Vyhnání Gerty Schnirch – rozbor díla k maturitě

rozbor-díla

 

Kniha: Vyhnání Gerty Schnirch

Autor: Kateřina Tučková

Přidal(a): MK

 

 

Kateřina Tučková

Narodila se v roce 1980 v Brně, vyrůstala v Moutnicích (zásadním inspiračním zdrojem, i součástí knihy). Vystudovala dějiny umění a bohemistiku na FF MU v Brně. V roce 2014 ukončila doktorské studium historie umění na FF UK v Praze. Věnuje se modernímu a současnému umění, pracuje jako nezávislá kurátorka (= spolupracuje se spoustou galerií, organizuje výstavy, vede dokumentaci sbírek, prezentuje jednotlivé předměty). Angažuje se i v zahraničních projektech. Je spolu-organizátorkou projektu Meeting Brno, který se koná v květnu a umožňuje setkání lidí různých kultur a náboženství díky pouti smíření z Brna do Pohořelic. Kateřina Tučková napsala několik odborných publikací z oblasti českého výtvarného umění. Dále píše romány s historickým základem a fiktivními postavami. Je vdaná, žije v Praze a Brně.

Kateřina Tučková žila v bytě v brněnské ulici, ze které, jak později zjistila, byly v květnu 1945 vyhnány německé rodiny na pochod smrti. Toto zjištění ji inspirovalo k napsání románu o Gertě Schnirch. Za něj získala cenu čtenářů Magnesia Litera 2010. Při psaní svých knih vychází z rozhovorů s pamětníky a z archivních záznamů.

 

Beletristická tvorba

  • 2003 – povídky v časopisech Netřesk, Tvar, Literární noviny a Weles
  • Montespaniáda (2006) – nenáročná novela o studentce a jejím románku se starším mužem
  • Vyhnání Gerty Schnirch (2009)
  • Žítkovské bohyně (2012)
    • o rodu léčitelek, který přežil hony na čarodějnice v 17. stol., útlak církví i Protektorát, ale nakonec ho zničil komunistický režim
    • Cena Josefa Škvoreckého, Český bestseller, Magnesia Litera – Kosmas cena čtenářů a Cena čtenářů České knihy, divadelní adaptace Městské divadlo Zlín
  • Fabrika (2014) – z prostředí moravského Manchestru (= Brno v 19. století, rozvoj průmyslu,      textilní město) o muži, který založí významnou manufakturu, o jeho rodině, dalších generacích, o slávě Brna a sociálních problémech té doby

 

Odporné publikace

  • Můj otec Kamil Lhoták (2008) – beletrizovaný životopis malíře z pohledu jeho syna, vychází z deníku malíře
  • Věra Sládková (2009) – studie jejího díla (napsala např. Vlak dětství a naděje)
  • Na hraně příběhu – Sochy v ulicích (2013)

 

 

VYHNÁNÍ GERTY SCHNIRCH (2009)

Druh: epika

Žánr: historický román

 

Typ vypravěče:

  • er-forma, skoro jako ich-forma různých postav, jejich vnitřní monology (zájmeno před jménem, např. ona, Gerta, nevěděla…,  jemu, Karlovi, se zdálo… ), ich-forma (Sólo pro Barboru)

 

Téma: tragické osudy ženy vláčené dějinami

  • Motivy: kolektivní i individuální vina, předsudky a diskriminace, násilí, znásilnění, nenávist, ne/víra v Boha, boj člověka s dějinami, válka, chaos, omluva, odpuštění, rodina, láska, přátelství, spravedlnost, vina, trest, pomsta, křivda, jak je obtížné těmto hodnotám
    • vyhnání – „konečné řešení německé otázky“
    • Gerta Schnirch – naznačuje, že nahlíží skrze příběh jedné ústřední postavy

 

Kompozice:

  • začíná jarem 1939 a končí rokem 2000
  • román ukazuje, že v provedení odsunu si Češi v ničem nezadali s Němci
  • zasazeno mnoho retrospektivních pasáží (vzpomínky, dopisy, setkání, nová zjištění, mnohé události či souvislosti s velkým časovým odstupem, jako mozaika
  • nová kapitola na jiné místo, do jiné doby či situace, jinému vypravěči, technika podobná filmovému střihu, konfrontace „velkých“ a „malých“ dějin (tragický osud jedince drceného soukolím dějin)
  • faktografickými momenty (přesná data, místopis, citace projevů)
  • odkrytí minulých událostí jako myšlenkové pochody postav
  • lynč na nevinných Němcích mnohdy vykonávali bývalí čeští kolaboranti, kteří převlékali plášť podle toho, kdo vítězil, a svou nevraživostí vůči Němcům po válce chtěli prokázat své vlastenectví
  • odmítnutí principu kolektivní viny a zároveň konkrétní historické svědectví o brutalitě, jehož jsou lidé schopni

 

Jazyk:

  • spisovný, v přímé řeči hovorový a nářečí
  • nevlastní přímá řeč – neoznačenou uvozovkami, ale pomlčkou
  • polopřímá řeč (ve 3.os.): Nechce to vidět, půjde dál, půjde rychleji, stejně jako dívka vedle ní přidá do kroku. Radši nevidět, má s sebou přece Barboru, rychle pryč, hlavně nenápadně.
  • psychické pohnutky různých postav -> plastičnost, důvěryhodnost a plnohodnotnost
  • otevřenost výpovědi, nepopsané detailně, nepojmenované
  • zasazen do konkrétních dobových reálií Brna a jihomoravských vesnic
  • autorčin smysl pro detail, citlivost, věrohodnost, znalost místních reálií (např. německé názvy ulic, např. Moravské náměstí se jmenovalo Adolf Hitler Platz)
  • záměrem podat svědectví -> tradiční realistickou formu víceméně chronologického vyprávění; respekt k faktům, sama fakta jsou velmi působivá
  • nechává na čtenáři, aby posoudil sám, pouze náznaky
  • mění vyprávěcí perspektivy, realisticky rekonstruuje myšlení lidí, konfrontace protikladných individuálních postojů (Gertin hodnotový svět konfrontován například se světy její dcery a vnučky, světem její dávné české přítelkyně Jany)

 

Postavy:

Gerta Schnirch

  • po otci Němka, po matce Češka (cítí se tak)
  • postava vznikla na základě spojení několika skutečných událostí (pamětníci pochodu a jejich potomci dodnes ve spolku Bruna, jejich vzpomínky (také v knize Deutschen raus) s historickými záznamy a statistikami)
  • rozebírá otázky provinění, odplaty, nespravedlnosti a nemožnosti předat bolestnou zkušenost další generace
  • podřízení dějinám, bolest ve skrytu dál, vše přirozené zničeno, musí žít dvojí život. (možná příčinou dceřina neporozumění)

Johanna

  • stále doufá, že její muž se jednoho dne vrátí, vychovává svoje děti dál německy, značné problémy sobě i svým dětem, ale neztratí víru a smysl života

Hermína

  • zůstala na statku v Perné

„Nenechat se rozšlápnout a těšit se sama ze svého. Ze svého prostého, krásného života, který bude tak malý, že už jim nebude stát za to ho znova lámat.“

 

Děj:

Prolog (dva krátké záběry z osudových událostí Gertina života – z nočního pochodu z Brna a z matčina pohřbu) a dále pěti částí:

1) Válkou s cejchem Schnirchů

Gerta, česko-německá dívka, žije se svojí rodinou v Brně. Z počátku nebezpečí války nevnímá a nepřipouští si jej, ale postupně si začne uvědomovat rozdíl mezi ní a jejími českými kamarády, kteří nenosí stejnokroj a nepatří do Hitlerjugend. Gerta má blízko k mamince, cítí se být více Češkou než Němkou, nerozumí si s nacionalisticky založeným otcem ani s bratrem. Během války matka umírá, bratr Friedrich narukuje, otec blázní, znásilňuje Gertu, které se později narodí dcera Barbora.

 

2) Když se kácí les, lítají třísky

Přichází konec války, s ním nálety a osvobození. Němečtí obyvatelé jsou uráženi a nenáviděni. 31. května 1945 je Gerta spolu s dalšími tisíci žen, dětí a starců nucena vydat se na pochod směrem k Rakousku, do Pohořelic. Cestou, následkem týrání, znásilňovaní žen, únavou nebo jen pro zábavu mladých hlídačů, umírají spousty lidí. V Pohořelicích to není lepší, mnoho dalších lidí umírá na tyfus nebo úplavici.

 

3) Město Deutschfrei

Z Pohořelic se Gerta a několik dalších žen zásluhou sedláka Šenka dostává do Perné do domu staré hospodářky Zipfelové, kde stráví mnoho let prací. Některé ženy se pokoušejí utéct do Rakouska, kde je ale nečeká nic lepšího. Přichází kolektivizace, politické procesy. Šenk odmítá dát svůj statek do družstva a končí v uranových dolech v Jáchymově, Zipfelka pak v totální chudobě. Tradice a tradiční lidé mizí, přicházejí Jechové a s nimi nové pořádky, jézédé, betonové bytovky. Gerta se díky bývalému příteli Karlovi, tou dobou už vysoko postavenému komunistovi, vrátí do Brna, kde ji čekají dva šťastné roky. Ani jemu se ale nevyhnou čistky v padesátých letech.

 

4) Minulost přítomná

Barbora založí vlastní rodinu a odstěhuje se. Gerta žije sama, lidé se na ni stále dívají skrz prsty a i přes svoje vzdělání dělá podřadnou práci ve skladu někde za Brnem. Gerta se po srpnové okupaci (1968) najednou zase cítí být Němkou, snaží se dceru seznámit s minulostí, ale pohádají se. Poslední nadějí se pro ni stává vnučka Blanička, která touží po spravedlnosti a omluvě všem vyhnaným německým obyvatelům. Gerta se jí však nedočká, protože otrávená životem, zahořklá proti všem, neschopna odpustit svému otci, bratrovi ani sobě a toužící po omluvě za to, jak s ní celý život zacházeli, umírá v nemocnici.

 

5) Sólo pro Barboru

Vypravěčkou je v závěru Barbora. Chodí každý den za umírající Gertou do nemocnice. Nevíme však, co z toho všeho Gerta ještě vnímá, je v kómatu, nakonec ji odpojí.

  • kolik zoufalství se vejde do jednoho života a jak málo pochopení máme pro události, které jsme neprožili nebo kterým jsme nemohli rozumět, stále zamlžená a politicky nedořešená tragédie (téma léta tabuizované, odsouvané a zamlčované)
  • funkcí literatury také může (měla by) být sebereflexe dané komunity
  • vyhnání i pak zkreslování této skutečnosti s nástupem vlivu komunistů.
  • válečná a poválečná nálada – ztracené iluze, pomstychtivost, zvrácenost komunistického režimu, lhostejnost většiny v době normalizace, přežívání v šedi bez ideálů
  • postupné pronikání zemědělské kolektivizace, příchodem prokomunisticky smýšlejících Čechů bez vztahu danému kraji, poznamenala ráz krajiny a pohřbila ducha místa, na němž před válkou žili ve shodě vedle sebe Češi a Němci
  • obyčejní lidé to odnesou nejvíc, „jak za hitlerovců, tak za stalinovců“ (některé věci nikdy nebudou normální, ať už je páchá kdokoli a ve jménu čehokoli)

 

Literárně-kulturní kontext:

soužití Čechů a Němců během války a v poválečných letech, Benešovy dekrety (znárodnění, konfiskace majetku „zrádců“, rušení německých škol), vyhnání Němců v květnu 1945, komunistický režim, na konci sametová revoluce

 

Inspirace dílem:

  • od října 2014 divadelní adaptace v HaDivadlu (Marián Amsler)
  • audio kniha

 

Srovnání:

Tučková píše podobně jako americká historička Mary Heimannová (Československo: Stát, který selhal), naturalisticky popisuje poválečné hrůzy, ale na rozdíl od Heimannové nekritizuje jednotlivé postavy a nechá čtenáře, ať se sám zamyslí nad naší historií.





Další podobné materiály na webu: