Kniha: Zabiják
Autor: Émile Zola
Přidal(a): Zola
1) Autor
Émile Zola (1840-1902)
Byl francouzský prozaik,romanopisec, literární kritik a hlavní představitel naturalismu. Podle jeho teorie by měl být román postaven na vědeckém základě, autor by měl nestranně předkládat fakta a charakter postav formulovat pouze vlivem prostředí a dědičnosti. V jeho dílech můžeme nalézt rozsáhlé popisné pasáže bohatě vykreslující prostředí, popřípadě pasáže popisující city a vnímání světa jednotlivých postav. Dále se můžeme setkat s návazností jeho děl na sebe, kde se vedlejší postavy jednoho díla mohou stát postavami hlavními v díle jiném.
Život Émila Zoly začíná roku 1840 v Paříži. Narodil se v rodině italského inženýra, spolu se svým otcem se vlivem okolností dostává do jižní Francie. Zde otec náhle umírá. Zola tedy žije pouze se svou matkou, původem francouzkou a na jeho vzdělání nezbývá mnoho peněz. Po neúspěšném studiu odchází Zola pracovat pro nakladatelství Hachette, kde okolo sebe soustředil skupinu mladýh romanopisců, kteří bývají označování jako medanská skupina. Po nějakém čase vydává některá svá díla časopisecky, pro tehdejší společnost se však obsah jeho děl, jako je například Zabiják, nezdál příliš vhodný a proto bylo vydávání zastaveno. Nadruhou stranu svými pokrokovými názory přispěl k liberalizaci francouzského života a svoji roli sehrál například v Dreyfusově aféře, kdy otevřeným dopisem prezidentu republiky pod názvem J’accuse (“Žaluji”) hájí nevinu kapitána Alfréda Dreyfuse, který byl neprávem obviněn ze špionáže. Umírá údajně nešťastnou náhodou na otravu oxidem uhelnatým poté co se mu zacpou kamna, okolnosti této události však nebyly přesně vysvětleny a byly předloženy některé důkazy svědčící o záměrném ucpání onoho komínu.
Dílo: L’Assommoir ( Zabiják )
Zpočátku psal Zola kratší prózy, které měli ještě nádech romantismu, později se věnuje tvorbě literární kroniky Evénement. Zde ostře napadá některé literární autory své doby a vyjadřuje zde také svůj postoj k literatuře. Po třech neúspěšných pokusech se Zola prosadil až v roku 1867 románem
Tereza Raquinová – tragický příběh ženy, která se spojí se svým milencem proti manželovi a neváhá jej zavraždit. Kruté výčitky svědomí a neutěšené prostředí, v němž žijí, jim však učiní život nesnesitelným. Zola v tomto díle definitivně opouští romantismus.
Povídky Ninoně – 1864
Od roku 1867 naturalistické romány
Zabiják – 1877 – první čtenářsky úspěšný román. Odehrává se v prostředí dělníků a
řemeslníků, kteří hovoří lidovým jazykem, případně argotem
Rougon-Macquartové – 1871-1893 – cyklus 20 románů, název cyklu- Přírodopisná a sociální historie jedné rodiny za Druhého císařství. Objevuje se zde 32 hlavních postav a zhruba1000 vedlejších postav. Vůbec poprvé zde uvádí jako hlavní postavy obyčejné dělníky a lidi z nižší společnosti. V rodině se objevují dělníci, horníci, vědci, zemědelci, vojáci, podnikatelé, spekulanti, prostitutky a politici. Autor bez okolků dokumentuje dobu a společnost. Určijícím znakem je postupný vývoj postav a přechody postav více díly.
Štěstí Rougonů (1871)
ŠtvaniceKořist (1871–72)
Břicho Paříže (1873)
Dobytí Plassansu (1874)
Hřích abbého Moureta (1875)
Jeho veličenstvo Eugène RougonJeho excelence Eugene Rougon (1876)
Zabiják (L’Assommoir, 1877)
Lístek lásky (1878)
Nana (1880)
Pod pokličkouU rodinného krbu (1882)
U štěstí dam (1883)
Život a milováníRadost ze života (1884)
Germinal (1885), román z prostředí horníků zobrazující vyhrocený konflikt mezi dělníky a majiteli dolů
Mistrovské díloDílo (1886)
Země (1887)
Růžové poupěSen (1888)
Lidská bestieČlověk bestie (1890)
Peníze (1891)
Rozvrat (1892)
Doktor Pascal (1893)
Tři města – románová trilogie- proticírkevní zaměření
– Lourdy – 1894
– Řím – 1896
– Paříž – 1897
Žaluji – 1898 – otevřený dopis prezidentu republiky k obvinění kapitána Dreyfuse
Pravda – 1903 – umělecké zpracování Dreyfusovy aféry
Cyklus Evangelia
Plodnost
Práce
Pravda
(Spravedlnost)
Kritické statě o divadle a literatuře
Naturalismus a divadlo
Naši dramatičtí autoři
Republika a literatura
2) Zařazení
Zolův Zabiják a další díla spadají do realismu či spíše naturalismu. Naturalismus vzniká z klasického realismu v 19. století ve Francii.
Pro realismus ( z lat. realis- věcný ) je typické:
komplexní, pravdivé a věrné zachycení skutečnosti
přesné a všestranné studium společenského života,nitra člověka
zobrazení průměrného člověka
nezúčastnění autora
objektivita autora
vývoj postav, podmíněný dobou a prostředím
apod.
S obdobím realismu přichází rozvoj přírodních věd a techniky, objevuje se víra v experiment. Spolu s realismem souvisí další termíny jako pozitivismus- skutečné je pouze to co lze dokázat smysly a zkušeností či materialismus- základem světa je hmota, svět je souborem vznikání a zaníkání, objevuje se také Marxismus- vše má původ v ekonomických vztazích. Hlavními žánry jsou povídka, román a drama. Mezi nejznámější světové autory patří Lev Nikolajevič Tolstoj, Henryk Sienkiewicz, Stendal, Honoré de Balzac, Gustav Flaubert, Emile Zola, Charles Dickens či Mark Twain.
Naturalismus ( z lat- natura- příroda )
Je jednou z podob realismu. Jedná se vlastně o vystupňovaný realismus. Je více objektivní, autor se snaží nehodnotit osudy svých postav. Pouze popisuje. Důraz je kladen na negativní a odpudivé jevy ve společnosti, které popisuje do detailů. Hlavní myšlenkou je, že duševní život člověka je výsledné působení dědičnosti, výchovy, prostředí a národa a rasy. Zjednodušeně lze řící, že je člověk chápán jakou souhrn pudů ovlivněn prostředím. Naturalistický román by měl být pouze objektivní sociologickou studií. Mezi hlavní představitele patří Gustave Flaubert (1821-1880) a Émile Zola (1840-1892). Gustave Flaubert položil svým dílem Paní Bovaryová základy bovarismu- termínu popisujícího útěk od skutečnosti k iluzím a stal se jednou z hlavních ikon a inspirátorů naturalismu.
3) Dílo
Zolův Zabiják začal vycházet v roce 1876 na pokračování v pařížských novinách. Kvůli naturalistickým popisům ale začali čtenáři hromadně odhlašovat předplatné, a tak Zabiják byl stažen. Autor však našel jiného vydavatele a i přes hrozby dílo vyšlo. Knižního vydání se dílo dočkalo v roce 1877. V čechách se kniha dočkala hned několika vydání. První překlad knihy byl hotov už v roce 1880 a od Zoly jej dostala Česká republika zadarmo. Na motivy knihy byl v roce 1956 natočen fiml Gervaisa. Film režíroval René Clément.
4) Rozbor Díla
Tématika
Děj
Gervaisa je chudá dívka, která se svým milencem Lantierem a jejich dvěma dětmi utekla z venkova do Paříže. V paříži si Lantier velmi brzy najde novou milenku, rozhazuje peníze a nic nedbá Gervaisiny starosti o něj a jejich budoucnost. Postupně od ní i od dětí Lantier odchází. I přes tuto krutou zradu se Gervaisa vzchopí a tvrdě pracuje jako pradlena. Navzdory odporu k jakémukoli dalšímu vztahu je nakonec přesvědčena k snňatku klempířem Coupeauem, poctivým a pracovitým člověkem, s kterým se konečně na nějaký čas dostává z bídy a přestože nevychází s jeho rodinou, nastává nyní pro Gervaisu šťastné období, které netrvá příliš dlouho. Coupeau spadne ze střechy a během uzdavování si nejen odvykne pracovat, ale postupně se stává stále lhostejnější vůči všemu v co donedávna věřil a výčitky, které jej pronásledují, zahání pitím alkoholu.
Gervaisa má sice k alkoholu odpor, ale díky svému soucitu, částečné hlouposti a víře v lepší zítřek živí celou rodinu sama. Za finanční pomoci svého beznadějně zamilovaného ctitele, kováře Goujeta, si najímá prádelnu, ale pro svou lenost a touhu si také užívat pomalu přestává splácet dluhy. Vše ještě zhorší návrat Lantiera, který se nastehuje pod stejnou střechu. Gervaisa je opět jeho milenkou a navíc živí ještě Lantiera.Vše má rychlý spád a Gervaisa pouští krám a stěhuje se z přízemí do malého pokojíku v šestém patře, vedle věčně ožralého funebráka, násilnického ožralu a otce dvou dětí. Z dcery Nany se stává prostitutka a si najde novou oběť svou starou známou Viktorii a jejího manžela Poiosonna, Coupeau se upíjí k smrti, jako zvíře dokoná v blázinci, a z Gervaisy se stává notorická alkoholička bez lidské důstojnosti a pudu sebezáchovy, která je nucena nabízet se na ulici jen aby přežila. Nakonec umíra jako žebračka.
Zolův Zabiják je klasickým příkladem naturalistického románu. Jedná se o epiku. Autor v er formě popisuje pocity a řivoty postav tak jak jsou. Nevyjadřuje svůj postoj ani námitky. Snaží se být vypravěčem svědkem, ve skutečnosti popisuje i okamžiky nepřímo související s momentální scénou, občasně vstupuje postavám do hlavy a barvitě vykresluje jejich pocity, nápady a názory, což sedí spíše na vypravěče vševědoucího. Tématem díla je jednoznačně učinek alkoholu na společnost. V tomto případě je účinek chápán pejorativně- alkohol postupně ničí všechny a všechno. Hlavním tématem je účinek alkoholu, životní podmínky a osudy rodiny Cupeaových, vedlejším tématem je život na pařížském předměstí v 19. století. Dílo obsahuje množství motivů, příladem může být například hostina pořádaná Gervaisou, která sice dokazuje, že se jí povedlo splnit si sen, zařídit se pro sebe a zajistit si větší sumu peněz, zároveň však ovlivňuje i její budoucí situaci a shazuje jí více a více do dluhů, které v budoucnu už nebude schopna splácet. Příkladem epizody (rozsháhlejší útvar, který má volný vztah k ději) může být život a příběhy vedlejšíc postav Lorieuxových, Lantiera a Viktorie nebo Gervaisiných dětí. Můžeme zde nalézt i vložku, tou je třeba písnička, kterou si zpívá Cupeau když jde z hospody.
Hlavní postavy:
Gervaisa – hlavní hrdinka, zpočátku velmi pracovitá a starostlivá matka a milující žena, ze které se postupem času stává líná, rozhazovačná alkoholička, která si libuje ve vlastním úpadku a která umírá v bídě jako bezdomovec
Cupeau – Gervaisin druhý manžel, zpočátku velmi pracovitý, ochotný a pozorný, postupem času se z něho stává alkoholik, který bije svou ženu i dceru, který nechodí do práce a všechny dostupné peníze okamžitě propíjí v hospodě
Lantier – Gervaisin první manžel, umí vystupovat velmi dobře a dobře také působí na své okolí, avšak ve skutečnosti se jedná o vypočítavého sukničkáře, který vše dělá pouze ve svůj vlastní prospěch
Nana – dcera Gervaisi, která je odmala velmi neposedná a která v 15-ti letech utíká z domu, žije na ulici, vede nezřízený život a rodiče využívá pouze k občasnému přespání
Vedlejší postavy:
Klaudius a Štěpán – synové Gervaisy z prvního manželství, manželé Lorilleuxovi, kovář Goujet
Kompozice
Zabijákova kompozice je až roboticky chronologická. Autor zde popisuje postupný vývoj svých postav a přikládá důraz na důsledky jejich špatného způsobu života, milných názorů a špatných rozhodnutí. Je to klasický příklad toho, že jedno vede k druhému. Na druhé straně se zde objevuje i kompozice retrospektivní a to v té době, kdy Gervaisa vzpomíná na to, jaké to bylo dříve. Popisu je v románu věnován rozsáhlý prostor a čtenáře může místy i nudit. Prostor je přesně určen. Hlavním dějištěm, kde autor ukazuje úpostupný úpadek postav je Gervaisina prádelna. Zároveň se zde odehrává valná část celého příběhu.
Jazyk
Jazyk, který Zola pro své dílo Zabiják použil svým složením ještě více dokresluje atmosféru pařížského předměstí plněho chudiny, pracujících i nepracujících dělníku, prostitutek, pradlen, švadlen, obchodníků a řemeslníků. Nespisovnost, argoty, nářečí či slengová mluva jsou namístě v takovém díle jako je Zabiják a Zola je také náležitě používá,v tomto díle můžeme nalézt také nepřeberné množství vulgarismů příkladem může být následující soubor ukázek popisující roztržku mezi Gervaisou a sestrou Lantierovi milenky Viktorií.
Vladimír Franc
zdroje:
Wikipedia.org
sešit literatury
kniha Zabiják- Émile Zola
