Kniha: Žalář nejtemnější
Autor: Ivan Olbracht
Přidal(a): Simone
druh, žánr, forma
dějová linie
Karel Mach je komisařem na malém městě. Je to člověk spravedlivý a pro svůj vyvinutý cit pro spravedlnost až přísný a krutý. Zato jeho žena Jarmila je dobrosrdečná a ve městě oblíbená. Komisař oslepne (o zrak ho připravila střepinka čediče, která mu vlétla do oka). Machovi jsou zámožní, odstěhují se z malého města na Vinohrady. Ale slepotou započnou muka pro oba manžely. Mach je na svou ženu velmi žárlivý a stále ji má v podezření. Pro drobné, nepatrné lži, které u ní odhalil, ztratil v ní důvěru. Tak se stává jejich vzájemný život nesnesitelný. Mach jednou sám odejde z domu s dopisem, který Jarmila dostala z venkova. Mach si ho dá náhodným chodcem přečíst, pozná, že některé věty jsou určené výhradně pro Jarmilu a jsou podtrhány, aby mohla plynně číst. Mezi manžely to došlo tak daleko, že Jarmila musí každý dopis předčítat svému muži, aby ji nepodezíral. Tím více je teď Mach utvrzen ve své nedůvěře. Jednou v noci se Machovi zdá, že někdo vešel do salonu, a když tam po chvíli vešla i jeho žena, způsobí hroznou scénu, celý den honí domnělého soka po pokoji, který uzavřel na zámek a pokoj úplně zpustoší. Nervově zhroucenou Jarmilu odveze bratr domů. Mach je tak osvobozen vlastně od lásky a stane se pak novým člověkem. Žalářem nejtemnějším mu nebyla slepota, ani žárlivost, nýbrž láska. Je-li člověk v jejím zajetí, je uvězněn jako v žaláři nejtemnějším. Společnou prací se svým sekretářem (je to onen chodec, který mu přečetl dopis) na zakoupeném statku se stane pak vynikajícím národohospodářem.
prostředí
venkov -> po oslepnutí Praha
hlavní postavy
Karel Mach – spravedlivý, přísný, žárlivý, nedůvěřuje, podezřívá
Jarmila – dobrosrdečná, mezi lidmi oblíbená, miluje svého manžela, ale lže mu
student Král – pomáhá komisaři, hodný člověk
autor
Řazen do psychologické, ale především do levicové prózy. Zabývá se vnitřními stavy jedince, které postihla nějaká tragédie, mají vrozenou psychickou vadu nebo jsou v krajní životní situaci.
Roku 1921 vstoupil do KSČ a začal působit jako komunistický novinář, především v Rudém právu.
V roce 1929 z KSČ vystoupil po podepsání Manifestu sedmi (protest sedmi umělců proti nové linii Komunistické strany Československa + jeho žena, Neumann, Hora, Vančura, Seifert, Majerová).
další díla
Nikola šuhaj Loupežník, Golet v údolí, Anna proletářka
jazyk styl psaní
vliv Freudovy psychoanalýzy
ich forma
soustřeďuje se na vykreslení duševního života a to především u osob s psychickými problémy, psychikou v životních mezních situacích
vnitřní monology, snaha autora vcítit se do osoby – často ich-forma
literárně-historický kontext
ČESKÁ LITERATURA MEZI VÁLKAMI
1918 ČSR – demokratický stát – > mnoho podob literatury
próza dem.autorů, levicových, pravicových
moderní proudy – avantgardní
podle: surrealismu, dadaismu, funkcionalismu
reakce na dobové problémy = sociální
dost příznivců si získávají mezi umělci a spisovateli i komunisté
u idealistických důvodů (nebudu války, chudoba, atd,…)
VELKÉ TÉMA: OHROŽENÍ REPUBLIKY FAŠISMEM – velká část autorů ukazuje šílenost fašismu a ohrožení naš demokracie
spisovaleté této doby
EXPRESIONISMUS (psychické stavy jedince: úzkost, strach, bolest z civilizace, války, moderní doby; Německo + severské země)
Richard Weiner – Škleb
Ladislav Klíma – Svět jako vědomí a nic, Jsem absolutní vůle, Utrpení knížete Sternenhocha
DEMOKRATICKÝ PROUD (spoluvytváření demokratického prostředí republiky, skupina Hrad – bratři Čapkové, Vančura, Eduard Bass, Poláček, Peroutka)
Karel Poláček – Muži v ofsajdu, Hostinec U kamenného stolu, Dům nad předměstí, Bylo nás pět
Eduard Bass – Cirkus Humberto, Klabsubova jedenáctka
Ferdinand Peroutka – Budování státu
LEGIONÁŘSKÁ LITERATURA (reakce na válku, soucit s první republikou, bývalí čeští legionáři)
Rudolf Medek – Plukovník Švec
Josef Kopta – Hlídač č. 47
František Kopta – Cyklus železný vlk, Periferie
Jaroslav Hašek – Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války
PSYCHOLOGICKÁ PRÓZA (psychika jedince v netradiční životní situaci nebo jedince s psychickým problémem)
Jaroslav Havlíček – Neviditelný, Petrolejové lampy
Egon Hostovský – Žhář
Václav Řezáč – Černé světlo
Ivan Olbracht – Žalář nejtemnější
Jarmila Glazarová – Vlčí jáma
LEVICOVÁ LITERATURA (kritika systému a upozorňování na sociální rozdíly)
Ivan Olbracht – Anna Proletářka, Nikola Šuhaj loupežník, Golet v údolí
Marie Majerová – Robinsonka, Siréna
IMAGINATIVNÍ PRÓZA (nejedná se o moderní literaturu, částečně se rozbíjí forma a jazykové experimenty)
Vladislav Vančura – Rozmarné léto, Markéta Lazarová, Konec starých časů
KATOLICKÁ PRÓZA (již od 19. století základní spor mezi Masarykem (husictví) a Josefem Pekařem (baroko); republika nepodporovala katolictví – symbol Habsburků a útlaku)
Jaroslav Durych – Bloudění, Requiem, Sedmikráska
Jakub Deml – Zapomenuté světlo, Šlépěje
PSYCHOLOGICKÁ PRÓZA
za 1.republiky oblíbená
zabívá se vnitřními stavy jedinců, především těch, kteří trpí nějakou poruchou, chorobou, nebo se nacházejí v mezní životní situaci
je to tzv. sonda do psychiky jedince
klade důraz na vnitřní monology
snaha vcítění autorů do nitra, situace jedince
ich forma
vzor, kořeny v realismu – Dostojevskij – Zločin a trest
není v Čechách viděna poprvé (realistické drama – Její pastorkyňa, Maryša, Máj)
JAROSLAV HAVLÍČEK
EGON HOSTOVSKÝ
IVAN OLBRACHT
JARMILA GLAZAROVÁ
VÁCLAV ŘEZÁČ
