Kniha: Zápas s andělem
Autor: Jaroslav Seifert
Přidal(a): Lucie S.
Zápas s andělem – Výbor z veršů
Spisovatel: Jaroslav Seifert
Kdo hledá, bývá očekáván. Kdo čeká, je jen nalezen.
Jaroslav Václav Seifert přichází na svět 23. září 1901. Byl prvním dítětem v robotnické rodině, žijící na pražském Žižkově v Riegrově (dnešní Bořivojově) ulici č. 19. Otec, Antonín Seifert, byl vyučeným zámečníkem, ale u této profese dlouho nezůstal. Za celý život vystřídal práce jako úředník, obchodník s obrazy a nakonec dělník v ortopedické dílně. Matka byla v domácnosti a starala se o malého Jaroslava a o jeho sestru Blaženu, která byla o osm roků mladší.
Jaroslav začal navštěvovat gymnázium v jedenácti letech. Nejprve byl výborným žákem se skvělým prospěchem, ale posléze se zhoršoval. Raději totiž pobýval v hostincích a prodával básničky za pivo. Po několika incidentech s profesory byl donucen školu opustit a maturitu už nezískal. Sám mladý Jaroslav měl na studiích větší zájem o malířství a chtěl se stát slavným malířem.
Roku 1919 debutoval verši v časopise Republika a tím také začal svou žurnalistickou a literární kariéru. Ve 20. letech se stal spoluzakladatelem a mluvčím uměleckého hnutí Devětsil. Jelikož roku 1924 vstoupil do KSČ, působil mezi léty 1922 – 1929 jako redaktor Komunistického nakladatelství a knihkupectví v Praze na Perštýně. V té době také redigoval spoustu komunistických deníků a avantgardních časopisů – Rudé právo, Rovnost, Právo lidu, Kytice, Nová scéna.
19. ledna 1928 se na žižkovské radnici oženil s Marií Ulrichovou.
Od roku 1930 byl členem sociální demokracie.
Ruce Venušiny, jedna z nejznámějších sbírek, mimo jiné oceněná státní cenou za písemnictví, byla vydána roku 1936. O deset let později získal skvělé místo coby člen České akademie věd a umění, čehož si velice vážil.
Roku 1949 Jaroslav Seifert odešel do invalidního důchodu, v čtyřiceti osmi letech. Od té chvíle žil jako spisovatel z povolání. Roku 1955 dostal za básně Maminka státní cenu literaturu. O rok později byl těžce postižen chorobou pohybového ústrojí. Po dalším roce je jmenován národním umělcem.
Roku 1968 získal státní cenu za literaturu za knihy Koncert na ostrově, Halleyova kometa a Odlévání zvonů. Ve stejný rok byl zvolen předsedou rehabilitační komise Svazu československých spisovatelů.
Na skoro deset let si Jaroslav Seifert dává oddych od rušného života a připravuje se na důležitý krok ve svém životě. To je v roce 1977 podpis Charty 77.
11. října 1984 mu byla za vynikající poezii udělena Nobelova cena za literaturu. Cenu ve Stockholmu 10. 12. 1984 jeho jménem převzaly děti Jaroslava Seiferta.
V září 1985 podepisuje poslední významný dokument ve svém životě. Protestní prohlášení charty 77 zaslané Evropskému kulturnímu fóru v Budapešti. Bohužel musel ale podpis později pod nátlakem odvolat.
Po těžké a zdlouhavé nemoci 10. ledna 1986 umírá v pražské nemocnici na Strahově na selhání srdce.
Jaroslav Seifert je jedním z našich nejznámějších básníků a spisovatelů, a to nejen díky své Nobelově ceně za literaturu…
Jaroslava Seifert byl ve svých literárních počátcích velkým proletářským bojovníkem – Město v slzách, Samá láska.
Poté se začal věnovat poetickému ztvárnění moderní civilizace – Na vlnách TSF
Následně ve svých dílech vyjadřuje cit k drobným darům života, k domovu a národní kultuře – Ruce Venušiny, Vějíř Boženy Němcové, Kamenný most, Jablko z klína atd.
Sbírka Přilba hlíny (1945) shrnuje dobu ohrožení a zápas o svobodu.
Další sbírky Šel malíř chudě do světa a Chlapec a hvězdy jsou inspirované díly Mikoláše Alše a Josefa Lady.
V 60. letech jeho verše zdrsněly, rým se vytratil a z básní zaznívá melancholie; objevuje se motiv smrti, vzpomínky na dětství a mládí – Morový sloup, Býti básníkem, Odlévání zvonů, Halleyova kometa atd.
Ilustrace: Ota Janeček
Ota Janeček se narodil 15. srpna 1919 v Pardubičkách u Pardubic. V letech 1937 – 1939 se vyučil kreslení na Českém vysokém učení technickém v Praze. Po ukončení studoval na pražské Umělecko-průmyslové škole. Je znám především díky Čítance, kterou ilustroval. Obdiv mu patří také za to, že byl několikrát vyznamenán v soutěži o nejkrásnější československou knihu roku. Nejraději zobrazoval přírodu.
Byl nejen českým malířem a ilustrátorem, ale také grafikem a sochařem. Podílel se i na návrzích různých textilií a keramiky a často spolupracoval s filmem. V roce 1985 byl jmenován zasloužilým umělcem. Byl členem Spolku výtvarných umělců Mánes již od roku 1943 a později také ve Sdružení českých umělců grafiků Hollar. Zemřel prvního července roku 1996 v Praze.
Nakladatelství: Československý spisovatelem v Praze roku 1981
Překlad: –
Výbor uspořádal a doslov napsal Miloš Pohorský
PhDr. Miloš Pohorský CSc. byl vynikající český literární kritik a historik podílející se na vydávání děl mnoha českých spisovatelů. Byl také jedním z vedoucích autorů, kteří vytvořili Dějiny české literatury. Přispíval do mnohých českých časopisů.
Narodil se na pražském Žižkově 4. listopadu 1927 v rodině bankovního úředníka. Vystudoval Akademické gymnázium v Praze, kde maturoval v roce 1948. Následně studoval na filosofické fakultě Univerzity Karlovy literární vědu a estetiku. Již v roce 1950, v letech kdy stále studoval, působil jako asistent na katedře české a slovenské literatury. Obhajobou práce: „Boje o demokratickou linii literatury v padesátých letech 19. století“ získal v roce 1953 titul PhDr.. Od roku 1952 pracoval v Ústavu pro českou literaturu, kde pracoval až do roku 1990. V letech 1964 – 1965 byl redaktorem v Rudém právu. Přednášel na filosofické a novinářské fakultě UK a v letech 1981 – 1982 byl externím dramaturgem Filmového studia Barrandov. Následně spolupracoval s divadlem Viola a s nakladatelstvím Československý spisovatel, kde byl později ředitel. V důchodovém věku působil jako učitel na Pedagogické fakultě UK.
Počet stran: 320
Žánr: poezie
Kniha se skládá ze 130 básní, vybraných tak, aby byli přesně uzpůsobené myšlení Jaroslava Seifert. O to se dokonale postaral Miloš Pohorský, vynikající česká literární kritik, který celou tuto knihu vydal. Sám napsal i doslov – kapitola nazvaná Básníkův zápas s andělem. Knihu jsem četla střídavé, většinou jsem se pouštěla do četby v dobách, kde jsem si potřebovala psychicky vydechnout. Básníkova poezie mě ale vždy dokázala uvést do krásného světa. Mezi mnohými básněmi bych si do dnes nedokázala vybrat nejlepší báseň. Proto jsem volila k rozebrání básně ty, které mi přišly zajímavé i z dalších důvodů.
Jaroslav Seifert psal poezii velmi vlasteneckou, plnou citů k ženám, především ke své matce. Básně jako jsou Vějíř, Večerní píseň jsou těmito pocity plné, a proto také mezi ty něčím jiné. Jsou totiž pro samotného básníka velmi důležité.
Báseň Vějíř:
Muž vzpomíná na svůj dětský hřích. Popisuje porušení slibu matce, která nechtěla, aby se „vloupával“ do tajné krabice se vzpomínkami – vějířem, myrtou a šátečkem. Chlapcova touha však byla velká, a tak zalhal mamince, a jednou když odešla z domu a zapomněla klíček od krabičky na stolku, syn otevřel kasičku. Po chvíli vyňal vějíř, který ho již dlouhé měsíce lákal. Ruka se chvěla, když četl zamilované verše o lásce a tanečnicích. I přesto že nerozuměl mnohým slovům a nechápal svůj velký strach, uklidnil se. Vše vrátil na místo, kde maminčiny věci ležely. Lístky, vonící myrtu, složený šáteček, vějíř plný věršíků milých. Najednou si uvědomil, že se musí stát básníkem, aby všem větám v básních porozuměl a byl jako autor z vějíře. Vzal čistý papír a napětí odešlo. Dnes vzpomíná na svůj čin, který ho přivedl ke psaní. Ale vždy ho při vzpomínce stejně bodne u srdce a cítí se vinen před matkou. Nikdo totiž neuhodl, kdo se do krabice vloupal. Snad jen vějíř, či ta, jež klíček doma nechala.
Vějíř Boženy Němcová:
Sbírka básní, která byla napsána pro velkou úctu, kterou básník Jaroslav Seifert ke spisovatelce choval. Zachycuje tuto velmi nadanou ženu ve zveršované podobě. Opěvuje její nadání, popisuje „každý vlásek“ spisovatelky. Celý život Barborky Panklové je podchycen na několika stránkách knihy Zápas s andělem.
Zdroje: wikipedie.cz, Doslov na konci knihy, Encyklopedie autorů, cesky-jazyk.cz
Lucie Sedláková, 2. A
