Závěť (Velký testament) – rozbor díla k maturitě (2)

 

Kniha: Závěť (Velký testament)

Autor: Francois Villon

Přidal(a): MartinaKaplan

 

 

 

Závěť S (1461)

1. Umělecké období – renesance

• Základní znaky doby
  • Obrození antiky
  • Touha po vzdělání, pravdivém poznání člověka a života (X křesťanským dogmatům, poznávání Boha)
  • Kult smyslů a rozumu (X kultu víry)
  • Růst sebevědomí jednotlivce
  • Rozvoj literatury v národních jazycích (X latině)
  • Mnohostrannost umělců – renezanční osobnost (např. Leonardo da Vinci)
  • Nejčastěji lyrika

 

1. Autor – Francois Viilon
   • 1429-1463, Francie
   • Básník
   • Rodné jméno: Francois de Montcorbier/des Loges
     • Villon od pařížského kaplana, nejspíš z vděčnosti
   • Z chudých poměrů – ujal se ho kaplan Guillaume de Villon – poslal jej na Sorbonnu
   • Školu dokončil – nakonec zvolil bohémský způsob života
     • Předchůdce prokletých básníků
   • Rebelující spolky, víno-ženy-zpěv
   • Několikrát odsouzen
     • Šarvátky v opilosti, souboje, loupení, výtržnictví, 1455 vražda kněze – trest smrti – amnestován – vyhoštěn z Paříže
   • Označován jako první moderní básník
   • Jarmila Loutková – Navzdory básník zpívá

 

• Charakteristika díla
  • Mísení vysokého a nízkého stylu – dvorská poezie X vulgarita, obhroublost
  • Ironie, sarkasmus, výsměch (společnosti, smrti, vlastní chudobě, pokrytecká pastýřská poezie – psali šlechtici)
  • Kontrast cynismu, ironie a hlubokou upřímností
    • Oxymorón

 

Balada

Já u pramene jsem a žízní hynu,

Horký jak oheň, zuby drkotám;

Dlím v cizotě, kde mám svou domovinu;

Ač blízko krbu, zimnici přec mám;

Nahý jak červ, oděn jak prelát sám;

Směji se v pláči, doufám v zoufání;

Mně lékem je, co jiné poraní;

Mně při zábavě oddech není přán;

Já sílu mám, a žádný prospěch z ní;

Srdečně přijat, každým odmítán.

 

• Villonská balada
  • 3 rýmové koncovky, střídavě obkročný rým
  • 3 strofy (7-12 veršů) + dozpěv (4-5 veršů)
  • Opakující se poslední verš = refrén
  • Používali: Vrchlický, Nezval

 

• Rondo
  • 2 až 3 sloky, v každé sloce se opakuje hlavní myšlenka

 

• Další díla
  • Odkaz (Malý testament)
    • 1456, ztřeštěné mládí, před vyloupením teologické fakulty
  • Balady v žargonu
  • Další villonské balady a ronda

 

• Další autoři tohoto období
  • Dante Alighieri (IT, 13. – 14. st.)
    • Florencie, kritik doby, vyhnanec
    • Ještě ve středověku = průkopník renesance
    • Božská komedie
  • Giovanni Boccaccio (IT, 14. st.)
    • Zakladate novodobé prózy
    • Kritik soudobé společnosti
    • Dekameron
  • Francesco Petrarca (IT, 14. st.)
    • Básník lásky a pozemského života
    • Sonet = 4+4+3+3
    • Sonety Lauře
  • Francois Rabelais (FR, 15. – 16. st.)
    • Satirik, kritik zla a lidských chyb
    • Gargantua a Pantagruel
  • Miguel de Cervantes y Saavedra (ŠP, 16. – 17. st.)
    • Důmyskný rytíř don Quijote de la Mancha
  • GeoffreyChaucer (EN, 14. – 15. st.)
    • Cantenburské povídky
  • William Shakespeare (EN, 16. – 17. st.)
    • Dramata, sonety
    • Macbeth

1. Dílo

• Literární druh – lyrika
• Žánr – villonská balada
• Próza
• Tematický plán
  • Viz DOKUMENT OBSAHY
  • Téma – básně lze rozdělit do pěti částí:

1. básník charakterizuje sám sebe a píše o propuštění z vězení.
2. ohlíží se za svou minulostí a hodnotí ji.
3. vévodí motivy smrti
4. část je zaměřena na přátelství a na ženskou krásu.
5. modlitba k Panně Marii, kterou věnoval matce

 

• Námět – básníkův život

 

• Postavy
  • Moc nepopisuje postavy, spíše se soustředí na to, jaké jsou postavy uvnitř
  • Inspirace – lidé z okolí (jeho bývalé lásky, biskup Tybaltd’Aussigny
  • Narážky na biblické a mytologické postavy

 

• Období – počátek renesanční Francie
• Prostředí – Francie
• Více dějových linií

 

• Kompoziční plán
  • 172 osmiveršových strof – v 16ti baladách
  • Ich – forma

 

• Jazykový plán
  • Typy básní
    • Vysokého stylu (náboženské písně…)
    • Nízkého stylu (pijácké motivy, obhroublé výrazy)
  • Veršovaná forma
  • Tehdejší hovorový jazyk (+vulgarismy) = archaismy
  • Častá přirovnání
  • Anafora (opakování na zač. verše)
  • Apostrofa (oslovení) –„Ó, pýcho zlá, jež chudáka štveš v zmar.“