Vlčí jáma – rozbor díla k maturitě

 

Kniha: Vlčí jáma

Autor: Jarmila Glazarová

Přidal(a): rozbor

 

 

 

 

Kniha vydána státním nakladatelstvím Krásné literatury a umění v Praze 1962

Jde o román skládající se ze čtyř dílu rozdělených do kapitol. Vypravěčem je sama autorka. Děj se odehrává ve Slezsku, díky čemuž se zde objevuje i nářečí. V díle autorka používá němčinu i spisovnou češtinu. V celé knize se objevuje hodně přímé řeči, která ve značné míře dělá knihu více zajímavou.

Román je zaměřen na život tří hlavních postav, ale i ty ostatní jsou zde vykresleny .Kniha je o životě Jany, která se po smrti své matky dostává do rodiny milého úředníka Roberta Rýdla a jeho postarší, poněkud hašteřivé ženy. Většinu času Jana tráví s tetou Klárou, protože její manžel ( otčím, jak mu Jana říká) je často pryč. Postupem času se dozvídáme o charakteru postav , jací doopravdy jsou. Název románu má i skrytý smysl, onou vlčí jámou je míněn dům, ve kterém se odehrává děj.  Paní domu je totiž velice zásadová a někdy by se mohlo zdá, že i krutá dáma. Myslí si, že její manžel je její majetek, s nikým se o něj nechce dělit. Nenávidí  když někdo trpí nějakou chorobou, i ona sama si nikdy nepřipouští nemoc. Její okolí díky této její vlastnosti trpí. I jejího manžela tato skutečnost poznamenává. I když Robert svou ženu nikdy nemiloval tak je zásadový, má jí rád a nikdy by ji neublížil. Osudy všech se, ale začnou měnit, když do jejich života vstoupí mládí, nevinnost a krása.

Mladá Jana, kterou si manželé vzali  k sobě aby ji ulehčili u nich trpí. Trpí nešťastnou láskou k otčímovi a také panovačností tety. Jana není taková jak by si její teta přála, nerada sedí ,nic nedělá a jen vyšívá, taková ona není. Ona dychtí po vědomostech, chce se vzdělávat. To imponuje Robertovi, který si stále víc uvědomuje, jak moc pro něho Jana znamená, ale ví, že musí být se svou ženou, i když s ní nikdy nepoznal lásku. “Uhaduje a cítí, jak osudově zasáhla do otčímova života, jak nechtíc a nevědouc otřásla jeho základy a osvobodila proudy ponorých řek. Že na ni myslí s láskou a touhou. Že by chtěl na kusy rozbít ten starý život a začínat znova, milovat, vzývat, v bezmezné něžnosti hýčkat a chránit ten starý sen, který přichází pozdě, ale přichází přec, závratný a nádherný. Otčíme můj drahý a nešťastný člověče, vždyť i mé srdce je tě plno! Jakou k tobě cítím něžnost a jak bych ti chtěla pomoci! Ale jen jak! Jak? Jsi spoután na rukou i na nohou, nepatříš sám sobě.”

Později Robert obdrží lukrativní nabídku na práci v Opavě, a později i v Praze. Ženě oznámí, že jak vše zařídí budou se moci odstěhovat. Klára sice zprvu neochotná, ale později na návrh přistupuje, jenže si neuvědomuje jak pro ní odloučení od jejího milovaného bude těžké. Když uplynula dlouhá doba a pořád bylo stěhování v nedohlednu, tak  tetu začala soužit nemoc. Sama si to nechtěla připouštět a myslela si, že nemoc odežene, ale smrt si nevybírá a pro každého si jednou příjde. Místní doktor k ní často dochází a stará se o její křehké zdraví. Také nachází zalíbení v Janě, což se samozřejmě nelíbí tetě. Jana má také doktora ráda, ale nemiluje ho. Cítí k němu vděčnost a v jeho blízkosti je klidná.

Otčím je mezitím pořád pryč a nevrací se, jelikož ho taky postihla nevyléčitelná nemoc a ví, že mu zbývá jen pár měsíců života. Domů jezdí jen zřídka aby nepřitěžoval svou nemocí ženě. Jana je uvězněna mezi tetou a otčímem, nemůže se vymanit z oné vlčí jámy, která ji svírá a Jana chřadne. Bojí se o otčíma, nechce ho ztratit.

Po uplynutí sedmi měsíců od doby, kdy oznámil otčím Janě závažnost své nemoci, umírá. Jana nechce, aby se teta něco dozvěděla. Když přichází k ní, zjišťuje, že je také mrtvá. Umřeli pravděpodobně zhruba ve stejnou dobu. Jana se zhroutila.

„Jana,  paralyzovaná děsem, proletí chodbou, rozrazí dveře dokořán, bez myšlenky, řízená pudem, utíká uličkou, přes rynek, do šedivých dveří, po dřevěných schodech vzhůru.Nad schody dveře. Jana se zhroutí na prahu.” Pak se dozvídáme v novinách, jak jejich smrt zasáhla celé okolí.

„Jana se probouzí z nekonečného snu.” Je u doktora a ten si jí chce vzít znovu jí nabízí sňatek. „Jano malá, milá. Vynasnažím se , abyste mne měla ráda. Dokážu to. Život je nádherný, uvidíte, když se dva mají rádi…” „Jano, děvčátko, vítám vás doma.” Jana uniká z „vlčí jámy“, z té smutné, temné a nebezpečné pasti. Ti dva, kteří v ní spolu tak dlouho žili, v ní taky skončili svůj život.

V románu autorka popisuje velmi podrobně život malomětské honorace. Protínají se zde osudy lidí s různých společenských vrstev. Nacházíme zde i různé způsoby myšlení lidí, každý je zde jiný. I přez zdánlivě tragický konec, z důvodu smrti, zde nacházíme jakousi naději na lepší zítřek.





Další podobné materiály na webu: