machiavelli zemřel roku 1527.
„U obyčejných lidí, ale zejména u panovníků vždycky rozhoduje výsledek jejich konání. Je-li úspěšný, i prostředky, jimiž úspěchu dosáhl, se lidem nakonec zdají zcela v pořádku.“
„Člověk nemá padat na zem a počítat s tím, že ho někdo zvedne.“
„Trvale úspěšný může být jen ten, kdo se přizpůsobí měnícím se podmínkám.“
„Základní lidskou slabostí je, že člověk nepředvídá bouři, když je pěkné počasí.“
„Láska a strach mohou jen těžko existovat pohromadě, ale pokud si máme vybrat, je mnohem bezpečnější být obávaný, než milovaný.“
„Všichni lidé jsou špatní, dokud je nutnost nepřivede k tomu, aby byli dobří.“
Díla
Machiavelliho dílo lze rozdělit do tří kategorií:
Politické a vojenské analýzy:
Rozpravy o prvních deseti knihách Tita Livia (1513-1518)
Vladař (1513, vydán 1532)
Historie:
Florentské letopisy – v nich autor na dějinách Florencie zobecnil historická fakta a vyvodil z nich ponaučení do budoucnosti
Básně a hry:
Mandragora (1513) – komedie, příběh o léčbě založené na slepé víře v moc šarlatánů a mastičkářů. Tato komedie patří k vrcholným dílům italské renesanční dramatiky.
Machiavellismus
Niccolò Machiavelli se zasloužil o vznik tohoto pojmu svým dílem Vladař. Machiavellismus je dnes považován za označení pragmatického a cynického jednání v politice.
Machiavellistou je myšlen ten, kdo uznává rčení o tom, že účel světí prostředky a je ochoten dopouštět se morálně pochybných jednání. Základem Machiavelliho názoru je fakt, že politika se odehrává v reálném světě a nikoliv ve světě morálním.
Jeden z typických výroků, který bývá označován jako stanovisko machiavellismu:
„U obyčejných lidí, ale zejména u panovníků vždycky rozhoduje výsledek jejich konání. Je-li úspěšný, i prostředky, jimiž úspěchu dosáhl, se lidem nakonec zdají zcela v pořádku.“
(lidé většinou vidí pouze vnější podobu věcí)
Vladař
O díle
Niccolò Machiavelli v díle Vladař vychází z množství zkušeností, které nasbíral na diplomatických cestách. Když mu nebylo dovoleno být přímo v politickém dění Florencie, toužil své znalosti zužitkovat a pomoci tehdejšímu panovníkovi a také své zemi.
Tento spis dokončil roku 1513, ale kniha vyšla až po autorově smrti roku 1532.
Dílo se skládá z 26 kapitol, jež obsahují rady panovníkovi, jak postupovat a vládnout, chce-li dosáhnout úspěchu. Machiavelli tento spis věnoval Lorenzu Medicejskému, tehdejšímu florentskému panovníkovi. Jednotlivé kapitoly jsou věnovány různým formám vlády, způsobům nabytí moci a jejího udržení. Machiavelli se ve svém díle Vladař zamýšlí nad tím, čím je člověk jako občan ve státě, podle něj řídí člověk své činy podle logických a rozumových kritérií nikoli podle morálních.
Citace z knihy
„Člověk nemá padat na zem a počítat s tím, že ho někdo zvedne.“
(Machiavelli doporučuje, aby byl panovník soběstačný a nespoléhal se na jiné státy. Trvalá vláda je jen taková, která spoléhá sama na sebe a dokáže se bránit vlastními silami.)
„Trvale úspěšný může být jen ten, kdo se přizpůsobí měnícím se podmínkám.“
(Panovník, který se nezajistí pro špatné časy, může za nepříznivých podmínek selhat.)
Vztah ke křesťanství
Machiavelliho má negativní přístup ke křesťanství s výjimkou těch jeho forem, které hlásají návrat k chudobě. Křesťanství podle něj oslabilo antickou představu o státu, zničilo víru ve velikost ducha. Náboženství odnaučilo lidi statečnosti a ctnosti. Tímto vším způsobilo morální zkázu Itálie.
Machiavelli obrací pozornost od Boha k člověku.
Pojmy virtú a fortuna
Důležitou roli hrají u Machiavelliho dva pojmy – virtú a fortuna. Oba mohou být spojovány s pojetím státu, ale jen jeden pro Machiavelliho znamená základní podmínku existence státu. Touto podmínkou se stává VIRTÚ. Machiavelli pojem primárně chápe jako souhrn volních vlastností, které by měl mít občan republiky či státu, aby byl schopen stát udržet. „Vidí ji jako jednotící sílu, která prostupuje národy a jednotlivce“ Z tohoto pohledu pak můžeme virtú volně přeložit jako „duch občanství“
Opakem virtú se stává FORTUNA – pojmové vyjádření vší nahodilosti, nesmyslnosti v dějinách.
Citáty
„Základní lidskou slabostí je, že člověk nepředvídá bouři, když je pěkné počasí.“
„Láska a strach mohou jen těžko existovat pohromadě, ale pokud si máme vybrat, je mnohem bezpečnější být obávaný, než milovaný.“
„Všichni lidé jsou špatní, dokud je nutnost nepřivede k tomu, aby byli dobří.“
Machiavelliho přínos
- Velké množství Machiavelliho tezí má platnost až po současnost.
- Nejdůležitějším přínosem Machiavelliho je snaha zhodnotit politiku takovou, jaká je
- popsal nedokonalost lidské povahy ( kdyby se tímto řídili i ostatní teoretici politiky, nemusely proběhnout různé totalitární experimenty snažící se měnit lidskou povahu
- Machiavelli je teoretickým předchůdcem pragmatismu v politice a realismu v mezinárodních vztazích
