Jméno práce: Za všechno můžou vrata
Slohový útvar: Vyprávění
Přidal(a): Machova
Obsah:
Úvod
– Je to už pár let
Stať:
– Prosba
– Kajman
– Bez kontroly
– Vrata na třísky
– Těžká vrata
– Komplikace s proplacením
– Výhodná nabídka
– Máme nová vrata
Závěr:
– Vše zlé je k něčemu dobré
– Nebýt Kajmana, kdo ví…
Za všechno můžou vrata
Je to už pár let, co jsme se přistěhovali do malebné vesničky Vavřinec v Moravském krasu. Postupně budujeme a přebudováváme starou zříceninu, přibližně z roku 1760, která už pomalu začíná vypadat jako domeček.
Jednoho dne za námi přišel pan starosta s prosbou, zda bychom svolili, aby byla zahrada místní mateřské školky u nás napojená na vodu. „Paní Machová,“ povídá, „ já už jsem byl ve všech domech, které sousedí se zahradou školky a nikde nám to nepovolili. Už jste naše jediná záchrana! Kdybychom to měli kopat až od školky, tak by nás to vyšlo hrozně draho!“ povzdechl si pan starosta. Vysvětlil mi, že přípojka by měla své vlastní hodiny, kvůli spotřebě vody apod.
,,Já si myslím, že to nebude problém. Promluvím o tom s manželem.“ odpověděla jsem.
Ani já, ani můj manžel jsme v tom neviděli problém a svolili jsme. Naše fasáda a vlastně celý dům byl v rekonstrukci, takže nám nikterak nevadilo, že nám někdo udělá do domečku ještě jednu díru. Všechno se domluvilo, sepsala se smlouvička a mohlo se začít.
Obecnímu úřadu občas pomáhají místní, aby si přivydělali, a tak jako obvykle, pan starosta si domluvil místního kopáče, který měl přes naši stodolu a zahradu vykopat strouhu pro vodovodní potrubí. Tomuto místnímu kopáči se přezdívá Kajman. Pravda, spíše by na něj seděly přezdívky jako: Pijan, Červenej nos nebo Pokazím, na co šáhnu, ale lidé mu říkají Kajman, ani netuším proč.
A tendle ten Kajman se tedy pustil do práce.
My jsme pochopitelně měli své práce dost. Zaměstnání, děti, zvířátka a chod domácnosti, to vše nás zaměstnávalo až nad hlavu, takže, abychom kontrolovali pana Kajmana to nás ani nenapadlo. Navíc jsme měli za to, že je pod kontrolou obecního úřadu. V průběhu týdne jsme pana Kajmana občas jen pozdravili z okna, ačkoliv nás vnímal jen sporadicky, neboť byl v jednom kuse pod obraz.
Když už se zdálo, že má vše hotovo, šel jednou manžel do stodoly a v tu ránu přilít zpět, s hrůzou v očích a naštvaně spustil: ,,Kajman nám rozflákal vrata od stodoly!“ „Co prosím?“ řekla jsem zmateně, „ to nemyslíš vážně!“
Utíkali jsme zpět do stodoly, kde nám nezbývalo než sprásknout rukama nad úplně rozbitými vraty. Vrata měla asi tak 100 let a byla ze dřeva, nebyla nijak zdobená nebo vyřezávaná, ale byla jediným, čím se dala stodola zavřít.
Při rekonstrukci fasády jsme vrata vysadili a opřeli ve stodole o stěnu a ukázalo se, že se Kajman potřeboval dostat ke stěně a jelikož mu vrata připadala těžká, tak je prostě rozbil.
Co na to říct? Měl štěstí, že můj manžel je celkem mírumilovné povahy a že mu také něco nerozbil! Nezbývalo než jít za panem starostou a vše vyřešit, protože my potřebovali stodolu do zimy zavřít, aby nám nepromrzal domeček.
Starostu jsme vůbec nepotěšili, jako by toho měl málo na starosti. Po krátké rozmluvě nám řekl, že si máme nechat vyrobit nová vrata a obec nám je proplatí. Ale co čert nechtěl, není to tak jednoduché, jak nás upozornila paní účetní. Není možné jen tak někomu proplatit nová vrata.
No nakonec přišel starosta s nápadem. Věděl totiž, že pracuji pro IKEA a dělám návrhy interiérů a tak ho napadlo, že udělám návrh interiéru pro místní mateřskou školku a obec nám zaplatí prostě tolik, kolik bude potřeba na vrata. No to je ale výhodné, pomyslela jsem si, ale co nám zbývalo. Vrata jsme do zimy potřebovali!
Návrh školky se všem moc líbil a my měli do zimy vrata. Sic ne dřevěná, ale obyčejná plechová. Hlavní však bylo, že nám domeček nepromrzal.
Vše špatné, je k něčemu dobré. I po tak dlouhé době si ráda na pana Kajmana vzpomenu a říkám si, že bych mu měla za vše spíše poděkovat! Díky tomu, že jsem dělala interiér školky, si mě starosta objednal i na interiér knihovny, která se pak stala knihovnou roku 2011. Po tomto úspěchu následovalo již několik knihoven a spousta dalších zajímavých projektů jako například Muzeum včelařství Moravského krasu, na kterém právě pracuji.
Spolupráce s obecním úřadem tedy stále trvá a nebýt Kajmana a rozflákaných vrat, kdo ví…
„Někteří lidé vstoupí do našeho života a zase odejdou.
Někteří zůstanou jen chvíli a navždy změní náš život.“
Neznámý autor
